Tradiční shánění vánočního dárku pro Aničku se tentokrát vyřešilo koupí letenek do předvánočního Říma. Hlavní město Itálie je jednou z destinací na „bucket“ listu, kam jsme se spolu chtěli vydat. Když přišly levné letenky s Wizz Air v adventním období, nebylo co řešit.
Asi každý ví, co je možné navštívit v Římě, jenže krom Kolosea, Vatikánu a Španělských schodů je toho tady k prozkoumání mnohem víc, to bohužel drtivá většina turistů nikdy neuvidí. Po přečtení několika cestopisů označení všech míst k navštívení bylo potřeba najít ubytování na 4 noci.
Volba padla na penzion B&B Gina kousíček od vlakového nádraží v Trastevere. Zaprvé kvůli jednoduché dopravě z a na letiště, a zadruhé je to odtud stejně daleko do centra k Vatikánu a ke Koloseu.
Odlet
Původně jsme měli odlétat v klidu po obědě tam i zpět, jenže let se nám přesunul na 10 ráno do Říma a 7 ráno zpět. Před odletem postihlo celou republiku mrazivé počasí a sněhové kalamity. Měli jsme v plánu vyrazit o 2 hodiny dřív, než jsme potřebovali. Cesta autem hezky odsýpala až do Letňan. Tam jsme najeli do kolony a posunovali se asi půl kilometru za hodinu. Nervozita stoupala a my si pomalu připouštěli možnost, že poprvé v životě nestihneme letadlo.
Naštěstí jsme měli velkou rezervu a tentokrát i parkovali přímo na letišti. Auto jsme parkovali ve vzdálenější budově (15 minut pěšky od terminálu 2) cca 20 minut před uzavřením „gate“. Tryskem ve skluzu po zledovatělých chodnících pádíme směr záchod v odletové hale, tam rychle během „čůr pauzy“ vypiju tradiční před odletový cider a frčíme na security check. Mít odbavené zavazadlo, určitě nestíháme. U security téměř žádné zdržení a my dobíháme ke „gate“ 3 minuty před jeho zavřením.
Následně už vše probíhalo podle plánu a let byl bez problémů.
Přílet do Říma
Z letiště je možné jet autobusem za 5€, vlakem Regionale za 8€ nebo vlakem Leonardo Express za 15€ (ten staví až na Tarmini v centru Říma). Vzhledem k umístění ubytování jsme jeli vlakem Regionale. Dostat se na vlakové nádraží není nijak složité. Všude jsou ukazatele a stačí jít podle nich. Je to docela štreka, podle mě jsme na letišti FCO nachodili aspoň 2 kilometry.
Lístek je možné koupit ve všudypřítomných automatech a je nutné ho označit před odjezdem ze stanice. Vlaky Regionale jsou moc příjemné a staví v každé stanici. Nám cesta do Travestere trvala 28 minut.
Před vlakovým nádražím přišel první střet s realitou. Řím (krom úplného centra) je hrozně špinavé a častokrát smradlavé město plné bezdomovců. Našli jsme naše skromné ubytování, kde nás přivítal Čech žijící v Itálii, který nám vysvětlil vše okolo ubytování.
Po menším obědě v místním rychlém občerstvení (kuřecí tortilla) vyrážíme na menší procházku. První den jsem vůbec nechtěl jít do centra města, ale na druhou stranu. Naší první zastávkou byla ohromná Bazilika Svatého Pavla za Hradbami. V celé bazilice jsme byli úplně sami, protože až sem normální turista nedojde. Podle mě je to jedna z nejhezčích bazilik v Římě.
Bazilika sv. Pavla za hradbami– Jedna ze tří velkých papežských bazilik na území Říma (tou čtvrtou je hlavní bazilika sv. Petra ve Vatikánu). Původně románský kostel se začal stavět ve 4. století, dostavěn byl však až roku 1823 v barokním stylu. Po svatopetrském chrámu ve Vatikánu je se svými 131 metry na délku, 65 metry na šířku a 30 metry na výšku největší v Římě. Největším lákadlem chrámu je monumentální interiér a krásný bohatě zdobený kazetový strop.
Od Baziliky jsem měl v plánu dojít k několik kilometrů vzdáleným akvaduktům na okraji Říma. Po cestě jsme šli podél starého opevnění Říma spolu s několika branami. Při plánování itineráře v srpnu, kdy slunce zapadá v 10 večer, jsem si neuvědomil, že v prosinci zapadá o několik hodin dřív. V kavárně po cestě nám došlo, že to tam nemůžeme za světla stihnout. Flexibilita je mé druhé jméno, takže jsem změnil operativně plán. Došli jsme na nejbližší metro a dojeli na stanici Vittorio Emanuele a odtud kolem parku Parco del Colle Oppio ke krásně nasvícenému Koloseu.
