Je hezká podzimní neděle, tak proč nenahnat pár kilometrů na kole. Kolem komína to máme už docela projeté, tak vyrážíme směr Kačina.
Kola jsme dali do auta a ušetřili si 39km šlapání. Našim cílem jsou totiž Vrchlické vodopády pod Kutnou Horou. Plán cesty je na světě.
Auto jsme nechali na parkovišti u Zámku Kačina. Musím říct, že je to parádní místo s parkem, který láká k rodinným procházkám. My jsme skrz něj projeli na kole a napojili se na červenou turistickou cestu. Zase turistickou. No jasně…nepotkáváme cyklisty, a chodci se tak daleko taky málokdy dostanou, takže máme docela velkou pravděpodobnost, že na výletě nepotkáme ani nohu.
Zámek Kačina patří mezi nejvýznamnější stavby empírové architektury v Čechách. Jako svoje letní reprezentační sídlo si ho nechal postavit Jan Rudolf Chotek v letech 1806-1824, tehdejší president gubernia a nejvyšší purkrabí Království českého. Chotkové přišli na Kutnohorsko již v roce 1764, kdy Jan Karel Chotek koupil Novodvorské panství. Chotkové patřili mezi nejvýznamnější české rody a spravovali statky Bělošice, Nové Dvory (Kutnohorsko) a Veltrusy. Janu Rudolfovi však barokní novodvorský zámek příliš nevyhovoval a nechal si postavit Kačinu, která splňovala jeho nejpřísnější nároky na reprezentaci muže jeho postavení. Autorem architektonického návrhu byl dražďanský architekt Ch. F. Schuricht, ale samotnou stavbu realizoval pražský stavební rada J. F. Joendel a v posledních letech arcibiskupský olomoucký stavební rada A. Arche. Ke stavbě zámku byla zvolena jediná vyvýšenina v širokém okolí, zvaná v Kačinách, vyhovující požadavku klasicistní estetiky stavět význačné budovy tak, aby vynikaly nad svým okolím. Roku 1950 byl objekt dán k dispozici Zemědělskému muzeu jako muzejní a výstavní prostor. Po roce 1995 byly původní zemědělské a potravinářské expozice rozšířeny o prezentaci života různých společenských vrstev 19. století na venkově, postupně byla zpřístupněna i Chotkovská knihovna, divadlo a tzv. Chotkovská expozice přibližující dějiny rodu Chotků, zejména život generací svázaných s Kačinou. V roce 2001 se zámek Kačina na základě nařízení vlády stal národní kulturní památkou.
Zámecký park na Kačině je starší než samotný zámek. Již roku 1789 v souvislosti s přípravou staveniště zámku byla provedena řada terénních úprav a položeny základy parku. Projekt kačinské zámecké zahrady vypracoval významný vídeňský botanik N. J. Jacquin (1727-1817), ředitel císařské zahrady v Schrönbrunnu. Původní dubiny a bory byly v kačinském parku postupně doplňovány dalšími druhy dřevin. Od počátku 70. let 18. století sem Chotkové nechali dovážet a vysazovat cizokrajné dřeviny. Tak se na Kačinu dostaly tyrolské modříny, ale i kaštanovníky, akáty či pinie nebo moruše.
Projeli jsme po Kamenném mostě, a krz celkem rozblácené polní cesty jsme dojeli až do Nových Dvorů. Tady mě uchvátil kostel sv.Martina, spojený se Zámkem, kde sídlí Základní škola.
Klenba Kamenného mostního oblouku o světlosti 4,5 m se skládá z kamenných opracovaných kvádrů. Část mostního tělesa je z cihel, výplň kamenného parapetu je z litiny. Parapet se skládal na dvou stranách vždy ze tří polí: výplň centrálního pole zdobila dvojice litinových delfínů, ostatní pole rostlinnými motivy. .
Součástí zámku Nové Dvory vybudovaného Kašparem Melicharem ze Žerotína byl také trojkřídlý arkádový dvůr, z něhož se však dodnes dochovala pouze boční křídla, přičemž levé bylo na konci 18. století přestavěno na byty. Součástí této výstavby je i doposud dochovaná věž, k níž byl v baroku, zřejmě za Bernarda Věžníka z Věžník přistavěn v rámci obnovy zámku kostel svatého Martina. Další obnovu zámku provedl na konci 18. století Jan Rudolf Chotek ovšem dosti necitlivým způsobem (demolice a přestavba části arkádového nádvoří atp.), přesto mu zámek komfortem nevyhovoval, a proto vybudoval v letech 1802–1822 nedaleký empírový zámek Kačina[2] (stojící už na katastrálním území sousední obce Svatý Mikuláš). Zámek nadále sloužil jako příležitostné sídlo rodiny Jindřicha Chotka (1802–1864), učitelem kreslení jeho dětí zde do roku 1857 byl malíř Eduard Herold.
Červená turistická je tu docela špatně značená, a značky nejsou na viditelných místech. Plán byl držet se pořád na červené, která nás provede Kutnou Horou, ale docela jsme bloudili. Nakonec nás vysvobodily mapy.cz v mobilu s navigací.
