Kozy Offroadové vol.4 aneb Šumava z druhé strany

Rok se s rokem sešel, a my holky vyjely na každoroční výlet dcery s maminou „Kozy Offroadové vol.4“ tentokrát směr Šumava.

Ano, na Šumavě jsme už byly, ale od jezer. A my chtěly zavítat na druhou stranu. Zjistit, jaké je to stát na hranici 3 zemí 😊 a vyjít na Plechý. Nakonec i projít další kus Stezky Českem.

Lehkým otazníkem byl počet Koz 😊 Šumavu jsme před 2 lety absolvovaly s kamrádkou a její dcerou. Tenhle tandem se ukázal jako báječný nápad, ale těžká nemoc do toho hodila vidle. Loňský rok jsme na naše Offroadování absolvovaly s dcerkou samy přechodem Krkonoš ještě přes sněhová pole. Letos svítalo na lepší časy, ale jak moc v kondici druhý tandem bude, byla do poslední chvilky a vlastně i 1.den našeho výletu velká neznámá.

Najít ubytování tak, aby bylo krásné, finančně dostupné, a hlavně uprostřed vytyčených cílů v tomhle kusu Šumavy úplně není lehký oříšek. Natož ubytování, u kterého můžeme měnit počet osob. Náhoda tomu chtěla, a vyskočila mi reklama na apartmán Praschlhaus v Hodňově. Láska na 1.pohled a 20km od toho, co chceme.

Na 3 noci máme kde bydlet. Nádherný, prostorný a světlý apartmán na okraji vísky, s vlastním altánem pro snídaně či večeře. Huňatá posekaná tráva a všude spousta trvalek a bylinek, které můžeme využít. Komunikace s ubytovateli byla taky báječná. Když jsme jim 3 dny před příjezdem oznámily, že přijedeme 4, nebyl žádný problém. Dokonce i nahlášení času příjezdu ve stylu „asi navečer, ale kolem 15hodiny Vám zavoláme v kolik přesněji“ nevadil.

Ze Sadské jsme vyjely s lehkým zpožděním, a naprosto přesně jsme se trefily do zacpané Jižní spojky. Přískokem jsme přejely Vltavu a svižně nabraly směr Dresesselparkplatz u Třístoličníku v Německu. Recenze parkoviště varovaly na typ placení. Automat bral jen eurové mince, a požadovat 5 euro. Nelze platit ani bankovkou ani platební kartou. A měly pravdu. Ač jsme přijely v 11 hodin, parkoviště bylo obsazené jen ze třetiny, a tak jsme si značný kus cesty do vrchu ušetřily. V plánu byla menší prochajda téměř po vrstevnici, kde budeme míjet Trojmeznou, dojdeme na vysněné ikonické Trojmezí a zpátky k autu procouráme Třístoličník. Jenže kondička druhého páru byla vážně na nule, a těch plánovaných 10km se pomalu v půlce zdál téměř nereálný, ale:

Co nás naučil tenhle ročník KozOffr?

Lidské tělo je naprosto dokonalý stroj. Dej mu podnět a uvidíš reakci. Ukaž, že uděláš krok, a tělu se dobije energie na 2 kroky. Jeden den ujdi 9km, druhý den dáš 18km. Všechno je v hlavě. Nejde, neexistuje. Když chceš, jde to. Když hledáš důvod, je to jen výmluva.

Nakonec tedy první společná pochodová oťukávačka dopadla úspěšnými 10km a 100 krásných fotek 😊 v nadmořské výšce kolem 1300m s převýšením nějakých 300m.

Druhý den, po těžkopádném vstávání, byl v plánu Schwanzenberský kanál, odpolední sprcha, vklouznutí do večerních šatů, elegantní procházka po perle jižních Čech Českém Krumlově a nacpání si pupíků v Řízkové restauraci Pivoňka.

Musím se pochválit, protože jsem vymyslela fakt parádní plán pro rekondici kámošky. Na celý den jsme měly v plánu nějakých 18km, což se předešlý den někde v nakloněné rovině na Trojmeznou zdálo absolutně nepředstavitelné. Ale správné načasování, rozdělení a maličký odpočinek nás zase posunul kus dál.

Původně jsme chtěly jet s cácorkou kanál na kole z žel.stanice Nové údolí na hranicích, a jet po proudu – TEDY Z KOPCE plných 26km – až do Nové Pece. Ale díky změně obsazení celé posádky jsme se na kola vybodly, a raději si letošní Kozy užily víc jako šumavské wellness.

Celý okruh ujdete i 3letým prckem, nebo i s kočárkem. Jen po cyklostezce potkáváte mraky kol a elektro…..kolistů. Auto je dobré nechat na parkovišti v Jelení za 100,-/den. Totiž těch krásných věcí po cestě je fakt moc, a docela se vám celá procházka prodlouží. Nespočet akvaduktů, muzeum kanálu, kaple, vodopády, potůčky, kanály, naučné mapky.