Touhle dobou už bylo zavřené, a tudíž téměř bez turistů. V klidu jsme si ho celé odešli udělali několik fotek s ním i Konstantinovým obloukem a vydali se na cestu k ubytování.
Pomalým krokem procházíme kolem nasvíceného Palatina a Circus Maximus. Následně přes čtvrť Rione XX Testaccio zpět k ubytování. Bohužel bylo moc brzo (půl 7 večer) a většina restaurací v okolí byla ještě zavřená. Odpočinuli jsme si chvíli na pokoji a následně vyrazili do menší pizzerie Pepito’s na výbornou pizzu.
První den jsme nachodili cca 21 km po započtení i pobíhání po letištích 😊
2. den
Prosincové počasí v Římě je nevyzpytatelné, a i nás zastihly deště. Naštěstí jsme si mohli na ubytování půjčit deštníky. První celý den v Římě jsme šli přesně na opačnou stranu než den předešlý. Čili směr centrum Trastevere a Vatikán.
Po cestě jsme se nejdřív zastavili v menší Bazilice Panny Marie v Trastevere. Bazilika je ukryta ve spleti malých uliček přeplněných restauracemi. Ani tady jsme na turistu nenarazili.
Další kroky nás vedli na vrcholek Janiculus odkud je za slunného počasí nádherný výhled na celý Řím. Navíc je tady Giuseppe Garibaldi Monument a několik desítek bust patriotů. My měli bohužel mlžný opar.
Z vrcholku stačí sejít kteroukoliv cestou dolů a dojde se k řece Tibera. Pomalu se blížil oběd, takže jsme odložili návštěvu Vatikánu a vydali se na druhý břeh Tibery hledat restauraci. Z první jsme hned odešli, protože byla zaměřená na „Raw“ stravu a já raw pizzu nechtěl. Druhý pokus byl už lepší. Jako předkrm byla smažená plněná rýžová koule „supply“, kterou jsem měl na „to eat“ listu 😊
Po dobrém obědě už jsme konečně přešli přes Berniniho sochami lemovaný Andělský most k bývalému Hadriánovu mauzoleu – Andělskému hradu. Vzhledem ke špatnému počasí tady skoro nikdo nebyl, což je příjemná změna oproti letním měsícům, kdy to tady přetéká turisty a udělat hezkou fotku bez postrkování je takřka nemožné.
Andělský hrad je monumentální kruhový hrad, který byl vybudován okolo roku 135 n. l. na břehu řeky Tibery jako Hadriánovo mauzoleum, později sloužil jako papežská pevnost i vězení. Dnes sídlí v takřka kompletně zachovalé stavbě muzeum historie Říma i Vatikánu a patří k nejfotografovanějším místům v Římě.
Koukáme zasněně na hrad načež se Anička ptá, kde je Vatikán, protože věděla, že je kousek odtud. Nevěřícně kouknu doleva, kde stojí ohromná Bazilika sv. Petra pak na ní, jestli si ze mě dělá srandu :D. Prý si myslela, že se tam jde úzkými uličkami, a ne po takovém bulváru 😊.
Vydáme se k nejmenšímu státu na světě. Prodereme se přes nabízeče placeného vstupu do baziliky a jsme na prázdném Svatopeterském náměstí. Uprostřed stojí obelisk a v tuto roční dobu i vysoký vánoční strom s dřevěným betlémem.
V pravé části náměstí si stoupneme do kratičké fronty před bezpečnostním rámem, kterým musí každý návštěvník projít. Naštěstí deštníky a voda je možné vzít dovnitř. Za vstup do Baziliky se nic neplatí, vstupné je pouze do krypty, muzea a dalších částí Vatikánu.
V Bazilice sv. Petra je trošku víc turistů, ale pořád minimum, takže si člověk může v klidu ohromnou budovu projít a nafotit. Bohužel se nám nepovedlo najít svíčku, kterou bychom mohli zapálit. Po výstupu z baziliky se ještě Anička vyfotila se členy nejmenší, nejstarší, nejbarevnější a nejfotografovanější armády na světě – Papežskou švýcarskou gardou.
