Otazník v nadpisu nenaznačuje, že nevím, jestli jsme byli na Bali nebo ne, ale spíš prezentovat k zamyšlení naše zkušenosti s návštěvou této destinace. Píšu naše zkušenosti, protože nás bylo celkem 8. Pokud by vás tento indonéský ostrov zaujal, můžete volně pokračovat na detailní cestopis, kde popisuju naše zážitky z 15ti denní cesty.
Jak to vidím já (Mára)
Bali nebylo první volbou destinace, kam jsem chtěl, ale situace se vyvrbila tak, že byly příhodné letenky a zbytek skupiny mě přesvědčil. Dopředu můžu s klidným srdcem říct, že jsem rád, že Kuba tolik loboval za tento ostrov 😊
Po přečtení několika desítek cestopisů o Bali jsem měl aspoň trošku představu, na co se mam připravit. Věděl jsem přesně místa, která chci navštívit a čemu se naopak vyhnout.
Proč se jezdí na Bali? Jednoduchý souhrn by obsahoval: jóga, gastronomie, pláže, surfování, vodopády, rýžová pole, příroda, chrámy, sopky, počasí, odpočinek, potápění, nízké náklady a přístup k okolním ostrovům.
Pro mě největším lákadlem byla zelená rýžová políčka. Ač jsem v Asii byl 3krát vždy to bylo v období sucha a zelená na políčku byla maximálně žába. Tento nedostatek jsem si tady mnohanásobně vynahradil. Takhle zelený ostrov můžu srovnávat jenom s Madeirou, jenže na ní jsou hlavně banánovníky, ne rýžová políčka. Prakticky každý den jsme projížděli krajinou s nádhernými výhledy na terasovitá pole. Ten pohled se asi nikdy neomrzí.
Vodopády kam se podíváš. I tak by se dal charakterizovat střed ostrova. Díky veliké koncentraci vodopádů bylo možné každý den minimálně dva navštívit a zpestřit si tak cestování a návštěvu chrámů, kterých je tu taky nespočet.
Jelikož se považuji za gastro turistu, těšil jsem se i na stravování v malých restauracích typu warung. Výběr z několika málo jídel, ale vždy vše čerstvé. Nasi a Mie goreng se stalo naším denním chlebem. To jsme občas proložili kuřecím curry nebo kuřecím satay s rýží a polévkou soto ayam s rýžemi a zeleninou. Gastronomie rozhodně nezklamala, akorát mě překvapila „nepálivost“ pokrmů a jak je zvykem v Asii i malými porcemi. Pro lepší zažívání nesměly chybět ovocné smoothies z banánů, manga, papay, dračího ovoce a dalších dobrot.
Doprava by mohla být samostatnou kapitolou o mnoha stránkách. Mnoho zkušených cestovatelů doporučuje si nepůjčovat skútr a radši využívat soukromé řidiče. Jenže my se jen tak z něčeho neposereme, protože jsme přece jezdili po Thajsku a Vietnamu. Jenže chyba lávky. Jízda vlevo je nejmenším problémem. Taková koncentrace motorek nebyla ani v centru Hanoje. Jenže kdo se dokáže jednoduše adaptovat na místní „pravidla“ nemá problém. Podle mě bylo jediné pravidlo jezdit ohleduplně a předjíždět kudy se jen dá. Auta a náklaďáky schválně jezdi po prostředku, aby bylo možné je předjíždět zprava i zleva. Měli jsme i úplné motorkářské panice (viz popis od Máry níž), ale i ti to dali. Já si jízdu v takovém provozu maximálně užíval a bavilo mě to. Navíc jsme mohli dojet do těch nejmenších vesniček na všechna neturistická políčka, která jsem si vyhlídnul, ne jen na ta turistická nad Ubudem.
Druhou velikou samostatnou kapitolou jsou místní. Na jednu stranu velice usměvavý a nápomocní a na druhou stranu se snaží z bílého (po prvním dnu červeného) turisty dostat peníze a nebojí se lhát a klamat co to jde. Příkladem za vše je přemlouvání na koupi sarongu před každým chrámem, protože tam bez sarongu nesmíme ani páchnout, jenže v každém zaplaceném vstupu je i půjčení sarongu. Musím říct, že jsem se nikde jinde nesetkal s takovou koncentrací snahy o oškubání, jako na Bali. Stačí číst recenze a být připraven a nevěřit všemu, co místní povídají.
