Cesta podél Jizery a Labe

• Délka: 88km
• Doba: 7 hodin
• Trasa: Sadská, Nymburk, vlakem do Mladé Boleslavi, Benátky nad Jizerou, Sojovice, Brandýs nad Labem, Káraný, Lysá nad Labem, Sadská

Je sobotní ráno, pohodová snídaně s míchanými vajíčky a velkým hrnkem zeleného čaje. Vše plyne, jak má, jen ten čas rychleji.

Ze Sadské do Nymburka na vlak musíme na kolech. Je to jen 10 km, které jsem ale nezapočítala do celé cyklotoulky. Tedy rázem není v plánu 73 km, ale 83 km, a při mém štěstí občas nějaké kilometry zapomenout, tak jsme skoro na 90km :D…nevadí, nejsme žádní lenoši, to dáme!

Vlak stíháme na minutu a v 9 hodin ráno jsme jediní cestující s kolem v motoráčku. Stojí to 2x95Kč. Až na roušky na obličeji, je vše opravdu pohodové.

Vystoupili jsme na hlavním nádraží Mladá Boleslav. Nádraží vážně nic moc, spíš to nic. Děkujeme za mikiny, které jsme si pro jistotu zabalili. Je znát, že jsme o 50 km severněji 😊.

Pomocí navigace na mapy.cz jsme se napojili na červeně značenou poutní Svatojakubskou cestu. Na nádraží nebyl ani rozcestník, ani značka. Tedy ideálně nastartovat data a mapy v mobilu, jinak bychom skončili u někoho na dvorku.

Najeli jsme na stezku na pravém břehu a užívali si krás Jizery. Celková délka řeky je 152 km, a je na ní 48 jezů. Občasný rybář, občasný cyklista, ráj na zemi. Je znát, že nejdeme po cyklostezce, jak povrchem, tak zatáčkami a větvemi v cestě.

První zastávka je KOSTEL SV.MIKULÁŠE ve Vinci, skvost románské kultury. Svým charakterem naznačuje, že byl postaven jako panský, tj. že byl součástí panského sídla. Kdo byl pánem tohoto sídla, které prozatím nebylo archeologicky doloženo, zůstává neobjasněno. Stejně tak není prozatím známo, kdy byl kostel postaven. Sochařská výzdoba je datována do doby kolem roku 1240, ale stavba sama je zřejmě o něco starší. Kostel sv. Mikuláše upoutává nejen svou výraznou, ovšem pozdější střechou, ale především nezvyklým tvarem a čistotou dochované románské architektury. Běžný není ani půdorys čtvercové lidi s polygonální apsidou. Kostel zdobí zejména ústupkový portál se sloupky a figurálním reliéfem v tympanonu. Nad ním je umístěna ještě římsa s obloučkovým vlysem a kulaté okno s jednoduchou rozetou. Neobvyklá je i výzdoba apsidy polosloupy. Výzdoba nechybí ani v interiéru: Tribuna je do lodi otevřena obloukem se sdruženými okny a bohatou profilací.

Cesta k němu je fakt strmá, ale stojí za to kouzlo. Nepopírám, že jsem kolo vytlačila 😊. V Krnsku přejíždíme na levý břeh Jizery, a před námi se na kopci ukazuje zřícenina HRÁDKU STARÝ STRÁNOV. Starý Stránov (také Myškův hrádek nebo Hrádek nad Zámostím) je zřícenina nad levým břehem Jizery v nadmořské výšce 240 m n. m. v Pískové Lhotě v Mladá Boleslav. Dochovaly se tři obvodní zdi paláce. Od roku 1967 je chráněn jako kulturní památka. První zpráva o hradu pochází z roku 1297, kdy jej vlastnil Mikuláš z Hrádku. Jednalo se o menší hrad na ostrohu nad Jizerou. Později se zde střídali příslušníci drobné šlechty. Koncem 14. a v 15. století to byli Myškové z Hrádku, po nichž získal hrad své jméno. Václav Myška z Hrádku jej nechal mezi lety 1404 a 1415 přestavět. Jeho potomci žili na hradě ještě roku 1469, po kterém se vystřídalo několik majitelů z blízkého okolí. Ke konci 15. století připojili hrádek ke svému hradu Stránov Stránovští ze Sovojovic. Od té nebyl trvale obýván a začal chátrat. Později bylo do hradu vestavěno několik domků.

Zase jsem si kolo vytlačila, vystrašila se po cestě pár slepýši, ale na kopci jsem se kochala krásnými vilkami s dokonalým výhledem na protější stranu údolí s věží zámku Stránov. Stále se držíme červené poutní Svatojakubské cesty. Míjíme Pískovou Lhotu, v Podhrušově přejíždíme na pravý břeh Jizery a míjíme Horky nad Jizerou.