Hurá do centra Říma. Co by kamenem dohodil od Vatikánu a Andělského hradu je hlavní římské náměstí „Piazza Navona“ se slavnou Berniniho Fontánou čtyř řek, symbolizující 4 největší řeky tehdy známého světa. Zároveň zde měli být největší vánoční trhy v Římě. Což bylo velké zklamání. Věděl jsem, že jsou zde trhy pojaty jinak a rozhodně nemají dlouhou tradici kvůli sporům stánkařů s vedením města, ale tohle jsem nečekal. Bylo zde několik spíš pouťových stánků s plyšáky a pár stánků s „lahůdkami“, sýry a šunkami.
Úzkými uličkami jsme se ještě před cestou zpět došli podívat ke starověkému katolickému chrámu s typickým antickým průčelím Pantheonu. Přestalo pršet, tudíž zde bylo víc turistů, ale pořád žádné drama 😊 vstup dovnitř je zdarma. Je potřeba dávat pozor na kluzkou podlahu, protože v kopuli je střešní okno. Pantheon je nejzachovalejší památkou antického Říma.
Vedle Pantheonu je obchůdek se sýry a sušenými salámy se spoustou ochutnávek. Lákalo mě koupit si guancialle na domácí carbonaru, ale doma je mam už připravené na pověšení a sušení, takže nebylo potřeba 😊.
Vyrazili jsme zpět směr čtvrť Trastevere kolem San Bartolomeo all’Isola. Po cestě byla ještě zastávka v hipsterské kavárně, kde na mou otázku, jestli si mam objednat na baru nebo sednout ke stolu mi bylo ležérně sděleno, že jsem svobodná duše a můžu si dělat co chci.
Druhý den nachozeno 16 km.
3. den
Po snídani jsme konečně vyrazili na trh ve vedlejší čtvrti „Market Testaccio„. V recenzích se píše, že je lepší chodit až po 11 hodině, protože do té doby je dost stánků zavřených. My dorazili v půl 10 a opravdu bylo hodně stánků bez obsluhy. I tak jsme si trh užili. Všude spousta ovoce, zeleniny, koření, masných i sýrových výrobků a čerstvých těstovin. Srdce každého strávníka se musí radovat.
Z trhu nás čekala cesta na kopec ke „Knights of Malta Keyhole“, přes kterou je vidět kopule Baziliky sv. Petra. U téhle klíčové dírky je v létě dlouhá fronta na fotku. My tu byli sami. Dál na kopci je několik menších kostelů a pár super zahrad, ze kterých je výhled na celý Řím. Nám se nejvíc líbil kostel Santa Sabina.
Pod kopcem se sejde k Circus Maximus s výhledem na pahorek Palatin. My zamířili k Tibeře, kde je mramorová maska obličeje “Ústa pravdy”. Podle legendy každý, kdo nemluví pravdu a strčí ruku do úst masky, přijde o ní. Dlouhatánská fronta čítající 3 lidi nás překvapila, ale neodradila od fotky. Já nasadil standardní úsměv, zato Anička zvolila kreativnější přístup a obsluha se určitě bála, že maska oživla a ruku jí amputovala.
V přilehlém kostele je možné za dobrovolné vstupné navštívit podzemí. Naproti masce je moc hezký antický „Temple of Hercules Victor„.
Cestou k majestátnímu mramorovému „Altar of Fatherland“ (česky Oltář vlasti) jsme se ještě zastavili u zachovalého římského divadla „Marcello Theatre“, který se mně osobně moc líbil.
Před Oltářem vlasti je jeden z mála vánočních stromů (obrovský stromek). Čas se nachýlil a my začali mít hlad. Tudíž započalo hledání vhodné restaurace, která nás nezruinuje v centru města. Vcelku rychle jsme našli „špagetárnu“ s příznivými cenami. Nutno podotknout že domácí pasta byla výborná a s tou přirážkou 5€ za servis nešlo nic dělat.
Že se blížíme k Fontáně di Trevi jsme poznali podle nečekanému nárůstu počtu turistů, který se pár ulic od fontány začal lineárně zvyšovat. Stejně s turisty rostl i počet lákadel v podobě kaváren, restaurací a gift shopů všeho druhu. Anička měla spadeno na kabelku, kterou ani přes moji nezměrnou podporu nakonec v žádném obchodě nevybrala.
Pozdně barokní Fontána di Trevi od architekta Nicoli Salviho je unikátním architektonickým dílem, které je téměř pořád v obležení fotky chtivých turistů. I přes velký nápor lidí jsme udělali povinnou fotku a pokračovali v pohodové procházce směr Španělské schody.
