Řecko – Peloponés

Dovolená se nám pomaloučku blíží a s ní se i zhoršuje situace a šílenství kolem Covid-19. První zástava srdce přišla s prohlášením řecké vlády, každý v letadle z ČR, potřebuje mít negativní PCR test sebou. Později bylo upřesněno, že se to nevztahuje na děti do 10 let a navíc ambasáda mi potvrdila mou domněnku, že my na letu z Vídně to nepotřebujeme. Asi poprvé v politické kariéře se stalo, co Babiš řekl a to, že potřeba testů ani nevejde v platnost, což se také stalo. Nicméně sledování událostí kolem s postupným zavíráním se všeho možného bylo dost napínavé.

Nakonec se povedlo a skutečně jsme odjeli směr Vídeň, potažmo Atény.

Plánování před cestou

O samotném plánování jsem napsal samostatný článek, ale stejně bylo potřeba ještě spoustu věcí doladit.

V průběhu posledního půl roku jsme všichni poctivě „špendlíkovali“ a označovali body na Peloponésu, které chceme vidět, takže já před cestou mohl udělat rozpis výletů, které jdou zvládnout během odpoledne. Záměrně odpoledne, protože počítám s tím, že Bublinka bude po oběde spát ještě na apartmánu, popřípadě pokud je první přejezd delší než hodina a 20 minut, bude moct spát v autě.

Další věcí k řešení byla autosedačka pro Bublu. Původně jsem ji chtěl převážet z ČR, ale vzhledem k její váze, velikosti a parkování bez odvozu 4km od letiště, se to nejevilo jako reálné. Řekl jsem si: „Líná huba, holé neštěstí“ a s touto myšlenkou napsal do ubytování v Aténách, jestli by byli schopni nám nějakou tu sedačku zajistit. Správce ubytování byl více než vstřícný a po chvíli jsme se domluvili, že nám ji půjčí zdarma nejen během pobytu v Aténách u nich, ale na celých 14 dní. Za to jsem mu já i má záda nesmírně vděční.

Po dlouhém internetovém hloubání a dloubání jsem v diskusích našel parkování „kousek“ od letiště ve Vídni zcela zdarma. No neber to! A přitom je potřeba jít jenom 4 km k letišti (zdravotní procházka nikoho přece ještě nezabila).

Původně nás měl odvést zdarma pronajímatel apartmánu, ale to mu znemožnila Covid situace a my museli hledat alternativu. Mohli jsme jet metrem z letiště za 10€ na osobu, jet taxíkem (velkým, protože nás je 5) za 70€ nebo se trmácet nějakým autobusem za 2€ na osobu s celkovou dobou jízdy 2 hodiny. Po zhodnocení dlouhého seznamu pro a proti jednotlivých variant jsem nakonec napsal do autopůjčovny, s dotazem o prodloužení půjčení auta od dva dny (původně jsme ho měli jenom na cestu mimo Atény). K mému milému překvapení dvoudenní prodloužení stálo dohromady jenom 14€, díky velké slevě kvůli Covidu.

Dva dny před odletem jsme museli vyplnit povinný vstupní formulář do Řecka, na základě kterého nás vpustí do letadla i do země. O půlnoci v den odletu nám skutečně přišel toužený QR kód a my mohli v klidu odjet.

Cesta do Atén

Dokonce se nám ráno povedlo odjet o 2 minuty dřív, než jsme měli v plánu, ač si kvůli „deadlinu“ někdo údajně ani pořádně nestihnul utřít zadek před odjezdem 😊. S drkotajícími zuby z české špičkové dálnice D1 a snědenými dvěma kily řízků jsme dorazili k letišti a to jsem slyšel jenom 10 narážek na cestování jenom s malým příručákem. Se zaháněním špatných myšlenek na auto na špalkách a rozbitými skli jsme nechali auto v ulici Airportstraße kousíček od „Pandaparken“. Cesta odtud na letiště je podél silnice po cyklostezce (v noci neosvětlené).

Ještě nikdy jsem neletěl s kočárkem, takže to byla trošku neznámá. Radši jsem se šel zeptat na přepážku, jestli je potřeba ho nějak odbavovat. Bylo. Nejenom že nás paní odbavila, ale hned zkontrolovala i vyplněné formuláře, díky čemuž jsme nemuseli čekat frontu u nástupu do letadla.

My byli mírně nervózní, aby dítě, které nedokáže sedět na prdeli 3 minuty, vydrželo být dvě hodiny na sedačce a ještě přitom nelézt na nervy všem v okolí 20ti metrů. Naštěstí jsme sebou měli chůvu v podobě Jendy, který ho většinou dokáže nějakou blbostí zabavit a po selhání rodičovské autority i usměrnit.

Během vzletu, letu ani přistání se žádné drama nekonalo. Chvílemi dětský smích bavil celé téměř prázdné letadlo a při přistání jsme Bublinku futrovali rozinkami, aby ho nebolela ouška.

Po přistání čekala všechny cestující namátková kontrola na test, kvůli které by musel člověk setrvat 24 hodina na ubytování a až po SMS potvrzení o „negativitě“, mohl vyrazit mezi lidi. Když úřednici spatřili polospící mimčo, hned nás odvedli mimo frontu pryč a žádná kontrola se tudíž nekonala.

U východu na nás čekal zřízenec autopůjčovny, který nás zavedl na parkoviště k našemu vozítku po Řecku. Nakonec jsme dostali Toyotu Yaris. Zběžně jsme prošli kolem celého auta, kvůli zaznamenání všech škrábanců, dali debetní kartu kvůli záruce a odfrčeli na ubytování.