Ceny na Bali můžou být příjemné, ale i dost vysoké. Nenáročný cestovatel si vystačí se 150,- CZK na jídlo na den bez problémů. Dalším naším velkým nákladem bylo nakupování benzinu (litr za 13 korun). Menší přehled cen v korunách: hlavní jídlo od 20, velké pivo 80, velká balená voda 10, sušenky 12, trs banánů 23, čerstvý kokos 17, trs rambutanu 6, vstup na vodopád od 26, vstup chrám od 40, cibetková káva od 90, ovocné smoothie od 13, sarong 150, velká snídaně 40, banánová palačinka 22, hodinová masáž 100 a ukradená kšiltovka 25.Člověk se musí připravit, že se platí úplně za všechno, včetně vstupu k vodopádům, plážím i turistickým rýžovým terasám.
Pár dní jsme strávili i v blízkosti pláží. Evidentně jsou tu příhodné podmínky na učení se surfování (i my zkusili). Vln je dostatek a širokých pláží s teplou vodou taktéž. Dají se najít pláže s korálovými útesy, křišťálově čistou vodou, černým pískem a všechno možné. Pláže tu jsou kouzelné i některé nevábné. Člověk musí hledat, ale dokáže najít pohádkové pláže.
Když to shrnu vše dohromady. Bali je i přes svou malou velikost nebývale rozmanitým ostrovem, kde si každý dokáže najít ten svůj vysněný koutek (krom milovníků sněhu) a lákavé aktivity. Já si ostrov i přes pár negativních zkušeností moc užil a věřím, že bych se tu nenudil ani při dalších návštěvách.
Jako to vidí Mára N
Ahoj!
Rád bych se podělil o své dojmy z expedice na Bali z pohledu cestovatele začátečníka. Jelikož většina mých cestovatelských zážitků je spojena s Chorvatskem a podobnými destinacemi, byla pro mě výprava na Bali krokem do neznáma. Nebudu tedy psát o tom, který vodopád a chrám se mi líbil méně a který více (to jistě bohatě obsáhne Mára :D), ale zaměřím se na celkové dojmy z mé první cesty mimo Evropu.
Letadla a skútry
Jedna z prvních věcí, na které bylo potřeba se připravit byla délka letu z Mnichova do Singapuru. Z minulosti jsem neměl žádné zkušenosti a tudíž jen zkreslené představy o tom, jak takhle dlouhý let probíhá. Hned při nástupu do letadla mě poměrně negativně překvapila velikost prostoru, ve kterém budu trávit příštích 12 hodin. Sedadla byla sice pohodlná, ale se svými necelými 185 cm jsem se cítil poněkud stísněně. Zpočátku jsem vnímal jako výhodu sedadlo do uličky a možnost natažení nohy. To jsem ovšem přehodnotil poté, co mi procházející letuška asi podesáté vrazila do ramene, které i přes mou veškerou snahu stále přečuhovalo do uličky. Abych nepsal jen negativech, pozitivně mě překvapila úroveň jídel servírovaných během letu, porce byly sice menší, ale kvalitou nadprůměrné ve srovnání s mnoha českými restauracemi. Entertainment system u Singapore Airlines byl super, spousta nových filmů příjemně zkrátila dvanáct hodin letu. Snacky podávané v průběhu celého letu společně se singapurským pivem Tiger také neurazily. Cesta z Prahy do Denpasaru byla o poznání komfortnější, především z důvodu kratších přestupů. Zpáteční cesta přinesla dvanácti hodinové čekání na letišti v Singapuru. Přespávání pod lavičkami na zemi bylo sice dalším z nových zážitků, který cesta na Bali přinesla, zpětně ale musím říct, že bych se obešel bez něj :D. I přes menší diskomfort musím cestu se Singapore Airlines hodnotit pozitivně, letušky byly velice příjemné, všechny lety byly bez zpoždění a doletěli jsme ve zdraví. Já se tak zase mohu začít dívat na Letecké katastrofy, které jsem půl roku před cestou z důvodu zachování duševního klidu raději oželel.
