Neustále se hašteříme s manželem, o čem je dobré psát, a co je zbytečné, protože je to jen krátký výlet, nebo se výlet nevyvede tak na 100%. Chápu ho 😊 Nicméně si trvám na svém, že je třeba dát vědět ať už o maličkých kotrmelcích, které jsou ve výsledku jen pro pobavení, nebo o kraťoučkých výletech, které můžou posloužit jako pošťouchnutí některých maminek s nedostatkem odvahy cestovat s plným autem dětí na vlastní pěst.
A jelikož děti máme tři, a každý z naší rodiny má mimo práce či školy další minimálně 2 koníčky, času není nazbyt a budu kupodivu velmi stručná. Spojím 2 krásné podzimní výlety do jednoho článku o malých kotrmelcích při cestování.
Podzimní 4 dny na hranici dvou krajů
Koncem září jsme prožili krásné 4 dny na rozmezí Vysočiny a jižní Moravy v malé vísce Pulkov. Byl to dárek pro nás pět od prarodičů, a my se k tomu postavili čelem, jako máme ve zvyku. Našla jsem zříceniny, hrady, parky. Manžel natrefil na sobotní akci po vinařských stezkách kolem Znojma s názvem Tour de Burčák a už bylo hned na co se těšit.
Ve čtvrtek jsme dorazili na penzion přesně ve stylu mého chotě……………Krásně zrekonstruovaná stodola do mezonetu s 3 podlažími. Velké děti měly svoje patro s koupelnou, my měli podkrovní ložnici, a miniňák měl svoji ložnici také v podkroví. Dole byl otevřený prostor s kuchyňským koutem a krbem, který přišel vhod s příchodem chladných večerů. Nebyla tam TV, za to tam byl pingpongový stůl 😊 Víska Pulkov byla na konci světa. Silnice, která nás tam zavedla byla označená jako slepá. Pár chalup a chaloupek, jinak nic….ráj 😊.
V pátek jsme vyrazili na výlet v kraťasech a tričkách s krátkým rukávem, domorodci chodili v zimních bundách. Pravda je, že dopoledne bylo chladno, večer taky, ale ty 2 hodiny, kdy člověk neklepal kosu byly parádní.
Bítov, romantický hrad s kaplí a zahradou do teras, s voliérami s exotickým ptactvem byl první zastávkou. Hrad hezký, ale my dáváme přednost zříceninám. I tak ale projít si sklepení a hladomornu, stálo za to. Mnohem víc nadšení jsme byli z cesty, která sem tam odkryla skaliska nad Vranovskou přehradou a mohli jsme se kochat nádhernými výhledy.
Na protější straně údolí byla zřícenina hradu Cornštejn. Autem jsme dojeli skoro až k němu. Starší syn dělal zvěda a se svojí sestrou se honili po lese, zatím co my jsme motivovali mimiňáka k samostatnému výšlapu po svých 😀 Najednou nám starší syn řek, že našel bránu do zříceniny, a je otevřená….no co, tak jdeme 😊 Ukázalo se, že Cornštejn prochází maličkými stavebními úpravami a ona brána do hradu je pouze brána pro dělníky a auta. Prošli jsme a infiltrovali se do návštěvníků zříceniny. Je opravdu krásná a nabízí mnohé výhledy, prolézačky v ruinách, zkrátka představivosti jde naproti. Zpátky jsme museli už oficiálních východem, jelikož naše brána pro dělníky se zavřela na dva západy. Pokud nejdete zrovna vchodem pro dělníky, vstup na Cornštejn je zpoplatněný.
Byli jsme kousek od Vranova nad Dyjí a měli jsme hlad. Našli jsme malou restauraci/bufáč…na první pohled nic pro nás. Skoro to vypadlo jako typická čtyřka. Ale byla oplocená a mohlo se sedět venku. Tady jsme se sekli….prostředí opravdu nic moc, ale to jídlo! Poctivá uzená polévka s kroupami a uzeným. Rodinka si dala těstoviny s pestem, já skřivany s knedlíkem. Bylo to naprosto vynikající a chutnalo to vážně domácí stravou. Ponaučení pro nás…nedej na první pohled!
S plnými pupíky jsme sedli do auta a mimiňák do 5 minut vytuhnul. Ani jsme nestačili zajet ke vstupu na Vranovský zámek. Máme plán B 😊 Naštěstí můj manžel není úplný zámkomil, a nabídl se, že zůstane v autě se spícím prckem a my si můžeme zámek prohlédnout. Potřeboval si vklidu prohlédnout všechny výsledky fotbalu, přiznejme si to narovinu 😊 S dětmi jsme proběhli nádvoří, zahrady. Dost mi to připomnělo Budapešť. Možná tím masivním nádvořím a dole vlnící se řekou. Prohlídka zámku byla možná jen s průvodcem, a to my fakt nemáme rádi. Takže do půlhodinky jsme byli zpět v autě a frčeli na penzion, ať si odpočineme na zítřejší 8km Tour de Burčák.
Tour de Burčák ve Znojmě
Jedním slovem MASAKR. Strašně moc aut, plná parkoviště, ještě víc cyklistů, chodců, pobíhajících dětí, po vínu veselých turistů, minimum záchodků, ještě méně jídla, překvapení pořadatelé velikou účastí a kilometry a kilometry kolem Znojma.
Dodnes nevím, jaké z toho mám pocity.
Vždycky jsem to chtěla zažít, a zažila. Trasa byla moc hezká, jen byla 16km, nikoliv 8 km. Slunko nám svítilo. Děti dávaly razítka, poletovaly kolem, baštily a ochutnávaly. Mimiňák po dlouhé době spal v kočárku pomalu 2 hodiny. My měli čas být spolu a povídat si ovšem možném. Čert vem to, že jsme čekali na svoz autobusy zpět do Znojma pomalu 2 hodiny, a pak jsme se do autobusu ani nedostali a museli jet taxíkem.
Vlastně to byl moc krásný den, báječná zkušenost a další ponaučení: v hromadných akcí spoléhej jen na sebe, a ne na pořadatelská doporučení. Měj pořád plán B.
Při návratu domů jsme stihli ještě jednu zříceninu hradu Rokštejn. Ta je zasazená krásně do krajiny. Jediné, za co se platí je návštěva věže. Zaplatili jsme a lezli jsme po strmných neukotvených žebřících, což nám zase posunulo hranice toho, co společně zvládneme.
Stihli jsme se vrátit ještě před obědem domů, a můj manžel se snažil poctivě zakrývat nadšení, že ještě stihne fotbalový zápas. Nakonec tohle podzimní dobrodružství, i přes malinké kotrmelce, dopadlo zase na jedničku. Teďka už vím proč. Protože každý kotrmelec, který uděláte s kamarády, je vlastně dokonalým zpestřením dennodenního života.
