Celé léto prší, týden dovolené se blíží. Dozrávají švestky, broskve, rajčata…všechno dotahujeme na poslední chvíli. Děti jsou s prarodiči u moře, ten velký si žije vlastním životem, slunko vylezlo a pár dní má hřát. MIZÍME.
Máme Peugeota TeePee, manžel vyhazuje 3 sedačky, já připínám záclonky, balím plavky, osušky, spacáky, polštář, kanystr s vodou. Kola do auta a jedem směr Schwarzensee.
Jedeme jen my dva tzn. pěkně se vydáme ze sil. Vysoké hory, ledová jezera a kolo. Jídlo si ulovíme po cestě, máme offline mapy, spát v lese umíme (máme i lopatku), a ledová jezera místo koupelny nám strach nenaženou. Nakonec v tom punku povolíme, a manžel rezervuje 2 noci v krásném penzionu, abychom zdolali i trochu té romantiky za odměnu.
Plán je jasný:
Střídat cyklo výlety a turistiku s vyšším převýšením tak, aby tělo okusilo nástřel budoucnosti. My zjistili, jestli je to vůbec v našich možnostech. Zdolat 2tisícovku, to už je takový standard. Jenže počasí nás vyškolilo a hory nám daly nad 2tisíce stopku počasím.
1.den- Cesta, kola a první koupání
Pádíme z Čech směr jih a zastavujeme až u Traunsee, protože tam máme ověřenou kebabárnu Matador, už od jarního výletu s rodiči do Alp.
Parkujeme v severní části jezera a při trase 23km na kole se kocháme krajinou, kostelíkem v Traunkirchen, vodním zámkem Ort a začínajícími Alpami. Nesmělo chybět ani první koupání v jezeře.
Zastavujeme se v Matador Kebabu a těšíme se na naši 1.noc u Schwarzensee. Četla jsem o parkovišti, že je možné tam přespat i s luxusem EKO WC. Klidné, krásné místo, báječné jako výchozí bod na horu Schafberg.
Dorazili jsme, a další 3 dny si parkoviště přejmenovali jako naše „doma“. Parkoviště krásné, ale tuhle samou informaci mělo asi dalších 50 posádek…což 3.den obnášelo totálně plné EKO WC pilinami. Jezero bylo 200m od auta, což je v takových podmínkách naprosto luxusní čistá koupelna, a hlavně lepší výchozí bod na další dva dny bychom sotva hledali.
2.den – Schafberg cca 28km a asi 1354 výškových metrů
Cesta byla výživná, začala hned útočným slepýšem, který předstíral nezájem, ale za ním se ukrývala hadí dravost. S jekem jsem vyběhla asi 20výškových metrů jak laňka. Pak už jsme potkávali jen alpské zvonkohry v podobě stád krav. Výhledy, které prostě nevymyslíš. Pár turistů s pomalu tuhnoucím úsměvem, stejným jako u nás. Proč?
Člověk vyleze ze 716m do 1300m po kamenitých cestách a stezkách a před ním se vyrýsuje skála, kde má být údajně stezka nahoru…jako kde? Uklidnila jsem se až v moment, kdy jsme potkali rodiče se dvěma špunty na sedákách a vodítku, jak celou tu skálu schází. Prckům bylo tak 5 let.
Člověk pak vyleze nahoru a od stanice vláčku se začne brodit mezi turisty z Asie, a zase si říká, jak na té skále bylo krásně klidno a prázdno 😊 Vylezete k restauraci, otevře se panorama na 3 rakouská jezera Wolfgangsee, Mondsee a Attersee. Zítra je projedeme na kole 😊 Miluju tohle spojování. Z vrchu Mára vidí kousíček restauraci a rozhodně nebude tak neosobní a natřískaná jako ty nahoře. Rozhodli jsme se, že na výlet máme celý den a vlastně si dalších 8km klidně můžeme projít.
Jenže cesta ze Schafbergu byla stejně výživná jako výlez na skálu, cesta k restauraci Kienberghütte, co by kamenem dohodil z vrchu se ukázala jako procházka na 2 hodiny svižné chůze. Nevadí, jídlo a prostředí za to stálo. Mára měl vrchol rakouské gastronomie v podobě zapečeného cosi co vysokohorská hutte dá (klobása, uzené, salám, houskový knedlík, brambory, vajíčko a k tomu jak jinak než kvašené zelí) Pak už jen 10km k autu.
Vykoupat a chrrrrpššššššššššššššš………myslím, že Mára ještě chvilku asi luštil Sudoku, ale já se vypnula 😊 (Ano, Mára luštil sudoku dokud bylo vidět).
3.den- Ranní vstávání a frčíme na kole kolem Schafbergu přes 3 jezera.
