Je krásná neděle, předpověď slibuje až 29 stupňů. Jsme bez dětí, a mně se fakt nikam nechce. Jenže, muž mého života má v očích takovou jiskru, že nejde odolat. Natěšený výraz a míchaná vajíčka jsou těžký kalibr, a já jsem příliš unavená na vzdor.
Délka: 65 km
Doba: 5 hodin
Je před 10.hodinou, a my frčíme směr naplánovaný „kraťoučký“ výjezd okolo komína za Slavníkovci.
Ze Sadské do Milčic frčíme po silnici 334. Před Milčicemi se napojujeme na cyklostezku 8209 směr Tatce po 0109. Asi po kilometru jízdy po silnici, kde vlevo vidíte Polabskou placku, a vpravo se začíná vlnit krajina směrem na Sázavu, se odbočí vpravo do polí na 8263. Projíždíme Chotuticemi a napojujeme se na 0125 směrem na Radim.
Musím říct, že mi začíná docházet ta křivka výškového profilu a docela začínám brblat. Můj manžel se mi jen směje, a říká, že je moc rád, že vše plánuju já, jelikož je z obliga pro případné výčitky 😊 Míjíme zámek v Radimi, kde je parádní cukrárna. Pořád trávím ranní vajíčka, takže jen koukneme na nádvoří, a frčíme za Markomany.
Stále po 0125 míjíme Markomanská obydlí, žárová pohřebiště na Pičhoře, se stejnojmennou minirozhlednou.
Naučná stezka Markomanů v Dobřichově nás provede nejstaršími českými dějinami ještě před příchodem Slovanů. Stezka začíná na Horní návsi v Dobřichově. Vystoupáme po schodech na dobřichovické návrší (228 m) s vypínajícím se kostelem Nejsvětější Trojice. Odtud se vydáme na Pičhoru, která proslula rozsáhlými nálezy germánských žárových pohřebišť doby římské. Germánské kmeny Markomanů tu po sobě zanechaly velice cenné předměty pocházející z římských dílen. V tomto ohledu nemá pohřebiště v celé České republice i ve střední Evropě (neovládané Římskou říší) obdoby.Na Pičhoře je názorná ukázka žárového hrobu. Můžeme si tu poslechnout zajímavou audioprojekci a z vyhlídkové plošiny se zahledět do krajiny Polabí.Na západním úpatí Pičhory si prohlédneme, jak vypadalo obydlí Markomanů. Děti si mohou pohrát na dřevěných atrakcích.
Návštěva Pičhory je vhodná též pro školy, doplní tak probírané učivo v hodině dějepisu. Na výlet se můžeme vydat i s kočárkem, schodům v úvodní části se lze vyhnout ulicí (vlevo).
Míjíme Dobřichov a napojujeme se na 0109 vedoucí po silnici. Po táhlém stoupáku přijíždíme do Cerhenic. Musím říct, že se tahle vesnice neuvěřitelně zmáhá. A i když naše děti chodili do peckové školky, ta cerhenická mateřinka, v sousedství velkého hřiště, má na první pohled mnohé kvality.
Dvě dřevěné vyhlídkové věže byly postavené v letech 2014 – 2015. Obě vyhlídkové věže jsou vysoké 7 metrů a nenabízejí kruhový rozhled.
Červená věž se nachází na hraně významného terénního zlomu u hřbitova a nabízí rozhled severozápadním směrem do Polabí, za dobré viditelnosti jsou dobře pozorovatelné pohraniční hory.
Žlutá věž nabízí velmi omezený rozhled především na přilehlý zábavní park Květoslavy Šátkové a na část obce k východu.
Stále po 0109 projíždíme Velimí a Vítězovem. Z Vítězova jedeme polní cestou s krásným výhledem na Kolín přes vyhlídku Bedřichov, až do Nové Vsi. Po 0109 jí projíždíme, a stále po 0109 jedeme po levém břehu Labe až do Kolína. Cesta to není pro žádný bačkory, uzoučká vyšlapaná cestička přes kořeny a kameny.
V Kolíně za žel.zastávkou Město odbočíme na zeleně značenou turistickou cestu, která nás převede přes Labe a Kmochův ostrov na pravý břeh Labe. Napojíme se na červeně značenou turistickou trasu, která se křižuje se značenou Labskou cyklotrasou. Projíždíme Labskými luhy. Cyklistům je vstup zakázán, dle map.cz. V reálu nám ale nikdo nebránil, a pěšina červené turistické trasy nedrncá, a skýtá romantický průlet Chráněnou oblastí. Míjíme Klavary a Veltruby. V Osečku na Přívoze je malá hospoda, kde si ve stínu stromů můžeme doplnit chybějící energii.
