Letos jsme museli vybočit ze zajetého trendu cestování mimo hlavní sezonu, protože Aňule končila první stupeň základky, takže se nehodilo jet v červnu pryč a září bylo passé kvůli nástupu na vyšší stupeň a možný přestup na gympl.
Z toho vyplývá, cestování v hlavní turistické sezoně, kde jsou letenky nepřijatelně drahé. Kvůli dost plnému létu jsme nakonec vyrazili na 9 dní pryč hned po předání vysvědčení.
Původně jsem měl rezervaci u jezera Lago di Como nad Milánem v nádherném apartmánu. S vidinou ježdění na paddleboardu a chození po horách. Jenže mi to nedalo a na konci dubna jsem kouknul po ubytování u moře v severní Itálii a objevil jsem velký apartmán v Ligurii kousek od moře a v dojezdové vzdálenosti k Cinque Terre.
Proběhlo hlasování a děti se radši chtěly koupat v moři než ve studeném jezeře 😊 Dvoupatrový apartmán o 4 samostatných pokojích jsem našel na AirBnb, kde ubytování vycházelo levněji než na Bookingu.
Cesta
Ubytování máme od pátku, ale vyjíždíme už ve čtvrtek po vysvědčení, abychom se vyhnuli zácpám po cestě a neztratili jeden den v Itálii. Počítali jsme s přespáním někde po cestě v/před autem. Předem jsem si vytipoval asi 4 místa na úrovní Lago di Garda na vinicích, kde se dá v klidu spát.
Vyjíždíme v 9 ráno po tom, co si Anule došla pro vysvědčení, já s Jendou vlezl naposledy do včelek a jelikož semnou byl Jenda, jedna každého bodla 😀 Radši bodnutí zatajíme, aby se nás každou hodinu někdo neptal jak nám je 😊
Na cestu máme spoustu jídla. Tentokrát jsme oželeli řízky, místo kterých jsem dělal asi 2 kila palačinek (s čokoškou, marmoškou a špenátem), toasty a rybízovou buchtu. Hlady určitě nepojdem. Vzhledem k rannímu provozu v Praze nás rovnou navigace hnala kolem ní, i tak jsme strávili asi půl hodinu v cukací koloně. Naštěstí to byla první a poslední kolona. Frčeli jsme dostatečně rychle na to, abych po natankování za Brennerem nastavil cestu bez použití placených dálnic. Mapy mi nabízeli dvě trasy, jasně, že jsem vzal tu kratší.
Myslel jsem, že v podstatě budeme kopírovat dálnici po cestě, která vede kousek od ní, jenže já bez velkého přemýšlení vybral silnici, která strmě stoupala asi 8 kilometrů nahoru, až jsme vyjeli až do průsmyku Passo di Pènnes 2211 metrů nad mořem. Spotřeba nafty astronomická. Najednou bylo jenom 12 stupňů a vítr.
Cestu evidentně milují motorkáři, potkali jsme jich opravdu hodně. Výhled odtud je parádní a za tu „zajížďku“ to určitě stálo. Z průsmyku až do Bolzana jsme jeli 30 km z kopce zadarmo 😀 Občas se jede podél vinic nebo skalními útvary až nám přišlo, že jsme někdo v Asii.
Z Bolzana už jsme jeli po rovince v údolí řeky Adige. Všude samá vinice, sady a hrady. Údolí se mi vždycky moc líbilo a jednou si ho projedeme na kole 😊
K vytipované vinici na spaní jsme přijeli kolem půl 10. Připravili auto na spaní, rozbalili spacáky a karimatky, dali si rumík a šli spát. Já s Jendou před autem, zbytek v autě.
Kolem 7 ráno už vyjíždíme směr historické městečko Mantova. Parkování je ideální mimo centrum na parkovišti Parking Canoe Camp. Odtud se jenom přejde most a člověk je v centru. Navíc je odtud krásně vidět celé panorama města.
