Kluci nám frnkli na výlet do Thajska, a mě začaly popadat myšlenky chvilku být jen pro sebe a dceru někde mimo naše vymazlené doma. Zažít spolu dobrodružství, a probrebentit kilometry na výletech.
Mimiňákovi jsme domluvili exil u babičky a dědy, a my dvě jsme před sebou měly krásné 2 noci a 3 dny jen pro sebe. Ale kam jet? Letecky město v Evropě? Morava na kolách? Co hory? Rakouská jezera? Ty jo, na ledovci se dá ještě lyžovat. A co vidět dubnové severní moře? Spoustu endorfínů vyprodukovalo tisíc krásných nápadů, ale rozum zvítězil…..2 hodiny autem směr Hřensko. Nebudeme koukat na peníze, rozmazlíme se, slavíme narozeniny, zároveň uspokojíme naše šmajdací chutě, a konečně uvidíme tu Pravčickou bránu.
Poučená z cest po turistických táhlech, jsem nechtěla jet na víkendové dny, ale vyrazily jsme ve čtvrtek ráno. Cestou tam nás zavalil pocit radosti a od Bezdězu jsme byly nadšené pohledem na každý kopec, vyčnívající skálu, rybník, zelenající se les. Nad Českou Lípou už jsme byly v tranzu i z roztroušených chalup rozesetých kolem potůčků. Navigace nezklamala, a ubytovaly jsme se v luxusním hotelu Tree Garden v Mezné. Ano, dalo by se sehnat i levnější ubytování, ale dcera slavila 8.narozeniny a proč ji nezačít ukazovat i něco jiného než low-costy 😊 Díky manželovi na dceru čekalo překvapení v podobě zpívajícího personálu, zapálené svíčky na dortu a přání k narozeninám. Moc jsem toho neviděla, bulela jsem dojetím 😊.
Po krásném přivítání, a společném „juuuuuuu“ na luxusní pokoj, jsme honem jely na zříceninu loupežnického hradu Šaunštejn. Už to umím z google mapami a oblíbenými místy, takže nebyl žádný problém s parkováním, cestou, jen s horolezením. Respektive cesta nahoru byla perfektní a dobrodružná, ale teprve nahoře nám došlo, že se musíme dostat i dolů. V místech, kdy po žebříku lezete průrvou ve skále, a sotva se protáhnete, mít nad sebou 8 letou slečnu, zůstat klidná a dělat jakoby nic…..jsme šikulky a zvládly jsme to na jedničku. Slezly jsme ze zříceniny, a ještě bylo světlo, takže šup k Malé Pravčické bráně lesní stezkou plné schodů. Slunce zapadalo a nám se naskytla krásná panoramata, romantika, klid a po dlouhé době zase pocit vzájemného pouta 😊. Nojoooooo, je to jen ladně řečeno, že jsme byly rády, že jsme ve dvou, jelikož padla tma, nikoho jsme nepotkaly, k autu to bylo sice po cestě ale lesem, a my měly stažené k sobě i uši strachem 😊 Ale byl to krásný strach 😊
Večeře v Hřensku, na strávení procházka k Labi a dceřino: „nene to je fakt Labe?“ stálo za ty prachy.
Druhý den nás čekal jednodenní výlet, okruh 18km ve 2 stupních nad nulou s občasným chumelením z Mezné, přes Gabrilininu stezku k Pravčické bráně do Hřenska, a Edmundovou soutěskou k Meznímu můstku, a po 190 schodech, a strmných cestách k hotelu. Váhala jsem, jestli to není příliš, ale….máme celý den 😊. Povídaly jsme, hrály si, a uteklo to jako nic….jen ta cesta byla ve finále mnohem hezčí než opěvovaná Pravčická brána a Sokolí hnízdo, kde na nás i v pátek vybafly davy turistů z Číny i z Německa. Zlatý Václavák. Dlouho jsme se nezdržely a utekly do soutěsek, kde nikdo nebyl, protože bylo fakt kolem nuly, a v těch soutěskách snad i mrzlo. Lodičku jsme měly samy pro sebe, výklad převozníka byl nezapomenutelný, vodopád dechberoucí a závěrečný čaj s rumem a posezení u ohýnku k nezaplacení. Zase nám ukázalo, že cesta je cíl.
Usnuly jsme obě jako nemluvňátka, a ráno po snídani jsme razily domů ještě s maličkou zastávkou na Panské skále, jako dvě Pyšné princezny. Když mi dcerka řekla, že jsme spíš offroadové kozy, jak lezeme po všech skalách, začala jsem se smát, a řekla si…ANO, JSME. A ZA TOHLE POZNÁNÍ JÍ MOC DĚKUJU.
Sice jsme měly luxusní hotel a utratily pěknej ranec. Ve výsledku jsme byly ale nejšťastnější mimo davy, v bahně a prachu, na skalách, kam se nikdo neodvážil, zase mimo vyznačené trasy a zase s palačinkami v batohu
Měla jsem pocit, že je čas ukázat dcerce, zač je toho rozmazlování. Nakonec mi ona připomněla, že je potřeba žít tady a teď, u toho se umazat, možná se trochu i bát, dostat ze sebe to nejlepší, hlavně mít po boku přítele.
Zkrátka 2 noci byly objevné. Wellness hotel krásný, jednou za čas neuškodí, ale nám štěstí stejně kvete úplně všude a vždycky😊
České Švýcarsko stojí za nejednu návštěvu. Poprvé najisto navnadí na další návštěvy. Nezvládly jsme toho projít moc, a rozhodně se sem chceme vrátit. Chceme těm našim dobrodruhům ukázat Jetřichovice, Mariinu vyhlídku, Königstein, most Bastei, Oybin, taky je tam bikepark Polevsko. Zkrátka máme co dělat.
Náklady: 5 200,-Kč (Cena hotelu vč. snídaně, vstupné, jídlo, nafta)
