Někdo doma, nebudu říkat kdo, dost často opakoval, že by moc chtěl letět do Florencie. Takže někdo jiný začal hledat letenky a báječně nám to vycházelo s jedním pondělním státním svátkem, takže bychom si vzali jenom 2 dny dovolené a máme 3 dny na cestu. Což na prťavou Florencii bohatě stačí. Tož koupili jsme letenky a začali se těšit. A zařizovat zbytek.
A proč píšu o Florencii, když jsou v nadpisu Benátky? Protože někdo tam nahoře věděl, že my vlastně víc chceme do Benátek a tak nám zrušil let do Florencie zrovna v době, kdy byly i super letenky do Benátek, a my tak v jeden den o letenky přišli i nabyli nové.
Ubytování
Benátky leží na ostrově spojeném mostem s pevninou a je otázka jestli bydlet přímo ve městě, nebo u nádraží v Mestre, které je vzdálené cca 10 minut vlakem, který jezdí každou chvíli. Ze začátku jsme měli ubytko právě u železniční stanice, ale nakonec pár dní před odletem se objevil moc hezký apartmán kousek od autobusového nádraží, což byl jeden z požadavků vzhledem k našemu rannímu odletu.
Cesta
Odlet kolem 10 ráno byl ideální vzhledem ke státnímu svátku, kdy byla Praha dobře průjezdná. Tentokrát parkování u GOparking, kde jsme jenom chvíli čekali na odvoz, rychlá snídaně a cider a hurá ke gate. Jenže nakonec bylo ještě zpoždění cca hodinu a půl, k tomu čekání na runway až z toho byly 2 hodiny na příletu do Benátek. Někdo už to viděl všechno černě, že nestihneme, co máme v plánu, ale všechno jsme stihli bez problémů.
Z letiště je možné jet do Benátek s jednou ze dvou společností. My jeli se společností ATVO, která má zastávku asi o půl hodiny chůzí blíž k ubytování, než druhá a je jenom o 2€ dražší.
Check in bez problémů, rychlá pizza a hurá do města.
Benátky den první
Celé odpoledne mělo být pěškobusem, protože celodenní jízdné na Vaporetto (místní MHD) budeme mít až druhý den. Vyrazili jsme k jedné z nejstarších loděnic Squero di San Trovaso, a následně k mostu Ponte Longo odkud je ten nejhezčí západ slunce v Benátkách. Už po pár krocích a překonaných mostech bylo jasné, že Benátky jsou městem pohodových malých barů, kde se k drinku kupují jednohubky cicchetti. Od mostu jsme postupně prochodili v podstatě zbytek Benátek a viděli to nejdůležitější co jsme chtěli: Santa Maria della Salute, Ponte dell’Accademia, Chiesa di Santa Maria del Giglio, Náměstí Svatého Marka a okolí a přes most Rialto zpět uličkami k ubytování.
Jelikož je mimosezona nebylo moc turistů a nikde nebyly tlačenice. V podstatě na každém kroku v centru jsou menší kavárny a bistra s nabídkou všelijakých sladkostí (hlavně různé druhy cannoli) a plněných sendvičů (panini). Samozřejmě nesmí chybět mraky suvenýrů s muranským sklem, buranskými dečkami a benátskými maskami. Nás zaujala jedna prodejna destilátů, kde byla za 3€ ochutnávka několika druhů dle výběru. Musím přiznat že takhle dobrou švestkovici jsem ještě neměl a po ochutnávce nám bylo příjemně teplo.
Vaporetto, Murano, Burano
Koupit si celodenní jízdenku na Vaporetto za 25€ stojí za zvážení, už když chce člověk jet na ostrůvky Murano a Burano, jelikož jednotlivé jízdy stojí pomalu stejně. My si navíc chtěli projet celý kanál Grande a vidět ho i z vodní hladiny.
Naší první zastávkou byl místní trh u Mercato di Rialto zastávka Rialto. Je to jeden z mála trhů v Benátkách, který není jenom turistický, ale chodí sem nakupovat i majitelé restaurací a místní obyvatelstvo. K dostání jsou všemožné ryby a dary moře, ovoce, zelenina a ano, i jedlé suvenýry (koření, směsi na těstoviny a rizoto).
Zpět na loď směr náměstí Svatého Marka, kde jsme byli večer, ale chtěli jsme na zvonici St Mark’s Campanile, odkud je výhled na celé Benátky a široké okolí. Lístky je možné koupit přes QR kod, což mi zabralo asi 10 minut, protože jejich systém pořádně nefunguje a navíc mi, přes svítící sluníčko, mrzly prsty.