První, co mě zaujalo nebyly barokní schody, ale přeplácaně nazdobený obchod Dior ležící naproti nim. Na rozdíl od Dioru se mi moc líbil zajímavě řešený svítící stromek uprostřed schodů.
Po „Via del Babuino“, jedné z nejdražších ulic v Římě, jsme došli k největšímu římskému náměstí „Piazza del Popolo“ známému díky dvojici stejných kostelů „Santa Maria in Montesanto“. Během naší návštěvy byl na náměstí ohromný stan nějaké politické nacionalistické strany s podobně laděným vánočním trhem.
Došli jsme, co nejdál od ubytování a začali se pomalu trousit zpět. Znovu jsme to vzali přes „Pantheon“ a „Piaza Navona“ až ke končícím venkovním trhům „Campo di Fiori“. Přes pěší most „Ponte Sisto“ a rozvodněnou Tiberu zpět do Trastevere.
Třetí den nachozeno 18 km.
4. den
Za krásných 0.80€ nás vlak dovezl na hlavní železniční nádraží Tarmini. Kousek od něj je ohromná Bazilika Panny Marie Sněžné. U této baziliky jsou navíc moc hezké veřejné záchodky přístupné zdarma. To se v Římě moc nenosí na rozdíl od Istanbulu, kde u každé mešity veřejné záchody jsou. Vzhledem k důležitosti baziliky, je i tady bezpečnostní kontrola.
Přes park „Giardini Nicola Calipari“ jsme se začali přibližovat k trhu „Nuovo Mercato Esquilino“. Vzhledem ke zvyšujícímu se množství Turků, Indů, Arabů a blízkovýchodních obchodů Anička prohlásila, že si začíná připadat jako v Turecku. Zahnuli jsme za roh a tam byl Grand Bazar :D.
S pravým istanbulským Grand Bazarem neměl nic moc společného, bylo to několik desítek možná stovek prodejců všelijakého oblečení, kde nebyl téměř nikdo. V druhé hale už byl zmiňovaný „Nuovo Mercato Esquilino“ zaměřený na exotičtější potraviny. Na Itala tady člověk nenarazí. Zato Turků, Indů a jiných národnostních menšin je tady spousta. Tradiční ovoce a zelenina je obohacena o koriandr, bataty, chilli papričky, liči, rýži všeho druhu a luštěniny. Místo čerstvých těstovin zase různé druhy curry a jiných směsí koření. Mně osobně byl tenhle trh stejně příjemný jako tradiční italský.
Z trhu následoval přechod k nejbližšímu metru a přesun za město do stanice „Giulio Agricola“ (100minutový lístek za 1,50€), kde jsme si v menší restauraci dali Panino porchetta. Což je pečený rolovaný bok nakrájený na tenké plátky servírovaný v bílém pečivu. Je to italská specialita, která nám oběma moc chutnala a za 5€ nám to lezlo i ušima. Naštěstí jsme před sebou měli procházku na slehnutí.
Do takhle vzdálené části Říma jsme nejeli jenom kvůli baště, ale hlavně za pozůstatky akvaduktů v místním „Park of the Aqueducts“. Je to ohromný park, kam chodí místní běhat a venčit psy mezi několik století staré zachovalé části akvaduktů. Dokonce nám tady ani nepršelo, takže ideální načasování 😊Místo není téměř v žádném průvodci, a navíc dost daleko od centra, abychom tam nenarazili na žádného turistu.
Vzhledem k tomu, že jsme měli projité všechno, co jsme chtěli. Vrátili jsme se do centra ke Španělským schodům metrem a znovu se brouzdali uličkami, kouknuli na Pantheon, rozloučili se s Fontánou čtyř řek, zašli naposledy kouknout na Andělský hrad a Vatikán a pomalými kroky se doloudali až do malebných uliček v Trastevere, kde jsme si chtěli užit poslední večeři v jedné z mnoha restaurací se sezením venku i v „zimě“.
Našli jsme jednu kousíček od Baziliky Panny Marie v Trastevere. Oba jsme si dali těstoviny. Já carbonary, které byly bohužel spíš jak míchaná vajíčka s kusy sádla, takže žádná velký paráda. Abych si spravil chuť objednal jsem si ještě Tiramisu a to byla velká hitparáda, takhle dobré jsem snad ještě neměl. Navíc nás obsluhoval dost vtipnej a zároveň nevlezlej číšník, tudíž celkový dojem dobrý.
Čtvrtý den nachozeno 18 km.