Po vyčerpávajícím letu nás v Denpasaru čekalo přesedlání z Airbusu na skútry. Musím říct, že právě jízda na skútru pro mě byla největším strašákem celého pobytu na Bali. Mé zkušenosti z deseti minutové okružní jízdy po prázdném Nymburce se v denpasarském dopravním ruchu ukázaly jako nedostatečné. První dojmy, když jsem poprvé viděl v půjčovně stroj, na kterém strávím dalších 14 dní opravdu nebyly moc pozitivní a uchýlil jsem se k myšlence: „Hlavně se nezabít“. První kilometry v denpasarském provozu byly opravdu výživné. Jízda na levé straně se ukázala jako nejmenší problém. Se smrtí v očích jsem se proplétal mezi dodávkami, kamiony a tisíci ostatních skútrů a až do Ubudu, kde jsem krasojízdu málem zakončil probouráním výlohy krámku ze SIM kartami. Nakonec ale první jízda dopadla dobře, na ubytování jsme přijeli komplet a bez zranění. Musím říct, že od té doby až do konce dovolené se pocit ze skútrů už jen a jen zlepšoval a na svojí Hondu Scoopy jsem nedal dopustit. Postupně jsem se skútr naučil ovládat a jízdu si užívat. Dokonce i hra „Chyť si svého Máru“ byla docela zábava :D. Zpětně si neumím představit, že bychom po Bali jezdili jinak než na skútrech. Volnost pohybu a možnost podívat se během jízdy i do těch nejzapadlejších vesniček byla opravdu k nezaplacení. Skútr jako dopravní prostředek na Bali musím všem doporučit a já jsem živým důkazem toho, že i absolutní začátečník to zvládne a se skútrem se nakonec skamarádí.
Vodopády, chrámy, rýžová políčka a pláže
Prvních pět dní v okolí Ubudu se neslo ve znamení poznávání vodopádů, chrámů a rýžových políček. Zpočátku jsem se trochu bál, že se pohledy budou stále opakovat a během dvou dnů se omrzí, opak byl ale pravdou. Každý bod zájmu byl v něčem unikátní a neuvěřitelná „fotogeničnost“ místní krajiny nás nepřestávala udivovat. Paradoxně bych jako nejhezčí místa hodnotil ty, která nebyla tak profláknutá a často jsme zde byli jediní turisti. Vyzdvihnul bych rýžová políčka Belimbing nebo vodopád Nungnung. Ve druhém týdnu našeho pobytu jsme objevovali balijské pláže. Objevování pláži lze snadno okomentovat slovním spojením „krása střídá nádheru“. Azurové moře a čisté písčité pláže, to je perfektní kombinace. K tomu všemu jsme byli na všech plážích téměř sami (to se vám v Chorvatsku určitě nepoštěstí). Vyzdvihnout musím Virgin Beach na východním pobřeží ostrova, která byla ideální na koupání a téměř bez lidí. Na západním a jižním pobřeží byly pláže také nádherné (např. Balangan Beach), sloužily ale spíše surfařům a kvůli vlnám se dalo koupat jen na mělčině. Celkově musím říct že aktivní styl, kterým jsme dovolenou na Bali pojali byl super a člověk odjíždí obohacen o zážitky do konce života, které se při „all inclusive“ pobytech u hotelových bazénů hledají jen velmi těžko…
Jídlo