Hned za letištěm jsme platili první poplatky na dálnici, které se vybírají na každý úsek zvlášť. Vždy se platí 2 až 3 eura a delší cesta se dost prodraží. Nicméně kvalita silnice je super. U ubytování jsme potřebovali někde zaparkovat, což se jevilo jako docela obtížný úkol, protože každý kdo jede autem v Aténách vlastně jenom hledá, kde by zaparkoval. Moc aut, na minimum parkovacích míst podél cest. Vyplatí se mít menší auto, protože je jich tu většina a pokud se uvolní parkovací místo, dost pravděpodobně se tam s kombíkem nikdo nevejde. Na parkování jsou místní fakt mistři.

Atény

Hlavní město Řecka má cca 4 miliony obyvatel a vypadá to, že každý má svoje auto (včetně kojenců). V Aténách jsme měli označeno cca 12 míst, která jsme chtěli navštívit. Díky autu jsme popojeli cca 5 km k Panathenaic Stadium (parkování cca 800m od něj, kde bylo zrovna místo) a odtud začali náš okruh s kočárkem. U každého vstupu se mě zeptali odkud jsem a na základě prohlášení, že jsem z ČR, jsem nemusel nikde platit vstup za děti. Je možné koupit }„Athénský pas“ za 30€ na dospělého a díky němu mít do drtivé většiny objektů vstup zajištěný, my chtěli jít jenom do dvou zpoplatněných, takže jsme ho nekupovali. Každý chce asi vidět něco jiného, ale my měli následující okruh: Panathenaic Stadium- Zappeion- Chrám Dia Olympského (8€ dospělý. Není potřeba jít dovnitř, není tam vidět nic jiného než za plotem… člověk je jenom asi o 5 metrů blíž k beztak vzdáleným sloupům), Hadrian’s Arch- Plaka – Věž větrů- Roman Agora- Areopagus Hill- Old Temple of Athena (20€)- Parthenón- Dionýsovo divadlo + po cestě x kostelů.

Samotné Atény nás dost překvapily množstvím zeleně. Všude z chodníků rostou stromy a z balkonů visí popínavé rostliny. U vývodů z klimatizací jsou na chodníku misky na vodu, které jsou připravené pro armádu místních koček. Určitě jsme nezažili typické Atény, protože jsme skoro nepotkali žádné turisty, o to lépe pro nás. Celý okruh měřil cca 14 kilometrů a i s kočárkem a obědem jsme ho obešli za cca 6 hodin.

Před vstupem do Akropole na kopci Bublinka usnul, takže my museli čekat před branami, protože dovnitř kočárky nesmí. Ty musí být zaparkované v odkladovém (bezplatném) prostoru. Čekali jsme přímo u Arepagus Hill, ze které je nádherný výhled na horu s Parthenonem a na celé město.

Parthenon je opravdu úchvatný. Nejedná se jenom o pár „šutrů“ na sobě, jako většina jiných památek, a navíc je součástí i moc hezké a zachovalé Dionýsovo Divadlo. Všude stojí zřízenci a hlídají, aby nikdo na nic nesahal. Fotím si parádní výhled, když najednou slyším zběsilé pískání na píšťalku. Otočím se a nikým nehlídaný Bublina se dostal asi metr za vytyčovací pásku na dosah jednomu z mramorových sloupů. Naštěstí se ho nedotkl, to by nás asi okamžitě deportovali. Přímo na hoře je možné si načepovat z kašny vodu zrovna tak jako po východu pod Dionýsovým divadlem 😊

Cesta k prvnímu ubytování na Peloponésu

Po snídani jsme se pomalu zabalili a vyrazili autem směr Peloponés. Naší první zastávkou byl Korintský průplav, což je uměle vytvořený 8km dlouhý průplav mezi Korintským a Saronským zálivem. Menším lodím ušetří cestu 700 km. Je neskutečné, že něco podobného vzniklo bez moderní techniky, i když až na několikátý pokus. Dnes už tolik neslouží k dopravě, ale je tady třeba bungee jumping.

Další zastávkou byl ohromný středověký hrad Akrokorint (překřtěný na Antikorint :D). Před cestou jsem se snažil najít příjezdové cesty ke všemu, abych věděl, jestli se tam dá projet kočárkem, hold to vždy vyhledat na Google Street View nešlo a tak nás občas něco překvapilo. Odbočím z dálnice, hledám hrad a před námi docela dost vysoké pohoří a na něm se tyčí hrad. Nadšeně hlásím posádce, že jsem to asi našel a zezadu se nikterak nadšeně ozývají názory, že rozhodně do kopce v tom vedru nikam nepolezou :D. Jenže já nestahuju kalhoty, kdež je brod ještě daleko a frčím si to po úbočí hory cestou necestou na jedničku a občas po dvou kolech dál a dál, až se dostanu tam, co jenom horské kozy a odtud už je to co by kamenem dohodil :D. Do hradu/zříceniny se neplatí žádný vstup. Dostane se tam jenom ten, kdo umí chodit po ledu do kopce, protože přesně to připomínají ošoupané kameny. Po cestě nahoru to kolem nás profrčeli dolu po prdeli dva důchodci. Hrad je ohromný a mohli bychom tam strávit klidně 3 nebo 4 hodiny. Na samotném vrcholu je volně přístupná věž s krásným výhledem po krajině.Pod kopcem je fontánka, kam si i místní jezdí pro výbornou pitnou vodu.

Po cestě jsem měl původně naplánované další 2 zastávky, ale mořský absťák byl moc velký, a my jeli co nejrychleji na ubytování, abychom stihli ještě první koupačku. Google mapy mě zase tahaly přes horské vesničky, kudy asi normální turisté nejezdí, ale my rádi objevujeme, prozkoumáváme a jezdíme po nezpevněných silnicích.

Ubytování ve vesničce Finikounda jsem našel přes Airbnb . Bydleli jsme přímo na „promenádě“ 10 metrů od pláže. Nádherný veliký apartmán se super výhledem na palmy a pláž. Městečko není nikterak veliké, za 5 minut ho člověk projde, ale je tu několik taveren, gyrosáren, prodejen se suvenýry a kostel. Kostel je kapitola sama pro sebe, každé dva dny ráno od 7 svolával ovečky na bohoslužbu, což nám vcelku spolehlivě bránilo ve spánku.