Pod místním zámkem mají krásný sportovní areál. ZÁMEK HORKY NAD JIZEROU je zámek situovaný na vyvýšeném místě stejnojmené obce, na pravém břehu Jizery. V současnosti dnes budovu využívá SOŠ a SOU. Stavba je patrová dvoukřídlá s mohutnou věží na čtvercovém půdorysu v průčelí vystupující z dvoukřídlého půdorysu. V roce 1762 v zámku vybudována zámecká kaple Narození Panny Marie. Budova stojí na místě tvrze Brodce (jméno nese městys Brodce, současný zámek převzal jméno novější vesnice, která vznikla pod tvrzí/zámkem) ze 14. století. V 16. století byla původní tvrz přestavěna na renesanční zámek. V první polovině 18. století došlo k barokní přestavbě (zřejmě v souvislosti se stavbou farního kostela sv. Mikuláše). Po mnohém střídání různých rodů jako majitelů, roku 1933 ho koupil Josef Hegr z pražské exportní firmy, po válce byl zámek konfiskován a v roce 1950 v něm ministerstvo zemědělství zřídilo Ústřední politickou školu pro výchovu kádrů agronomů a zootechniků.

Asi 15km od začátku cesty z Boleslavi míjíme HORECKOU TŮŇ. Chráněné území, představující především dvě mrtvá ramena Jizery, zachovalý komplex mokřadů a luk s rozptýlenými exempláři mohutných starých dubů, bylo vyhlášeno v roce 1987 na ploše 2,54 ha. Je to jedna z posledních ukázek nivního ekosystému na Jizeře. Obě slepá ramena jsou v posledních letech pravidelně zaplavována podzemní vodou a záplavami, což zabraňuje postupnému zazemnění ramen. Jako na jediném místě na Mladoboleslavsku se zde setkáme s kriticky ohroženým leknínem bělostným.

Cesta podél Jizery má vážně své kouzlo, a od Horecké tůně až do Benátek je to fakt pecka. Tajemná zákoutí, pěšinky, kameny na cestě, jezy, schody na sjíždění, lehce zvlněný terén, paráda. V dálce je vidět už poslední vyvýšené místo, které chci podél Jizery vidět. Nicméně Tahle zřícenina je dost zarostlá a neudržovaná pro turisty. Spoustu plevele, křoví a trnů. Kdysi jsem tam byla s dětmi, a mám takový pocit, že za těch 10 let Dražice nechali pěkně zarůst. ZŘÍCENINA HRADU DRAŽICE hrad Dražice je možné nalézt na okraji stejnojmenné vsi. Je dobře viditelný, pokud jedete po dálnici D10 na Mladou Boleslav v místech, kde je odbočka na Benátky nad Jizerou. Z hradu se dochovalo jen několik málo zdí a hradní sýpka, která je dodnes využívána. Pověst praví, že za dávných časů řádili na zemské stezce, vedoucí podél Jizery mezi hradem Dražicemi a lesem Trnávkou, loupežníci. Přepadávali kupce i pocestné a obírali je o všechno, co u nich našli. Večer se scházeli ve svém loupežnickém doupěti, kde se o kořist dělili. Jednou oloupili bohatého kupce o velký měšec zlaťáků. Když se vraceli s lupem domů, zčista jasna potkali na cestě čerta. Jak čert zjistil, co nesou, hned se s nimi pustil do křížku a chtěl je o uloupené zlaťáky připravit. Lapkové se ale statečně bránili a čerta zahnali. Když došli domů, peníze si mezi sebou rovným dílem rozdělili. Ráno našli loupežníci před svým lotrovským pelechem železnou hůl s nápisem: „Kdo tuto hůl zdvihne, bude šťasten.“ Nejprve se tomu smáli a mysleli si, že ji tam nastrčil čert, aby se jim pomstil. Potom ale zjistili, že hůl sama od sebe třikrát tluče o zem v místě, kde je zakopán nějaký poklad. Hned se chtěl každý z loupežníků zmocnit hole pro sebe. Začali se o ní tahat, až z toho vznikla rvačka. Toho využil jeden z lapků, hůl popadl a utíkal s ní, co mu nohy stačily. Daleko ale neutekl. Na kraji lesa padl do rukou vojáků, kteří pátrali po škůdcích, ohrožujících bezpečnost zemských cest. Ti lapku odvedli na blízký hrad Dražice. Tam ho vsadili do vězení a brzy k němu přibyli i jeho kumpáni. Železná hůl pak byla dlouhá léta uložena v jedné z hradních místností. Občas odtud zmizela, ale po nějaké době se zase objevila na svém místě. Lidé věřili, že si hůl chodí půjčovat čert, který s ní v pekle mučí hříšné duše.