Odpolední výlet do Krumlova byl ve znamení pink elegance. Pro někoho jsme vypadaly jak andělé, pro jiného jak blázni. Ale my holky jsme si to mega moc užily, protože zrovna Krumlov vybízí k focení, k romantice, a my chtěly vypadnout z haldy turistů. Na město jsme neměly plán, jen rezervaci stolu v restauraci kolem 18,30. Perlou jižních Čech jsme křižovaly sem tam a tam a sem, až jsme pěkně vyhládly, a aplikace Strava na nás pípala něco o 8km. A to jsme musely ještě dojít k autu další 2km.

Zkrátka a dobře, druhý den jsme zakončily s 18km v nohách a 2kg navíc díky parádní restauraci Pivoňka.

Třetí a poslední den jsme vstávaly brzo, musely jsme nachystat dost svačiny a pití na výšlap z parkoviště Láz na Plechý, a zpět přes Plešné jezero. 17km s 600m převýšením jsem raději ani nezmiňovala, ale pevně věřila, že touha stanout na vrcholu Plechý, i svých sil, bude u kámošky větší, než následky všech nepříjemných okolnosti minulého roku. Zase díky čtení různých zážitků z cest a cestopisů s trochou předvídavosti jsme zvolila cestu Láz – Plechý – památník – Plešné jezero – Láz. A díky tomu jsme si neodvařily kolena při náročném sestupu, ale jen jsme musely opatrně našlapovat na cestu kvůli hrozícímu výronu kotníku 😀 Auto jsme zase nechaly na placeném parkovišti, a další kilo na den pryč. Po cestě potkáváte několik občerstvení, takže hlady ani žízní nezahynete. My si ale poctivě všechno nesly na zádech.

Musím říct, že nadšení v Klárčiných očí, že dokázala vylézt na vrchol, že dokázala ťapat po horách a 3 měsíce zpátky neušla pořádně ani na WC byl omamný a povzbuzující.

Zpáteční cesta byla už velmi strojová, ale na druhou stranu jsem měla čas mluvit zase s dcerkou tak nějak jinak než jen jako máma. Bylo to moc fajn. Vzpomínaly jsme, jak to bylo docela náročné, jaké typy lidí jsme potkaly, co chceme všechno ještě vidět a zažít.

Neděle ráno patřilo balení, poslední snídaně, rozloučení s majiteli a přes Holašovické Stonehenge domů. Holašovice jako vesnička jsou překrásné, zapsané v UNESCO. Stonehenge je situováno za vesnici, kde jen zvyšuje atraktivitu místa. Ale musím přiznat, že tenhle výlet byl slabým článkem. Na fotky super, vesnička a keramický ateliér nepřekonatelný, ale:

Samotné Stonehenge – platíte vstupné, no budiž. Ale vstupné vybírá znuděná lady, která pomalu ani nezabučí.
Holašovická hospoda – byť je vychválená kvůli jídlu, doporučuju si objednat, pak absolvovat výlet po okolí, a po tom, co se vrátíte zpět do hospody budete možná čekat už jen 15 minut na jídlo. Jídlo, rozhodně lepší průměr, ale že by to byl zázrak, kvůli kterému se tam zase stavím, to není.

Zkrátka a dobře závěrem:

Šumava je naprosto dokonalá, huňatá, bohatá, klidná, dokonalá
Často není signál, buď mít offline mapy, papír, nebo si dát práci a terén znát nazpaměť.
V lese je fakt hodně komárů, jakmile se zastavíte, jdou po vás.
Důležité je mít plánů celou abecedu, protože jen tak vás nikdy nic nevykolejí
Nejde….NEEXISTUJE
Nemůžu – je jen stav mysli, tělu stačí málo.
Odlišovat se nevadí. Podstatné je být jste happy.
Sejít z cesty je někdy parádní nápad, protože poznáte to, co ostatní přejdou. Důležité je vědět, kudy se vrátit.
Mít cíl znamená, že tě čeká cesta. Jak bude vypadat je jen v tvoji režii.

Jak to vidí cácorka:

Tyhle kozy offroadovè byly rozdílnè v počtu kilometrů. Ikdyž jsem se těšila, že opět posunu svoje hranice,aly tyhle kozy byly spíše odpočinkovè což na škodu asi úplně nebylo. Hned 1 den se mi splnil 1 ze snů ,postavit se na hranice 3 zemí a během 6 kroků být pokaždě v jinè zemi. Překvápko bylo ubytko,kterè bylo meeega krásné. Za celè kozy offroadovè byly největší zážitky v Českém Krumlově a Řízkárně, trojmezí a skákání po balvanech při cestě na Plechý.