Předcházející článek z jižní Sardinie najdete zde.

Naším druhým útočištěm na Sardinii měl být apartmán v městečku Trinitá d’Agultu v kopcích asi 5 km od moře. V informačním emailu z ubytování jsem se dočetl, že je potřeba pro klíče přijet do agentury sídlící v menším přímořském letovisku Isola Rossa. V recenzích na rezervovaný apartmán jsem se dočetl, že spoustě lidí nabídnou v agentuře „free upgrade“ přímo na pobřeží do města Isola Rossa.

Stejnou nabídku jsme dostali i my. Nechtěl jsem souhlasit bez obhlédnutí apartmánu, takže nás tam na kole dovedli. Nabídnutý apartmán ležel asi 15 metrů od nádherné písečné pláže, takže člověk vše ostatní přehlídne a bere . I po zjištěných chybách apartmánu (zašlý nábytek a spotřebiče, málo vybavení, neskutečně vrzající postel, hlučný záchod…) bychom asi stejně na „free upgrade“ kývli znovu, protože luxus pláže přímo u ubytování vše vynahradí. Odpadlo každodenní nafukování padleboardu a kdykoliv jsme chtěli, došli jsme se vykoupat.

Menší turistické letovisko s příjemnou dovolenkovou atmosférou a dostatkem obchodů a restaurací má dvě hlavní písečné pláže a menší přístav. Celé město jde projít během jedné až dvou hodin, když jde člověk opravdu pomalu. Nemile nás překvapilo, že spousta našich sousedů jsou Češi, kteří přijeli třemi autobusy stojícími opodál. Před cestou jsem nikde nehledal, jaké turistické destinace jsou v nabídce českých cestovních kanceláří, ale Isola Rossa je evidentně jednou z těch žádanějších. Na jihu ostrova jsme nepotkali jediného Čecha, zde jich bylo hned několik autobusů.

Isola Rossa má vlastně dvě tváře. První jsou krásné písečné pláže a na druhé jsou zubaté červené skály, svádějící ke koupání a potápění se. Nad červenými skalisky se tyčí místní dominanta- věž Torre Aragonese.

Castelsardo

Živé přístavní město na severozápadě ostrova jsme navštívili až navečer kvůli lovu nočních fotek. Nad nově vystaveným městem se ve svahu zvedá stará část zakončena pevností. Kolem hradeb se dá parkovat zdarma. Je potřeba počítat s pěkným výšlapem po kamenité cestě (ideální pro městský kočárek bez jednoho kola).

Výšlap a všechen pot rozhodně stojí za návštěvu. Místní klikaté romantické kamenné uličky s malými obchůdky a nádhernými výhledy na všechny světové strany stojí za návštěvu. Následně je možné sejít do živého centra s nespočtem obchodů se vším možným, nebo se vydat, stejně jako my, do přístavu na západ slunce. Přístav je vzdálen asi dva kilometry od centra města a rozhodně není problém s parkováním, bylo úplně prázdné parkoviště. U majáku je perfektní místo na focení nočního Castelsarda i místo k odpočinku bez lidí.

Castelsardo

Když jsme koukali z nejvyššího bodu pevnosti na novou zástavbu a okolní krajinu tak mě napadla jedna logická otázka: „Kam všichni chodí na pláž?“. Samotné město je vystavené na cca 30m vysoké skále, která se zvedá z mořské hladiny a v dohlednu není nikde po pláži ani památky. Ubytovaný bych tady být nechtěl, ale za návštěvu město určitě stojí!

Castelsardo

Alghero

Naše srdcovka a asi nejoblíbenější město na Sardinii. Alghero je velké přístavní město na severozápadním pobřeží. Místní architektura je hodně ovlivněna dlouholetou katalánskou nadvládou, a i dnes se zde používá katalánština. Historické centrum města je obehnáno vysokými hradbami, na které jsou z vnitřní strany nalepené domky a restaurace, takže se dá sedět nahoře na hradbách a koukat na moře. My našli malou pizzerii Pizzeria Atlantide, kde začínala cena pizzy na 6 eurech a nic krom pizzy nedělají. Je možné si objednat velkou (50cm) pizzu za 16 euro. Měla by stačit 3 lidem. U nás stačila dvěma dětem. Pizza byla výborná.

Alghero

Až pohádkovou atmosféru centra města večer dokresluje stovky rozvěšených lampionů. Ve městě stojí za návštěvu rozsáhlý přístav, projít celé hradby, Parrochia Cattedrale dell’Immacolata Concezione, Diocesi di Alghero-Bosa, Chiesa di San Francesco, Torre Porta Terra, Torre di Sulis o de I’Espero Reial.