Každého na Bali překvapí nízká cena jídel. Mě osobně překvapila i kvalita místních Warungů. Nutno říci, že jsme se většinou drželi těch, které mají vysoké hodnocení na Googlu, i tak jsem ale takhle dobré jídlo nečekal. Mie Goreng a Nasi Goreng se staly klasickými jídly, které nás provázely po celý pobyt. Místní kuchyně toho samozřejmě nabízela mnohem více. Za mě to nejlepší, co jsem na Bali ochutnal bylo Nasi Campur z ubudského Warungu Boga Sari. I přesto, že většinu z naší skupiny postihlo pověstné „Bali Belly“, nikdo z nás nedal na místní kuchyni dopustit. Vyzdvihnout musím také čerstvé ovoce ze stánků, kterých se na ostrově nacházel nespočet. Možnost ochutnat čerstvý mangosteen, rambutan nebo místní mini banány byla opravdu k nezaplacení. Mnoho restaurací na Bali nabízí i evropskou stravu, ta je ovšem násobně dražší než místní pokrmy a chuťově to také není ono. Mohu jen doporučit stravovat se lokálně, minimálně tak dlouho, dokud to váš žaludek vydrží :D. Milovníci piva si musí vystačit s indonéskou značkou Bintang (patří pod Heineken a také ho chuťově připomíná). Bintang byl k dostání pouze v lahvi, ale za to téměř ve všech restauracích, které jsme navštívili. Cenově se velké pivo pohybovalo okolo 65 Kč. Za pivo tedy na Bali zaplatíte často i o trochu více než za hlavní chod. V odstavci věnovaného jídlu si neodpustím postěžování si na místní měnu. Štos stotisícových bankovek, které jsme obdrželi po směně 300 EUR na rupie z nás sice udělal multimilionáře, ale to byla asi tak jediná výhoda indonéské měny. Neustálé prosby o „small money“ při placení v restauraci každého z nás donutily zamyslet se nad důležitostí měnové reformy :D. Placení statisíců rupií cash bylo sice otravné, ale dalo se na něj zvyknout. Člověk si pak aspoň více váží toho, že v ČR zaplatí všude kartou.
Ubytování a lidé
Ceny za ubytování na Bali jsou také velmi příznivé (zvláště, když vedoucí výpravy ví, kde hledat 😊). I přesto, že naše ubytování spadala do kategorie „low cost“, všechny pokoje byly čisté, klimatizované, s vlastní koupelnou a velmi dobrými snídaněmi. Malinkou vadou na kráse byl smrad plísně v Bali Sari Homestay v Amedu, kde jsme naštěstí strávili jen jednu noc. Vyzdvihnout je potřeba přátelský přístup personálu, ať jsme přijeli kamkoliv. Všeobecně přátelská povaha Balijců povznesla náš pobyt ještě o úroveň výše. Všude jsme se cítili vítáni a bezpečně, až na pár otravných prodejců sarongů bylo vše perfektní. Místní obyvatelé nás všude zdravili, usmívali se na nás a když uměli anglicky, prohodili s námi i pár slov.
Závěrem
Dovolenou, jako celek nelze hodnotit jinak, než 10/10. Atmosféra v naší osmičlenné skupině zůstala po celý pobyt pozitivní, slunce svítilo (někdy až moc), poznali jsme spoustu nových míst, nafotili ještě více fotek a nabyli jsme zážitky, které zůstanou do konce života. Osobně jsem neskutečně rád, že jsem se odvážil vystoupit z komfortní zóny a na cestu se vydal. Myslím, že jsem v sobě probudil cestovatelského ducha a touhu poznat další nové země a kontinenty.
Jako to vidí Kuba
Na Bali bylo vždy mé přání se podívat a díky Márovi se to povedlo. Musel jsem ho malinko přemlouvat, jelikož letenka byla dražší než koukal na jiné destinace, ale vyšlo to a letělo se. Bali mě překvapilo. Lidé skvělý a usměvavý. Jídlo levné a výborné, nikdy nepřišlo, že by mi nechutnalo. Konečně jsme měli možnost vidět zelená rýžová políčka, jelikož ve Vietnamu ani v Thajsku jsme takové štěstí neměli. Cestování na skútru po Bali, kde se jezdí vlevo bylo překvapivě jednoduché a místní s vámi počítají, takže jsem se cítil bezpečně. Každý den jsme měli nějaký plán, který se po diskusi i měnil, aby toho na ten den nebylo zbytečně moc.
