Po letní dovolené v Chorvatsku (Makarská riviéra) jsem se před lety zařekl, že mě do této země už nikdo nedostane. Nebudu rozebírat důvody, prostě mi to nesedlo. Úplnou náhodou jsem minulý rok v období Vánoc na internetu našel článek o nádherných neobjevených vánočních trzích v Záhřebu. Po troše hledání jsem zjistil, že zdejší trhy nemají dlouhou tradici, ale už několik let jsou oceňované jako jedna z nejlepších předvánočních destinací v Evropě. Zvědavost zvítězila a už v létě jsem nám dělal rezervaci na ubytování. Nějak podvědomě jsem předpokládal, že se v Chorvatsku platí Eurem, ale z omylu jsem byl vyveden a vyměnil jsem si patřičnou měnu.
- Země: Chorvatsko
- Hlavní město: Záhřeb
- Jazyk: Chorvatština
- Měna: Chorvatská kuna
- Počet obyvatel: 4 171 954
- Rozloha: 56 542 km²
- Doba jízdy z ČR: cca 7 hod
- Cena dvě noci (tři dny): cca 6 500,- Kč (ubytování, nafta, dálniční poplatky, stravování, suvenýry…)
Přípravy na cestu ani balení nebylo nijak rozsáhlé (jeli jsme jenom na 3 dny), takže jsme v neděli večer před odjezdem zabalili během hodiny celou rodinu i měli připravené jídlo na následující den. Znovu se potvrdilo pravidlo, že nejmenší člen posádky (6ti měsíční mimčo) má největší kufr 😀 Na cestu ze Sadský jsme se vydali v 5 ráno, abychom se vyhnuli dopravní špičce na D1.
Ráno po probuzení jsem hned do Waze chtěl zadat cestu. Bohužel Waze nedokáže najít cestu až do Záhřebu. Zadal jsem bližší město Graz, bohužel jsem do navigace zadal Graz, který je na západě Rakokuska 😀 Naštěstí jsem si prohlédnul cestu na mapě a po chvíli nadávání na neschopnou navigaci jsem si chyby všimnul a zadal správné město 🙂
Cesta ubíhala bez vážnějších problémů až do Záhřebu. Výhoda dvou větších dětí je v tom, že jsou schopné nakrmit nejmenšího za jízdy, není tedy potřeba na jídlo zastavovat. Jediný menší zádrhel byl při průjezdu přes Vídeň. Po cestě jsme potřebovali 10ti denní dálniční známku na Rakousko ( zakoupena u Mikulova cca 270,- Kč), 7 denní dálniční známku Slovinsko ( zakoupena na benzince za Vídní cca 390,- Kč) a platili dálniční poplatek z hranic Chorvatska do Záhřebu (cca 175,- Kč). Zejména dálniční známka pro Slovinsko mi přijde dost drahá vzhledem k tomu, že na dálnici člověk stráví asi hodinu :D. Před cestou jsem zjistil, že nejlevnější naftu pořídíme v Rakousku. U Grazu jsme sjeli z dálnice k benzince kousek od místního letiště a vzali dostatek nafty i na cestu zpět za Mikulov.
Letní návštěvníci Chorvatska to asi neuslyší rádi, ale na hranicích při pasové kontrole jsem nepotkali jediné auto a kontrola byla během pár sekund za námi 😊
Najít rezervované ubytování v centru nebyl problém, horší to bylo s parkovacím místem. Po chvíli objíždění se však povedlo a ve 3 hodiny odpoledne jsme už byli zabydlení a načerpávali energii na večerní procházku. Po zaparkování nás hned přišla pozdravit starší paní, která si všimla naší poznávací značky a vyprávěla nám, jak její předci přišli z Čech do Chorvatska.
Večer jsme zamířili nasávat atmosféru do parku ke Katedrále Nanebevzetí Panny Marie (úplně prázdný s moc hezkým osvětleným betlémem) a následně k náměstí Bana Josipa Jelačića . Po cestě jsme prošli přes několik stánků s klobásami, pečeným masem, kaštany, punčem, svařeným vínem a dalšími pochutinami. Co nás překvapilo a na co nejsme zvyklí bylo, že jsme nepotkali žádné stánky s cetkama, které jsou na českých, a hlavně pražských trzích. Myslím tím především matrjošky, oblečení, skleněné výrobky, hračky, suvenýry…
V ceně apartmánu jsme měli i zapůjčení dvou kol. Ráno jsme naskočili do sedla a jeli se projet ranním ucpaným Záhřebem. Kousek od apartmánu jsme měli lesopark Maksimir (otevřen už roku 1794), který místní využívají především v létě. Po ránu v něm bylo jenom pár běžců. Po projetí parku jsme vyjeli na předměstí Záhřebu, které vypadalo jako lepší česká vesnice se spletitými uličkami a spoustou slepých uliček. U parku je místní fotbalový svatostánek týmu Dynamo Záhřeb, který jsme taktéž obhlédli 😊. Nutno podotknout, že Záhřeb není pro cyklisty vybaven. Téměř nikde nejsou pruhy pro cyklisty.