Pláž v Finikoundě je krásná písečná s průzračnou vodou. K našemu dopolednímu koupání, více než dostačující 😊.

Voidokilia beach

Bublinka se po obědě vyspinkal do růžova, děti udělali úkoly do školy a my mohli vyrazit k Voidokilia beach. Až téměř k pláži vede zpevněná cesta. Posledních 5 km se jede olivovým hájem po polo-zpevněné cestičce a poslední kilometr po pravé “polňačce”. Písečná pláž ve tvaru půlměsíce je zasazená mezi dvě skály. Písečná pláž byla moc hezká, ve vodě trošku vlnky, takže mimiňák se držel ze začátku jako mořské klíště, ale za chvíli už s rukávky „bójkoval“ sám. Moc se mu líbilo házení přes vlnu :D. Na skále nad pláží je Old Navarino Castle, ke kterému jsme se nakonec nedostali. Musí se přejet na pláž Divari Beach a odtud jít pěšky cca 3 km s mírným stoupáním. Na kočárek to rozhodně nebylo a celou dobu nést bublinku v tom vedru nebylo možné. Hold mimiňák je při cestování trošku brzda, ale za tu radost, kterou rozdává kolem, to určitě stojí ho sebou všude brát 😊

Marathi beach

Nadpis by mohl být Marathi beach, aneb pláž, na které jsme nebyli 😀 Ne, že bych se o to nepokusil, ale prostě jsem tam neprojel. To že jezdím po úzkých cestičkách ve srázu jsem si v Řecku rychle zvykl, ale cesta k téhle pláži je jenom pro čtyřkolky. Dojeli jsme až do půlky cesty, i přes velké protesty spolucestujících, ale strmá cesta dolu k pláži tvořená čistě z kamenů, písku, nánosu prachu a hlubokých jam, byla i na mě moc. V půlce kopce jsem se na pětníku otočil a modlil se, abych to vyjel zpět. Netuším, jak by mě odtamtud kdo tahal (asi vrtulníkem).

Nicméně jsme zadali do navigace jinou pláž, cesta byla o „poznání“ lepší až na to, že jedna její část najednou vedla přes písečnou pláž, kterou bych rozhodně neprojel :D. Zakempili jsme to tedy na oné pláži (Tsapi beach). Nebylo to vůbec špatné. Písečná pláž, teplá čistá voda, nikde nikdo 😊. Na pláži byly ze dřeva udělané ohrádky kolem hnízdišť želv s datem jejich zakladení.

Ammoudi beach

V podvečer se nám povedlo cestičkami dorazit na nádhernou pláž Ammoudi beach. Je u ní jenom cca 7 míst k zaparkování, což bohatě stačilo. Na písečné pláži jsou také hnízdiště želv a ve skalách kolem jeskyně. Voda je křišťálově čistá se spoustou ryb 😊 Jedna z nejhezčích pláží, na které jsme byli.

Město Koroni

Koroni (jak příznačné v dnešní době 😀 ) je menší město s přístavem a velkým hradem. U přístavu začíná past na turisty nazvaná „cesta ke Koroni Castle“. Ukázalo se, že vůbec k hradu nevede, ale pod hrad, kde nic není :D. Vrátili jsme se zpět a podle mapy došli, překvapivě zase na kopec, do hradu. Koroni’s Castle je i v současné době obydlený. Nahoře jsou 3 nádherné kamenné kostely, čupr výhled po okolí a olivový háj. Ve městě jsme si ještě dali výborný gyros.

Gyros jsme nakonec baštili na výletech vcelku pravidelně ob den. Nemělo pro nás cenu chodit si sednout do restaurace na velkou večeři, protože prcek stejně nevydrží sedět a jeden z nás by s ním musel běhat po okolí. Ale gyros v pitě za 2,20 až 2,50€ jsme si nedokázali odříct 😊 Zajímavé je, že všude chutnal jinak, především tzatziki si každý dělá jiné a hranolky taktéž.

Dnešní den (hlavně cesta necesta na Marathi beach) mě utvrdil v tom, že se rozhodně nesmí jezdit po cestách na Google maps, které jsou vidět až po maximálním přiblížení 😊. Zároveň podle předpokládané doby jízdy v porovnání se vzdáleností lze usuzovat kvalitu vozovky a počet překonaných skalních útesů. Pokud jedu 5 minut 5 kilometrů, je to cajk pěkná silnice. Jestli mam jet hodinu 5 km, dost pravděpodobně tam někde urvu kolo, odpadne mi blatník a mapy počítají i s opravami :D.

Polylimnio MAVROLIMNA LAKE

Soustava jezer v rokli Polylimnio jsou popisována jako jedno z utajených řeckých tajemstvích. Já je našel na Google mapách, takže to asi nebude pravda 😀 Nicméně se jedná o nádherný track v rokli Polylimnio s dostatečně velkým parkovištěm. Doporučuji každému pevné boty. Zbytek rodinky šel sice v žabkách, ale já nesl celou dobu po skalách Bublinku a v žabkách bych to určitě neabsolvoval bezpečně. Výstup nahoru k vodopádům je docela náročný, ale stojí to za to. Pod 15metrovým vodopádem je větší tyrkysové studené jezero. Vlézt do studené vody je docela šok, ale jinak bychom se s Jendou nedostali k lanovému žebříku, který vede na skálu odkud se dá skákat. Vyškrábat se nahoru není vůbec jednoduché (zmrzlý z vody a s 30ti čumily v zádech), a když už člověk ty 4 metry vyleze, byl by ze trubku, kdyby neskočil 😀 já skočil šipku, Jenda měl důrazně doporučeno skákat po nohou 😊. Nemalou radost nám udělalo, že další dva odvážlivci se nedokázali na žebřík ani vyškrábat 😊.