Alghero

Na návštěvu jsme měli bohužel jenom několik hodin i když by si město zasloužilo alespoň dva dny.

Odjezd

Čas na Sardinii utekl jako voda a byl čas balení. Cesta do přístavu vycházela na necelé dvě hodiny a vyplouvat se znovu mělo v 10 hodin ráno. Bylo potřeba vše naskládat do kufru už noc předem tak, aby bylo možné po zaparkování jednoduše vyndat celý kočárek a jít rychle hledat místo k přečkání plavby.

Alghero

Odjezd proběhl bez problémů, klíče jsme nechali v zámku a jeli. Překvapilo mě, že Google maps spočítali dobu dojezdu do přístavu o půl hodiny kratší než Waze (téměř vždy je to obráceně). Po cestě jsme pochopili proč. Z hlavní silnice jsme několikrát odbočili na „místní“ komunikaci, která byla jen pro jednou menší auto a dost často se změnila v offroad, který bychom určitě neprojeli, nemít na autě vysoký podvozek. Jednou jsme to dokonce chtěli otočit, když jsme dojeli k „mostu“ z hlíny s hlubokými vyjetými kolejemi, které byly plné vody. Naštěstí jsme projeli.

Tentokrát jsme trefili trajekt hned na poprvé zařadili jsme se do tvořící se fronty a čekali na další pokyny. Malej Bublinka (Lukyn 3m) si pro nás nechal překvapení v podobě hnědýho smradlavýho kódu, takže se kolem našeho auta utvořila zóna, kam nikdo nevkročil. Plnou plínku nebylo kam dát, takže ji manželka šoupla mezi okno a kapotu (zapomněli jsme na ni a pryč ji dali až v Rakousku).

Trajekt měl zpoždění na příjezdu, a tím pádem i na odjezdu. Loď byla asi o 4 patra větší než na cestu na Sardinii, takže znovu proběhlo důkladné prozkoumání. Povedlo se nám najít klidné místo s příjemnými křesílky na zádi lodi s výhledem na moře.

Bohužel jsme parkovali v nejspodnějším patře, které loď měla a tím pádem vyjížděli úplně poslední. Místo odjezdu v 6 jsme z přístavu odjížděli až v 9 hodin, což značně zkomplikovalo naplánovanou cestu zpět a přespání až za Mnichovem. Povedlo se nám dojet až za Brenner, tam se hodinu prospat, přejet dalších 100 km, ještě jedno se prospat a pak už zpět do ČR. Před Insbruckem jsme ještě ráno sjeli z dálnice a nabrali naftu na celou cestu zpět.

Celkové hodnocení

Před odjezdem bylo spoustu neznámých. Zvládne tříměsíční mimčo tolik cestování? Jak funguje trajekt? Nezruší se nám nějaké ubytování? Nekiksne nám někde auto?… Ukázalo se že veškeré strachy a nervy byly naprosto zbytečné. Vše fungovalo tak, jak jsme si představovali a s nějakým zpožděním nebo zácpou se člověk prostě musí smířit.

Pro mě byla Sardinie několikátý ostrov (po Krétě, Rhodosu, Maltě a Kypru), ale pro zbytek osazenstva to byla první zkušenost. „Naneštěstí“ pro ně nasadila Sardinie hoooooodně vysokou laťku, kterou budou těžko překonávat. Na ostrově je možné najít kromě ledovce snad úplně vše. Nádherné písečné, skalnaté i oblázkové pláže, ukryté pláže, malá historická městečka, velké turistické destinace, střet několika kultur, úžasnou atmosféru a báječnou místní kuchyni.

Sardinii můžu doporučit úplně každému, kdo má rád teplo, moře a dobré jídlo. Každopádně doporučuji dojet sem autem, nebo si auto půjčit. Být jenom na jednom místě by byla velká škoda, ostrov toho má spoustu co nabídnout.

Celkové náklady

Ubytování 13 nocí- 3 505 + 6 907+ 5 186= 15 598,-Trajekt zpáteční jízdenka- 7 000,-Dálniční známky a poplatky- 460 + 440 + 2 030= 2930,-Nafta (4 000 km) – 8 000,-Útrata na místě- 6 500,-Roční pojištění pro všechny- 1 500,-Jídlo na cestu- 350,-Celkem nás dovča vyšla na: cca 42 000,-

Dovolená sice nebyla z těch nejlevnějších, na druhou stranu to bylo nezapomenutelných 15 dní plných nových zážitků a krásných chvil. Za tuhle cenu se čtyřčlenná rodina s cestovní kanceláří dokáže ubytovat na 7 nocí a rozhodně toho neprocestuje a nezažije tolik, jako my.

Alghero

Podobné příspěvky