Každoroční složité vymýšlení dárku, který by udělal mé drahé polovičce radost se tentokrát nekonal, protože mi dost okatě naznačila že by moc chtěla jet na kole z oblasti Zel lam See do Salzburgu. Na mě tedy zbyla jenom ta lehčí část a to vymyslet termín, naplánovat cestu autem do Salzburgu, koupit lístky na vlak do Zell am See a najít veškerá ubytování po cestě… Pohodička.
Ze Zel lam See je možné jet na kole do Salzburgu podél dvou řek a to Salzach nebo Saalach. Původní plán byl jet podél Salzachu s přespáním kolem Elmauthalu, ale nakonec jsme zvolili cestu podél Saalachu.
Nedalo mi to a musel jsem si prověřit tvrzení Aničky, že se jede podél řeky, takže to bude celou dobu z kopce. Ukázalo se že na těch 110 kilometrech bude převýšení cca 1000 metrů, které musíme vystoupat. I přes několikanásobné přesvědčování, že to bude určitě i do kopce, ač se zdá, že to je cesta z kopce (začínáme cca 900 m.n.m a končíme 400 m.n.m) Anička neztrácela dobrou náladu a jela si svůj logický argument o řece, která teče přece dolů.
1. den
Termín odjezdu se kvapem blížil, my vypravili starší děti k tátovi, prcka k babičce, zabalili to minimum, které si povezeme celou dobu na kole, udělali sváču a v pátek ráno načas vyrazili. Neustálé sledování počasí přes různé aplikace Aničku znervózňoval, protože hlásili neustálý déšť všude, kam jsme měli jet. Já byl ledově klidný a věřil, že bude hezky. Nakonec v každé destinaci pršelo den před naším příjezdem a pro nás všude svítilo sluníčko 😊
Anička po pár ujetých kilometrech přišla s překvapivým objevem, protože koukla na profil cesty a ono to podél té řeky, která teče dolů, není pořád jenom z kopce, ale šlape se i do kopce. Tato informace pro mě byla naprosto nová a šokující, že jsem skoro sjel ze silnice 😊. Namítl jsem, že jsem tuto zcela novou informaci několikrát interpretoval při různých příležitostech a mam na to i svědky. Stejně jsem dostal políček, protože jsem svůj názor neprotestoval dostatečně nahlas a naléhavě :D.
Cesta ubíhala přesně podle plánů, zásoby toastů se tenčili a my poprvé spatřili majestátní Alpy. Koukám na ně a říkám „hele Alpy“ načež mi hlavou ještě proběhlo „a jsou opravdu pořád z kopce“. Co by zkušený manžel jsem si tuto myšlenku nechal pro sebe a radši se dusil smíchy a po dlouhé době i brečel smíchy. Nakonec jsem musel s pravdou ven. Dozvěděl jsem se, že jsem na Aničku ošklivej a dělám si z ní od rána jenom srandu kvůli jízdě z kopce. Má okamžitá námitka, že ji to dnes moc sluší, se nesetkala s kýženým malým plusovým bodem a jako něco hezkého se to nepočítalo.
Do Salzburgu jsme dorazili z německé strany, nikdo po nás nechtěl na žádném hraničním přejezdu doklady o očkování. Parkování ve městě je v podstatě nemožné kvůli placeným zónám. Mohl jsem auto nechat na některém z P+R parkovišť nebo se domluvit s hotelem, kde mam rezervaci po příjezdu na kole za několik dní, aby nám tam auto nechali. I u hotelu se platí 6€ na den parkovného, ale pořád lepší než nic. Auto jsme zaparkovali, na kola připnuli všechny tašky a vyrazili teď už kolmo na nádraží.
Jízdenky na vlak jsem kupoval dopředu na stránkách rakouské dráhy a trasa Salzburg – Zell am See + 2 kola vyšel na 36 €. Na nádraží jsme přijeli 2 hodiny před plánovaným odjezdem, ale lístky bohužel nešli posunout na dřívější vlak.
