Baltské more- Polsko

Vše se nějak sešlo a nám se naskytl volný prodloužený víkend (díky státnímu svátku v červenci) a navíc bez dětí. Anička navrhla jet k moři do Polska. Nikdy jsem nepřemýšlel o téhle variantě moře, ale jsem otevřen všemu a rád se podívám na nová místa, takže jsem souhlasil, našel ubytování a vyrazili jsme.

• Země: Polsko
• Hlavní město: Waršava
• Jazyk: Polština
• Měna: Polský Zlotý PLZ
• Doba jízdy z ČR: cca 7 hod
• Cena tři noci (čtyři dny): cca 7 300,- Kč (ubytování, nafta, stravování…)

Plánování

Tentokrát nebylo nic moc co plánovat. Našel jsem ubytování přes Booking.com ve městečku Mezizdroje u Wolinského národního parku a tím celé plánování končilo. Měli jsme v místě jenom dva celé dny, takže vezmeme kola jeden den pojedeme na západ podél pobřeží a druhý den na východ :).

Cesta

Jelikož Mezizdroje leží kousíček od hranice s Německem, je nejjednodušší využít německou dálniční síť a dojet až na sever přes Německo. Z domova jsme byli cca za 2 hodiny u Drážďan, za 4 hodiny v Berlíně a po 7 hodinách na místě. Posledních cca 100 km se jede po polských silnicích. Nutno podotknout, že je změna v kvalitě docela znatelná 😊. V Polsku jsme viděli spoustu rozdělaných projektů na dostavbu infrastruktury, snad jim to půjde rychleji než naše D1.

Poláci nemají zrovna dobrou pověst na silnicích, takže jsem se snažil přizpůsobit jejich stylu řízení, abych nedělal ostudu. To znamenalo že na šedesátce jsem jel 90, abych nezdržoval provoz. Předjíždění v nepřehledných úsecích je asi samozřejmostí.

Ubytování jsme našli podle navigace jednoduše. Překvapila nás recepční, která neuměla ani slovo anglicky. Původně jsme se chtěli zeptat, jestli jsou o státních svátcích a v neděli otevřené obchody, ale z tohoto nápadu rychle sešlo 😊.

Mezizdroje

Mezizdroje je menší lázeňské městečko na pobřeží Baltského moře. Jeho předností je několika kilometrová široká písečná pláž a dvoukilometrová promenáda. Zajímavé je, že abychom se dostali k pláži, museli jsme jít do kopce, přejít kolonádu a pak zase z kopce. Všude ve městě je spousta restaurací a k mému překvapení také mraky cukráren, kaváren, prodejen palačinek a waflí. Netušil jsem, že jsou Poláci takoví milovníci sladkého 😊 Bohužel, jsme nenarazili na žádnou typickou polskou restauraci, takže jsme se vždy spokojili s italsko americkou fusion 😊. Možná, že ta „typická polská“ kuchyně se skrývala pod smaženými rybami, které jsou zde docela hojně nabízené. Hezký přehled míst, kde se dobře „polsky“ najíst je na stránkách autovylet.cz

Město rozhodně není napěchované historickými budovami a památkami, po kterých by turisté pobíhali a vše fotili. I tak je zde několik míst, která se nám líbila. Park Zdrojowy im. Fryderyka Chopina je kousíček od východního konce promenády a je v něm několik soch a moc hezky upravených a tvarovaných záhonů. Międzyzdroje Pier začíná uzavřenou „budovou“ s několika kavárnami a hernami a pokračuje v otevřené molo odkud jezdí výletní lodě. Pláž je tady hodně široká a písečná. Možná to bylo jenom těch pár dní naší návštěvy, ale celou dobu tady fučel docela silný vítr a rozhodně jsem neměl chuť se jít vykoupat (stejně jako drtivá většina návštěvníků). Na druhou stranu jsou procházky po pláži evidentně velice oblíbené a rozšířené podle množství lidí bez bot na pláži. Kolonáda je celá na kopci v těsné blízkosti pláže. Podél celé její délky je velké množství ubytovacích zařízení, kaváren, cukráren, restaurací a stánků všeho druhu. Na východním konci u výše zmíněného parku je obdoba „chodníku slávy“ z USA s otisky prstů slavných polských umělců.

Během večerní procházky nás překvapilo, že u pár hotelů stály davy lidí, jako by na něco čekali. Později jsem našel, že v tu samou dobu, co jsme tady my, se zde koná Polský filmový festival. Po Zlatém týdnu v Japonsku, Thajském novém roku a Giro d’Italia ve Veroně, se mi zase povedlo trefit do nejdražšího termínu v roce 😊. Jak já to dělám? Koho by napadlo hledat takovou informaci dopředu!

