Vzdálenost: : 740 km
Cena pro 2+1: cca 5 000,- Kč (ubytování, nafta, strava, vstupy…)
Nasmažené řízky, zabalené batohy a doklady. Známka toho, že se někam jede. Náš malý cvrček už něco tuší, a samozřejmě hned hlásí, že jedeme „PÁ“. Je sobotní ráno, auto naložené, a my vyrážíme vstříc novým zážitkům při objevování slovenských Malý Karpat, s dvouletým čertíkem.
Cestu ze Sadské do Beckova jsem naplánovala přes Velehrad a park Živá voda. Takže 340 km rozdělíme, a po 2 třetinách jízdy si prostě chvilku protáhneme tělo a trochu zabavíme toho nejmladšího cestovatele. Velehrad je poutní místo, kilometr od něj je park a skanzen, ideální na vylítání ztuhlých kostí z auta.
Jak je naším dobrým zvykem, trefili jsme se do mega akce „Dny lidí dobré vůle“. Letošnímu 21.ročníku vévodil zase Jiří Pavlica s Hradišťanem. Má to jistou sílu a určitě to může být zpestření cesty. Víc se dozvíte na stránkách
Velehrad
Velehrad leží 6 km severozápadně od Uherského Hradiště. Žije zde přibližně 1 200 obyvatel a nachází se zde jedno z nejvýznamnějších poutních míst České republiky. V lidové tradici je ztotožňována s hlavním střediskem Velké Moravy, Veligradem. V obci se nachází nejstarší cisterciácké opatství na Moravě, které náleží od roku 1890 jezuitům a je každoročně 5. července cílem Národní pouti na Velehradě, která se koná u příležitosti svátku svatých Cyrila a Metoděje, od roku 2000 v rámci Dnů lidí dobré vůle. V současné době působí na Velehradě dva katolické řády: kromě už zmíněných jezuitů zde působí ještě Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje.
V roce 1928 obdržel velehradský kostel od papeže Pia XI. titul basilica minor, čímž se zařadil mezi zhruba 1500 nejvýznamnějších světových kostelů, a o tři roky později došlo k rozšíření zasvěcení baziliky o sv. Cyrila a Metoděje. Při příležitosti 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje v roce 1985 udělil papež Jan Pavel II. velehradské bazilice jako vyjádření mimořádné papežské přízně Zlatou růži. Krásu naší baziliky si můžete prohlédnout individuálně, nebo v doprovodu průvodce.
Davovým akcím se snažíme vyhýbat, a proto po zmrzce míříme směr vedlejší víska, obec Modrá. Tak se v těsném sousedství nachází Skanzen a expozice Živá voda. Samotnou expozici není uplně jednoduché najít. Je potřeba projít kolem skanzenu, restaurace a dalších budov a až vpravo za poslední budovou je vstup. Myslím, že pro děti do 6 let naprosto ideální zastávka, do hodinky času a zážitků z 3,5m dlouhého podvodního tunelu sladkovodních ryb dost na zbytek cesty. Expozice Živá voda
Beckov
Odpoledne přijíždíme do penzionu Platanus v Beckově, kterým nám bude na 2 noci domovem. Výhled z postele přímo na hrad, zahrada, posezení na terásce, společná kuchyň, restaurace na dohled. Víc není třeba. Pak majitel byl vstřícný a usměvavý chlap jako hora, takže náš prcek měl tendenci být chvilku hodný 😊
Hrad Beckov
Hned se vydáváme na cestu, ikdyž tušíme, že nás do hradu už v 17 hodin nikdo nepustí. Což ale nevadí, jelikož Beckov je stejně hezčí jako celek, než být uvnitř. Nejsme žádní historici, a všichni máme spíš rádi panoramata, a to světlo ke konci dne, kdy zlato padá na zem. Nebudu lhát, máme asi tisíc fotek, takže k Vánocům pro rodinu bude do kalendářů co vybírat 😊
Hrad Beckov jsme museli obejít, vyšli jsme za 1.bránu, tam nás v pokladně hned zpražili, že se bude zavírat, ale na věž nás ještě pustí. Neváhali jsme, poděkovali, a už se drali na vyhlídkovou věž. Výhled dobrý, ale…ještě to nebylo ono.