Na rozdíl od Verony, Florencie, Pisy… není Mantova turistická, ale stejně krásná. Při běžném ranním ruchu jsme za dvě hodinky město krásně prošli, vyfotili se v zahradách u hradu Castello di San Giorgio, Basilica di Sant’Andrea a dokonce i místní trhy. Místo suvenýrů na každém kroku je tady spousta kavárniček, pekařství a malých obchůdků. Moc příjemná zastávka.
K ubytování v městečku Senato už jsme jeli po dálnici cca 2 a půl hodiny. Přes Apeniny cesta samá zatáčka. Pronajímatel nás nechal ubytovat už před 12. Dali jsme si rychlý oběd a frčeli k moři.
U písečné široké pláže Spiaggia di Fiumaretta je možné parkovat hned za plážovými bary na placených parkovištích, nebo podél silnice. Najít místo na parkování není vůbec jednoduché. U moře je potřeba najít výsek, pro volné „plážování“ protože drtivou většinu pláže mají rezervované pronajímatelé slunečníků. Naštěstí to nebylo moc daleko, protože udržet Lukyna mimo moře a ještě nést paddleboard není jednoduché.
Moře je překvapivě teplé a vůbec nám nevadilo, že nebylo průzračně čisté jako v Řecku nebo na Sardinii 😊 Lukyn konečně přestal prudit, kdy půjde do moře a 4 hodiny v něm byl zaparkovanej.
2. Den
Je sobota, tudíž na pláži bude spousta lidí a my radši strávíme aspoň část dne mimo davy. Po snídani odjíždíme směr katedrála v hornickém městečku Carrara. Všude v okolních horách v jeho okolí se těžil a těží mramor. V městě je to znát. Spousta soch a vše obloženo mramorem. Zaparkovat se dá za policejní stanicí zdarma, nebo kolem centra na placených parkovištích. My našli jedno u úřadu, kde byla hodina stání zdarma. Nádhernou katedrálu „Carrara Cathedral“ s mramorovým čelem není těžké najít. Stačí procházet úzké uličky. Není kam se ztratit. Narazili jsme i na místní bio trh a uličku s malovanými dveřmi.
Z městečka směr hore k mramorovým lomům a muzeu. Jede se přes několik jednosměrných tunelů. Klidně i 300 metru neosvětlenou norou, jako když se jede doprostřed hory. Muzeum stoji 3€ dospělého. My platili za 5 lidi 10€. V muzeu je několik krásných soch a ukázky těžby, řezaní mramoru atd. Stoji za návštěvu. I samotné koukaní do okolních lomů je super.
Druhou zastávkou byl vodopád Polle di Malbacce. Původně jsem chtěl zaparkovat u 400 metrů dlouhé stezky, která k vodopádu vede. Jenže už 2km před ní byla závora a malé parkoviště. Bohužel o tomhle se v žádné recenzi nepsalo. Nezbylo nic jiného, než zaparkovat a trmácet se ve vedru do kopce. Trvalo to asi hodinu, ale dostali jsme se až k vodopádu.
Ledové jezírko s vodopádem jsou nádherné a za námahu určitě stojí, akorát bylo úplně obložené lidmi a nebylo si ani kam sednout. Jen ve vodě nikdo nebyl vzhledem k její teplotě. Vydrželi jsme tady asi 40 minut a vydali se na cestu zpět.
Aby se v autě Lukyn vyspal co nejdéle, stavujeme se ještě na nákup. Těstoviny půl kila za 14 korun, litr oliváče 130 korun, kilo melounu 16 korun. Rozhodně tady není dráž než u nás. Bublinka se stihl vyspat a my hned po obědu můžeme k moři.
3. Den
Ráno k moři co nejdřív, aby bylo místo na parkování. Moře je o chlup studenější než odpoledne, ale čistější. Na paddleboardu dál od břehu (20m a dále) spousta velkých medúz. Několik plavců se mě na ně dokonce ptalo. Později jsem vygooglil, že tyhle medúzy sice můžou žahnout, ale nejsou člověku nijak nebezpečné.
Malá Aňule se stihla skamarádit s malým lovcem krabů a spolu s jeho babičkou a Lukynem nadšeně na kamenech loví vše, co se pohne.