U vrchního jezírka je dost lidí, sešli jsme k nižšímu (stejně ledovému) a chvíli se ještě cachtali v něm.

Methonis Castle

Parkování přímo před hradem je zdarma. Nevím proč, ale mam pocit, že Řekové jsou tak vděční, že někdo stojí taky tam, kde má (na parkovišti), že ta parkoviště jsou vždy zdarma :D. Vstup do pevnosti je zpoplatněn 3€ za dospělou osobu. V dost rozsáhlém komplexu jsme byli my a asi další 3 lidi. Dalo by se tady strávit aspoň 3 hodiny, jenom není úplně vhodné jezdit tady s kočárkem. Pevnost je super, ale přechod po kamenném mostě nad mořem ke kamenné věži je nádherný.

Přejezd k ubytování

Z našeho prvního útočiště na Peloponésu jsme se po 4 nocích stěhovali na další ubytování na prostředním „prstu“ poloostrova. Cestu jsme naplánovali přes Spartu. Přece jenom je to známé místo a hláška „This is Sparta“ při skopnutí někoho ze schodů dostává úplně jiný rozměr :D. Město je středně velké a evidentně je to centrum regionu. Samotné archeologické naleziště je hned na kraji města. Vstup se žádný neplatí. Ještě aby jo 😀 není tady opravdu nic moc k vidění, několik šutrů, olivový háj a pár základů staveb. S čistým srdcem můžu říct, že jsem viděl hezčí olivový háj, i lépe poskládané kameny na sobě. Naštěstí jsme našli aspoň ty schody na skopnutí 😊 Druhým zářným bodem byl super gyros ve městě. Při plánování jsem našel ještě moc dobře hodnocené interaktivní Muzeum oliv. Bohužel úterky má zavřeno ať už z jakéhokoliv důvodu.

Příjezd na ubytování byl přesně v duchu, jak má vypadat super první dojem. Zaparkovali jsme na dvoře, jak jinak než pod olivovníkem, došli za usměvavým majitelem a rovnou na apartmán. Než jsme vynosili těch našich 5 báglů pán nám přinesl domácí palačinky s čokoládou, pomerančovou buchtu a vodní meloun. My už zase hladoví jsme po tom skočili jak banda nenažraných vlčáků a před cestou na pláž se napucli.

Rezidence leží přímo na široké písečné pláži Mavrovouni. My na ni dorazili až odpoledne, kdy už jsou na většině pláží trošku vlny. Bohužel vlny přinesly i trochu plastů, takže první pocity nic moc. Následující dny ráno, za klidného moře, nebylo po plastech ani památky a koupání tady bylo super 😊. Navíc pláž byla více méně soukromá. Jediný, kdo přišel, byl místní gang cca 20 důchodců na ranní pokec a jogging ve vodě.

Dimitros Shipwreck

Následující den ráno jsme vyrazili k nedaleké pláži s kostrou ztroskotané lodi. Nevím, proč ji tam Řekové nechali od roku 1980, ale je z ní turistická atrakce. U lodi je velké parkoviště s několika karavany, nádherná písečná pláž, sem tam ve vodě nějaký korál a hnízdiště želv. Sedíme si tak na pláži, když vedle hned na břehu začínají místní stařešinové hrabat rukou díry a něco tam lovit. Ukázalo se, že hledají písečné červy. To bylo něco na Aničku, která má panickou hrůzu z červů a hadů 😀 do vody už jsme ji nedostali.

Foneas Beach

Mimiňáka jsme po obědě naložili do auta, protože se jelo víc jak hodinu a čtvrt na pláž, a vyrazili. Vše probíhalo v pořádku, krásné horské vesničky, nádherné výhledy na pobřeží až do doby, kdy nám auto z protisměru sejmulo levý zrcátko. V zatáčce jel po naší straně a jen tak tak to stihnul aspoň jenom na zrcátko. Rána prcka neprobudila, to až moje prudký brždění a otáčení se. Domorodec se hned omlouval a bral vinu na sebe, volal na jeho pojišťovnu, na naši autopůjčovnu a pojišťovnu a vše vyřizoval. Bohužel naší pojišťovně nestačilo naše nafocení (jako to stačilo té jeho od BMW), a že k nám někoho z Kalamaty posílají. Město je podle navigace hodinu cesty, tak teda sedíme a čekáme. Po hodině a půl už nám i kamarádi od pachatele přivezli vodu a nějaké džusy pro děti, ale pojišťovák nikde. Ze srandy říkám, že si to tam pak přišine v meďákovi vyfotí zatáčku a pojede. Po téměř 3 hodinách čekání a několikátém volání pojišťovně dorazila „odtahovka“ s již naložený autem (asi nabral po cestě) a fakt to byl meďák 😀 Pán si vyfotil úplně jinou zatáčku, než v které se to stalo, urval nám zbytky zrcátka, aby to tam na kabelech nedělalo kravál při jízdě po dálnici, sepsal něco v řečtině, což jsem podepsal se slepou důvěrou v poctivost místních a odjel. Nám se poněkolikáté pán omluvil (tou dobou už jsme ho litovali, protože na něj neustále štěkala přítelkyně/manželka, s kterou jel), popřál šťastnou cestu a každý jsme jeli dál svou cestou.

