- Délka: 40km
- Čas: 5 hodin
- Cíl cesty: zřícenina kaple Povýšení sv.Kříže
Je krásný sobotní den doby koronavirové. Juniora jsme nechali babičce, a my vyjíždíme na trasu Kerskými stezkami na zdolání prvních 40km na kole naší cácorky.
Vyjíždíme ze Sadské nejkratší cestou na Třebestovice, kde se napojujeme na krásnou lesní Hrabalovu stezku.
Projíždíme kolem Kerských rybníčků, komplexem 3 mělkých rybníčků v Kersku, jejichž vybudování mělo odvodnit tamní lesy. Měl by tu být Čolek velký, ale žádného jsme nepotkali, takže nemůžeme soudit.
Dál, krásně značenou lesní cestou po Hrabalově stezce, míjíme žlutou turistickou, po které se dojede přes Velenku, s barokním kostelem sv.Petra , až ke zřícenině kaple Povýšení sv.Kříže u Bříství. Cesta vede z 90 % opravdu lesy, nebo mezi hojně využívanými lány polabských zemědělců. Zřícenina kaple je na 233m vysokém vrchu jménem Vršek. Kolo si určitě vytáhněte nahoru, jelikož druhou stranou je krásný mini sjezd, ale jen pro ty, co to fakt umí. My s cácorkou kolo sváděly.
Velenka (něm. Welenka) je obec ležící v okrese Nymburk, asi 14 km jihozápadně od Nymburku. Má 312 obyvatel a její katastrální území měří 498 hektarů. Architektura obce je ovlivněna činností v zemědělství (dlouhé chalupy, půdy pro uskladnění sena, stodoly, chlévy). Většina domů je dnes využívána k rekreačním účelům. Na obec při jejím východním okraji navazuje rozlehlý Kerský les (900 ha), součást Přírodního parku Kersko-Bory. Řeka Labe je od Velenky vzdálena 3 km severním směrem.
Na vrcholu Břístevské hůry se nalézá zřícenina barokní kaple Povýšení sv. Kříže z roku 1714. Je centrálního typu ve tvaru kříže delší osou orientovaná ve směru sever – jih. Po úderu blesku vyhořela v letech 1764, 1818 a 1878 a od tohoto roku nebyla obnovena. Kaple má základy půdorysu ve tvaru kříže o délce 11,92 m a šířce 10,40 m. Zdroje z počátku 20. století ještě uváděly zbytky klenby a stopy barokní výmalby, které se do dnešní doby nedochovaly. Východní a severní svah společně s vrcholem byl osázen nepůvodní borovicí černou. Okolí vršku je s výjimkou dálničního tělesa intenzivně zemědělsky využívané.
Polními cestami jsme dojeli k Přerovskému zámku, ze kterého se zachovalo pouze jižní křídlo. Stejně jako kaple, lehnul popelem.
Zámek Přerov nad Labem je dvoupatrová renezanční stavba, která se nalézá ve středočeském Přerově nad Labem. Ze zámku čtvercového tvaru o hraně 45 metrů se do dnešních dní zachovala pouze jihovýchodní křídlo. Severní část byla v roce 1639 vypálena vojáky švédského generála Johana Banéra. Nejvýznamnějším majitelem přerovského zámku byl toskánský Habsburk Ludvík Salvátor, který v jeho sousedství založil nejstarší etnografické muzeum v českých zemích – dnešní skanzen Polabského národopisného muzea.
Z přerovského náměstí jsme už odjížděli po zelené až k Labské cyklostezce, a u plavební komory doporučuju zastavit, a chvilku se kochat stovkami ryb v Labi. Následoval asi nejhorší úsek. Mraky rybářů, prašná cesta, kamenitá cesta. Zkrátka asi 2km jsme se vyhýbali lidem, traktorům, rybářský prutům, a přitom polykali prach z polí a cesty.
Od Litovelského mostu se už jede po červené poutní Blanicko-řípské cestě. Ta propojuje bájnou horu Blaník a poutní horu Říp celkem 190 kilometry. Trasa je rozdělena do sedmi etap, každá z nich má vlastní téma k zamyšlení. Začátek je v Louňovicích pod Blaníkem, poutníci mohou postupně dojít do Českého Šternberku, Sázavy, Kouřimi, Sadské, Staré Boleslavi a Mělníku.
Krásná stezka, která není primárně určena pro kola, nabízí křivolaké lesní pěšiny, v lehounce zvlněném terénu, často mezi mokřady a rybníky. Vyjede se v Semicích. Po pár kilometrech po silnici se opět vjede do Hrabalova Kerska, které je prošpikováno lesními cestami.
Konečně jsme viděli Hrabalovu chatu, dřevěné sochy koček, načepovali si do láhve Svatojosefský pramen. Kerský pramen patří do skupiny polabských minerálních vod. Je typově podobný Poděbradské, ale znatelně slabší. Jak mineralizací, tak obsahem CO2. Současný vrt pochází z r. 1985. Ze západopolabských minerálek je nejméně chutná. Je to však nejbližší uhličitý pramen od Prahy,k tomu dobře dopravně dostupný, proto bývá kolem pramene dost živo. Vzhledem k dost malému obsahu CO2 je minerálka z lahve už málo chutná.
Od pramene je to kousek k legendární restauraci Hájenka. Díky nouzovému stavu bylo otevřené jen okénko. I tak jsme si dali lehký oběd s posezením na kládách v lese, v uctivé 2metrove vzdálenosti od ostatních návštěvníků. Z Hájenky jsme vyjeli po silnici směr Velenka, ale včas jsme se napojili zpět na zelenou, a po chvilce bloudění jsme konečně našli Pepinu. Krásná Pepina je mohutná borovice, jejíž obvod kmene činí 250 cm a svými 34 výšky vysoko převyšuje ostatní stromy v polesí. Její parťačkou byla borovice Švarná Tonka, kterou v roce 2007 pohřbil orkán Kyril. Obě tyto borovice zmiňuje v knize Slavnosti sněženek i spisovatel Bohumil Hrabal.
Od Pepiny už je to kousek pořád po červené poutní cestě přes Hradištko Borskými lesy k jezeru v Sadské, a dál přes Písty směrem na Nymburk. My se odpojili u jezera, a vyšlapali sadskou Skálu. Zajímavý krajinotvorný prvek města Sadská je opukový svědecký vrch s nadmořskou výškou 215 m. n. m. V minulosti bylo toto návrší sídlem Karla IV.. Na místě jeho hradiště byl později postaven gotický kostel sv. Apolináře, který je v současné době dominantou celého města.
První cyklotoulka je za námi. Mám radost, že jsme byli v přírodě a nejezdili jsme po silnicích. Mám radost, že i v nouzovém stavu můžeme výletit. Největší radost mám z toho, že jsme si každý z nás na obyčejné cyklotoulce našli „to svoje“. Že i v takové placce, jako je Polabská nížina najdeme krásné vlnící se cyklostezky. A moc se těším na další toulání se kolem na kole, třeba i v plném počtu s dvouleťákem za zády 😊.
