Vysoké Tatry – Cestování polopatě

Jelikož mám ráda ve věcech řád, tak začneme hory prozkoumávat pěkně od západu na východ. Manžel našel krásný apartmán ve Štrbě, a já začala plánovat výlety po 3 dny.

Trocha adrenalinu bylo naplánovat logistiku a smysl všeho, když jsme LEO expresem přijeli do Tatranské Štrby, ubytování měli jižněji ve Štrbě, a výlety plánové od Štrbského plesa. Miluju výzvy. Pro začátek jsem měla vybrané 3 výlety, každý ve dvou variantách náročnější a rekreační. A u všeho jsem měla řadu záložních plánů, které budu ladit za běhu, jak bývá mým dobrým zvykem 🙂 Improvizace je totiž mé druhé já.

Solisko – byl by hřích nezdolat naši první společnou dvoutisícovku.
Popradské pleso
Bystrá lávka

1. Den Solisko

Jednou z mnoha variant bylo vyjet lanovkou a dojít až na Mlynické Solisko. Bylo počasí, že by psa nevyhnal, tedy jsme vyšli od Štrbského plesa po modré přímo nahoru pod lanovkou k chatě pod Soliskem.

Proč? Protože je to strmé a líp se půjde nahoru než dolů. A v plánu byl okruh, a ne jít stejnou cestou tam i zpět. Přes chatu jsme stoupali po kamenech až na vrchol, kde byla krásná panoramatická mlha. Posilněni polévkou jsme ze Soliska odcházeli směr Furkotská dolina. Panoramata pořád stejná, pořád stejné kameny pokryté lišejníkem a občas solidně kluzské, občas medvědí lejno. Pak se před Vámi otevře celá krása Furkotské doliny a vy si přestanete být jistí, jestli jste ještě na Slovensku nebo přeneseni do Kanady. Jdete podél zurčící vody, zrzavá tráva, kleče, borovice. Ráj. Napojili jsme se na červenou Tatranskou magistrálu, která nás dovedla až ke Štrbskému plesu, celé ho obtočila a my zakončili výlet v místní Haluškárně s Tatranským čajem za odměnu.

2. Den Popradské pleso

Tenhle směr mě lákal moc. Miluju kombinaci vody, hor, oblohy a dobré kuchyně. Když by bylo hezké počasí, chtěla jsem dojít až na Koprovský štít. Kdyby nebylo moc lidí, tak bych nepohrdla ani chatou pod Rysmi. Ani já ani manžel totiž nevyhledáváme davy turistů a tak jsem plánů měla moc, ale finální slovo měla stejně momentální situace. A právě ta to vyřešila za nás. Když zrovna nepršelo tak lilo. Červená turistická trasa na Popradské pleso se změnila v potok, který zlehka tekl po traverze až k chatě na plesu. Skákali jsme z kamene na kámen jak děti, děkovali jsme za trekové hole a pláštěnky. Obešli jsme Popradské pleso a zpátky jsme po žluté procházeli Hřbitovem horolezců. Ty pocity nejsem schopná popsat, protože jsem necítila smutek, ale zvláštní energii a obdiv. Hory umí být kruté a spousta jmen mladých lidí dokazují jak moc. Jenže ti lidé zemřeli tam, kde to měli rádi, při něčem, co je naplňovalo. Velký respekt a úcta ke všem horolezcům, k přístupu i mentalitě horalů. Ze žluté se napojíte na cyklostezku modře značenou turistickou, která nás bezpečně a po pevné silnici dovedla zpět do Štrbského plesa.

3. Den Bystrá lávka

Bystrá lávka měl být zlatý hřeb naší dovči, jak já se na ní těšila. Projít kolem vodopádu Skok Mlynickou dolinou, přes Bystrou lávku na Soliskovém hřebeni projít do Furkotské doliny……jenže, nad 2200m sníh, namrzlo, vítr, mlha, mraky, déšť. Vážně jedu ráda za hranu svých možností, ale tohle zavánělo průšvihem a těch vrcholů, co chci v život ještě mít je nespočet. Záchranná brzda se aktivovala, a my vylezli jen nad Skok, obešli pleso nad Skokom a šli zpátky.

Třetí den měl být nejnáročnější výlet a to vlastně byl. Byli jsme zvyklí na povrch, po které chodíme, nastavili jsme si hledání značení, neplašili po permanentním přístupu na internet a ztracené GPS, záda si zvykla na batoh a nohy na trekové boty. A tak to vlastně bylo. K tomu všemu jsme byli ještě
mokří na kost a v botech jsme měli plesa.

Postřehy:

Hory jsou nevyzpytatelné a na cokoliv se připravíte bude pravděpodobně jinak. Nebuďte zaskočení, protože i tak Vám hory dají přesně to, co v daný moment potřebujete.
Zase se mi potvrdilo, že je lepší plánovat cestu nahoru prudší a dolů mírnější.
Suchého oblečení v batohu není nikdy dost.
Chce to delší pončo a určitě se hodí nepromokavé návleky na boty.
Při plánování výletů není dobré se odvařit hned první dny. Nechte tělo navyknout na vzduch, na cesty, po který půjdete, oči na krajinu, kterou se kocháte, na zvuky, které jsou zase trochu jiné.
Nezmatkujte, když není signál. Buď si stáhněte offline, anebo se vraťte v čase zpátky k používání papírových map.
Je dobré plánovat cestu tak, aby byl v dosahu nějaký úkryt – skalní převis, chata, spálna. Je moc prima se nasvačit nebo převlíknout tam, kde na Vás úplně nefučí nebo neprší.
Vnímejte okolí, pozorujte mraky a vždycky koukejte před sebe a nahoru.

Závěrem chci říct, že kdekoliv jste a čím jste výš jsou lidi naladěni na stejnou vlnu. Usmát se a s pokorou se zeptat na cestu, zkušenosti, tipy není ostuda, ale častokrát 1.věta v dlouhém příjemném rozhovoru.

Není potřeba hned lézt co nejvýš, nebo nejatraktivněji. Je fajn začít pozvolna a vše vychutnat, zapadnout a přilnout. Není to jen vrchol, ale je to kus vašeho života spjatý s vůlí hor. Adrenalinové hledání balancu mezi zodpovědností a posouváním vlastních hranic člověka.