V červnu roku 2017 jsem koupil dvě letenky do Neapole na konec října (jak jinak než ve slevě s Wizz Air) a úplně přesně nevěděl, co tam vlastně budu dělat. Letenky jsem kupoval jako dárek pro přítelkyni, která když je viděla hned prohlásila, že vždycky chtěla jet znovu na Amalfinské pobřeží. Bylo tedy rozhodnuto, jak 4 dny strávíme.
Amalfinské pobřeží je část pobřeží Středozemního moře jižně pod Neapolí. Vyznačuje se především úzkými a klikatými silnicemi několik desítek metrů nad tyrkysově průzračným mořem a nádhernými plážemi. Ideální na prodloužený víkend i dovolenou s dětmi, který není nutné strávit na pláži ale i trekingem. Destinace je velice známá a vyhledávaná, takže v sezoně i mimo ní jsou zde ceny v hlavních centrech Amalfi a Positano dost vysoké a turistů je zde vždy dostatek. Úzké cesty a množství aut sebou přináší velký problém s parkováním na celém pobřeží.
Jako vždy jsem se dal do pečlivého plánování a zjišťování atraktivit. Na začátku jsem zvažoval několik věcí: Jak se na pobřeží dostat? Kde se ubytovat? Jak strávit volný čas?
Doprava
Malé auto jsem našel přes rentalcars.com a následně udělal rezervaci přes kamarádku, která pracuje přímo v Europcars.
Ubytování
Bylo možné se ubytovat přímo ve městě Amalfi za docela nekřesťanské peníze. Z uživatelských recenzí bylo jasné, že i v říjnu (mimosezona) bude hodně velký problém zaparkovat kdekoliv na pobřeží, takže jsem se snažil najít ubytování s parkováním v ceně. Bohužel ve městě bylo parkování minimálně za 25€ na den. Nakonec jsem našel úžasný penzion na útesu s výhledem na pobřeží B&B Miramare za 3 200,- Kč dvě noci se snídaní. Jednu noc před odletem jsme ještě strávili v Penzionu poblíž Letiště za 900,- Kč.
Co jsme všechno zažili
1. den -Let do Itálie jsme měli v brzkých ranních hodinách. Auto jsme nechali na parkovišti u společnosti Smile Parking a šli bez odbavení (které jsme měli online bez odbaveného zavazadla) čekat ke gate na odlet. Nízkonákladová společnost Wizz Air ničím na palubě nepřekvapila, žádné občerstvení se nekonalo.
Neapol nás přivítala krásným slunečným ránem. Po chvíli bloudění jsme našli správný směr na autopůjčovnu, která měla (stejně jako všechny ostatní) parkoviště asi 800 metrů od letiště. V Europcars mi řekli, že žádnou rezervaci neobdrželi (i přes mnou vytištěné potvrzení o rezervaci) a nabídli mi jiné auto (stejně velké za trojnásobnou cenu). Nezbylo mi než auto vzít a místo s malým Smartem odejít s Fiatkem 500. Auto samotné bylo super a velikost ideální do neapolského provozu i na parkování na pobřeží. Hodně mě zklamalo jednání v Europcars.
Naší první zastávkou mělo být město Pompei a tamní archeologické naleziště. Cesta dlouhá 30 km nám zabrala skoro hodinu a půl kvůli velice hustému provozu. Notno podotknout, že pravidla silničního provozu v Neapoli asi nikdo neviděl ani z rychlíku a řídí se tedy jenom intuitivně. Mám podezření, že jsem několikrát jel i po chodníku, ale když člověk není nervák, tak si i takovou jízdu dokáže náležitě užít.