Na www.mapy.cz je značená cesta po kopcích kolem Beckova, je vidět, bříška narvaná řízky, jdeme. No s kočárkem to nejde, takže prťe jsme postrkovali před sebou a golfky jsme hodili na záda. Vyškrábali jsme se do vyšších míst a krása střídala nádheru. Kopce Karpat, silueta hradu, alej, paseky, lesy, čmeláci, včelky….ráj. Zvládli jsme obejít jen jeden kopec a druhou stranou vesnice jsme se vrátili zpět, s uťapaným prckem v kočárku.
Jedna z nejfotogeničtějších a nejvýraznějších hradních zřícenin na Slovensku, dominanta středního Pováží – hrad Beckov. Výrazná a památkově zakonzervovaná zřícenina se nachází na výrazném skalním bradle zvedajícím se více než 60 m nad širokou nivu řeky Váh nad stejnojmenným městečkem.
Hrad byl po více než čtvrt století trvající památkové konzervaci opět zpřístupněn veřejnosti, která si jej může volně prohlédnout v návštěvní době. Vstup do zříceniny je symbolicky zpoplatněn. Na hrad vede značená, asi půl kilometru dlouhá stezka z návsi městečka pod hradem. Těsně před hradem se při stezce nachází poměrně rozsáhlý a udržovaný židovský hřbitov, který stojí za prohlídku.
Raně got. hrad z přel.12. a 13. stol. Za Mat. Čáka výrazně opevněn. Po r. 1388 za Stiborských hrad přeměněn v přepychové sídlo. Renesančně upraven Bánffyovci. V r. 1729 vyhořel a nebyl obnoven. Ve 3. čtvrt. 20. stol. proběhla rozsáhlá konzervace.
Nedělní ráno nás čekalo překvapení a malá pozornost od majitele v podobě snídaně od majitele. Velmi příjemné a vynikající chleba. Pořádně jsme si nařachli bříška a vyrazili na Trek s Čachtickou paní.
Čachtice a okolí
Zaparkovali jsme asi 1,5 km pod hradem. Plán je Čachtický hrad a pak jít po turistické cestě až na vrchol Velkého Plešivce, a tou samou cestou zpět. Paarkoviště vypadalo, že bude placené, stála tam budka, ale ani při příjezdu ani při odjezdu po nás nikdo nic nechtěl.
Cesta k hradu je, jak jinak, do kopce, ale po celkem udržované cestě, kde prcek mohl v pohodě sedět v golfkách a mořit potícího se tatínka. Čachtický hrad je o poznání menší, a není takovou dominantnou jako Beckov. Jenže ta síla místa. Miluju film Báthory, svým způsobem i obdivuju Alžbětu Báthory, takže mě se splnil sen, být tu.
Hrad Čachtice Zřícenina strážního hradu, prvně zmiň. r. 1276. R. 1299 hrad dobyl M. Čák Trenčianský. R. 1392 hrad darován králem Ctiborovi I. z Beckova, r. 1436 Michalovi Orságovi. R. 1602 koupen Františkem Nádašdy. Jeho vnuk František zde provedl v obd. 1664–70 rozsáhlé úpravy. R. 1670 hrad dobyt a vypleněn. Hrad stojí na dominantním dolomitovém kopci nad obcí Višňová. Jádro hradu stálo na nejvyšší skalnaté časti kopce. Původně mělo jednu věž, malý dvorek a několik obytných a užitkových budov. Později byla postavena druhá věž a kaple. Protože tyto stavby byly už mimo původní areál, hrad se rozšířil o další nádvoří obehnané zdí. Dále byly dostavovány budovy mezi hlavní věž a kapli. Dominantou hradu se v této době stala bezpochyby vysoká, pětipodlažní věž, ke které přiléhala trojpodlažní obytná budova. Hlavní bránu chránila obranná věž nad ní a vznikly dvě mohutné bašty. Hrad se díky narůstání své velikosti začal členit na dolní, střední a horní část. Prostory dolního a středního hradu sloužily převážně pro hospodářské a obranné účely. Nacházely se tu ubytovací prostory pro hradní personál, zásobárny a kuchyň. V horním hradě byl hradní sál, místnosti kastelána, jídelna či klenotnice. V horním hradě se nacházela také cisterna na vodu.
