Minulý rok se naskytla možnost pronajmout si vilu v Beskydech, kam se v pohodě vejdeme i s rodiči a širší rodinou. Na Bookingu byla cena za luxusní vilu s bazénem, saunou a tenisovým kurtem za cca 4000,- na 4 noci. Okamžitě jsem rezervoval a čekal, jestli z toho budou problémy. Majitel vily psal během 10 minut, že je cena špatně zadaná a normálně je 7x vyšší. Po chvíli dopisování jsme se domluvili na přijatelné ceně pro oba, která byla pořád minimální oproti standardu.
Odjezd na prodloužený víkend byl naplánován na středu ráno se zastávkou na nějakém hradu po cestě. Jenže z Lukyna školky přišla zpráva, že v ten samý den je školní besídka a Lukyn hraje vlka, bez kterého pohádku o kůzlátkách nezahrají. Místo v 9 ráno jsme vyjeli v půl 5 odpoledne s vidinou 4 a půl hodiny cesty.
Vše krásně odsýpalo až do doby, než jsme dojeli za Litomyšl (asi rozmezí Evropy a Asie). Najednou všude samé rozkopané silnice a nekonečné objížďky, i navigace nás vodila do již uzavřených úseků a my tvrdli v kolonách. Nakonec jsme na ubytování přijeli až po půl 10.
Vyla Jedličí ve Frýdlantu nad Ostravicí jsou v klidném místě u lesa s velikým pozemkem, kde se nachází krytý bazén, tenisový kurt, dětské hřiště s trampolínou, ruské kuželky a místo na posezení.
První den
Ráno po snídani nás čekala hodinová cesta na Pustevny. Parkoviště na vrcholku stojí 200,- na celý den i jednu hodinu.
Abychom se zbytečně nezdržovali a Lukyn nás nebrzdil, vzali jsme mu odrážedlo. Byl to super nápad, do prudkých kopců jsme ho sice vytlačili, ale dolů jel úplně sám 😀 bylo potřeba ho trochu korigovat, aby nesrážel starce o holích a protijedoucí elektro cyklisty. Naštěstí to přežil ve zdraví.
Šli jsme po modře značené cestě k soše Radegasta a dále ke Kapli sv Cyrila a Metoděje. V kapli je možné za pětikorunu vystoupat do věže, odkud je ještě o něco hezčí výhled na celé okolí. Po cestě je několik parádních vyhlídek do okolí a občerstvení. Celková délka trasy byla cca 10 km.
Zbytek dne se nesl na vlnách klidu a pohody, hraní tenisu a koupání v bazénu 😊
Druhý den
Po okolí Beskyd je několik trailů a sjezdů pro bikery, takže jsme druhý den přišli na dopoledne o Jendu a Toma, kteří se vydali zdolávat hory na kole.
My s prckem vzali odrážedlo, dojeli nad Čeladnou a šli po stezce medvědích tlapek. Po okolí Čeladné a Frenštátu je asi 5 takových stezek. Nejedná se o naučné stezky, tím pádem nečekejte žádné naučné tabule. V popisku je informace, že je cesta vhodná i pro mamky s kočárkem. Vzhledem k těm krpálům, které jsme museli zdolat, bych chtěl vidět tu nadšenou maminku, která tam rve kočárek s dítětem. I my museli Lukyna sem tam tlačit nebo ke konci dokonce nést do kopce. Ale celou dobu se šlo po asfaltce 😊
Po cestě je nádherná příroda, spoustu opravdu překrásných chalup, srubů a jiných stavení. Bohužel po předepsané cestě není téměř žádné občerstvení, ale stačí kousek odbočit na začátku Čeladné ze správné cesty a člověk narazí na „Restauraci na Rozcestí“.
Nebudu přehánět, když řeknu, že jsme se za vskutku rozumnou cenu královsky nabaštili. Měli jsme bramborové kofty, halušky s brynzou a krůtí hamburger.
Zbytek cesty byl celý do kopce, ještě že jsme získali spoustu sil na obědě. Kousek nad Čeladnou jsme potkali menší mlékárnu s prodejnou zmrzliny a sýrů. Sýr bychom si koupili, ale v tom vedru by za chvíli šel vedle nás k autu.
Chvíli po uložení prcka ke spánku po návratu se vrátili i jezdci na kole. Minimálně jeden z nich (Jenda), byl notně zdrchanej fyzicky a sedřenej na stehně a loktu, ale prý si to užili.
Třetí den
V plánu nebylo nic, jenom večerní výstup na západ slunce na horu Ondřejník. Což nám naskytlo jedinečnou možnost jít se ráno projít do cukrárny ve vedlejší vesnici (Pstruží). Na Google ani nikde jinde nebylo možné najít jakékoliv recenze, tudíž jsme nevěděli co čekat. Riskli jsme to a po vydatné snídani vyrazili.
Nazývat to cukrárnou bylo dosti nadsazené, protože minivitrína obsahovala asi 3 druhy zákusků. Na druhou stranu nejdražší stál 35,- Kč a co jsme ochutnali, nám chutnalo.
Zbytek dne jsme odpočívali, hráli tenis, koupali se, grilovali a „těšili“ se na večerní výstup.
Nastala hodina H v 7 hodin večer po grilování a my vyšli na 2hodinovou 4,4km dlouhou cestu o 450 metrů výše na Ondřejník. Vzhledem k nasazenému tempu jsme první dva kilometry do strmého kopce ušli za půl hodiny a zbytek cesty nemuseli spěchat. Stejně jsme přišli nahoru dost brzy a měli dost času na popíjení Diplomatica, které jsem sebou vláčel v batohu, místo toho, abych si vzal tričko na výměnu toho zpoceného.
Z Ondřejníku je krásný výhled po okolí. Obzvlášť při západu Slunce jsou barvy okolí kouzelné a vyplatí se sem trmácet večer.
Cesta zpět šla rychleji, ale s nadcházející nocí se hůř koordinoval pohyb a vyhýbalo se uvolněným kamenům. Na druhou stranu to bylo pořád z kopce.
Poslední den jsem od brzkých ranních hodin dělal palačinky pro 9 lidí, aby všichni měli dost k poslední snídani. Dokonce zbyly na cestu zpět. Domů jsme vyrazili až po obědě, aby se mimiňák vyspal po cestě a aspoň chvíli zavřel pusu v autě 😊 Naštěstí jsme tentokrát nenarazili na žádné omezení a uzavírky.
Po návratu zpět se roznesla zpráva o dovolené i k dalším členům rodiny, takže to vypadá, že příště nás nebude 9 ale 18. To už se bude shánět hůř 😀
Jak to vidí Anička
Beskydy jsou krásné, zelené a zase úplně jiným rázem se zapíší do srdce. Uznávám, že velkou mírou se těch 5 dní povedlo naprosto dokonalou pohodou, nenucenou aktivní zábavou, které ubytování nabízelo. Zvládli jsme jak výlety, tak kochání se obzory, ale i se celých 5 dní hýbat na velkorysém kurtu s parádním kobercem. Tenis chytil celou rodinu. V kombinaci se zahradní sprchou a bazénem, grilem a všem nadohled z gauče obýváku přes terasu to byl opravdu ráj na zemi. Všudypřítomná zeleň, lesní jahody a pozemek, kde by se ztratila i malá svatba 😀 Laťka je na příští rok velmi vysoko. Popravdě, já už ji vyšší mít nemusím 😊, ale na tenisovém kurtu a bazénu s protiproudem trvám 😀
