Místo naší dovolené jsme letos několikrát měnili, a to z různých důvodů. Začalo to úvahou o jižní Americe, dlouho nás lákala Uganda…nakonec zvítězilo Borneo. Borneo je třetí největší ostrov na světě, a proto nebylo lehké se rozhodnout (ostatně jako všude jinde), která místa by jsme chtěly navštívit. Jelikož jsme měly k dispozici pouhých 14 dní, zvolily jsme si jako oblast našeho průzkumu malajský stát Sabah.
Příprava před cestou
Letenky jsme hledaly již tradičně přes portál skyscanner. Nejlevněji vyšly s China Airlines a to přes Pelikána (cena 11 879 Kč). Let byl přes Shangai do malajského hlavního města Kuala Lumpur. Odtud jsme si zakoupily letenku již přímo na Borneo a to do Kota Kinabalu s Air Asia (995Kč).
Jako nejproblémovějším organizačním bodem jsme shledali návštěvu džungle v podobě Danum Valley a proto jsme toto místo zařadily hned na začátek našeho programu. Obeslaly jsme několik místních zprostředkovatelských agentur, které jsme objevili na Tripadvisoru. Nejlevněji vyšlo ubytování od Danum Valley Research Centrum. Všude jinde se ceny na 3 noci 4 dny s ubytováním a jídlem pohybovaly kolem 12 tisíc na osobu, my jsme ubytování s jídlem a transferem sehnaly za 4936 Kč (ubytování v dormitory). Jediná nevýhoda bylo, že vyžadovali platbu předem (bankovním převodem).
Všechna další ubytování jsme zařizovaly předem přes booking.com. Dále jsme koupily letenku z Kota Kinabalu do Lahad Datu a to za 1270 Kč s Malaysian airlines. Poslední velkou položkou před cestou byla letenku na cestu zpět z Kota Kinabalu do Kuala Lumpur a to opět s Air Asia a to za 940 Kč.
A letíme…:
Nejsme žádní cestovatelští začátečníci, ale musím přiznat, že jsem si nebyla vůbec jistá, jak se na tuto cestu zabalit. Vše souviselo s naší první zastávkou, a to s návštěvou tropického deštěného pralesa kde prší v pravidelných intervalech každý den a my si jako bonus pro naší cestu vybraly začátek listopadu, tedy počátek monzunového období. Oproti jiným cestám jsem si brala nejenom více věcí na převlečení, ale také pohorky a pláštěnku. Nakonec se mi nějakým zázrakem přeci jenom krosnu podařilo zabalit a nebyla nakonec tak těžká jak jsem se obávala – pouhých 9 kg . Hodně jsme spoléhaly na asijskou „toleranci“ k pár kilům navíc na palubu letadla. U Air Asia jsme si totiž zakoupily nízkonákladový přelet s příručním zavazadlem o váze 7 kg.
Cestu jsme započali již tradičně ve Starbucks na letišti Václava Havla v Praze. Let do Shangaie byl dlouhý 11 hodit. Doporučím se do letadla přiobléknout (chladí tam jako blázen-už se nikdy nebudu smát Číňanům s péřovkami v letadle). Z Shangaie nás čekal šesti hodinový přelet do Kuala Lumpur.
Kuala Lumpur
Doporučím stáhnout si aplikaci Grab. Na letiši v KL je super wi-fi připojení a dá se zavolat taxi (obdoba našeho uberu). Předem jsme si zamluvily hostel (dormitory) s přístupem do infinity poolu s výhledem na celé centrum. Zde jsme měly v plánu strávit následující den a půl. Bazén byl úžasný a je to jedna z mých nejoblíbenějších vzpomínek na toto město. Nevynechaly jsme ani návštěvu Batu caves, Petronel tower ani přepití se kokosového mléka (jestli to vůbec jde). Po celou dobu jsme se ve městě pohybovaly pomocí Grabu. Na cestách si nikdy nekupujeme sim cartu, a není ani třeba…vždy se najde nějaký „místňák“, který vám s úsměvem taxi objedná.
Večer nás čekal přelet do Kota Kinabalu, kam jsme dorazily před půlnocí. Měly jsme zařízené ubytování kousek od letiště a v 6 ráno nám měl odlétat další spoj do Lahad Datu. Ubytování nebylo téměř potřeba – stejně jsme neusnuli, ale jako zážitek toto ubytko vřele doporučuji (Audrey Capsule Hostel) 😊.