Každá souprava vlaku má na sově značky, takže jsme jednoduše poznali, kam můžeme s koly. V pátek odpoledne jelo v celku dost lidí, ale i tak jsme se bez problémů vešli. Kousek od nás seděla omladina cca 17+ let a ukázalo se, že mladí Rakušani jsou stejná čuňata, jako omladina u nás.
Vlak jede krásnou alpskou přírodou převážně podél řeky s nádhernými výhledy. Cca 2 hodinová jízda utekla rychle. Ze Zell am See do Kaprunu je to kolmo (pořád z kopce, jak jinak) k ubytování kolem 9 kilometrů po cyklostezce.
Pension Katharinenhof leží v klidnější části Kaprunu. Při příjezdu nám zkontrolovali covid pas, řekli kdy je snídaně a vpustili do pokoje. Hladoví jako vlčáci jsme jenom vynesli tašky, zamknuly kola a vydali se na lov jídla. Naštěstí možností v okolí je hafo a lasagne byly výborný.
2. Den
Konečně nás čeká větší projížďka na kole 😊. Po vynikající snídani na penzionu (vybíral jsem ho právě kvůli výbornému hodnocení snídaní) jsme se nejdřív vydali jenom kousek k soutěsce Sigmund-Thun-Klamm. U soutěsky je vodní elektrárna, do které člověk může nahlédnout a v expozici se dočíst spoustu zajímavých informaci nejen o této vodní elektrárně, ale celkovém konceptu v Rakousku. Navíc jsou tu záchody a voda zdarma. Vstupenky jsem koupil online (6 € na osobu) předešlou noc, když Anička chrněla a já se nudil, takže jsme v 9 jako první procházeli vstupním turniketem.
Dřevěný „chodník“ vede přímo nad vodou soutěsky a je to tady pěknej hukot. Navíc, kdo jde s Aničkou, vidí jak vypadá šťastná blecha na extázy. Soutěskou člověk vyjde k tyrkysovému jezeru Klammsee a odtud zpět dolů, nebo jako my po červené na kopec Bürgkogel (950 m.n.m.). Dohromady procházka cca na 2 kilometry na hodinku a půl času při častém focení a vytváření dechberoucích selfíček 😀
Následovala cesta na kole zpět do penzionu, navlečení se do cyklistického oblečku a vycpanejch bombarďáků proti otlačenejm prdelkám a už jsme si to štrádovali směr Burg Kaprun (maličko do kopce) a dál k Zell am See.
Část cesty jsme jeli po cyklostezce podél řeky Salzach a usoudili, že by ji s přehledem mohl jet i tříletej Lukyn, protože je dostatečně široká a široko daleko žádnej kopec na vyjíždění. Jezero Zeller See jsme objeli proti směru hodinových ručiček překvapivě rychle i se zastávkami na doplnění vody a focení. Abychom měli geograficky rozmanitý jídelníček, dali jsme si Kebab, který jsme viděli jako první nápis, když jsme vylezli z hlavního vlakového nádraží o den dřív. Procházka městem po obědě taky nezabrala moc času, protože samotné centrum Zell am See je dost malé. Evidentně jsou tady na cyklisty zvyklí, protože jsou všude stojany a parkoviště pro kola. Jedna z výhod, proč nejezdit autem 😊. Na druhou stranu je tady překvapivě ohromné množství Čechů a elektro (podvodných) cyklistů.
Času dost, tak Aničku napadlo vyjet si to ještě na kole ke Klammsee a tam se chvíli cachtat. Jelikož je jezero nahoře, museli jsme tentokrát máknout a vyšlápnout si menší kopeček (cca 150 výškových metrů), ale to jezero za to prostě stojí. Voda studená jak led, ale barvička krásná a lidí mnohem méně než u Zeller See.