Sjedeme z kopce a po pravém břehu Jizery jedeme směr Benátky Nad Jizerou. Míjíme loděnici a já se kochám krásným prostorem pro zábavu všech generací. Tohle fakt v Sadské nemáme, a dost to chybí. Projíždíme městem a chceme projet zámeckou zahradu, a hlavně si dát něco dobrého k obědu. Manžel nezklamal, a rychle podle doporučení našel BEN´S burger.

Zámek Benátky nad Jizerou je někdejší panské a šlechtické sídlo v Benátkách nad Jizerou v okrese Mladá Boleslav ve Středočeském kraji. Nachází se na vyvýšeném místě nad pravým břehem Jizery. Pod zámkem se nachází rozsáhlý nově zrekonstruovaný park. V budově zámku sídlí městský úřad, společnost AVE CZ a v horním podlaží jsou umístěny expozice a depozity někdejšího městského muzea, dnes Okresního muzea Mladá Boleslav a v přízemí zámku soukromé muzeum hraček Jiřího Fialy. Benátecký zámek vznikl kolem roku 1525 přestavbou staré tvrze pánů z Donína. Majitel benáteckého panství, Bedřich z Donína, nechal přestavět již nevyhovující starou dražickou tvrz na reprezentativní šlechtické sídlo a místo z Dražic, se začíná psát „na Benátkách“. Z této doby také pochází nejstarší část benáteckého zámku. Původní zámek hraběte z Donína tvoří dnešní západní křídlo. Je možné, že byl zámek postaven na zbořeništi starého cyriackého kláštera. Stavební úpravy pokračovaly až do samého konce 16. století. Při nich byly provedeny sgrafitové a další výzdoby. V letech 1599–1600 na zámku pobýval dánský hvězdář Tycho Brahe sloužící u pražského dvora císaře Rudolfa II. V roce 1920 se majitelem zámku stalo město, které jej od Kinských odkoupilo a pustilo se do oprav a po roce 1937 se budovy staly sídlem městské správy. Po úpravách druhého patra zámku bylo roku 1955 zřízeno městské muzeum, kde jsou vystaveny exponáty z dějin Benátecka, či pamětní síně Tychona Braha, hudebníků bratří Františka a Jiřího Antonína Bendových a Bedřicha Smetany. Další zásadnější opravy zámku se uskutečnily v 80. a 90. letech, kdy mimo oprav havarijního stavu zdiva, statiky celého zámku a dřevomorkou napadených stropů byla zrestaurována i sgrafitová výzdoba a zásadně upraven dvůr mezi zámeckými křídly.

Posilnění naprosto dokonalým Jalapeňos burgrem a tortillou, ještě v Benátkách, přejíždíme na levý břeh Jizery. Míjíme Kačov, Předměřice a Sojovice. Právě v nich se napojujeme na modře značenou stezku. Za Podhraby uhýbáme doprava do lesa, a po zelené přijíždíme krásným lesem až do Brandýsa na Labem.

Staroboleslavská brána v mých představách byla mnohem dominantnější. V reálu jsme ji málem minuli. STAROBOLESLAVSKÁ BRÁNA je pozůstatek původního opevnění města Stará Boleslav. Vznikla v 2. polovině 14. století (před r. 1378) při obnově městského opevnění z iniciativy císaře Karla IV. První fortifikace přitom v Boleslavi vznikla už v 10. století a jednalo se o nejstarší kamennou hradbu u nás, jak potvrdil archeologický výzkum v devadesátých letech 20. století. Hranolová dvoupatrová věž je zakončena jehlancovou střechou. Upravena byla v 17. století.Ve věži se nachází expozice věnovaná archeologii ve Staré Boleslavi přístupná o víkendech.

Přejíždíme most na Labi, a pod námi je vodní slalom a umělá vlna pro surfaře. Škodolibost zvítězila, a chvilku jsme si dopřáli naprosto neodborného komentování a průpovídek k padajícím surfařům, kterým kulisu dělal u zámku starý kamenný Brandýský most. Hned vedle je ZÁMEK Brandýs nad Labem. Určitě je moc hezký, ale my byli naladěni na sport, a ne na romantiku zámku. Jsme na levém břehu Labe asi 40km od začátku cesty. Zámek Brandýs nad Labem byl oblíbeným sídlem habsburských panovníků. Významná renesanční památka s dochovanou sgrafitovou výzdobou je otevřena pro veřejnost a zrestaurované sály a interiérová expozice podávají svědectví o pobytech všech císařů monarchie, kterým zámek patřil až do roku 1918. Zámek v Brandýse nad Labem patří se svojí skvostnou sgrafitovou výzdobou k nejvýznamnějším renesančním památkám Čech. V průběhu čtyř staletí tu pobývali všichni panovníci Habsburské dynastie. Brandýs si velmi oblíbil císař Rudolf II., který jej užíval jako své hlavní mimopražské sídlo. Za lovem sem jezdíval císař Karel VI. s celým dvorem a odsud se vydával do Prahy ke královské korunovaci – stejně tak i Marie Terezie a Ferdinand V. Císaře Františka I. tu v době napoleonských válek navštívil ruský car Alexandr I. a pruský král Fridrich Vilém III. k jednáním před bitvou u Lipska.