Odpoledne je v plánu akorát Lukynovo vyspání v posteli po obědě a večerní Sarzana. Město leží kousíček od nás a my máme v plánu pevnost nad městem Fortezza di Sarzanello, odkud je krásný výhled na celé město.
Typické centrum města s úzkými uličkami a množstvím obchůdků je opravdu malebné. Někdo (Lukyn) už několik hodin „prudí“ se zmrzlinkou, takže v první zmrzlinárně stavíme a kupujeme dětem zmrzku.
V Sarzaně jsme ještě stihli menší pevnost Fortezza Firmafede, katedrálu Sarzana Cathedral Santa Maria Assunta a na závěr pizzerii Arribabà s báječnou pizzou kolem 7€.
4. Den
Ráno jsme chtěli navštívit trh s lokálními produkty v La Spezii (IADAROLA Ortofrutta Banco 49), což znamenalo vyrazit ještě před 8, aby bylo kde parkovat (0,5€ na hodinu). La Spezia je větší přístavní město s vojenskou základnou a dlouhou přístavní promenádou. Zároveň je častou základnou pro turisty mířící na Cinque Terre protože odtud jezdí pravidelně vlak od 5€. Trh byl menší, než jsme čekali a byl složený jenom z ovoce a zeleniny + jeden stánek se sýry a pečivem. Po cestě k autu jsme si dali aspoň velkou vanilkovou a čokoládovou koblihu a maminka kafíčko 😊
Dál bylo původně v plánu jet lodí do vedlejšího města Porto Venere a zpět autobusem. Jenže jsem se setkal s námitkou, že zbytek osazenstva chtěl jet lodí po Cinque Terre a Porto Venere není ještě jeho součástí. Nezbylo než to vyřešit jinak. Našel jsem parkoviště (Parcheggio Muzzerone) nad Porto Venere, z kterého vede kozí stezka do města.
S parkováním naštěstí nebyl problém, ale samotná cesta ve vedru nebyla zrovna nejpříjemnější, a to jsme šli jenom z kopce 😀 Těsně před vstupem do města rychlé převléknutí do plavek, protože jsme se chtěli i vykoupat a hurá do úzkých uliček. Nešlo ani tolik o uličky, jako jednu úzkou dlouhou uličku z jedné strany městečka na druhou. I tak byla moc hezká, plná malých obchůdků s pochoutkami a suvenýry. Jenda dokonce obětoval 3€ ze svého rozpočtu a koupil si čokoládové canola.
Nad městečkem jsou dvě dominanty: kostelík Chiesa di San Pietro a hrad Doria Castle. Před cestou zpět proběhlo ještě koupání pod Grotta di Lord Byron pod kostelem v křišťálově čisté vodě na kamenech.
Cesta nahoru byla o chlup náročnější. Vedro jak v pekle a k tomu necelé dva km do prudkého kopce. Prcek docela ťapal sám, i tak ze mě lilo jak z konve, jak jsem mu pomáhal po schodech nahoru. Ve 2/3 cesty je camp/ubytování/občerstvovna, kde v nás zasyčel litr vody a šlo se dál.
Bublinka byl z výstupu úplně jetej. V autě hned vytuhnul a spal v autě ještě dlouho po příjezdu na apartmán, než jsem udělal oběd. Odpoledne paddleboardění a koupačka v teploučkém moři. Lukyn se přestal bát a začal skákat ve stoje z baddleboardu. Akorát skákal jenom placáky u čehož byl hrozně vtipnej.
5. Den
Dopoledne koupání na naší pláži. Po obědě se jelo do Lerici. Kouknout do hezkého přístavního městečka a na koupání. Chtěl jsem parkovat u Conadu nad centrem, ale bez šance. Jel jsem kus výš a zaparkoval v zatáčce do řady aut. Jinak zaparkovat ve městě je nemožné. Všude jsou žluté zóny pro místní. Městské centrum není moc velké, ale přístav hezký s větší pevností a dobrou zmrzlinárnou 😊
Parkování u pláže je nemožné, všude nátřesk lidí. Nakonec jsme skončili na placeném parkovišti nad městem asi 500m od pláže. Nedá se říct, že by bylo o co stát. Pláž široká asi 8 metrů a hlava na hlavě. Jenže už bylo po 5 hodině a představa, že jedu 40 minut na naší pláž mě nijak nevábila. Přeci jenom je to pravá městská turistická pláž. Zůstali jsme asi hodinku a půl a pádili domů.
