Tentokrát jsem byl překvapen Aničkou a k narozeninám dostal pobyt v Adršpachu. Prcky jsme odveleli k babičce a v pátek odpoledne vyrazili.
Tou dobou se přes Čechy přeháněla sněhová bouře s prudkým větrem, což naštěstí přineslo i dostatek sněhu na horách a my tak mohli vzít s sebou běžky.
Poprvé v životě jsem zažil turbulence na dálnici 😀 když jsme projížděli tou bouří. Jinak byla cesta klidná. Navigace nezklamala a vedla nás přes kdejakou neupravenou malou silničku, ale sněžné řetězy jsem naštěstí nandávat nemusel.
Po příjezdu k hotelu Skalní Mlýn Adršpach nás překvapila velká cedule „Zavřeno havárie“. Představa hledání ubytování v okolí v pátek večer nebyla nijak valná. Naštěstí nám v hotelu řekli, že mají sesterský hotel Orlík 2 km odsud a mají ještě jeden volný pokoj.
Ukázalo se že Orlík je ještě o něco hezčí a kvalitnější než Skalní Mlýn. Bezpečný dojezd jsme oslavili výbornou večeří s rumíkem Don Papa a plánovali další den.
Ráno jsme byli mezi prvními na snídani. Nepochopitelně byly snídaně až od 8 hodin. Kdo spí tak dlouho? Nicméně po báječné snídani s několika croissanty s čokoládou jsme mohli vyrazit na běžky. Běžkařská trasa začíná u hotelu Skalní Mlýn a vede přes louky a pole k obci Zdoňov. A dál ke kapli svatého Jana Nepomuckého. Trasa má upravenou jednu stopu, takže bruslaři se můžou jít bodnout :D. Na druhou stranu jsme tady nepotkali živáčka (Jizerky se můžou jít bodnout 😀 ).
Od kaple se mělo pokračovat, dle Mapy.cz, rovně dál, jenže realita byla jiná. Brodili jsme se asi 300 metrů hlubokým sněhem, ale stopu nenašli, vyzkoušeli jsme dalších několik směrů, ale pořád nic. Asi po 40ti minutách bloudění jsme přelezli elektrický ohradník a vydali se do lesa. Naštěstí jsme tam konečně narazili na běžkařskou trasu a po ní dojeli bez problémů do Adršpachu.
Nad Adršpachem je pár kilometrů rolbou upravené dráhy i pro bruslaře. Anička si toho všimla najela na ní uplně se „rozpinďouřila“ a při prvním skluzu sebou málem praštila :D.
Měli jsme vytipovanou restauraci Qadr rest & bar, kde jsme se parádně nabaštili a pokračovali dál (pozor Cash only). Během oběda začalo znovu sněžit, takže zbytek cesty byl jak v pohádce.
Protože jsme byli rychlejší, než jsme čekali (občas se nám to stane), vydali jsme se z hotelu ještě pěšky na zříceninu hradu Střmen, který byl jenom kilometr daleko ve skalách.
Najít odbočku ke zřícenině nebyl problém. Cedule „na vlastní nebezpečí“ a „300 schodů“ nebyly moc povzbudivé. Navíc žebříky byly pokryté ledem a pod vrstvou sněhu. Jenže my nejsme žádný bábovky a nahoru jsme vylezli. Odměnou nám byl nádherný výhled i záblesk Slunce.
Nahoře jsme si ještě střihli scénku z Doby ledové 4. Anička: „Já se radostí celá chvěěějuuuuu!“ a já na to „A já se poblejuuuuuu“. Supr :D. Dolů byla klouzajda ještě větší, ale přežili jsme. Véča v hotelu s Dalším Donem byla parádní.
V neděli bylo vyplechováno. My se nasnídali, zabalili a vyrazili na parkoviště do Adršpachu, kde jsme měli online koupené vstupné do skal. Bohužel dokoupit parkování online zvlášť nejde. Jenže v zimě tady není moc lidí a s parkováním nebyl problém.
Adršpašské skály bez lidí není jen mýtus, ono to opravdu jde. My si tu prošli, co jsme chtěli a do 11 nikoho nepotkali. „Základní“ cesta je vhodná i pro kočárek, jenže dál do skal se jde po schodech nebo leze po žebřících. Myslím, že jsme v klidu vyšli a sešli přes 500 schodů. Viděli jsme Homoli cukru, Gotickou bránu, velký ledový vodopád, Milence, Starostu a Starostovou a další útvary. Sněhová přikrývka a azuro neměly chybu. V létě mě sem nikdo nedostane.
Adršpach mě příjemně překvapil. Okolí skal, kde se dá běžkovat je supr, nikdo jiný sem na běžky moc nejezdí a samotná návštěva skal je v zimě nezapomenutelná. Na běžkách jsme ušli cca 15 km a pěšky kolem 10, takže jsme se zas tolik neflákali 😊