Po modře značené cestě, která kopíruje Labskou cyklostezku jedeme směr Lázně Toušeň. Jsem jak v jiném světě. Na stezce je nával lidí všech generací, člověk neslyší vlastního slova, břeh Labe obsypaný rodinami na pikniku. Je to peklo. Ze břehu vidíme soutok Labe a Jizery, stejně jako asi další 150 lidí ☹. Přejíždíme Labe po mostě v Káraném, a po pravém břehu se lehce vracíme zpět k SOUTOKU LABE A JIZERY, který je obsypán stany a přístřešky kempujících rybářů.

Labe (střední rod; německy Elbe, ženský rod) je jednou z největších řek a vodních cest Evropy. Pramení v Krkonoších na severu Čech, protéká Německem a ústí estuárem do Severního moře. Je 1094 km dlouhé (v Česku 370,74 km) a jeho povodí má rozlohu 148 268 km² (v Česku 49 933 km²). Na soutoku s Vltavou má nižší průtok a je od pramene kratší, přesto se nepovažuje za její přítok. Celková délka toku Černého potoka, Teplé Vltavy, Vltavy a Labe od soutoku s Vltavou do moře činí 1329 km. Pramení v nadmořské výšce 1387 m v rašeliništi na Labské louce, v těsném sousedství státní hranice s Polskem. Pod Labskou boudou spadá Labským vodopádem do Labského dolu.

Zůstáváme na Pravém břehu Labe a jedeme po 2.Labské cyklostezce směr Lysá na Labem. V Káraném se stavujeme v manželově oblíbené restauraci a doplňujeme cukry. Máme v nohách přes 60 km, a ještě nás kus čeká. Do Lysé nad Labem jedeme spíš po paměti než po značené cestě. Všude je moc lidí, turistů a cyklo-rodin. Dokonce jsem viděla i týpka na fatbajku….u nás v Polabské nížině. Třeba to měl v rámci tréninku. V Litoli se napojujeme na nám známou, červeně značenou, Poutní cestu Blaník-Říp. Jsme na levém břehu Labe a máme za sebou 60 km. Míjíme Semice, Kersko, Hradištko. Objedeme Sadské jezero, a šlapeme do kopce na Sadskou Skálu.

Myslím, že je čas taky konečně napsat o kostelíku, který máme jen pár kroků od domu. Miluju to místo, jeden z mála kopců v Polabí, s krásnou farskou vinicí, možná i s geografickým středem Evropy.

KOSTEL SV.APOLINÁŘE v Sadské. Podle legendy založil kolem roku 864 sv.Cyril na východní straně kopce nad nynějším městem Sadská kapli sv.Klimenta. Ve 12.století zde nechal kníže Bořivoj II. vystavět románský kostel sv. Apolináře spolu s kapitulou. Sadská se stala kvůli kapitule významným nejen duchovním, ale i díky knížecímu hradu na západní straně kopce i správním centrem. V roce 1362 byla kapitula přesunuta do Prahy a kostel do gotické podoby nechal přestavět císař Karel IV. Kostel sv.Apolináře v Sadské je gotický, postavený V 70. letech 14. století jako centrální stavba (loď nedochována) se síťově zaklenutým presbytářem. Zaklenutí presbytáře je jedinečný světový unikát, vytvořený parléřovskou hutí. V 1etech 1737 — 39 přistavena k presbytáři barokně gotická loď podle plánů Kiliána Ignáce Dienzenhofera asi z roku 1733. K pětiboce uzavřenému gotickému presbytáři je připojena na západě napříč barokní loď s dvěma bočními polygonálně uzavřenými prostorami, čímž je vytvořen půdorys kříže. V západním průčelí je barokní hranolová věž. Stěny lodi jsou upraveny barokně – goticky, na presbytáři jsou zevně opěráky. Presbytář je sklenut jedním polem síťové klenby a v závěru hvězdicově se svazky žeber na valených příporách s kalichovými hlavicemi. Triumfální oblouk je hrotitý, loď je kryta falešnou klenbou, jež uprostřed napodobuje křížovou klenbu, s maltovými žebry, boční prostory jsou uzavřeny zrcadly. Okolo kostela zrušený hřbitov. Před vchodem do kostela do vozovky zasazena litinová deska označující údajný střed Evropy.