Den jsme uzavřeli na 40 kilometrech a nastoupených cca 230 metrech. Pohodička. Mapa trasy: mapa
3. Den
Tak dnes začíná to správné dobrodrůžo. Po snídani naložit veškerou bagáž na kola a vydat se podél řeky k druhému ubytování, které je z kopce cca 66km daleko ve vesničce Unkenberg. Musím uznat, že když se zrovna nejelo do občasného kopce, skutečně se jelo pořád mírně z kopce a okolní scenérie je prostě neskutečná. Po cestě je možné se zastavit v dalších soutěskách v okolí Weisbach bei Lofer. Tuto možnost jsme nevyužili, ale stavili jsme se tam aspoň na suprovou gulášovou polívku v pekařství Auvogl. Nesledně nás mapy.cz vedli na první nezpevněnou část trasy (do té doby jenom asfalt). Po cca 3 kilometrech a jízde nezmapovaným územím a po loukách jsme usoudili, že soudruzi udělali někde chybu (před brodem bez lávky), otočili jsme to zpět na Weisbach a jeli po druhé straně řeky (v přiložené mapě jsem to už upravil.
Dalším zajímavým bodem jsou vyhlídky za městečkem Lofer na řeku Saalach, protože v této části je opravdu divoká a sjíždějí ji profíci na kajacích a raftech. Řeka tady teče hlubokým kaňonem a pohled je hezky shora. Kousek před závěrečným stoupáním k ubytování je ještě možnost vyšlápnout si kopeček k hradu Festung Kniepass. Anička usoudila, že rozhodně není nutné se kamkoliv drápat a postačí pohled zdola. Ukázalo se že s městečkem Lofer končí i zájem cyklistů, protože do té doby jsme jich potkávali mraky ale za městem už minimum. Možná to je i kvůli tomu, že je pak cesta sice zpevněná, ale není vyasfaltovaná. Každopádně se po ní pořád jede krásně. Za každou zatáčkou se může stavět a něco fotit.
A to nejlepší na konec dne. Zcela necíleně a náhodou se mi povedlo najít úplně to nejlepší ubytování (Gasthof Dietrichshotn) zrovna maličko v kopci. Jelo se cca 3 kilometry do menšího kopečku a nastoupalo se cca 170 metrů. Tolik srandy během šlapání (v některých případech tlačení) kola nahoru se jen tak nezažije. Anička byla vtipná jako nikdy předtím (asi málo kyslíku ve vysoké výšce) a prohlašovala, že pro pár ušetřených korun jsem schopnej najít ubytování na ledovci, že do kopce už ji nikdo nedostane a pár dalších vtipných hlášek. Nejvtipnější asi bylo prohlášení, že jestli nahoře není restaurace, tak než jít dolů na večeři, radši chytí a sežere kočku 😊.
Nakonec se přece jenom povedlo dojet až k penzionu a ubytovat se. Když paní domácí zjistila, že jsme přijeli na kole a ještě k tomu to není elektro kolo, vypadala maličko zaraženě. Naštěstí bylo možné si dojít tady i na večeři, takže kočky postupně začaly slézat ze stromů. Penzion je součástí farmy, všude samá kráva, s nádherným výhledem do údolí a božským klidem. K snídani jsme měli domácí sýry, uzeninu, med, marmelády, jogurt a další domácí výrobky. Prostě paráda. Takhle to má vypadat.
Den jsme uzavřeli na 66 kilometrech a nastoupených cca 500 metrech. Mapa trasy: mapa
4. Den
Jak jsme večer zakončili výšlapem, museli jsme se nejdřív dostat zpět k řece. Brzdy pískaly jako nikdy 😊. Na rozdíl od předešlého dne byla cyklostezka opravdu přímo podél řeky, a ne v jejím okolí, většina cesty vedla přes Německo což znamenalo sice pevný krásný povrch, ale nikoliv asfalt. Na rozdíl od Rakouska taky nebylo kde si nabrat vodu podél cesty.