Prvním problémem v Pompei bylo parkování (tento problém se s námi vlekl celou dovolenou). Od příjezdu do města je po každých 20ti metrech velká cedule se zákazem parkování, ale směrovky na oficiální parkoviště jaksi chybí. Po hodině bezmocného bloudění po nás kousek od historického centra odchytil majitel restaurace, s velkým nápisem „FREE PARKING“. Ukázalo se, že to znamená 20€ za den. Ale aspoň jsme zaparkovali. U vstupu do Archeologického centra byl ohromný nával. Přítelkyně využila svého těhotenského průkazu a všechny obešla. Evidentně mít s sebou těhuli je prospěšné.
Především pro milovníky historie je Archeologické centrum, zapsané na seznam UNESCO, opravdovou lahůdkou a můžou zde strávit celý den. Nám na návštěvu stačili tři hodiny. Historie tohoto místa na návštěvníka dýchá na každém kroku, a i přes velké množství turistů je možné v tomto rozlehlém komplexu najít prázdné uličky, kde jsme našli různě zaměřené domy – varny, mlýny, nevěstince, stáje…. Místo určitě stojí za návštěvu.
Cesta k ubytování trvala další dvě hodiny. Vzhledem k malému autu, husté dopravě a klikatých horských cestách, není možné jezdit nijak rychle. Z ubytování jsme byli nadšeni. Ukázalo se, že penzion je zároveň i malá úžasně upravovaná farma ideální k odpočinku.
2. den – S čistým svědomím můžu říct, že jsem nikdy neměl tak dobrou snídani s tak úžasným výhledem jako zde. Veškerý sortiment (kozí sýr, rajčata, koláče, šunka, pudinky, ovoce…) bylo z domácí výroby. Navíc obsluhovali velice přátelští majitelé.
Pro začátek jsme se rozhodli se projít po „Stezce bohů – Path of the Gods“ Která začíná v Bomeranu a končí nad Montepertuso. Bomerano je menší městečko s útulným náměstíčkem plným malých kaváren.
Nezpevněná stezka se klikatí podél pobřeží vysoko nad mořem. Při vstupu jsou cedule upozorňující na nutnost vybavení jako bychom šli do Himalájí. Ukázalo se že i v žabkách nebo normálních teniskách je možné cestu bez větších problémů projít. Počasí nám přálo, svítilo sluníčko a bylo kolem 25 stupňů. Dovedu si představit, že v létě, kdy je tu mnohem tepleji, může být cesta dost náročná. Stezka dostála svému jménu a výhledy, které jsou zde jen tak nenajdete.
Další zastávkou bylo město Positano, které považuji za jednu ze vstupních bran na Amalfinské pobřeží. Cesta sem byla velice pomalá podél klikatého pobřeží, ale rozhodně ne nudná. Ukázalo se, že místní dokážou s malým autem zaparkovat i na místech, kde by to nikoho jiného nenapadlo (například v prohlubni ve skále) a i kvůli této vynalézavosti jsou zde všude nakreslené parkovací zóny, které jsou do posledního centimetru využity. Nejbližší parkovací místo jsme našli asi dva kilometry nad centrem Positana.
Vzhledem k venkovní teplotě jsme se vydali hledat městskou pláž. Bylo tam sice spousta lidí, ale ve vodě skoro nikdo nebyl. Nebylo se čemu divit, voda byla docela studená, ale kdy jindy se můžu vykoupat na konci října ve Středozemním moři.
Positano už dávno není jenom skromnou rybářskou vesničkou, ale malebným městečkem, plným úzkých klikatých uliček s výbornými restauracemi a pouličními umělci na každém kroku. Především večerní procházky jsou zde nezapomenutelné díky krásnému osvětlení, všudypřítomných květin a dekoracím. Celé město (stejně jak všechna města na zdejším pobřeží) je vystavěno do svahu.
Na večeři jsme vyrazili do malého bistra kousek od ubytování, kde jsme měli výborné smažené chuťovky
3. den – Poslední den na pobřeží jsme navštívili Grotta dello Smeraldo a následně Amalfi. Grotta dello Smeraldo je jeskyně se smaragdovou mořskou vodou, která je nasvícena venkovním slunečním svitem, které sem proniká, podvodním tunelem. Jeskyně není nijak zvlášť velká, ale za návštěvu a projížďku stojí.
