Stává se už pravidlem, že jednu z našich romantických dovolených s manželem trávíme na kolách 😊. Už to mi přijde vtipné, ale cyklovýlet po Slovensku z podhůří Vysokých Tater předčil očekávání. Třešinkou na dortu byla pak doprava vlakem :-D.
Odjezd byl jako vždycky hektický, já musela ještě na pár hodin do práce, manžel jako vždycky dokonale všechno nachystal, já si kupodivu opravdu zvládla zabalit do malé cyklotašky na 3 noci a 165km na kole. Šminky jsem nechala komplet doma, 1 šaty a 1 bunda…zbytek, manžel už mě zná ve všech podobách tak není potřeba nahazovat tvář ani hrudník 😀
Uzavírky do Kolína, zácpy, ale 15 minut před odjezdem vlaku do Liptovského Mikuláše parkujeme na HLÍDANÉM parkovišti u hlavního nádraží Kolín. Nastupujeme do LEO expresu a přemýšlíme, jak ukotvit kola. Systém uchycení a místo na treková kola jsou opravdu velmi úsporné, ale vše se zadařilo. Cesta L.E.utíkala rychle a až na 2x extrémní brždění bylo vše v naprostém pořádku. Musím říct, že objevuju kouzlo vlakové dopravy na delší vzdálenosti. Byli jsme tak moc mile překvapeni, že si kupujeme jízdenky hned na další naše toulky ve dvou.
Původní plán byl jet autem do Půchova a dál vlakem, jenže cena nafty v poslední době vystoupala tolik, že cesta vlakem i s kolem byla pro 2 levnější a tudíž jsme jeli vlakem 🙂
Po 6 hodinách vystupujeme v Liptovském Mikuláši a pelášíme na ubytování. Bylo to jen na přespání, sice pokoj velký, ale společná sociálka zamávala mým nadšením. Večeře v malebném centru Liptovského Mikuláše to ale napravila. Jenže světe div se…tady v Asii neberou karty 😀 Bankomat jsme ale našli, takže nás žádné mytí nádobí naštěstí nepotkalo.
1. den
Ráno frčíme do stylové kavárny na snídani a před námi je 82km štreka do Vrútek (mapa zde). Zmlsaná cyklostezkami v Rakousku jsem za každou zatáčkou očekávala tu Oravskou cyklomagistrálu. Frčíme kolem Liptovké Mary, občas z kopce občas do kopce, ale není to nijak náročné. Kocháme se pohledy na Vysoké Tatry, skoro vyschlou Maru, kýč v podobě Tatralandie. Pořád jedeme po silnici, někdy po 1.třídě, někdy po okrskách, pak dokonce přes stavbu dálnice mezi kolosy stavebních strojů. Mazec. Nestačíme se divit kudy ač hezky značená cyklomagistrála může vést. Na druhou stranu těch 82km jet po hrbolatých polničkách by znamenalo mít zadek pořádně namaděru. Takhle byl jen otlačený 😊 82km jsme ujeli vážně dost v pohodě. Já teda poslední 4km už na hraně života a smrti, ale díky všudypřítomným panoramatům na hory a častějšímu klesání než stoupání, a parádnímu obědu v Pizzérii v Rožumberoku to bylo fakt moc prima.
Naše druhé ubytování bylo v rodinném penzionu s restaurací. Moc milá obsluha, fajn jídlo, postele moc pohodlné a pokoj prostorný. Bydleli jsme kousíček od nádraží, ale díky únavě jsme vlaky ignorovali. Velikou úlevou bylo i odsouhlasení změny plánu jízdy. 2.den nás totiž čekal přejezd Malé Fatry, jenže to převýšení mi i na papíru nedělalo dobře. Tak se zrodil ďábelský plán: přes kopec Malé Fatry pojedeme vlakem tunelem 😀 a tak se stalo.