Cesta ze 714m k jezerům v nadmořské výšce kolem 490m utíká nádherně, snídaně v Bakerai, kafíčko…a pak mi to došlo. Těch 300 sjetých metrů budu muset nastoupat, jako na 3,5km????? No neházejme flintu do žita, kolo do jezera, třeba se metrický systém za tu dobu změní.
Za 50km na kole jsme měli srovnání z koupání ve 3 jezerech. Wolfgangsee je pekelně turistické s nerudnými staříky. Mondsee je zvláštní druh jezera, kde bivakovalo asi 6 rodin z Blízkého východu a těžko říct, jestli jen jako na prázdniny, nebo po celý rok. Moje milované Attersee s dokonalou barvou vody, teplotou vody, vlnami. Absolutní špička podtržená restaurací Steckerlfisch Weißenbach am Attersee, ve které grilují místní ryby tradičním způsobem na dřevěném prutu. Ukázalo se, že to byla ta samá restaurace, která nás zachránila pár let nazpět, když po ránu uvařili Aničce kafíčko a tím všem v okruhu mnoha kilometrů zachránili život. Celkově se dá říct, že by si měl každý dát pozor na minimální až téměř nulovou přítomnost restaurací v jižní a jihovýchodní části Attersee.
Po nehorázném stoupáku (ano, tlačili jsme oře) a dojetí k autu se rádi loučíme se spaním na parkovišti u Schwarzensee a jedeme směr Tauplitzská jezera. Původně jsme mířili na Deneck 2430m.n.m. ale počasí nám změnilo plány vydatným deštěm a velkou oblačností.
Kempíme při cestě na Tauplitzer Wasserfall, krásný klidný flek a zadarmo😊
4.den vstříc jezerům Schwarzensee č.2 a Steirersee.
Ráno máme pomalejší rozjezd díky dešti, ale i tak se vybaveni pláštěnkami vydáváme vstříc 800m převýšení do sedla k jezerům Schwarzensee a Steirersee. Cesta byla plán B…tedy měla být mírnější, pohodovější, relaxační. A ano…ušli jsme pouze krásných 11km, ale nastoupali nějakých 960m na 5km. V podstatě se naše turistika změnila v kolmé stoupání 😊. Ale za ty výhledy, mlhu v sedle, tajemnou chatu u jezera, všudypřítomné zvonící krávy a výhled na jezera to fakt stojí. Člověk je najednou v jiném světě a jediné co řeší je: „nekolabuj, sem se pro tebe pomoc stejně nedostane :-D“
Nahoře v druhém sedle po překonání dalších menších vrcholů, které dělily jezera od sebe, jsme našli krásnou „osadu“. Asi 4 domky, chlív…z jedné chaty se kouřilo a usoudili jsme, že je to restaurace. A ano…něco jako restaurace, nebo 1.pomoc pro horaly, skialpinisty. V zimě se sem dostanete jen na skialpech. Hospůdka Almrauschhütte dokonalá i s osazenstvem. Malá dřevěná okna, dřevěný strop, stěny, ovčácký pes pod stolem, lavice, ovčí kůže, a místní dobroty z darů okolí. Pecka!
Sestoupili jsme z posledních sil k autu, přezuli jsem si mokré boty, zhltli sušenku a frčíme na romantiku do penzionu Peterwirt.
😊 Romantika začala hodinovou očistou, pak myslím, chvilkovým šlofíčkem v čisté, bílé, suché, naducané posteli a pak to přišlo. Matador Kebab to prohrál na plný čáře a rázem se z naprosté špičky stala dvojka! Mára objevil tureckou restauraci Grimming Grill. Velikostně, servisem, vůní, chutí, cenou – všechno za 1. Ještě jsem nedojedla a už se těšila na druhý den na večeři 😊
Ráno nás z postele tahají paprsky slunce a nasvětlené štíty hor. (Máru tahá hlavně hlad a vidina snídaňového bufetu)
5.den na kole po lázeňském okolí a zase 3 jezera
V plánu je cyklovýlet a celodenní. Vyjíždíme z Bad Mitendorf a míříme směr Grundlsee. Mára tu má pracovního partnera hotelový komplex, který je vážným adeptem na naši zimní dovču. A jakej to je komplex! A to prostředí. Dokázat si představit dobrůtky – nikdo mě nedostane už v zimě jinam 😊. Nicméně jsme si řekli, že zvládneme zajet i ke vzdálenějšímu jezeru Toplitzsee. A tady jsem čekala víc. Vracíme se tedy ke Grudlsee a čvachtáme se, protože ta čistota vody je fascinující. Máme spoustu sil a natáhneme to k dalšímu jezeru Altausseer See. Nebudu lhát, je tam fajn cukrárna se štrůdlem. Jinak nic zvláštního.