Obec Čachtice a s ní i hrad jsou známé především díky čachtické paní Alžbětě Báthoryové, která žila na zámku v Čachticích pravděpodobně od roku 1572. V roce 1610 byla obžalováná (podle některých pramenů) veřejně místním farářem Jánem Ponikenem (Ponicenius). 29. prosince téhož roku je palatynem Thurzem za přítomnosti jejich zeťů přistižena při mučení služebných a na druhý den internována na Čachtickém hradě v domácím vězení, kde také 21. srpna 1614 umírá. Kde je ale uložena, nikdo neví. Neexistují žádná dohledatelná fakta o její osobě. Jen mohu doporučit film Báthory. Obrázek si uděláte sami.
Na hrad stačí 30 minut, je to zřícenina, pár stánků s rádoby dobovými suvenýry a občerstvení. Historici by tu určitě byli celý den, ale…..google umí taky dost dobře informovat během dnů, kdy prostě vejletit nemůžete.
Razíme na trek, jenže asi byly erupce na Slunci a prcek stávkoval s chozením. Turistické stezky byly spíš kamzičí chodníky, a tak jsme se s manželem střídali kdo ponese golfky a kdo prcka. Manžel poctivě odtahal spícího synka v golfáči po tom nejjednodušším úseku, normálně kočárkům nepřístupný. Občas jsme ho nesli jako pacienta na lehátkách. Cestou nás znervózňovali terénní běžci, kteří nás 2x předběhli 😊Dokodrcali jsme se na Velký Plešivec, huráááááááá. Jsme 484 m.n.m. V dálce vidíme Čachtický hrad a téměř v jedné linii i Beckov. Paráda, krásně se mi to vše prolíná.
I přes to utrpení s bojkotujícím prtětem cesta byla krásná, a lesy voněly, nebylo tolik komárů ,jako kolem Labe třeba, a ani tady jsme se nepohádali 😊 Pro samá pozitiva a 4kg dole 😊 Horší bylo, že nám docházela voda na pití, a to jsme byli jen v půlce. Z Plešivce jsme šli tedy roklinou do Vítězova s tím, že prostě zazvoníme u někoho doma a poprosíme o dotočení lahve. Stalo se. Potkali jsme staršího domorodce, a ten nám ochotně načepoval moc chutnou vodu, prý přímo z Čachtických jeskyň. Ta voda měla opravdu šmak.
Pak už jsme se dostali do Višňové, kde můj manžel zajásal nad střídmým občerstvením, a čekal nás asi 500m výstup hodně prudkou roklinou zpátky k hradu a parkovišti. Peklo na zemi, prcek řval, nejvíc když nás míjeli turisti. Ale pod pohrůžkou nakonec opravdu celá kopec vyťapal sám, pak se už z kočárku rozloučil s hradem a těsně před autem vytuhnul 😊 Po cestě jsme si dělali srandu, že každému kočárkáři doporučíme tento okruh, co by krásnou udržovanou cestičku. Pro naše pobavení dobrý, ale asi by nám někdo podpálil barák :D.
Zbyl ještě čas a podle tipů na fb diskuzích jsme zamířili do Haluzic. Tam jsou 2 velká táhla, Haluzická tiesňava (pravděpodobně bez kočárku, takže na to prdíme), a torzo románského kostelíka Všech Svatých. Z parkoviště je to necelých 200 m, to ještě zvládneme. Začalo být to krásné světlo pro fotografy a já doslova vrněla blahem, stejně intenzivně jako manželovi vrněl žaludek hladem.
Kostel Všech svatých se nachází asi 100 metrů jihovýchodně za vesnicí Haluzice v okrese Nové Mesto nad Váhom na západním Slovensku. Kostel stojí přímo na okraji 50 m hlubokého kaňonu Haluzická tiesňava. Kostel Všech svatých byl zřejmě postaven v 1. pol. 13. stol., asi někdy kolem roku 1240. Prvně je zmiňován v roce 1299. V tomto období byl dobyt vojsky Matúše Čáka Trenčanského (asi 1260–1321). V 16. století byla prodloužena loď a přistavěna sakristie. Kolem kostela byla postavena obranná zeď se střílnami a věží. Opevněné kostely nebyly v tomto období nijak výjimečné. Pokud nebyl v blízkosti hrad, sloužily jako obranné místo. Často byly jedinou pevnou stavbou v širokém okolí a plnily i funkci ochrannou v době přírodních pohrom. V obci byla také fara, která zde fungovala až do roku 1778, kdy byla přestěhována do nedaleké obce Bošáca. Kostel fungoval do počátku 19. stol. První rekonstrukce proběhla v r. 1968. Celý areál byl nedávno nově zrekostruován. Dnes patří kostelík farnímu úřadu v Bóšáci a příležitostně se zde slouží mše.