2. den
Z Vrútek jsme si pekelně usnadnili cesto do Strečna vlakem. Pokochali se tam krásnou zříceninou hradu Strečno a podél kanálů jsme dojeli až do Žiliny. Upravená mapa ZDE. Musím přiznat, že oddychový den jsme oba potřebovali. Ve 14 hodin už jsme se váleli v novém ubytování rodinného typu s moderním designem jménem SenTaMi (Sen taty a mamy). Restauraci obhospodařují 2 bratři, stejně jako chod penzionu. Skvělá volba, fantastická home made kuchyně. A my dva v posteli na 18hodin jako zamlada 😀
3. den
Je ráno, snídaně a před námi poslední úsek 53km. Snídaně je servírovaná bez meny, z kterého si člověk může vybrat. Takže dobrý koncept, ale provedení se mi moc nelíbilo. Navíc moje míchaná vajíčka byla pražená s černou cibulkou 🙁
Opět po cyklostezce (mapa zde) vedoucí po silnici 1.třídy, ikdyž pár výjimek by se našlo, třeba po břehu Hričovského derivačnýho kanálu. V Púchově můj milovaný a odpočinutý manžel našel indickou restauraci s dobrým hodnocení, a i přes strach z ukradení kol jdeme do nitra velké tajemné budovy, kde bych rozhodně Indické jídlo nečekala. Překvapením byli i dva Indové v kuchyni 😊 Jídlo nemělo chybu! Kola zůstala nedotčená. A já si řekla: wau….první Slovensko, kde nám nic nikdo neukrad.
Z Púchova nám jede vlak směr Kolín, tentokrát pod hlavičkou Českých drah. Musím říct, že komfort Českých drah byl rozhodně lepší než LEO expresu, ale…..nemuseli jsme řídit, stálo to levněji než jet autem, pohodlí jsme měli taky, takže cestu vlakem na Slovensko při současných cenách pohonných hmot vlastně jen kvituju.
No jo, jenže světe div se. Pod kamerami v Kolíně na hlídaném parkovišti nám vykradli auto. Kromě maličkostí a pár drobných, kabelů se nic autu nestalo, bylo pojízdné a my mohli naše slovenské cyklotoulky zakončit na rodinné oslavě, a nakonec i na Posvícenské tancovačce s naší dcerkou.
Závěrem jen v bodech:
- Cyklistika na Slovensku je v plenkách, absolutně nesrovnatelná s českými, rakouskými, neměckými či italskými cyklostezkami a servisem pro cyklisty.
- Díky této zkušenosti máme na příští rok už naplánovou cestu z Brenneru do Trenta. Přeci jen, řadíme se mezi zmlsané cyklisty. A je dobré kout, dokud je to žhavé 😀
- Měla jsem trochu strach z Ukrajinců, ale byl absolutně zcestný. Kudy jsme jeli, tam bylo velmi bezpečno (krom předměstí Liptovského Mikuláše), byť na pohled velmi chudo.
- S dětmi na Slovensko za cyklistikou, ani omylem!
- Pozor…..bezkontaktní placení je mimo civilizace téměř nemožné, takže mít připravený keš.
- LTE neb 5G je těžká scifi. Většinou jsme děkovali za E a za 2 čárky u wifi na ubytování. Off-line mapy jsou tedy na místě.
- Na Slovensko už jen vlakem, ale s autem hezky zaparkovaným doma. V Kolíně se krade!
Prodloužený víkend utekl jako voda, mám spoustu zážitků, ale uznávám, že mezi ty největší patří ležení v posteli s mým manželem 18 hodin v peřinách. Vidět odraz Vysokých Tater na hladině Liptovské Mary, poslouchat ševelení slovenštiny, sledovat Váh a ochutnávat všudypřítomné sýry má taky svoje kouzlo. Proto, chcete-li si odpočinout a utéct západnímu světu, stačí Vám 6 hodin vlakem směr východ 😊
Já jsem vděčná manželovi, že i přes jeho chladný vztah ke Slovensku je mi stále po boku, oporou i motivací. A ve výsledku, díky za každé ráno, které se probouzím vedle něho a je mi jedno kde. Protože my dva zvládneme opravdu cokoliv 😊
Cena dovči
Celkem jsme měli ubytování ve 3 různých penzionech, měli jízdenky na Leo Expres a ČD a každý den baštili oběd sváči a večeři v restauracích. Celková cena pro nás dva byla 7 700,- Kč.