Ústí nad Svinou- Świnoujście

Druhý den ráno po snídani jsme se na kole vydali k moři a po cyklostezce R10 lesem do Świnoujście. Lesní cesta byla vhodná spíš pro terénní kola, ale bez problémů sjízdná. Okolní lesy jsou moc hezké a plné borůvčí. Každých pár kilometrů je udělaná cesta na pláž, kde s největší pravděpodobností nikoho nepotkáte. Po cestě jsme potkali několik opuštěných vojenských bunkrů a podzemní město – Podziemne Miasto na wyspie Wolin. Na některých stromech jsem si všimnul znaku škeble na modrém podkladu. Pořád mi to něco připomínalo. Ukázalo se, že jsme se napojili na Svatojakubskou cestu.

Z lesa jsme vyjeli u něčeho, co vypadalo jako střežená hranice s nejvyšší ochranou. Pravděpodobně se ale jednalo o chráněné potrubí z nedalekého přístavu. Pokračovali jsme dál podle směrovek až k majáku Latarnia Morska Świnoujście. Jedná se o nejvyšší maják na Baltském pobřeží s výškou 68 metrů a cca 290 schody. Netuším výši vstupného, protože jsme dovnitř prošli, aniž by nás někdo zastavil nebo něco chtěl. Výhled z hora na jedné straně na otevřené moře a na druhé straně na přístav stojí za námahu a vyšlápnutí nahoru.

Už z hora bylo jasné, že se do města Svinoústí v nejbližším okolí nedostaneme po mostě. Zkusili jsme štěstí, a jeli do nejbližšího osobního přístavu (cca 4 km). K dispozici je tady trajekt, který jezdí asi každých 20 minut a zdarma převeze cokoliv a kohokoliv do města. Celou dobu jízdy (asi 5 minut) jsme čekali, že o nás někdo bude chtít jízdné, ale nikdo nic nechtěl po cestě tam, ani zpět.

Svinoústí je menší lázeňské městečko s cca 40 000 obyvateli. Z přístavu je jednoduché dojet přes velký park až k lázeňské kolonádě, na které je i několik mezinárodních hotelových řetězců (Hilton, Raddison…). Zdejší promenáda je kratší než v Mezizdroje se stejným obsazením (restaurace, kavárny…), ale je širší, jenom pěší a částečně situovaná jako botanická zahrada. Celou dobu nám tady vrtalo hlavou, kdo by sem jel na delší dobu na dovolenou (vzhledem k ohromnému množství ubytovacích kapacit i nově stavěným hotelům). Došli jsme k názoru, že sem jezdí hlavně důchodci ze Skandinávie a nedalekého Německa. Došli jsme k tomu především díky pozorování okolních stolů v restauraci 😊.

Po výborném obědě v restauraci Trattoria Familia jsme dojeli na konec městečka k druhému majáku. Maják Stawa Młyny je na krátké kameno-betonovém mole a míří sem asi všichni návštěvníci města. Je možné sem dojít procházkou po pláži, nebo jako my, přijet na kole. Maják ve tvaru větrného mlýna je opravdu nádherný a neměl by ho nikdo vynechat. Je postavený jenom pár desítek centimetrů nad hladinou moře, takže při vyšších vlnách je to tu docela divoké 😊.

Vyhlídka Gosań a zubři

Po prvním dne na kolech nás takovým způsobem bolely zadky (naše první terénní delší projížďka po zimně), že bylo potřeba zvolnit a hlavně tolik nedrncat. Vyjeli jsme do kopce na vyhlídku Gosań vzdálenou asi 5 km. Na vyhlídce na mořském útesu je několik informačních cedulí s popisem místní fauny a flory. Bohužel znovu vše jenom v polštině. Následně jsme lesem dojeli k „oboře zubrů“, Zagroda Pokazowa Żubrów. Vstupné je 7 PLN. V oboře jsou divoká prasata, orly, jeleni, zubři a mraky turistů. Návštěva i se svačinou nezabere víc než půl hodiny. Mě osobně víc, než zubři zaujala divoká prasata. Nikdy jsem je takhle z blízka neviděl, nebo si nepamatuju, že by byla takhle veliká 😊

Kol jsme měli plné „zadky“. Jeli jsme zpět na ubytování, nechali je tam a radši se šli projít ještě jednou celé město, a hlavně využít pláž. Na kolonádě se nám večer povedlo najít prodejnu s několika udírnami a prodejem čerstvě vyuzených ryb. Potřebovali jsme utratit posledních 22 PLN, ukázali je obsluze, ukázali na lososa a smutně koukali. Po dlouhém hledání našla prodavačka nejlevnější kus za 25 PLN. Měli jsme se tedy k odchodu, ale obsluze se nás zželelo a lososa nám dala se slevou 😊. Ač ryby moc nejím, čerstvě vyuzený losos snědený na pláži byl výborný.