K Foneas Beach jsme dorazili až kolem půl 6 večer, ale jsem moc rád, že jsme tam dojeli. Je to nádherná oblázková pláž, která je rozpůlená na dvě části skálou, v které je jeskyně jak z Modré Laguny. Vykoupání po takové době čekání jsme si vyloženě užili a zasloužili. Voda tady byla báječná, průzračná, klidná… Ve vodě byl jeden kámen, na který se dalo vylézt a cca z metru si skočit do vody. Při schnutí jsme pozorovali cca 11leté holky, které jsou asi součástí místního olympijského týmu jednak v lezení po skalách a ve skocích do vody. Nějakým záhadným způsobem vylezli do 15metrové výšky na skálu a skákali do vody. Přitom skála nebyla svisle dolů, takže museli skočit opravdu hodně do dálky, aby vůbec do vody dopadli. No netroufnul bych si na to s klidnou duší.

Vathi Beach

Dalo by se říct, že to je pláž na konci světa. Dojede se úplně na jih prostředního prstu znovu cestou necestou, a ještě se jde cca 450 m kozí stezkou dolů na pláž. Vstup na stezku vypadá, jako vstup k někomu na dvůr, ale člověk se toho nesmí bát a jít 😊. Pláž stojí za námahu. Krása střídá nádheru, a hlavně na ní nikdo není. Na obou stranách oblázkové pláže je jsou skály a voda je tu křišťálově čistá. Při šnorchlování jsme dokonce viděli perutýna. Mně osobně se tahle pláž líbila asi nejvíc z všech, které jsme navštívili a pro člověka, co hledá klid a nepotřebuje plážový bar, je to ideální volba.

Kokkala Beach

Po Vathi Beach už byla každá pláž nudná a fádní 😀 ale Kokkala Beach taky měla své kouzlo. Nelezlo se nikde po kozích stezkách, čistě bílé kamínky zase zbarvovaly vodu do jiného odstínu. My byli až za odpoledních vln, ale dopoledne, kdy je voda klidná to musí být kouzelné. Navíc přímo u pláže je parkování 😊

Skoutary Beach

Kombinace písku a kamínků je rozhodně lepší variantou pro prcka, který může na pláži stavět hrady. Nijak zvlášť mě pláž nezaujala, ale je u ní moc hezká malá taverna a kamenný kostelík.

Jak člověk projíždí přes hory všemi možnými silničkami může v podstatě každou chvíli stavět a něco fotit. Pro mě nepochopitelně postavené kamenné domky a terasy. Nechápu, kde pořád berou takhle hezky tvarované kameny a hlavně, kdo se chce s nepravidelnými kameny skládat. Co nás moc mile překvapilo bylo množství stánků místních farmářů podél cest. Prodává se tady sezonní ovoce a zelenina, zavařeniny, olivy a hlavně med, který milujeme. Druhý den pobytu jsme koupili kilovku pomerančového medu přímo od včelaře a chuť byla perfektní. Postupně jsme ještě ochutnali tymiánový, kaštanový, lesní a fíkový med. Já bych ještě moc rád ochutnal med z opuncie, kterých je tady ohromné množství.

Monemvesia

Vzdálenost od našeho ubytování byla více než hodinu a čtvrt, takže Bublinka se vyspal po cestě a ne na apartmánu. Během cesty jsme viděli poprvé jiné háje, než olivové. Všude kolem se najednou rojili pomerančové háje. Později jsem se dozvěděl, že pomeranče a ostatní citrusy se tady sklízí dvakrát ročně, v červnu a v únoru. Na poloostrovu Monemvesia je opevněné městečko s pevností na skále a maják. Celé městečko je vystavěno za hradbami a dá se dovnitř dostat jenom pěšky. V Monemvesii není jediné auto ani motorka, protože se sem prostě nedostanou. Tím pádem tady vznikl specifický pracovní obor rozvážečů všeho možného na trakaři. U brány sedí několik chlapíků s trakařem a čekají, kdo chce co kam odvézt (prádlo do hotelů, suroviny….). Cesty jsou zde hodně úzké a dlážděné z kamenu. Trochu mi to připomínalo městečko Limone na Lago di Garda. Kočárek tady není zrovna nejpohodlnějším prostředkem, ale lepší než Bublinku nosit. Nám stačilo na projití města a obhlédnutí majáku cca hodina a půl, ale nebyli jsme na skále na pevnosti, to by zabralo minimálně další 3 hodiny.

Paralia Plitra

První pláž označena certifikátem “Bleu Flag” značícím kvalitu vody i prostředí kolem. Písečná pláž je nádherná, široká s pozvolným vstupem do vody. Pro prcky ideální 😊 I tady na pláži mě okusovaly rybky, už jsem si na to zvyknul. Já nejsem na vybavení pláže náročný, jediné co ocením je sprcha, ale i bez ní se obejdu. Po válení se na pláži ve vlnkách pozor při svlékání plavek, některým členům posádky z nich vypadlo půl kolečka písku :D.

Přejezd na poslední ubytování

Mohli jsme jet po dálnici a zkrátit si cestu, ale to bychom toho nic moc neviděli, takže jsem zvolil cestu přes hory (dostali jsme se přes 1500 m.n.m a na pouhých 19 stupňů Celsia) přes krásné kamenné městečko Kosmas a dva kláštery ve skále. Nepřestávalo mě bavit projíždění přes malé vesničky, kdy v každé je malé náměstí s kostelýkem a aspoň jednou tavernou ideální pro odpočinek. Prvním z klášterů byl Monastery Elonas. Hezký klášter ale nás mnohem víc zaujali 3 stánky místních včelařů před vstupem :D. Druhý klášter je Monastery of Sintza at Arcadia. Cesta k němu je vyloženě dobrodružná. Nejdřív se projíždí přes dvě branky u olivovníkových hájů a pak už se strmě stoupá po betonové cestě skalami až ke klášteru. Nutno podotknout, že některým členům posádky časté zatáčky působili mořskou nemoc. Po příjezdu pod klášter jsme se posilnili sušenkami a poslouchali, co se děje nahoře. Nečekali jsme hlahol a veřejné veselí. Pomalu jsme začali stoupat posledních několik metrů a to už nám bylo jasné, že se uvnitř něco děje. Sem tam nějaká ozdoba, balónky, lidi slušně oblečení a veselí…. Byly to křtiny malého kluka. Po tomto zjištění jsme se chtěli otočit a jet pryč, abychom nenarušovali slavnosti, ale několik lidí nás postrkovalo dál, ať se jdeme podívat. Každým coulem těla jsem se chtěl otočit a utéct, nemám takové soukromé akce moc rád, navíc, když je to v cizí zemi a nikdo nás tam nezval. Nicméně utéct jako malá holka, by bylo velice neslušné, takže jsme se v tričkách a žabkách vydali mezi dámy ve večerních šatech, a klášter si prohlédli. Po cestě zpět jsme dostali malý dárek a domácí citronovou limonádu na cestu. Jsem si vcelku jist, že kdybychom se zdrželi o chvíli déle, nedej bože přispěli prckovi na vzdělání nějakým tím Eurem, skončili bychom na domácí oslavě u pečeného jehněte s ouzem a rakií v ruce :D.