Amalfi je druhou vstupní branou na stejnojmenné kouzelné pobřeží. Stejně jako všude jinde, i zde je problém s parkováním a nejlepší variantou je veliké parkoviště zabudované ve skále za 20€ na den. Bývalá rybářská vesnička nabízí oblázkovou pláž s průzračnou čistou vodou a několika restauracemi v jejím okolí. Nad pláží je vystavěné městečko s hlavní ulicí plnou obchodů a spoustou malých postranních uliček, kde jsou ukryty malé rodinné restaurace a hotely. Amalfi působí svérázně a oproti Positanu prostorněji. I zde je potřeba počítat s výšlapem do kopce, pokud chce návštěvník prozkoumat celé město.
Po návštěvě Amalfi jsme se vydali na cestu zpět na letiště s přespáním pár kilometrů od něj. Ráno jsme vrátili auto a odlet do Prahy byl naplánován kolem 8 hodiny. JENŽE…
4. den – Ráno před odletem probíhalo vše v pořádku, vrátili jsme auto, prošli branami a čekali na odlet. Asi po hodině čekání bylo oznámeno, že je letiště uzavřeno, kvůli mlze a všechny lety budou opožděny. Teda všechny lety, krom společnosti Wizz Air, která let úplně zrušila. Po tomto zjištění se nám začalo v hlavě honit, všechno možné, od práce, vyzvednutí auta v Praze až po hlídání dětí. Snažil jsem se dovolat na všechna čísla zákaznického servisu společnosti, ale všechna byla hluchá.
Na letištních informacích nám poradili jít k odbavení Wizz Air. Tam už byla fronta zděšených lidí. Obsluha nám rozdala informační letáky a sdělila, že další let je za 4 dny, nebo si můžeme zajistit vlastní letenky zpět.
Sám jsem si přes aplikaci Kayaku našel spojení zpět, ale ještě se šel předtím zeptat do místní cestovní agentury. Kde nám paní naplánovala cestu z Neapole do Říma vlakem, odtud letecky do Milána a z Milána do Prahy za krásných 400€ na osobu. U přepážky letecké společnosti EasyJet jsme byli úspěšnější, tam nám nabídli let odpoledne za 350€ na osobu a po chvíli hašteření i let druhý den ráno za 120€ za osobu. Nezbylo než toto akceptovat a hledat ubytování a útočiště na celý den.
Přes aplikaci Booking.com nebyl problém najít ubytování velice rychle za celkem přijatelnou cenu.
Neočekávaně jsme měli jeden den v Neapoli. Využili jsme ho k procházce po okolí hotelu. S čistým srdcem můžu říct, že jsem nikdy nikde neviděl takhle špinavé a zadělané chodníky, jako v této části Neapole. Když mi tohle tvrdili rodiče před odletem, tak jsem jim nevěřil a myslel jsem si, že přehánějí, bohužel nepřeháněli a pevně věřím, že historické centrum města je čisté a uklizené.
5. den – Tentokrát se i přes mlhu povedlo odletět na čas. Nutno podotknout, že neskutečná mlha byla i při přistání na pražském letišti a až do doby, kdy jsme dosedli jsem netušil, že se přibližujeme k zemi. Poprvé v životě sem měl nutkání po přistání zatleskat, ale udržel jsem se.
Shrnutí
Celý prodloužený víkend jsme si moc užili a návštěvu této kouzelné části Itálie každému vřele doporučuji. Nedodržení rezervace auta a zrušený let se nedali předpovídat, ale jsou to situace, které jde v dnešní době bez větších problémů zvládnout. Věřím, že náhradu za zrušený let od Wizz Air dostaneme díky vasenaroky.cz
Celková cena za 2: cca 20 000,- Kč (zahrnuto dražší půjčení auta, dokoupení letenek, hotel u letiště).
Plánované náklady: cca 11 000,- Kč