6. Den
S příchodem na pláž zavládlo všeobecné nadšení, protože byly velké vlny. Prckové se těšili na skákání do nic a Jenda na surfování na paddleboardu. Bohužel mu to moc nešlo a byla řada na mě. K všeobecnému překvapení mi to šlo jak v kleče, tak ve stoje 😊 Jendovi jsem trošku vysvětlil jak chytat vlnu, takže mu to nakonec taky šlo líp. Vlny jsme si všichni moc užili.
Po obědě a vyspání Lukyna razíme směr Cinque Terre vesnička Manarola. Povedlo se mi najít jízdu lodí za relativně rozumnou cenu 33€ za nás 5 za 15 minut jízdy do vedlejší vesnice Riomaggiore. Zaparkovat znovu nebylo jednoduché, protože vjezd do vesnice je zakázán a je potřeba využít placené parkoviště nad ním, nebo neplacenou silnici ještě výš. Celkově bych mohl vozit karton šáňa v kufru a kdykoliv na pobřeží najdu (byť placené) parkování bych jedno bouchnul, protože se to rovná malému zázraku.
Od auta to bylo do vesnice asi 600 metrů z kopce, což ještě docela šlo. Docela mě bavilo pozorovat zplavené turisty v opačném směru. Hold tady se musí chodit. Manarola je typická Cinque Terre vesnička, vystavěna od moře na skále. Původně rybářská a vinařská vesnička dnes profituje především z cestovního ruchu. Procházka není na dlouho, protože celou vesničku jsme prošli za 4 minuty i s nákupem lístků na loď.
Na projití je to tady moc hezké, ale ubytovaný bych tady být nechtěl. Není tady kam jít na pláž, jenom slézt na kameny z mola, i když moře je nádherně čisté.
Cesta přecpanou turistickou lodí do Riomaggiore v podstatě okolo jednoho hřebenu zabere jenom 10 minut. Samotné Riomaggiore je o kus větší než Manarola s ještě větším množstvím turistů. Samozřejmě je to moc krásná vesnička s nádhernými výhledy a večer musí být peckově nasvícena, ale na nás moc turistů.
My se vydali zpět přes hřeben po značené stezce. Normálně jde jít přímo nad mořem po Via dell’Amore bez převýšení. Jenže ta je z bezpečnostních důvodů uzavřena do roku 2024. My šli přes hřeben cestou Via Beccara cca 2 km s převýšením 280 metrů. Jde se jedno do kopce a jednou z kopce 😀
Cesta je to moc hezká, sice se jde po vyšších schodech, ale všude vinice, a navíc nádherné výhledy na moře vesničky. Na kopci jsme rozbili piknik a zbaštili k večeři připravený cous cous salát. Lukyn to celé uťapal sám a odmítal pomoc s tím že mu budeme říkat, že je borec :D. A taky že byl 😊. Tím byla návštěva Cinque Terre za námi a v létě ji rozhodně nebudeme opakovat. Mohlo by být zajímavé projít pěšky celé pobřeží na jaře nebo na podzim. Jsem rád, že jsme sem vyrazili až pozdě odpoledne, kdy sluníčko už nepražilo tolik a přechod hřebene byl trošku jendodušší.
7. Den
Poslední den byl zasvěcen pouze koupání a paddleboardění. Aňuli se povedlo objevit jedinou Češku v okruhu 15 km a probrebendit s ní celé odpoledne. Večer jsme společnými silami udělali sváču, zbaštili koupenou pizzu a šli spát před cestou.
Cesta domů
Než se zbytek rodinky vykoulel v posteli, už jsem měl připravená míchaná vajíčka k snídani, nabaštili jsme se, naložili auto a frčeli už v 9 pryč. Někdo dostatečně dlouho zmiňoval, že by chtěl po cestě na Gardu, protože je to hned vedle dálnice (jen mezi dálnicí a Gardou je horskej masiv :D), takže první zastávka bylo parkoviště u městečka Navene. Po cestě z dálnice k jezeru jsme narazili na jedinou menší zácpu cca na 20 minut, ale jinak cesta bez problémů.
