Lago di Garda

Největší a asi nejznámější italské alpské jezero leží v severní části Itálie, a tudíž v ideální dojezdové vzdálenosti z ČR i na kratší dobu pobytu. Zajímavou variantou při cestě na Gardu je odbočit z dálnice u Mnichova na Innsbruck a vyrazit přes Alpy a městečko GAPA. Je zde nádherná příroda a velice příjemná cesta s velkým množstvím odpočívadel a menších jezer, kde je možné i v parném létě odpočinout ve stínu.

• Země: Itálie
• Region: Tridentsko – Horní Adiže, Veneto a Lombardie
• Vzdálenost z Prahy: 800 km
• Doba jízdy: cca 9 hodin
• Nejrychlejší trasa:: Praha – Rozvadov – Mnichov – Innsbruck – Bolzano – Rovereto – Garda
• Cena: 4 500,- Kč (doprava + ubytování ve stanu 3 noci)

Po krásném parném létě jsme se s rodinkou rozhodli, že využijeme poslední víkend v srpnu a vyrazíme ještě na pár dní mimo ČR. Jako jediný z našeho čtyřlístku jsem nebyl u Lago di Garda, takže volba byla jasná. I když jsem měl dovolenou téměř vyčerpanou kvůli předešlým dovoleným (Vietnam, Malta) mohl jsem odjet do Itálie už v pátek ráno s návratem v pondělí večer a pracovat z auta díky připojení k internetu a velké výdrži notebooku 😁. Nutno podotknout, že rychlost připojení v Německu je mnohem pomalejší, než v ČR a práce z auta na dálnici nebyla nejpohodlnější..

Přípravy na cestu probíhali standardně: smažení řízků (chleba není potřeba, vždyť je tam strouhanka), narvání kufru vším možným i nemožným a tuna kapesníčků pro prcky, aby nebyli úplně špinaví, až dorazíme na místo. Před cestou jsme nakonec ještě jeli s jedním dítkem (Aňulí) na pohotovost, protože měla zaraženou třísku v palci u nohy a ta začala hnisat. Dostala mastičku a povolení k odjezdu.

Kvůli noční návštěvě ambulance jsme nevyjeli brzy ráno, jak jsme měli původně v plánu, ale až kolem 11 hodiny dopoledne. Ideální čas pro trefení hned několika zácep. Naštěstí jsme se díky aplikaci Waze dostali jenom do jedné u Mnichova a ostatním na dálnici jsme se vyhnuli. Díky odbočce z dálnice jsme projížděli v klidu přes německé a rakouské Alpy.

Cesta nebyla tak rychlá, jak jsme čekali, především kvůli pátečním zácpám kolem Mnichova a štrůdlu aut z dálnice v Itálii směr městečko Riva del Garda, což je vstupní brána ze severu k jezeru. První pohled z vršku při příjezdu k jezeru je nezapomenutelný. Nízko položené slunce, vysoké oleandry a cypřiše, modré jezero a malá městečka na břehu jezera.

Na místo jsme dorazili až kolem 9 hodiny večer. Ubytovali jsme se v severní části jezera v kempu Camping Azzurro u městečka Nevane. Poslední místo v kempu bylo téměř na parkovišti, ale za to jsme ze stanu koukali přímo na jezero a okolní hory. Nebylo úplně jednoduché do udusané kamenité hlíny narvat kolíky, ale nakonec se nám, i s pomocí židlí a balíků vod, povedlo stan ukotvit 😁

Náš kemp, stejně jako všechny ostatní, byl výborně vybavený pro nejrůznější sportovní vyžití. Lze si zde půjčit i uschovat paddleboardy, kajaky, kola, brusle, windsurfy i kajty.

První věc po snídani bylo koupání. Počasí bylo super, teploučko a sluníčko, ale voda byla ledová 😁přece jenom je to jezero v Alpách, ale takovou ledárnu jsem nečekal. Na druhou stranu je jezero krásně čisté bez řas a bordelu a dokáže okamžitě osvěžit. Čím jižněji se na jezeru jede, tím se víc barva mění do hněda a ve vodě je více řas. Díky neutuchajícímu větru je možné na hladině pozorovat desítky až stovky „windsurfařů“ a „kajtařů“.

Kolem celého jezera vede silnice/cyklostezka, která je velice frekventovaná. Po chodníku jsme s občasnými přestávkami na koupání došli do městečka Malcesine vzdáleného asi 6 kilometrů. Typické italské městečko s ikonickým kamenným hradem a křivolakými silničkami, které jsou plné malých krámků se suvenýry, místními produkty a mezi tím malé cukrárny, pekárny a obchody s módou.