Ta červená je fakt mizerná, dokonce nás táhne na obchvat kolem Kutné Hory, najednou zmizí, pak chvilku bloudíte, přebíháte přes frekventovanou silnici. Ale dá se, je to trochu adrenalin, ale když nejedete s dětmi, prostě si to stejně nakonec užijete 😊
V Kutné Hoře jsme se zastavili u kostela Nanebevzetí P.Marie a sv.J.Křtitele. Červená nás táhla ke kolejím, ale světe div se, nikde ani značka, a cesta končí rozoraným nástupištěm, stavebními stroji atd. Holt jsme se museli podřídit a díky značené cyklostezce jsme se městem promotali, ve Vnitřním městě jsme pak objevili zase červenou, a společně s navigací v mobilu jsme pokračovali podle ní.
Projeli jsme údolím řeky Vrchlice. Nádherný úsek, díky kterému jsem už v tuhle dobu byla spokojená, jelikož to byl ten klid v duši, který jsem chtěla během výletu zažít. Panorama Kutné Hory prosvítávalo skrz podzimní barvy lesa. Pecka.
Jenže za Vrchlicemi, jsme se napojili na Naučnou Stříbrnou stezku – jižní okruh, a to mi teprve spadla čelist. Míjíme Vrbův mlýn, mlýn Denemark, štolu Sv.Antonína Paduánského, Spálený mlýn i bývalý mlýn Cimburk. Nádherná cesta zeleným údolím, pro zpestření projíždíte i tunelem aspoň 500m dlouhým. Oáza klidu a přírody. Cesta pro nás končila pod hrází Velkého rybníka u Vrchlických vodopádů. Být tepleji, říčku přebrodíme a vylezeme po schodech na hráz. Ten pohled musel být taky hezký.
NS Stříbrná stezka seznamuje s pozůstatky po historické těžbě stříbra v okolí města Kutná Hora (haldy, odvaly, kamenolomy, zazděné štoly). Stezka začíná i končí v historickém centru Kutné Hory (v závěru vede mj. i kolem chrámu sv. Barbory), ale prochází územím na jihozápad od města. Část trasy vede romantickým údolím říčky Vrchlice, kde v minulosti pracovalo mnoho mlýnů. Prochází také kolem rozsáhlého archeologického pracoviště u obce Bylany. Stezka vede většinou po lesních či polních cestách, krátkými úseky i po silnici. Je značena klasickými zelenobílými značkami naučných stezek, částečně vede také po značených turistických cestách. Trasa stezky je velmi členitá a poměrně náročná, je třeba stále sledovat značení a dávat pozor na odbočky. Sváteční turisté nebo rodiny s dětmi by si měli absolvování celé trasy naráz dobře rozmyslet.
Stejnou cestou po Naučné stezce jedeme zpět přes Sv.Barboru a starým městem Kutné Hory do vyhlášené Cukrárny U Kraba (Dolní 285, Šipší, 284 01 Kutná Hora) Za 4ks extra velkých dortů a 1 cappuccino 170,-Kč. Dost slušné, a ještě víc chutné 😊
Nabyté kalorie jsme spálili výšlapem k rozhledně Havířská bouda téměř pankáčským způsobem, pravděpodobně po stezce zajíce. Trny jsem měla všude, ale zase jsme cestou nasbírali dost šípků na čaj 😊. Na rozhlednu je placený vstup, ale čert to vem. Vidět z vrchu prostor, kterým jsme dnes jeli, a z druhé strany vidět téměř střechu našeho domu, za to to stojí.
Už nás čekala jen cesta zpět k autu stylem…tady je nějaká lesní cesty a pak máme potkat modrou. No jo, jenže manžel má nové kolo s dobrými brzdami. Moje skákavá 20 let stará koza, co má brzdy jen pro parádu mě v kluzkých úžlabech cesty pěkně školila. Dost od bláta a s mokrými botami, lehce odřenými koleny jsem dojela manžela, a s pokorou se napojila na turistickou modrou. Žádná vata to taky nebyla, ale rozhodně se po téhle cestě už dalo zatáčet. 😊
Přes Hlízov jsme se napojili na Cyklostezku, které vedla kolem Kačiny. Pak spojovačkou skrz kukuřičné pole jsme se napojili zpět na naši počáteční červenou turistickou.
Kruh se uzavřel. Odkud jsme vyjeli, tudy jsme přijeli. O pár deka z cukrárny těžší, a o hromadu úchvatných obrazů a zážitků bohatší.
Před 2 lety jsme s manželem navštívili Kutnou Horu jako turisti. Vidět Sv.Barboru, projít Staré město, dát si oběd, a chodit ruku v ruce zamilovaní a těšící se na wellness pobyt. Teď jsme poznali Kutnou Horu z druhé strany, víc zamilovaní, víc odvážní. Proč ne?
Jsem pyšná na to, že nejsme součástí davu, hledáme a nacházíme úhly pohledu, o které jsou ostatní třeba ochuzeni. Jsme bohatí zážitky a společnou cestou životem, občas plnou bahna, a občas nebem v hubě 😊.
Pokud vám naše zážitky otevřou nové obzory, dodají inspiraci na vaše vlastní toulky, pak tohle psaní, dohledávání informací má smysl.