Příjezd na ubytování byl trošku rozpačitý. Poprvé za celou dobu někdo řešil Covid. Pan majitel nás nejdřív donutil vzít si roušky (nikde jinde na ubytování potřeba nebyly) a následně nás všechny přeměřil teploměrem. Usoudil, že nejsme nakažení a vpustil nás dovnitř. Nejdřív nám ukázal náš pokoj načež prohlásil, že je malej a ukázal nám větší za menší příplatek. Byl opravdu hezčí a větší s přímým výhledem na moře, který byl super. Samotné ubytování nás moc nenadchlo. Apartmán vypadal, že je stejně starý jako postarší majitelé a za jeho existenci tam nikdo nic nezměnil.

Navečer jsme šli jenom na pláž před ubytováním ve vesničce Xeropigado. Menší oblázková pláž na vykoupání dobrý, ale v porovnání s ostatními, nic moc. Na dopolední koupání v následující dny dostačující.

Ancient Theater of Argos

Řekli jsme si, že jsme ještě neviděli dostatek antických památek a vyrazili do města Argos do divadla. Zdejší divadlo je specifické v tom, že hlediště není postavené, ale vytesané do skály. Vešlo se do něj až 20 000 osob. Vstupné je 3€ za dospělého.

Následně jsem chtěl na pláž Neraki Beach, jenže se ukázalo že cesta je uzavřená závorou. Myslel jsem, že po cestě na severu zálivu najdeme něco jiného, ale tamní pobřeží je opravdu hnus a nedá se tam koupat. Dojeli jsme zpět k naší vesnici a tam šli chvíli po skalách k malé schované kamenité pláži.

Tolo Beach

Volba padla na písečnou pláž přes záliv. Původně jsem chtěl protější pobřeží projet víc, ale najeli bychom i přes 200 km za den a to jsem fakt nechtěl. V letovisku Tolo je nádherná široká písečná pláž s pozvolným vstupem do vody a „Modrou vlajkou“. Dokonce se nám „poštěstilo“ narazit na spoluobčany z ČR. Nebylo potřeba ani slyšet češtinu, stačilo koukat na jejich chování a kypré tvary a bylo jasno. Až do této doby jsme v Řecku neslyšeli nikoho si na něco stěžovat a brblat :D. Nevím jestli je to jenom můj pocit, ale střet se spoluobčanem jedoucí organizovaně s cetovkou je vždycky smutný i zábavný zároveň.

Nafplio

Bylo to za celou dobu první větší letovisko, které jsme navštívili. Je potřeba zaparkovat před centrem města a dál jít pěšky. Nejdřív jsme se zastavili na gyrosu, protože už nám po pláži dost vyhládlo 😊 Nafplio má nádherné centrum plné malých uliček s obchůdky a tavernami. Dokonce tady mají galerii medu :D. Nemít sebou unavenýho Bublinku, strávili bychom tam s Jendou aspoň 2 hodiny ochutnáváním :D.

K vidění je tady veliká pevnost na skále (stačí vyjít 980 schodů, které jsme nevycházeli), maják, první řecký parlament a přístaviště. Nakoupili jsme tady část suvenýrů, protože jsme poprvé narazili na obchod se suvenýry, když nepočítám ty v Aténách :D. Tolik k četnosti návštěv větších měst během dovolené :D. Jenda bedlivě vybírá kožený náramek v každém krámku, až si nakonec žádný nevybral. 😊

V okolí Nafplia jsme narazili na nejlevnější diesel za 1,08€ za litr.

Paralia Tigani

Předposlední den už jsme nechtěli nic extra podnikat a užívat si vody. Paralia Tigani je moc hezká oblázková pláž s „korálovým útesem“ ve vodě kus od břehu, tudíž je kam plavat i co ve vodě pozorovat. Není snad ani potřeba znovu zmiňovat, že jsme tam byli samotní. Po nějaké době přišli 3 lidi a nasadili celoobličejové podvodní masky a začali se brouzdat po okolí, byl na ně pohled jak na podmořské astronauty 😊

Loukous Monastery

Po cestě zpět na ubytování jsme ještě zastavili u malého kláštera s několika jeptiškami. Nikdo si nás nevšímal a my mohli v klidu procházet krásně udržovanou malou zahrádkou s kostelíkem uprostřed. Navíc tady bylo mraky kočičáků 😊

Hned vedle kláštera je ještě bývalý aquadukt Aqueduct villa of Herodes Atticus. V současné době po něm vedou dvě trubky rozhodně ne antického vzhledu :D.

U posledního navštíveného Peloponéského „prstu“ platí, že na západním pobřeží čím se jede níž, tím jsou lepší pláže a naopak.