Přívoz jsem měla v záloze, kdyby se nám nechtělo až do Kolína, ale, asi to vyjde jindy. Zkrátka i pro jistotu, kdyby někdo potřeboval informace, jak se dostat na druhý břeh přikládám, co jsem vygooglila. Internetová stránka Přívoz-Oseček Provozní doba a ceník přívozu Oseček – Květen, červen, září : pouze víkendy a svátky – 09:00 – 18:30. Červenec, srpen : 09:00 – 20:00 každou půlhodinu. Převoz stojí dospělou osobu 20 Kč + 10 Kč kolo.
Přes žlutě značenou turistickou trasu Libickým luhem se dostáváme až do Velkého Oseka, kde se napojujeme na Labskou cyklotrasu. Po silnici po Labské cyklotrase zajedeme až do Libice nad Cidlinou ke Slavníkovskému hradišti.
Slovanské hradiště na soutoku řeky Labe a Cidliny obýval mocný rod Slavníkovců. Konkurenční rod Přemyslovců roku 995 hradiště i s obyvateli zcela vyplenil. Později bylo hradiště obnoveno, ale pouze jako přemyslovský opěrný bod. Zachovaly se zde zbytky základů staveb a okolím vede naučná stezka.
Nedaleko Soutoku Cidliny a Labe stojí nížinné hradiště Libice situované kdysi do blat, která vytvářela řeka Cidlina. Prostor předhradí pozdějšího slavníkovského hradiště byl osídlen už v mladší době bronzové. Hradiště najdeme na západním okraji obce Libice nad Cidlinou. V ranném středověku šlo o velmi významné hradiště o rozloze asi 26 hektarů, které bylo opásáno poměrně mohutnou hradbou. Hradiště bylo hlavním sídlem rodu Slavníkovců. Na akropoli měli Slavníkovci vybudovanou pohodlnou rezidenci – stál zde zděný kostel a dřevěný palác a měli zde dokonce i vlastní mincovnu, kde se razili denáry.
Jak je však známo, rod Slavníkovců byl v roce 995 vyvražděn v tahanicích o moc konkurenčním rodem Přemyslovců. Libici dobylo vojsko českého knížete Boleslava II., vojáci hradiště vypálili a na místě zavraždili všechny příslušníky slavníkovského rodu. Přemyslovci vybudovali na troskách původního hradiště podezděnou palácovou stavbu a zřídili zde správní středisko polabského kraje. Celé hradiště zasáhl někdy kolem roku 1130 mohutný požár a tak osidlování místa pokračovalo již jen v místě východního předhradí – v místech dnešní obce, které tím vlastně položilo základy.
V západní části dnes naleznete zakonzervované a rekonstruované zbytky základů kostela, paláce, vstupní brány a věže. Naleznete tu také pomník sv. Vojtěcha z rodu Slavníkovců – jednoho z mála, který přežil vražedné řádění přemyslovců (nebyl v té době na hradišti). V nedávné době bylo na hradisku umístěno bronzové sousoší sv. Vojtěcha a sv. Radima.
Hradištěm a jeho okolím vede naučná stezka, která spojuje soutok řek Cidliny a Labe s nedalekou obcí Libice nad Cidlinou. Trasa je nenáročná, zcela bez převýšení, vede téměř výhradně po kvalitních asfaltových cestách a je bez problémů sjízdná například s kočárky nebo invalidními vozíky. K samotnému hradišti se dostanete po zelené turistické značce ze stanice ČD Libice nad Cidlinou. Místo leží kousek od frekventované silnice spojující Poděbrady s dálničním sjezdem a silnicí na Kolín, avšak málo řidičů se ohlédne ke kdysi slavnému sídlu neméně slavného rodu.
Od něho opět po Labské po pravém břehu Cidliny, přes soutok Labe s Cidlinou až do Poděbrad. V restauraci Marina se stavujeme na pozdní oběd. Uhýbáme na 8240, v Oboře pak odbočujeme směr Kluk, kde je výborná cukrárna Milano.
Posilnění notnou dávkou cukrů opět přes Oboru na Přední Lhotu, Pískovou Lhotu, Kostelní Lhotu až domů na kopeček v Sadské.
Dojeli jsme domů, zplavení jak potem, tak posledním 10km krásným letním deštěm. Kaluže byly hluboké, a my měli možnost spláchnout bahno z kol z luhů kolem Labe. Do hodiny se přihnala bouře, vyčistil se vzduch a nám se krásně relaxovalo.
Zkrátka první třetina výletu byla jak emoce v pubertě, nahoru a dolů.
Druhá třetina výletu byl očistec po břehu Labe neudržovanou trasou plnou výmolů, křoví a hnusu kolem.
Třetí třetina byla za odměnu, a to jak pro plné bříško, tak balzámem na duši z množství barevných odstínů lužních hájů. A ty cukrárny kolem 😊
Nechtělo se mi moc. Ale mám báječného parťáka pro život, a byl by hřích promrhat, byť jen minutu s ním. Tohle výletění na kole je pecka. Jenže: čím víc bolí zadek a nohy, tím víc je srdíčko spokojené, a o to přeci jde.