Výhled z věže je nádherný, člověk může jednoduše spočítat všechny kostely a věže v okolí a hezky se zorientovat.
Následoval pěší přechod ke stanici vaporetta F.te Nove, odkud jezdí linka 12 na Murano a Burano. Na loď byla tlačenice jak u vlaku v Dillí, ale dostali jsme se tam.
Murano je světově proslaveno místními sklárnami, které dělají designové barevné sklo všeho tvaru a druhu. Podle cenovek bych s dítětem snad ani radši do žádného obchodu nešel, abychom nemuseli prodat něčí ledvinu. Projít se kolem hlavního kanálu, pokoukat, nasát atmosféru a z další zastávky znovu naskočit na loď a pokračovat na vzdálenější Burano. Pro opravdové milovníky sklářství je možné vyrazit do sklárny OMB Factory, kde je za menší poplatek ukázka foukání skla a dokonce před obchodem WC zdarma :D.
Burano je ještě menší ostrůvek cca 800 x 400. Zapáleného fotografa by odtud člověk musel odtáhnout párem volů. Malebné malé kanály s barevnými malými domečky naskýtají nádhernou podívanou s nespočtem koutů pro focení. Místní restaurace jsou si toho dobře vědomi a ceny šponují, jak to jen jde.
Po návratu na „hlavní ostrov“ Benátek jsme si řekli, že když už máme ten lodní lístek, tak se projedeme ještě kolem východního cípu zpět na náměstí Sv. Marka a odtud si uděláme procházku zpět na ubytování. Našli jsme si správnou lodní linku, která krouží podél celého ostrova, ještě se ptám lodivoda, jestli to jede na náměstí, on pokýval hlavou a poslal nás na palubu. Jenže místo 15 minutové jízdy přes 2 zastávky jsme se vydali opačnou stranou na objíždění celého ostrova druhou stranou :D. Takže jsme si hodinovou projížďku pořádně užili a viděli i místní policejní stanici, hasiče, ambulantní člun a pohřebáky.
Odlet
Brzký ranní odlet už v 8:40 jsme naštěstí stihli i přes velice „neitalsky“ řídícího autobusáka. Odjezd autobusu byl v půl 7, cesta na letiště měla trvat necelou hodinu a gate zavíral v 8:10. Moc manipulačního prostoru v ranní špičce nezbývalo. Někdo byl viditelně dost nervózní, aby se to stihlo a někdo byl ještě nervóznější, ale skrytě. To navíc někdo nevěděl, že při naší jarní služební cestě byla u toho samého ranního letu fronta u bezpečnostních kontrol na hodinu. Naštěstí u kontrol nikdo nebyl, my jimi prolétli, stihli si i dojít na záchod a bez problémů odletěli do Prahy.
Dojem z Benátek a rozpočet
Benátky jsou město, které se asi už moc nezmění (pokud z něj nebude jeden velkej bazén), takže tam člověk nepotřebuje rychle chvátat a ani já ho neměl nijak vysoko na svém bucket listu. Jenže mě opravdu velice příjemně překvapilo svou atmosférou, architekturou, lidmi, malými kavárnami a bistry, malebnými kanály i světoznámými památkami. Z mého pohledu to byla hodně rozmazlovací dovolená, kdy nás 2 noci vyšli cca na 14 000,- ve dvou lidech se vstupem na zvonici, veškerou dopravou, ubytováním, suvenýry, ochutnávkou pálenek 😀 a výborným jídlem. U Benátek moc záleží, kde a jak se člověk stravuje, v jaké části, jaké restauraci nebo bistru, samozřejmě kde bydlí a v jaké části roku sem přijede.
Dojem z Benátek Anička
V Benátkách jsem byla už několikrát a mám pocit, že už mám naučené trasy, kterými chodím. Mám dojem, že se tam nejde ztratit, což mi manžel rozporuje 🙂 Pamatuju si je mnohem smradlavější, špinavější…ale to všechno je o turistické sezóně a počasí. Nám to vyšlo do puntíku: bez deště s azurem nad hlavou, slanými kalužemi pro focení, ale bez lávek a tlačenic u vysokého přílivu. Nespěchali jsme a měli čas mluvit. Jen nemluvili…uzemněni plovoucí krásou jsme si jen užívali tak moc charakteristický časoprostor. Nemám jiné doporučení než to: vyjeďte sem mimo sezónu a dýchejte, sosejte vitamín D a děkujte, že máte možnost trávit báječný čas v dobré společnosti, s historií na krku, dobrým jídlem a pitím v žaludku.
PS: delfína jsme neviděli 😀