Mykény

Hlavní město zaniklé mykénské civilizace jsme navštívili po cestě zpět do Atén. Přímo u archeologického naleziště je ohromné parkoviště (jak jinak než zdarma). Vstup se platí 12€ za dospělého a v ceně je i vstup do muzea. Součástí areálu je, podle Aničky známá, Lví brána. Člověku tady musí vrtat hlavou, jakým způsobem byli stavitelé schopní manipulovat s tak velkými kameny. Všude kolem je ohořelá tráva z nedávných požárů. Několik smsek nás upozorňovalo na zvýšenou možnost požárů.

Atény podruhé

Člověk si uvědomí že něco měl, až když o to přijde. V mém případě to bylo levé boční zrcátko. Dokud jsem jezdil po opuštěných kozích stezkách přes hory, nebo po jednoproudových komunikacích, nijak mi to nevadilo, ale v hustém provozu v Aténách, už je to veliké omezení a ani nevím, jak se mi povedlo Atény projet a najít místo k parkování. Cílem v Aténách bylo hlavně si dojít na gyros a koupit zbytek suvenýrů v obchůdku, který jsme našli při první návštěvě. Vše se povedlo :D.

Jelikož jsme měli spoustu času do odletu, ještě jsme se zastavili u Olympijského areálu (letní Olympiáda 2004), který dnes běžně lidé využívají ke sportu, takže jde zajet dovnitř a prohlídnout si ho.

Překvapivě v Aténách byl levnější diesel než v Nafpliu o pár fifňů. O tom se může Pražákům jenom zdát, že budou mít nejlevnější pohonné hmoty široko daleko.

Odlet domů

Před odletem bylo potřeba odevzdat autosedačku majiteli úplně prvního ubytování, což se povedlo na letišti bez problémů a odevzdat auto. Překvapivě si všimli, že chybí zrcátko 😊. Měl jsem papír z pojišťovny a oni byli navíc o všem informování. Pán se snažil najít nějakou novou odřeninu nebo škrábanec, ale přes nános prachu, písku a bahna byl rád, že poznal barvů původního auta, natož aby něco našel😊.

U přepážky Wizzair byl extrémně protivný týpek, který při odbavení kočárku požadoval vidět všechny cestující a důkladně kontroloval, jestli náhodou nemáme víc zavazadel, než máme mít. Nepovedlo se mu nic objevit a my pokračovali ke kontrole zavazadel. Když na téměř prázdném letišti viděli, že se žene rodina s prckem, odvedli nás ke spešl kontrole, kde bylo víc obsluhujících, než nás a všichni nám ochotně pomáhali s vyndáváním věcí na pás, hlídáním a zabavením Bublinky a složením kočárku. Měli jsme trošku vítr, protože jsme převáželi i medy, které byli větší než 100ml. Kontroloři na to samozřejmě přišli. Koukli na nás a s mrknutím se zeptali jestli jsou medy pro děti. My pochopili a přikývli. No a jelikož je to pro děti, tak jsme je mohli provézt 😊 Je super, že i v dnešní době svázané předpisy, se dokáže někdo chovat jako lidská bytost.

Před nástupem do letadla nás překvapilo, že cca čtvrtku osazenstva, už tak prázdného letadla, imigrační úředníci vůbec nevpustili na palubu. Všichni byli „přičmoudlí“, takže asi imigranti.

Let i přistání proběhlo bez problémů. Bublinka měl celý let prospat, což se bohužel nekonalo, ale nebyl nijak problémový 😉 Už nás čekala „jenom“ cesta pěšky k autu. Taková hezká 4km procházka o půlnoci po neosvětlené cyklostezce dokáže otestovat i ty nejodvážnější. Ač hladoví a zesláblí, jsme se dokodrcali k autu a těšili se na první otevřenou benzinku, kde si koupíme něco k jídlu 😊.

Člověk naprosto bezpečně pozná, že přijel do ČR, protože mu okamžitě začnou zase drkocat zuby a to ještě ani nevjel na D1, to je kapitola sama pro sebe. Je zajímavé, že na řecké dálnici jsme nenarazili ani na jeden výmol ani se nikde nic neopravovalo.

Náklady

V původních plánech bylo cca 33 000,- za letenky, ubytování a půjčení auta. Další velká položka byla nafta a dálniční poplatky cca 3 500,- vstupy na památky cca 2 200,- nákupy, gyrosy a suvenýry cca 9 300,-. Celkem jsme za dovolenou na 14 dní pro 5 lidí zaplatili 48 000,- Kč. Neřekl bych, že jsme se nějak uskromňovali. Každé dva dny jsme šli na gyros (2,50€ jedna porce) a vařili jsme si obědy. Nikdy jsem nebral nejlevnější ubytování, ale kvalitní apartmány u pláže s minimálně dvěma pokoji. Ano, snažím se cestovat za minimum, ale zároveň si to chci užít a rozhodně nebudu bydlet v nějakém kutlohu anebo se zřeknu gyrosu 😊

Nenavštívená místa

V mapách jsme měli označeno opravdu hodně míst. Tohle jsou ta, která se nám už nepovedlo projet: Stadium at Olympia, Neda Waterfalls, Bassai, Karitenas castle, Dimitsana, Vromoneri. Lighthouse Tenaro, Cave of Hades (Gates Of Hades), Stoupa beach, Pavlopetri, ostrov a pláže na Elafonisos, Geopark of Agios Nikolaos, Kastania Cave, Paralia Salanti, Franchthi Cave, Porto Cheli, Ermioni, Votsalakia Beach, Ancient Theatre of the Asklepieion at Epidaurus, Penteskoufi Castle, Castle of Saint George.

Závěr malé Aničky

Hodně se mi líbily pláže a byla jsem překvapena želvími hnízdy na plážích. V Aténách se mi líbila čtvrť Plaka, Diův chrám a Acropolis. Moc se mi líbily pláže s vlnami. Jednoduše řečeno jsem byla nadšená z celé dovolené.