Chtělo by se až říct, že cesta vede panenskou přírodou daleko od civilizace a všeho ruchu. Opravdový balzám na duši a nespočet míst k zastavení a focení. Jediné větší městečko jsou lázně Bad Reichengall. Vzledem k tomu, že se jelo zase skoro pořád z kopce, řítili jsme se k Salzburgu neskutečným tempem. Původně jsme se chtěli po cestě někde naobědvat, ale bylo tak málo hodin, že jsme dali jenom zmrzku, skořicovýho šneka a pokračovali. Po přejezdu do Rakouska byly cyklostezky najednou zase asfaltové.
Na hotel v Salzburgu jsme dorazili tak brzy, že jsme se v klidu v 1 ubytovali a už převlečení do bezplýnových kraťasů vyrazili na průzkum města a hledání obědu.
První zastávkou byl nádherný zámeček Mirabell s přilehlými zahradami a pak už zasloužený kebab. Kola jsme zamknuli ještě před vstupem do staré části města, abychom se nemuseli proplétat přes davy turistů. Centrum tvoří pár uliček, které jsme prošli asi za 40 minut, viděli místo narození Mozarta, místní trhy, Katedrálu svatého Ruperta a Virgila, radnici a šli zase pryč. Nad městem je pevnost Hohensalzburg, kam se nám nechtělo se škrábat a radši jsme vyšli několik set schodů na protější straně ke kostelu Kapuzinerkirche odkud je nádherný výhled na historické centrum, řeku, pevnost i na „nový“ Salzburg.
Salzburg má určitě něco do sebe, ale rozhodně ho nevidím jako destinaci, kam jet byť na prodloužený víkend. Na druhou stranu vzhledem k množství cyklostezek podél řeky i v okolí a blízkost Alp a alpských jezer to může být atraktivní místo k životu. Po cestě kolem města jsme narazili na několik desítek sportovišť a jezer na odpočinek.
Den jsme uzavřeli na 62 kilometrech a nastoupených cca 200 metrech. Mapa trasy: mapa
5. Den
Původně měl být den zasvěcen návštěvě Salzburgu. To padlo, protože jsme ho prošli den předem. Předešlý večer jsme se vrhli na mapy a hledali nejpřijatelnější cesty na kolo. Zvítězila oblast jezer východně od města. Rozhodovali jsme se mezi Mondsee (okruj jenom 28 km), Wolfgangsee (cca 60 km okruh, ale nejde objet kolem dokola) a Attersee, které jsme i zvolili.
Cesta k jezeru do městečka Unterach trvala cca 35 minut a před městem je obří parkoviště (plné). My jeli až do města k obchodu Spar, kde jsem chtěl parkovat. Bohužel velká cedule „parkování jen pro zákazníky“ mě od toho odradila. Naštěstí stačilo jet uličkou přímo nahoru ke kostelu (Pfarrkirche hl. Bartholomäus) a tam bylo velké množství volných míst na parkování. Jen pozor na místo vyhrazené pro faráře 😊.
Jelikož mělo být celý den přes 30 stupňů a sluníčko, zvolili jsme cestu proti směru hodinových ručiček, abychom se co nejvíc schovali do stínu (dobrá volba). Zejména na jižní straně jezera je spoustu míst pro zastavení auta, kde se dá bez problémů parkovat a jezero objet na kole.
Attersee je typické horské jezero, obklopené strmými srázy a nádhernými vyhlídkami. Drtivou většinu cesty se jede po silnici (nikoliv cyklostezce), takže jet tady s malým dítětem je celkem nemožné. Pár úseků jen pro cyklisty se najde, ale je jich opravdu málo. Mysleli jsme si, že si kdekoliv zastavíme a vykoupeme se. Chyba lávky. Místním majitelům nemovitostí se dokonale podařilo zprivatizovat téměř celé jezero a ač bylo od silnice k jezeru jenom pár metrů téměř všude je vysazený živý plot a značky „private area“. Občas jdou přelézt svodidla a dostat se k jezeru a pak tu jsou veřejné pláže, kde je zase mraky lidí. I tak je jezero nádherné a cesta kolem něj skvělým zážitkem.