Mára to měl pěkně vymyšlené, ač občas jsem ho proklínal, když mi ujížděl na skútru 😁 ale vždy jsme v pořádku všichni dorazili do cíle. Budu rád, když zase někam vyrazíme na další nová dobrodružství a poznávání nových míst, děkuji ti Maro, že mám tak šikovného kamaráda, se kterým mohu takto cestovat. Doufám, že to bude brzo ☺
Jako to vidí Jenda
Bali se mi moc líbilo. Oproti Thajsku to bylo mnohem víc jezdící a míň chodící, ale ježdění na skútrech v horách nebo při pobřeží má taky něco do sebe. Nejvíc se mi asi líbily výhledy na sopky, džungli a rejžový políčka. Z pláží byli nádherný jenom první dvě, ostatní už byly nic moc. Další věc, co mě překvapila byl Monkey forest, protože mít opici na rameni se nestává každej den. Chrámy byly taky moc krásný, ale po 3 chrámech už to člověku přijde všechno stejný, stejně jako s vodopádama. Jídlo mi moc chutnalo, nasi a mie goreng byla jistota a curry se satay bylo většinou moc dobrý. Surfování určitě stojí za zkoušku, je to náročnější, než by se dalo čekat, ale ježdění na vlně je super.
Mrzelo mě, že za všechno chtěj peníze, a to i za vstup k vodopádům, rejžovejm políčkům nebo do chrámu, což byl oproti Thajsku šok (tam jsme neplatili vstup ani do toho nejsvatějšího chrámu). Ještě jsem si chtěl vyjít na sopku, ale to bylo kvůli mrakům zbytečný, protože bychom stejně nic neviděli.
Za všechno bych chtěl poděkovat Márovy, protože od letenek přes motorky po ubytování všechno zařídil perfektně.
Jak to vidí Šáňa
Vlastně nevím, co sem psát. Jako celkový zážitek byl super Nedokážu vypíchnout pár top věcí. Beru to jako celek. Prostě pohodoví lidé cestovali na úplně pohodový ostrov. Krásné i když různorodé počasí bylo super že nebylo pořád vedro. Občas bylo pod mrakem, a i ten déšť nás aspoň na chvíli vyhodil z komfortu bylo fajn. Lidi tam super až na ty naháněče, ale všude je něco 😉. Jídlo taky báječné i když i to se přeji 😃. Adrenalin při přejezdech byl občas až moc. Aspoň je na co vzpomínat. A vyjížďky do hor bomba projíždět se v nádherné krajině pecka. Prostě jsem si to užil. Proto jsem zjišťoval, co je v plánu příště. Když bude zdraví sloužit tak jedu😄. Ještě jednou moooc děkuji za přípravu a o to jak jsi se o nás staral 😉. To víš, že si z vedoucího děláš legraci to k tomu patří 😃. Ale bylo to super připravený 😜. Tak dík a už se těším na příště.
Jak to vidí Jarda
Feedback, slovo, které mi připomnělo, jak jsem stár. Protože po dobu akce Bali 2023 jsem na to úplně zapomněl. Tak mi bylo s Vámi chlapci dobře. Děkuji Vám, že jste byli tací, jací jste byli. Byli jste prostě fajn parta a takových bývá v tomto počtu poskromnu. Mám-li hodnotit tuto akci tak bych asi vycházel z tohoto životního kréda : Přes všechno, čím jsem prošel, nelituji potíží do nichž jsem se dostal, neboť právě ty mě přivedly tam, kam jsem toužil dojít.
Také se mu potvrdilo, že nejlepší recenze je ta, kterou si člověk ověří sám. Tímto se Máro omlouvám, že jsem byl skeptický k výběru destinace. Více méně se ale, splnilo očekávání, co se týče ubytování, stravy a všeho okolo. Asie zůstane Asií. To hlavní, co se mi bralo nesmazatelně do srdce, byli lidé. Jejich úsměvy, ochota a životní pohoda. Děkuji Máro za přípravu a zorganizování této výtečné adrenalinové hry : Chyť si svého Marka. 🙋♂🤣🤣🤣 (hra vznikla spontánně, když se celá skupina snažila dojet Máru, který měl navigaci. Poznámka redaktora.)
Jak to vidí Bajtlik
BALI 2023 – jedno z nejlepších rozhodnutí roku 2022.