Jendův závěr

Čekal jsem, že to bude jen o plážích a hotelech, podle pár fotek, co jsem viděl. Byl jsem hodně vedle. Nejvíc mě překvapily hory, to jsem vůbec nečekal. Hned vedle krásně křišťálového moře se vzpínaly hory. Projížděli jsme možná i nějakými 1800 m.n.m.

Moře bylo jedno ze 2 nejhezčích u kterých jsem kdy byl. Stejně hezké bylo možná na Sardinii, a to jen na jedné pláži. Bylo tam spoustu rybek, ségra s Márou dokonce viděla malého Perutýna. Měli jsme tam pro sebe spoustu „soukromých“ pláží. K jedné jsme nedojeli, protože to chtělo nějakou 4×4 než našeho Yarise.

Všechny 4 ubytka byly super, ale každé mělo nějaký ty mouchy. U 3. nám přinesly čokoládové palačinky, pomerančovou buchtu (ta byla moc dobrá) a meloun. Z jídla, jak se dalo předpokládat, mi nejvíc chutnalo gyros. Škoda, že není i u nás v Čechách.

S Bublou to bylo super, ve vodě byl ve svým živlu, a navíc, díky němu jsme prošli přes kontroly na letištích. Občas teda byl padouch, ale jinak byl „odnej lump“.

Chtěl bych moc poděkovat rodince, a hlavně Márovi, protože bez něj bychom tohle vůbec neznali.

Aničky závěr

K Řecku jsem přišla jako slepý k houslím. Mára mi ho chtěl moc ukázat, ale já viděla spíš překážky, a tou největší byla 2-leťák v letadle a 12 hodin cestování. Jenže, když ho miluju, tak fakt nemá smysl nic řešit, a jen mu věřit. Prostě i teďka jsem věřila. Road trip byl naplánovaný parádně. Ze začátku jsme trochu přepálili vjemy pro prcka, a tak byl chvilku dost utahaný. Ale jakmile jsme si našli tempo, které vyhovovalo všem, nic nestálo v cestě. Rodinka fungovala jako jeden muž. Na spoustě míst jsme byli společně překvapení, společně nadšení, gyros nám chutnal všude víc než ten předchozí 😊 Pláže byly fantastické, ale hlavně….byly jsme spolu, bez lidí, bez paniky, užívali si nás pět. Řecko je pro mě symbol klidu a pohody. Peloponés je živý kus země, na štětí ne tolik turisticky zaměřený, takže pro mé poznávání kultury a života, naprosto dokonalá volba. Splnil se můj sen, stát pod Lví bránou v Mykénách, a projít Akropoli v Athénách. Vše dostalo punc exkluzivity, díky téměř nulové návštěvnosti obvyklých davů turistů. Jen trochu stínu vrhaly prázdné taverny, nebo z desetiny obsazené letadlo. Na druhou stranu, komu se kdy stane proletět se v Boeingu téměř sám 😊 a mít svého osobního stevarda.

Můj závěr

Původně jsem chtěl letět na dovču už v květnu (letenky jsou koupené od prosince), aby vše bylo zelené a rozkvetlé. Naštěstí mě cosi osvítilo, a zvolil jsem až září. Kdybych byl býval koupil květen, letěli bychom do háje. Několikaměsíční těšení se, hledání zajímavých věcí a informací, komunikace s autopůjčovnou, ubytováními a spousta vyhledávání se vyplatila. Dovolená na Peloponésu byla výbornou volbou. Z mého hlediska není poloostrov ještě zcela turisticky objeven a vzhledem k Covid situaci jsme narazili na minimum turistů, což nám všem vyhovuje.

Peloponés určitě předčil mé očekávání. Nádherné pláže, kamenné horské vesničky, výborné gyrosy a přívětiví lidé na každém kroku. Jako nečekaný bonus jsme měli možnost ochutnat několik místních medů 😊 Zjistil jsem, že do Kalamaty létají i mezinárodní spoje, takže toto místo budu doporučovat každému, kdo chce strávit poklidnou dovolenou.

Takhle aktivní dovolená v 5ti s malým dvouletým Bublinkou může někomu připadat, jako hloupost nebo nereálná, ale kdo chce hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. My vždy hledáme způsoby, jak si vše co nejvíc užít 😊 Navštívili jsme přes 20 naplánovaných míst a asi žádné mě nezklamalo.

Každopádně je dobrý nápad vzít si sebou dvě chůvy na zabavení prcka a bezvadnou manželku, která si na nic nestěžuje a je skvělým parťákem ve všem 😊 Aňule s Jendou jsou ta správná volba, jako chůvy. Jeden ho zabavuje na apartmánu a druhý nepustí kočárek z ruky 😊. Lepšího bráchu se ségrou si prcek asi nemohl ani přát. Bublinka vypadal, že je naprosto spokojenej, ač jsme ho vláčeli jako kotě všude možně. Na pláži i ve vodě byl ve svém živlu, gyros baštil o 106 a na každého povykoval „kalimela“ (dobré ráno). Mimo jiné se naučil plavat s rukávky a potápět se pod vlnu.

Moc příjemně mě překvapili místní řidiči. Pravidla se žádná nedodržují, ale vše je založeno na vzájemné ohleduplnosti. Když jsem pomalejší, uhnu aby mě mohli předjet. Mockrát se stane ve vesničkách, že se cesta zúží pro jedno auto. Hold jeden zastaví a vycouvá.

Nestihli jsme navštívit všechna vyznačená místa (bylo jich kolem 50ti), ale i tak to byla dost plná dovolená, na které nebyl čas se nudit 😊 Rozhodně nejsem smutný, že jsem neprojel všechno, taky nám něco zbylo na příště. Takhle jsme celou dovolenou prožili v klidu, bez stresu a spěchu 😊

Uvidíme, co doba covidová přinese, a kam nás papaláši pustí příští rok. My si to umíme užít všude! 😊