Na Gardě jsme strávili cca 3 hodinky a bylo to opravdu vítané svlažení a protažení. Garda je prostě báječná. Křišťálově čistá voda, vysoké hory, a ještě super restaurace hned u vody. I na jezeře jsme si zapaddleboardili, jinak by to ani nešlo, když už sebou ten paddleboard vezeme 😊
Zbytek cesty se jelo bez jediného zdržení na dálnici. Mnichov i Prahu jsme taky projeli bez zastavení a ve čtvrt na 2 v noci už byli doma v posteli.
Když už jsme nemohli jet mimo sezonu, bylo určitě dobré rozhodnutí aspoň nejet jako každý jiný v pátek do Itálie a v sobotu dom. My jeli ve čtvrtek tam a v pátek zpět, takže jsme se vyhnuli kolonám na severu Itálie i kolem velkých měst.
Ceny
Se současnou situací jsem se snažil najít, kde nabrat nejlevněji plnou nádrž. U nás, v Německu, Rakousku nebo až v Itálii? Vždy mi vycházelo nejlépe natankovat před hranicemi ještě v ČR a pak před vjezdem do Itálie mimo dálnici pod Brennerem u benzinky. Letos byla překvapivě „nejlevnější“ nafta až v Itálii (mimo dálnici). Našli jsme i za 1,9€, což je levnější než u nás.
My se do Itálie těšíme hlavně na těstoviny, které si dokážeme s minimem kvalitních surovin připravit sami, stejně jako Italové. Vzhledem k ceně 0,59€ za půl kila s velkým pestem za 2€ a kusem parmazánu za 3€ pak oběd pro 5 vyjde na 00 prd. Pečivo se nakupovalo na kila a cena za kilo začínala na 2,9€.
Celkové náklady pro nás 5:
- ubytování na 7 nocí 12 300,- Kč,
- nafta a dálniční poplatky 10 777,-Kč,
- jídlo, vstupy, nákupy- 5 500,- Kč
- celkem: cca 28 600,- Kč
Jak to vidí Anička
Moře zážitků vtěsnaných do 9 dní. Během relativně krátké doby se mi povedlo zapomenout na práci a stres díky naprosté různorodosti všeho kolem. Bydleli jsme nezvykle pořád na jednom místě, 10 minut autem od pláže, a i když jsme na pláži byli každý den, dalo se to vydržet 😊 Všichni jsme byli zase pro sebe, a i když to naše věkové spektrum je fakt veliké, neumím si představit, že by nám v tom našem pětilístku někdo chyběl. Během 9 dní jsme zažili od spaní pod širákem po naprostý luxus bydlení, od mořských vln po lezení po útesech, od teplého moře po ledovou tůň, od přelidněných měst po prázdné prosté kostely, pevnosti, vinice. Třešinkou na dortu pak byla krátká zastávka na Lago di Garda. Tečkou pak společné kino s dětmi THOR: Láska jako hrom. A to jsou přesně ta slova, které pro mě popisují celou Cestu Ligurií 2022: Láska jako hrom.
Jak to vidí druhá Anička
Itálie byla super, hlavně jsem se po 2 letech podívala na Gardu. Největším zážitkem byl asi metrový had nad naším autem. Na pláži byly super vlny a krabíci. Mramorový lom mě hodně překvapil. Nečekala bych, že může být tak zajímavý a že je tolik druhů mramoru. Za mě se dovolená mooooooooooc povedla.
Jak to vidí Jenda
Ligurie se mi moc líbila. Super výhledy, dobrý jídlo a čistý moře nikdy neomrzí. Nejvíc mě zaujalo Portovenere a mramorový lomy, ty věci co tam byly jsem nečekal. Super nápad byl vzít sebou paddleboard, na něm se užije hodně zábavy. Jediný co mi tam chybělo bylo překvapivě kolo, ale tak co se dá dělat.