Na oběd jsme se zastavili na severu jezera v městečku Schorfling, kde před mostem přes říčku Ager stojí několik stánků se „street food“ včetně ohromných hamburgerů. Oběd jsme si zbaštili v přilehlém parku s nádherným výhledem na vlévající se řeku a cachtající se dítka.
Západní strana jezera je ještě víc uzavřená pro veřejnost než východní, i tak jsme se tady dokázali „nadivoko“ vykoupat pod svodidly a pak už ofiko kousíček od auta, kde byl přístup po molu do jezera. Když člověk zastavil a vykoupal se, za chvíli ho obklopilo hejno létajících hovad, takže to na dlouhé vylehávání nebylo.
Po cestě zpět do Salzburgu jsme ještě zastavili u Mondsee, které je zrovna tak nádherně modré a obklopené turisty.
Den jsme uzavřeli na 53 kilometrech a nastoupených cca 230 metrech. Mapa trasy: mapa
Náklady na cestu
Stejně jako vždy, jsem se snažil skloubit cenu, kvalitu a užitečnost. Přece jenom jsou Alpy trošku dražší destinace, a navíc já hledal jedno nebo dvou noční pobyty, které jsou nejdražší. I tak si myslím, že se nám povedlo těch 6 dní strávit kvalitně a bez zruinování rodinného rozpočtu. Celkem nás pobyt (cesta, ubytování, jízdné, vstupy, jídlo a suvenýry) vyšla na cca 16 500,-. Samozřejmě by vyšla mnohem dráž, kdybychom chodili každý den dvakrát a víckrát do restaurace na jídlo, protože gastro služby jsou cenově úplně jinde než v Čechách.
Zhodnocení
Není asi potřeba psát, že Alpy jsou nádherné a příroda je tady opravdu kouzelná. Moc příjemně mě překvapila kvalita cyklostezek a celkově přístup k cyklistům. Byl to náš první větší cyklistický trip v plné polní a klobouk dolů před Aničkou, že to tak krásně ujela a ani si (většinou) nestěžovala na nějaký ten kopeček. Předpokládám, že to nebude poslední náš vícedenní cyklovýlet, za což jsem rád. Ač všude kolem nás svištěli lidi na elektrokolech, nevidím důvod k jeho pořízení, pokud nemam v plánu zdolávat x vrcholů za jeden den nebo mi není přes 60. Jako veliké pozitivum hodnotím nebolavé pozadí ze sedla, trénink se vyplatil 😊
Zhodnocení Aničky
Moje neznalost parametrů map délky a výšky na trase vůbec nevadila, protože v tom obrovským prostoru se prostě nějaký ten kopec ztratí, a když je fakt dost znát, tak nevadí, že si kolo tlačíte a kocháte se krajinou.
Čistota, upravdovost, luční kvítí, všudypřítomné kravky na loukách, kytky na balkónech nádhlera se kochat.
Člověk ani nemusel moc mluvit a díky pohybu měl okysličený mozek, přišly nové a lepší náhledy na svět, zase pořádná dávka toho potřebného uzemnění.
Chcete-li po mě hodnocení, tak jsem ještě pořád v euforii, a ještě dlouho mi vystačí. Je krásně na světě ať už s kebabem,nebo s vídeňským řízkem. Ať už v rodinném penzionu na vrcholcích hor, nebo pokojem v salzburském hotelu a snídaní za jízdy.
Prostě to chce pohyb, kyslík, hnout prdelí, dostat se z komfortní zóny a vážit si každého šlápnutí, které si můžete dovolit.