Cesta na Bali začíná v létě roku předchozího, kdy se dozvídám o plánovaní Máry cesty někam do JV Asie. Příležitost dělá zloděje, v tomto případě cestovatele. Mimo Evropu jsem byl naposled jako malé dítě a člověk by zpětně jen litoval nevyužité příležitosti. Přidávám se do skupiny, která se rozroste na 8 členů – z Asie je Indonésie resp. Bali a zkraje září Mára hlásí letenky zakoupeny.
Osobně jsem zvolil přístup „zájezdu na klíč“ do ničeho nekecal, nic nehledal s tím, že se nechám jen překvapit. Moje jediná starost byla nechat se naočkovat a zjistit týden před odletem, že mám propadlý mezinárodní řidičák. Naštěstí ten se vydává na počkání. A stáhnul offline mapy – což se nakonec ukázalo jako života zachraňující krok, když jsem se ztratil v horách! 🙂
Organizace takového zájezdu je, aspoň myslím, v podstatě taková mravenčí práce. To máte letenky, pojištění, ubytovaní, výroba triček, víza, aplikace na vstup a v neposlední řadě (čti v první řadě) itinerář co kdy a kde vidět… Pro mě jako vyznavače 30% plány 70 náhoda naprosto nevhodné 🙂
Tím se dostávám k hlavním 2 pointům tohoto textu:
Mára jako organizátor. Chtěl bych tímto veřejně udělit veškerý možný kredit Markovi za organizaci a staraní se o všechno, všechny a smekám pomyslnou kšiltovku. Tu, kterou mi ukradla opice a stála mě 20.000 rupií za vykoupení! Obdržený manuál na letišti s rozpisem do poslední koruny, teda rupie hovoří za vše. Máro děkuju!!! Chválím a doporučuji! 😉
Pointa druhá je – cestujte! Fotky ani videa ani zdaleka nezprostředkují ten nepřenositelný zážitek z toho být v jiné zemi, kultuře – v jiném světě. Osobně mám rad už jen tu letištní atmosféru. A třeba jen projíždět nějakou vesnicí někde v horách a cítit místní vzduch či smrad je zážitek sám o sobě. Vidět, že spousta lidí žije jinak. Člověk vypadne, neřeší a vypne. A i se začne na dost věcí dívat z jiné perspektivy.
Na závěr bych ještě chtěl poděkovat všem zúčastněním za účast a jsem rad, že se nikomu nic nestalo. Kluci díky!
Jak to vidí Martin
Při ohlédnutím za Bali si vybavím cestu domu, kdy se nás všech Jarda zeptal, jaký zážitek se komu vybaví jako první, když se podíváme zpět za výpravou. A vlastně nikdo nedokázal jmenovat jednu konkrétní věc, ale každý řekl, že to bylo strašně hezké jako celek. Já když jsem nad tím zpětně přemýšlím a řeknu si slovo Bali, tak mě napadne vždy jako první myšlenka .. MÁRA … Díky němu jsem se dostal, někam, kam bych se asi nikdy sám nepodíval, vybaví se mi spousta jeho práce a energie s přípravou, kterou do toho vložil a dokázal udělat neskutečný servis pro nás pro všechny a chce se mi říct “ Děkuji Máro!!!!“ Celá výprava byla pro mě úplně nová zkušenost a dokázala mě vytrhnout z každodenního života. Dodalo mi to spousty energie a ukončilo to zimní období, což bylo moc super. Když se vrátím zpět k samotnému Bali, těžko bych hledal něco, co bych řekl že se nepovedlo. V některých situacích jsem měl malinko problém se přizpůsobit tempu a první dva tři dny jsem měl strach, že mi ujedete, než jsem se sžil s navigací. Potom jsem se cítil už mnohem víc v klidu a nemusel hrát hru „ chyť si svého Máru „ 😊. Možná bych jako vylepšení popřemýšlel pro další expedici o nějakých vysílačkách pro motorkáře. Bali byl krásná volba, krásné prostředí a člověk by tam vydržel mnohem déle. A ještě doufám, že nekončí a těším se na další popisky a fotodokumentace a cestopis. Fotky od Jardy jsou moc hezké a celkově bych chtěl poděkovat skvělé partě.
Pokud se Vám hodnocení líbilo, můžete se inspirovat podrobným itinerářem ZDE.