Danum Valley
Na letišti nás čekalo malinkaté letadlo pro přibližně 50 lidí. Byly jsme z něho velmi nadšené. Méně nadšené jsme byly z čekání do 3 hodin odpoledne na objednaný transfer. Chtěly jsme totiž ušetřit a objednaly si hromadný. Určitě bych doporučila nešetřit a objednat, ať zbytečně jako my nečekáte nesmyslné hodiny v malinkatém městečku, kde není takřka nic co vidět a dělat. Nálada se prudce zvedla, jakmile jsme se autobuskem dostaly pryč z civilizace a začali se blížit k našemu cíli. Čím blíže jsme byly tím více nadšené jsme byli. Zasloužil se o to především náš řidič, který po cestě neváhal několikrát zastavit, aby nám ukázal divoká prasata, a dokonce i rodinku pygmejských slonů. Tento druh žije pouze na Borneu a je štěstí a sen každého cestovatele je zahlédnout.
Z ubytování jsme byly obě velmi nadšené. Měly jsme zaplacenou nejlevnější verzi, tedy dormitory pro 50 osob. K našemu překvapení byl areál prázdný a nám byla k dispozici celé ubytovna o padesáti postelích. Mělo to však i svou nevýhodu, a to v podobě sdílení průvodce (rangera). Průvodce džunglí se zde platí za hodinu (30 RGN) a my tento náklad neměly s kým sdílet. I za to jsme byly nakonec velmi rády, jelikož jsme si tak mohly všechny výpravy plně vychutnat bez přebytečného brebentění. Na výpravy se chodilo vždy dopoledne (9:00-12:00) a odpoledne (15:00-17:00). O večerní program bylo také postaráno: zakoupily jsme si hodinovou noční procházku s baterkou (taková stezka odvahy) a noční vyjížďku džípem (náklady jsme sdílely s francouzským párem). Pochod v džungli byl úžasný! Viděly jsme několik druhů opic, pár hadů, stonožek a brouků. Velké množství různých druhů ptáků, leopardí kočku, cibetku, létajícího lemura i čerstvé hnízdo orangutana (bohužel bez něho). Nechyběly ani naše vysněné pijavičky. Ráno jsme si každý den přivstaly a vydaliyse po doporučené stezce na posed, kde jsme zvládly třeba i dvě hodiny jen sedět, poslouchat a přemýšlet. Občas nám do zorného pole zavítala veverka nebo opice. Velmi jsme doufali, že spatříme zblízka orangutana, ale bohužel nebyla ovocná sezóna a my se musely spokojit pouze s opuštěným hnízdem.
V areálu je elektřina pouze do 23:00 a poté až od 7:00 ráno. Cesta do jídelny trvá asi 15 minut (vaří skvěle). Záchody jsou venku. Areál je veliký. V noci je možné slyšet zvířata pohybující se kolem baráku nebo přímo po střeše. Je nutné být tedy stále opatrný a myslet na to, že jste v džungli a podle toho se chovat. Celkový náklad na rangera byl 220MYR na osobu.
Kinabantang river
Ráno jsme se rozloučily s džunglí posledním východem slunce. Předem domluvený transfer nás dopravil přímo na autobusové nádraží do Lahad Datu. Odtud jsme přejely místním autobusem na „zastávku“ Junction (25MYR osoba) odkud jsme si chytly taxi (50MYR cesta) přímo do ubytování v Sukau (Sukau RB Lodge) na Kinabantang river (taxi tam stálo pouze jedno – smlouvat se tedy nedalo). Ubytování bylo krásné a na super místě. Jediná výtka patří koupelně, ale zpětně na ni velmi rády vzpomínáme. Majitel byl úžasný, a to asi i proto, že jsme si u něho zakoupili rovnou celý balíček za 250MYR na osobu. Zahrnoval ubytování, stravu a několik vyjížděk s anglicky mluvícím průvodcem (majitel v jedné osobě). Vyjížďky byly úžasné. Nevím, co bylo hezčí, zda příroda kolem či hojnost zvířat, která jsme zde měli možnost vidět. Absolvovaly jsme 4 vyjížďky (odpolední, noční, ranní a odpolední). Okolí bylo zajímavé i pro pěší. Lze zde absolvovat i trek do džungle, popřípadě se projít po okolí na vlastní pěst. Všude v okolí uvidíte spoustu opiček a ve vzduchu se prohánějící zoborožce. Všudypřítomná je také přítomnost plantáží olejové palmy i proto je na řece k vidění tak velké množství zvířat…plantáže se totiž nacházejí v blízkosti řeky a pro zvířata je tedy úzký pruh podél ní jediným útočištěm.