Odjezd domů

V původním plánu bylo, stavit se po cestě domů ještě na projížďku na kole po Berlíně. Jenže vše se změnilo.

Ráno když jsem se vzbudil, měl jsem maličko napuchlý ret a oko. Nevěnoval jsem tomu pozornost, oblékl se a vyrazil do obchodu, který měl být otevřený i v neděli. Bohužel bylo zavřeno, ale nebyl jsem jediný zklamaný, kolem bylo spoustu nechápavých lidí. Po návratu zpět na pokoj se Anička zhrozila, co mi je, protože už jsem měl hubu jak kačer Donald a napuchlé obě oči. S ujištěním, že to bude dobrý jsme vyrazili na cestu. Jenže stav se horšil a já dál napuchal. Evidentně alergická reakce, ač jsem nic ten den nejedl ještě a žádné bodnutí jsem nenašel ani necítil. Ještě v Polsku jsme zajeli do města hledat lékárnu. Najít ji nebyl problém, akorát byla zavřená. Naštěstí na dveřích byl seznam otevřených lékáren během nedělí na měsíc dopředu.

Druhá lékárna (ta inzerovaná na minulé) měla také zavřeno a odkaz na jinou. Takhle jsme chvíli jezdili až jsme ulovili tu jednu otevřenou. Lékárnici nebylo potřeba vysvětlovat co mi je (bylo to dost zjevné na první pohled). Dostal jsem prášek, který měl ihned zabrat. Bohužel se nic nedělo.

Nevadí, jeli jsme dál, do Čech to je jenom pár hodin jízdy a Anička měla konečně důvod proč jet rychle a ne na spotřebu 😊. Za Berlínem už nebylo na co čekat, zavolal jsem na asistenční službu pojišťovny, kde mi poradili, co a jak dělat (v podstatě mi řekli ať najdu nebo mi najdou nemocnici a tam zajdu). V menším městě jsme našli nemocnici, kde bohužel nikdo na příjmu neuměl ani slovo anglicky, a i když mluvili hodně pomalu a zřetelně německy, nechytali jsme se. Naštěstí nebylo moc potřeba říkat, co mi je. Ujal se mě doktor, který už anglicky uměl, takže jsem mu mohl vysvětlit co se od rána dělo. Napojil mě na kapačky, dvě hodiny nechal ležet, takže se mi trochu ulevilo, podepsali jsme papíry, že přebíráme zodpovědnost a pospíchali zpět do ČR, kde následovala další návštěva ambulance atd, ale to už nemá s cestováním nic společného. Důležité je, že díky cestovnímu pojištění jsem ani v Německu nic za ošetření nemusel platit a trochu mi pomohli.

Závěrem

Na Baltské moře jsem se těšil, ale od Polska jsem neměl žádné velké očekávání. Přijde mi, že v místech, kde jsme se pohybovali, je dostatečně rozvinutá infrastruktura pro cestovní ruch, ale ještě tato místa nenašla ta správná klientela. Jsem rád, že jsme sebou měli kola, protože je tady několik značených a dobře upravených cyklostezek, na kterých jsme téměř nikoho nepotkali. Velkou součástí dojmu je pro mě vždy místní gastronomie a bohužel jsme nenarazili na žádnou typickou restauraci/hospodu, kde bychom zažili pravé Polsko. Překvapilo mě velké množství cukráren a wafláren, v tom jsme teda pozadu a někdo by s tím měl něco dělat 😊. U nás je to samá kavárna a nikde si člověk nemůže dát kvalitní nepředražený dortík a wafli. Na úroveň samotného jídla, které jsme měli, si ale stěžovat určitě nemůžu. Vždy jsme si moc pochutnali. Jen to bylo převážně v rámci italské kuchyně. Mezizdroje je vhodná pro každého, kdo si chce užít aktivní dovolenou na kole a pěšmo v lesích a na nekonečné pláži.