Odpoledne nás čekala delší procházka na většinu trhů. Začali jsme znovu Katedrálou Nanebevzetí Panny Marie. Před katedrálou postavenou v neogotickém stylu je menší náměstí se zlatou sochou Panny Marie Nanebevzetí. Vstup do rozsáhlé katedrály je zdarma a určitě stojí za návštěvu.
Hned vedle katedráli je místní celoroční trh s dlouhou tradicí Dolac. Je zde možné koupit ovoce, zeleninu, ořechy, med, maso, nářadí a spousta dalších věcí od místních pěstitelů a výrobců.
Následoval přechod na trhy v centru města na náměstí Bana Josipa Jeličica. Krom vánočních trhů je zde i turistické informační centrum se spoustou brožurek a map 😊 Na náměstí je fontána, která je zasazena do obřího adventního věnce, podium se zábavním programem a jezdecká socha Bana Josipa Jeličica. Odtud jsme přešli uličkami, kde jsme narazili na několik menších trhů, k chorvatskému Národnímu divadlu, kde jsme si dali Jack Daniels klobásy, následně parkem k Botanické zahradě a hlavnímu vlakovému nádraží, u kterého začíná náměstí Krále Tomislava.
Na „King Tomislav Square“ je Galerie umění a v zimě rozsáhlá ledová plocha a půjčovna bruslí. Samozřejmostí je spousta stánků s jídlem a pitím. Zde jsem poprvé v Záhřebu viděl i Germknodel (velký kynutý knedlík plněný povidly přelitý vanilkovým krémem a posypaný mákem, MŇAM!).
Na náměstí zavazuje Strossmayerovo náměstí s vlastním vánočním trhem, který je zaměřený převážně na mladou generaci. Je tomu přizpůsobena hudba, zábavní prvky i stromeček vytvořený z blikajících obrazovek i část trhu zaměřena na Marvel Universe. Součástí trhů je i plastová kopule s prezentací Audi. Bylo v ní teplo a útulno. Po dovolení jsme se tam na chvíli utábořili, nakrmili mimčo a trošku se ohřáli 😊
Posledním a asi nejkrásnějším a nejromantičtějším trhem je trh na náměstí Zrinjevac. Všechny stromy na náměstí jsou nazdobeny světýlky. Stánky jsou postavené do kruhu kolem pavilonu, kde se pořádají amatérské koncerty a hraje tady příjemná hudba. Kousek od pavilonu je nejstarší záhřebská fontána, která byla postavena roku 1893 a místní ji přezdívají „houba“. Ideální je se zde zastavit a jenom načerpávat atmosféru. Nutno podotknout, že ani tady nejsou žádné davy.
Poslední zastávkou byla budova „Meštrovic Pavilon“, která je sídlem Chorvatské umělecké asociace. Před touto kruhovitou budovou jsou velké fontány, které mění barvu a po obvodu střechy jsou velké zářící „2019“. Napadlo nás udělat si zde fotku jako PFko. Tento jednoduchý úkon se značně protáhl, protože bylo zapotřebí mít nás na fotce všechny i s kočárkem a navíc za námi musela zrovna svítit ta správná barva. Nakonec se vybila baterka ve foťáku dřív, než jsme chytili modrou barvu a bylo tedy nutné PFko udělat černobílé 😀
Pro projití většiny trhů jsme přišli na zajímavou věc. Každý trh je sponzorovaný jinou firmou a tím pádem i propaguje danou firmu. Je zde trh MasterCard, CocaCola, Jegrmajstr, Huawei, Audi, Staropramen a mnoho dalších. Přijde mi to jako velice zajímavý nápad, díky kterému každý trh vypadá trošku jinak a má jinou atmosféru.
Cestou zpět jsme se původně chtěli stavit v Grazu (Štýrský Hradec). Vzhledem ke zprávám z ČR o kolabující D1 jsme raději jeli rovnou domů a toto město nechali na jindy. Cesta nakonec byla naprosto bez problémů a s delší zastávkou na pozdní oběd jsme přijeli už kolem 7 hodiny večer domů (vyjeli jsme po 10 ráno ze Záhřebu.
Když jsem známým řekl, že jedu an předvánoční trhy do Záhřebu, nikdo to nechápal, a ani my jsme nevěděli, co přesně máme čekat. Záhřeb nás opravdu mile překvapil svou přívětivostí a nádhernou klidnou atmosférou bez velkých davů. Bonusem je mnohem přívětivější cenová hladina ubytování a stravování oproti bližší Vídni, Drážďanům nebo Berlínu. Neplánuju se sem někdy vrátit, ale určitě budu Záhřeb doporučovat všem známým.