Frčíme zpět do Beckova, cíl je místní Salaš a vidina Halušek. Na parkovišti je 6 motorek, syn je ve svém živlu, já mám pivo a halušky, manžel grilovanou jehněčí kýtu, spokojenost na všech stranách. Tady padla asi největší utracená částka za celý výlet. Na ubytování padáme do pelechu, kromě toho našeho malého teroristy, který má spoustu práce s přestavováním nábytku a podobnými blbinami. To je najednou energie.
Pondělní ráno, ke snídani máme zbytky dovezeného jídla, auto je zabalené během 5 minut a razíme zpět, tentokrát přes Boskovice, kde je plánovaný oběd.
Prcek dospává 2 denní deficit v autě a my se kocháme krajinou a oba dva říkáme, že začínáme chápat elektrokola, takových táhlých kopců, kdy bych šňabala cestou nahoru, a cestou dolu taky, že mi drahá polovička jezdí moc rychle 😊
Boskovice
V Boskovicích baštíme na náměstí, a fakt jsme si šmákli, oběd pro nás 3 za 400,- s pitím je cajk 😊 Posilněni jdeme na hrad…kopec, a zase ten prcek začíná kručet. S řádnou motivací lentilek to ale dal. Dramatické mraky, zřícenina hradu, občasné paprsky slunce, 26m hluboká studně, cisterna na dešťovou vodu, 3 patra zříceniny. Víc jsem nečekala, tohle mi pro radost stačí 😊.
Hrad Boskovice je původně raně gotický hrad, pobořen vojsky Jana Lucemburského. Následně opakovaně obnoven a znovu vyvrácen. Roku 1418 dobyt husity. K významné renesanční přestavbě došlo v polovině 16. stol. Od roku 1690 rozebírán na stavbu zámku a jiných budov. Přestavby a život Zástřizlů na hradě Boskovicích představují jeho labutí píseň, pozdější majitel – Walter František Ditriechštejn – vysoko položené sídlo opouští a přímo ve městě buduje tzv. Rezidenci (budova dnešního muzea). Osudy hradu po stržení střech (cca 1733) představují kroniku přeměny na zříceninu. Nechráněné zdi a dřevěné prvky chátrají a padají, až z hradu zbylo současné torzo. V držení hradu se vystřídalo celkem 6 šlechtických rodin a množství jednotlivých majitelů, v jejichž době docházelo k četným přestavbám i destrukcím. Proto si můžete všimnout tolika druhotně zazděných starších kamenických článků (zlomků portálů dveří, ostění oken, klenebních žeber apod.). Celá řada přestaveb tedy dala vzniknout nezaměnitelné podobě hradu Boskovice. Oblíbeným exponátem hradu je cisterna se šlapacím kolem, pocházejícím z doby okolo roku 1671. Cisterna je 26 m hluboká a zajímavostí je, že voda do ní je přiváděna z druhé cisterny, umístěné před hradem. Vysoko položená zřícenina poskytuje krásné výhledy do okolní krajiny. Zájemcům o architekturu nabízí torzo hradu velké množství stop, na jejichž základě lze alespoň v duchu vytvořit představu o tom, jak hrad vypadal, kudy se chodilo, kde stávala kachlová kamna, kde schodiště, kam umístili dávní stavitelé nezbytné záchůdky, kam střílny, kam brány a podobně. .
Závěrem
Naše první zkušenost se Slovenskem. Lidi ochotní a vřelí. Kraj plný překvapivých obrazů a bohaté historie. Viděli jsme zlomek, ale už teďka vím, že se sem chci vrátit. Příští cesta povede od Trenčína na sever k Jánošíkovým jámám, a určitě už v plném obsazení naší rodiny.
Cíl to splnilo, náš nejmladší syn je ready na naše výlety, a s dobrou motivací zvládne 14km trek s lehkou pomocí a náručí rodičů. Nemám na co si stěžovat. Mám zase jen moc krásných vzpomínek, spoustu fotek k přebrání, a hlavně naladěného manžela na další výlety směr východ 😊