Pro nezapomenutelný výhled na celé město i jezero jsme se vydali do hradu. Součástí prohlídky je i menší muzeum, které mě osobně moc nezaujalo. V hradu je možné vystoupat do věže se zvonem. Pozor, zvon funguje. Ideální je se o něj neopírat, když začne odbíjet 😁 Během prohlídky jsme si všimli, že kolem zábradlí postává čtveřice lidí a natáčí se, při druhém pohledu už jeden z nich stál na zábradlí (asi 100 metrů nad jezerem) a v oblečení skočil dolů. Ukázalo se, že to není sebevrah, ale youtuber, který se snaží získat víc sledujících. Já skáču rád do vody, ale tohle bylo na mě moc 😁

Po návštěvě hradu následovala neodmyslitelná výborná italská zmrzlina, procházka po městě, pozdní oběd a další koupání. K obědu jsme si dali výborné těstoviny a spotřebovali téměř všechen nastrouhaný parmazán, který jsme k těstovinám dostali. I když městečko Malcesine není nijak veliké, dá se zde v malebných kavárnách a krásných zákoutích strávit celý den. Celé město je vybudované od jezera do svahu okolních horských masivů.

Protože nestačil propíchnutý palec na jedné noze, ukopla si Aňule během procházky ještě druhý palec. Krve jak z vola, ale zranění se obešlo bez amputace.

Druhá noc byla ve stanu mnohem divočejší než první. Bohužel nebyla divoká kvůli blízkosti se ženou, ale protože foukal velice silný vítr, který dokázal střechu stanu přimáčknout k zemi. Během noci tedy došlo k dalšímu přesouvání erárního nábytku z kempu i okolí a přivazování úchytných lanek ke všemu v okolí. Údajně k takhle silnému větru dochází kvůli přesunu teplého a studeného vzduchu mezi Alpami a vyhřátým pobřežím.

V neděli ráno jsme po snídani vyrazili přes Riva del Garda k horskému jezeru Lago di Tenno, které je cca 20 km od Gardy a asi 500 metrů nad Gardou. Celou cestu se tedy docela strmě stoupá nahoru. Tenno je o poznání menší než Garda a bez problému je možné ho asi za 40 minut obejít.

Lago De Tenno je o pár stupňů studenější než Garda, ale taky krásně čisté a tyrkysově modré. Díky příkrým svahům a velké hloubce je zde i několik míst, kde je možné z útesů bezpečně skákat do vody. Kolem jezera bylo neděli kolem poledne a po obědě docela slušně narváno, ale je zde možné si na svahu najít místo, kde nikdo není. Každopádně dost místa je ve vodě, do které každý vleze jenom na chvíli, aby se osvěžil. Po cestě z Tenna je krásný výhled na velkou část jezera i údolí, které je s ním spojené.

Následovala návštěva městečka Limone Sul Garda na břehu Lago di Garda naproti Malcesine. Kvůli své poloze na západním břehu sem docela brzy nesvítí slunce a večer tu je dřív stín a zima. Město je archi-tektonicky velice podobně vystavěné jako Malcesine, ale podél pobřeží je široká kolonáda lemovaná palmami, kterou je možné vidět v přímořských letoviscích (například San Benedetto del Tronto). Město je proslulé svými velikými citróny, ze kterých se zde vyrábí vše možné: mýdla, zmrzlina, zákusky, svíčky, a hlavně likér limoncello. Citróny jsou zde vyobra-zené opravdu na každém kroku. Důkazem toho jsou i keramické desky s názvy ulic, na kterých jsou namalované citróny a jednotlivá čísla domů taktéž s vyobrazenými citróny. Ve městě je malý přístav, ze kterého je možné se rychle a pohodlně dostat do většiny velkých měst na pobřeží Gardy. V úzkých dlážděných uličkách jsme objevili na skále usazený malebný kostelík San Rocco, ke kterému vede uzoučké schodiště obklopené kytkami. Je odtud nádherný výhled na většinu města. Mě osobně hrozně baví pohled z hora na typické střešní tašky v kombinaci se zelenými stromy, barevnými kytkami a nádherným modrým jezerem.

Posledním místem, které jsme chtěli navštívit byla hora Monte Baldo, ze které je za jasného počasí vidět až Středozemní moře. Tuto zastávku jsme se rozhodli vynechat, protože sice bylo jasno, ale horské vrcholy byly v oparu, takže bychom nic neviděli. Aspoň nám zůstalo jedno místo, které můžeme navštívit příště.

Po další noci plné větru jsme vyrazili směr ČR. Po cestě jsme si udělali přestávku u německého jezera Riegsee, které je sice nádherné, ale bohužel oplocené a za vstup se platí. Jelikož jsme zde chtěli být asi hodinu, spokojili jsme se s cachtáním v říčce, která do jezera vtékala 😊

Tyto 4 dny na konci srpna byly ideálním zakončením úžasného léta. Jelikož je na cestě další dítko, tak se sem minimálně ještě jednou podíváme, aby všichni členové rodiny tento nádherný kout Itálie viděli. Doufám, že i přes cestovní ruch, zůstane ráz navštívených míst stejný a okolní příroda zachována.