5. den
Pá pá Říme. Let byl naplánován na 7:20, což se naštěstí slučovalo s prvním vypraveným ranním vlakem v 5:27. Proto byla velká výhoda v ubytování u nádraží. Lístek v automatu jsme pro jistotu koupili už den dopředu. Překvapivě byl vlak dost plný. Mimochodem taxíky mají stanovenou cenu z Říma na letiště FCO na 50€.
Let zpět proběhl bez problémů a my mohli po příletu zahájit přípravu na večerní taneční věneček 😊
Postřehy z Říma
- Řím je nádherný, báječný, úžasný s památkami na každém kroku, ale mimo centrum hrozně špinavý, neudržovaný a s bezdomovci všude.
- V bistrech účtují vyšší ceny za jídlo i nápoje, když si sedneme ke stolu, než kdybychom si to odnesli.
- Dojít pěšky do centra je téměř stejně rychlé, jako jet autobusem. Pohyb po centru už pak vyjde rychleji pěšky.
- Dopravní špička je celý den.
- V betlémech chybí „Ježíšek“, kterého tam dají až 24.12.
- Vánoční osvětlení ani výzdoba se tady moc neřeší.
- Téměř nikde nejsou směrovky k památkám.
- Nejhezčí část města večer jsou uličky ve čtvrti Trastevere
- Poprvé v Itálii jsme narazili na volně poletující zelené papoušky.
Náklady na cestu
Letenky kupované 4 měsíce dopředu bez odbaveného zavazadla přišly na 2781,- Kč pro oba. Ubytování se snídaní mimo centrum, ale s vlastní koupelnou 188,-€ (cca 4 600,-). K dalším nutným nákladům počítám parkovné na letišti 700,- Kč a jízdu vlakem a MHD v Římě cca 40,- € (980,- Kč). Celkové nutné náklady na 2 jsou cca 9 100,- Kč na 4 noci se snídaní.
Další menší či větší položkou může být strava. My chodili každý den minimálně jednou do kavárny na kafíčko a zákusek a do restaurace na oběd. K večeři většinou kupovali pizzu v bistru. Celkem nás stravování přišlo na cca 4 000,- Kč. Kdo by chtěl hodně šetřit a kupoval v jídlo v supermarketech určitě by se vešel pod 1 500,-. My si chtěli užít i gastro turistiku 😊
Postřehy od Aničky
Řím je pro mnohé znás jedno z nejromantičtějších míst díky své antické historii, ale i filmům božské Audrey Hepburn. Je nevinný a sexy jako v Prázdninách v Římě, je elegantní a smyslný jako ve Snídani u Tiffanyho. Jenže realita je jiná. Já měla štěstí, že jsem Řím prošla v dešti, a pravověrní turisti jako by vymřeli. Častý nepořádek, výkaly a smrad spláchnul déšť, který zvedal hladinu Tibery a vyhnal bezdomovce a další zvláštní existence daleko od turistických zajímavostí. Přesto i tak, bylo to místo, kde jsem se rozhodně necítila bezpečně, a už vůbec ne elegantně. Ano, centrum města bylo skvělé, díkybohu bez davů a v odlesku mokrých kostek a všudy přítomných louží bylo nádherné s nádechem romantiky. O kousek dál pak už jen špína, smrad, strach. Naštěstí jsme bydleli v bohémské čtvrti Travestere, kde uličky vyloženě zvaly k posezení u vína. Ano, ta Itálie a ten Řím který znám z filmů. Ale zase za hranicemi čtvrti, špína, křik, ponuro. Zlatá Praha a to včetně Smíchova i Palmovky 🙂
Nicméně, rozhodně nechci říct, že jsem na Řím zanevřela. Je parádní a být v něm, má své kouzlo. Vidět Vatikán dojme z různých pohledů, které určitě budu ještě několikrát v sobě rovnat u sklenky dobrého vína. Každý by měl vidět Řím, ať už z pohledu všudypřítomné historie, nebo pokory, vděčnosti i uvědomnění, jak je možné dopadnout. Najdete tam úplně všechno, a záleží jen na Vás, co si v srdci ponecháte.
Pro mě je to kus historie, dokonalosti staveb, život, víra, elegance. To vše po boku chlapa, který pohne Zeměkoulí jen proto, že Vám chce splnit další sen, ukázat další střípek světa. A s tímhle přesvědčením, vírou v budoucnoust se už teď teším, až si zase vyběhnu Španělské schody, a vklidu si vypiju kávu s pohledem na Pantheon.