Sepilok a Sandakan
Majitel nám třetí den domluvil místní transfer, který nás odvezl přímo do Sepiloku (50MYR osoba). Zde se nachází Orangutan sanctuary, tedy jakési záchranné středisko pro orangutany (35MYR osoba) a jeden speciální druh medvídku žijících na Borneu (sun bear, 15.50 MYR osoba). Toto bylo jedno z nej turističtějších míst, které jsme při naší bornejské výpravě navštívili. Jelikož se do rezervace vchází pouze bez batožiny, mají u vstupu úložné prostory, kde si vše můžete zdarma odložit a prohlídku si užít bez ní. Pokud jste tak jako my viděly orangutany pouze z hodně velké vzdálenosti (tedy téměř vůbec) a chcete je spatřit, doporučím místo navštívit. Pokud jste je však viděly – vynechejte. Část rezervace připomíná zoologickou zahradu, část pralesní prostory. Orangutani jsou zvyklí na lidskou přítomnost a přijdou velmi blízko k vám. Co se nám zde velmi líbilo, bylo to, že areál je otevřený pouze na ranní a odpolední krmení. Po dobu poledního klidu je zcela uzavřen, aby zvířata měla klid.
Ze Sepiloku jsme odpoledne přejely do Sandakanu (40MYR cesta). V tomto městě není co dělat, centrum jsme měly projité během chvíle. Byly jsme rády, že odsud odjíždíme hned brzy z rána.
Typ of Borneo
Původní plán byl zakusit místí dopravu. Cesta do Kudatu měla trvat cca 8 hodin. Když jsme však zjistily cenu autobusu, Týnu napadlo se podívat na cenu letenky. Cena byla 600Kč za osobu. Nebylo tedy co řešit ((hledaly jsme na skyscanner a pak zakoupili přímo u Malaysian airlines). Týna si tím navíc splnila svůj sen – koupit si večer letenku a hned druhý den ráno letět. Let sám o sobě byl zážitek. Letadlo bylo malinké a my tak mohly vidět pilotům přímo do kokpitu. Byl to vlastně takový soukromý let, v letadle jsme totiž byli pouze 3 pasažéři a dva piloti. Před odletem nás čekal přípravný tým o 12-ti členech. Přišly jsme si jako královny – jen ten červený koberec nám chyběl.
Na letišti v Kudatu na nás čekal sám majitel ubytování Tampat Do Aman. Ubytování bylo úžasné, zakomponované do džungle s výhledem na rýžová pole. Ráno se zde dalo pozorovat ptáky. Dalo se odtud jít i do džungle. Byl zde suchý záchod a sprchy s polootevřenou střechou. Bydlelo se v long housu (tradiční obydlí), který byl rozdělený na menší pokoje. Z celého areálu jsme byly uchváceny, ale kdo neuvidí neuvěří! Jelikož ubytování bylo vzdáleno asi 10 min autem od pláže, majitel organizoval tranfery zdarma přímo do jeho restaurace. Jelikož jsme zde byly ubytování pouze čtyři (spolu s 2 němci), byl svoz poměrně jednoduchý.
Malinko jsem se bála, co budu 4 dny na pláži dělat (nejsem úplně plážově-válecí typ). Musím však říci, že jsem se nenudila a vůbec se mi odtud nechtělo! První den jsme se užívaly moře plnými doušky. Restaurace na nacházela na dohled od Typ of Borneo. Dojít se tam dalo po 6 km dlouhé písčité pláži, kde se nenacházel ani živáček. Tedy kromě pár místních dětiček, které se užívali surfování. Howard (majitel) byl velmi ochotný a rád nás zavezl na vzdálenější pláže podél nichž se dalo zase dojít zpět do jeho restaurace. Navíc ho tam každý znal a jakmile nás uviděli, každé míjející auto nám nabízelo odvoz. My jsme šly raději po svých a cesta nám zabrala skoro celý den. Je pravda, že jsme nikam nepospíchaly a procházku s koupáními si náležitě užívali. Co zde bylo také nádherné byla večerní obloha. Celkově o čase stráveném zde mluvím pouze v superlativech, každý moment stál opravdu za to a to i můj neúspěšný pokus o surfování :-D. Co se týče jídla – stravovaly jsme se přímo u Howarda v restauraci. Ceny nebyly zrovna nejnižší, ale pokud jste s Howardem mluvili a slyšeli, jak přispívá místní komunitě a jak hezky o něm mluvili všichni lidé v okolí, vůbec vám těch pár MYR navíc nevadilo. Pokud byste se chtěli najíst levněji, na plážích kolem se nacházelo pár dalších restaurací s podstatně nižšími cenami.
Co mě velmi zaujalo a potěšilo, že náš pobyt byl téměř celý eko friendly. Za celou dobu jsem si koupila pouze jednu velkou lahev s vodou, kterou bylo možné si téměř kdekoliv doplnit.
Výlet nás obě kompletně vyšel na 57 400Kč.