Přes Bad Aussee a jeho kruhový most Mercedes-Brückena soutoku dvou řek, kde by se to koupalo jedna báseň. S 62km v nohách na kole s našlapanými 684 výškovými metry dojíždíme zpět na penzion. Natěšeni na jídlo hodíme rychlou sprchu a už sedíme v Grimming Grillu. Mára do sebe nacpal hamburger i s hranolky a předkrmem v podobě sýrových nuget, o kterém předešlý den prohlásil, že to nemůže nikdo sám sníst.
6.den přes Halštatské jezero frčíme domů
Po vydatné snídani balíme svých pár švestek a jedeme směr Halštatské jezero a parkujeme na severní straně. Nostalgicky vzpomínám na mamčinu větu při výstupu z lanovky „jsem dobrá, zvládla jsem to“ a fotím panoramata tak, aby je i naši skialpinisti senioři viděli. Na jaře jsme rovněž v Halštatu končili prodloužený víkend, když jsme rodiče vyvezli na dvoutisícovky. A zase to moje obligátní „kruh se uzavírá“.
Teď jsme měli možnost si Halštat objet, vychutnat si jeho krásu ze všech stran a naposledy se vykoupat. Nutno říct, že po 24km na kole s našlapanými 247m je tohle jezero dost přeceňované. Pár jsem jich objela, a tohle rozhodně není favorit. K tomu davy turistů, elektrokolistů..zkrátka – vážně Halštat vidět jednou stačí.
To takové Attersee..klidně 2x ročně.
Máme dobrý čas, a ještě se stavujeme Bad Ischlu – městečko jak Mariánky, nic tam není, ale víte jak „Císařovna Sisi“ a moje vzpomínky na babičku, jak sledujeme společně příběh císařovny v televizi. To nejde přehlédnout 😊 a děkuju manželovi za trpělivost, kor když on na podobné příběhy a historii není. Znovu pozor na restaurace. Je to tady samá kavárna, drinkárna, ale otevřenou restauraci (která ani není v mapách značená jako restaurace, ale hotel) jsme našli jenom jednu.
Před 22hodinou jsme už doma a konečně probíráme fotky a bavíme se nad zážitky.
Pro mě nejpodstatnější:
- Kruh se uzavřel a čím to letos začalo, tím to také skončilo. Na jaře jsme tenhle kraj lehce poznali s rodiči, nyní velmi aktivně projeli a nastoupali jeho výšky už jen ve dvou.
- Není podstatná výška hory, ale převýšení. A to my jsme zvládli na jedničku. Musím říct, že mě překvapivě nebolel člověk, ale puchýře ze sestupování jsou do krve.
- Hajdálaci rakouský nechtějí přijímat platební karty, a tak ve 2/3 je psáno CASH ONLY
- Co je studený, je čistý…a to ta jezera fakt jsou. Mám-li si vybrat koupání v alpském jezeře nebo moři, neváhám.
- Mám-li si vybrat mezi mořem a horami, neváhám.
- Ano, tenhle typ dovolené je za odměnu: střídat aktivity, vidět svět ze štítů hor a večer padnout vedle toho, co mě podporuje v každé mojí myšlence. Pak přijet domů a mít dětem co vyprávět. A ve chvíli, kdy mi pípne zpráva od syna…mami myslíš, že tahle cesta je na vrchol OK?…tyjo! Jsem absolutně šťastná ženská 😊
….ANEB HORY TI NEDAJÍ, CO SI PŘEJEŠ, ALE CO POTŘEBUJEŠ. A já jim moc děkuji a s pokorou říkám, příště na viděnou.
A trocha zajímavých čísel:
- Na kole jsme ujeli 159 km a nastoupali 1534 m
- Nachodili jsme v rámci výletů nikoliv procházek 38 km a tím nastpoupali 2257 m
- 3 noci v aute + 2 noci v penzionu se ukázalo jako rozumný nápad. V plánu byla ještě 1 závěrečná noc v autě, ale zase..pršelo, a my máme na výběr
- Celkem jsme nastoupali 3791 m
- Navštívili jsme 11 jezer +1 pleso
- Traunsee 422mnm
- Schwarzensee 716mnm
- Pleso Monichsee 1285mnm
- Wolfgansee 538mnm
- Mondsee 481mnm
- Attersee 469mnm
- Tauplitzské Schwarzensee 1549mnm
- Steirersee 1445mnm
- Grundlsee 704mnn
- Toplitzsee 718mnn
- Altausseersee 712mnm
- Hallstattersee 508mnm
A na kolik nás celá tahle paráda vyšla? Když započítáme od nafty, přes dálniční známky, restaurace, kafíčka, parkování až po ubytování a suvenýry je to cca 15 800,- za nás dva.
