Tři na tripu Itálií

Pár poznatků pro všechny ty, kteří se jen zabalí, a vyjedou směr Itálie

• Nic neupevní vztah mezi rodičem a dětmi tak, jako žít v přítomném momentu a užívat si vše, co okolí nabízí.
• Cestovat s pokorou k hostitelské zemi, s úsměvem na tváři a 2 páry vykulených dětský očí je nejlepší pozvánkou kamkoliv.
• Není důležitý počet hvězd na menu, ale počet hvězd v očích.
• 3dcl Pignotu je akorát k jídlu, aby člověk začal plynule hovořit s místními lidmi.
• Věřte, že se nic nestane…a když se stane, je to jen dokonalé zpestření celé situace.
• Vyjdete-li ze zažitého vzorce: děti musí poslouchat matku kdekoliv, naskytne se vám život, kde matka se může vrátit zpět do bezstarostného dětství, protože děti si samy rozhodly přijmout za své dospělé zodpovědné činnosti, a tak NAJDETE ROVNOVÁHU.
• Jelikož nemáte naplánovaný den co den, a jistý adrenalin funguje, v případě krizových situací prostě jen řešíte to podstatné, nikoliv blbosti, které omezují všechno přítomné.
• Je dobré mít ty nejdůležitější dokumenty 2x nakopírované a mít je různě rozstrkané mezi osobním batohem, podlaze auta a pak originály mít zahrabošené mezi dětskými hračkami a odpadky. Tam je totiž nikdo fakt nehledá.
• Auto dokáže přes noc nabít 2 mobily, baterku foťáku a nevybít si baterku v autě
• Nikdy nezamykejte stan. My ho nechali i otevřený a ustlaný, aby každý věděl, co v něm je a zbytečně ho nelákalo prošmejdění cizího soukromí.
• Nespoléhejte jen na navigaci, selský rozum je váš přítel, co se nemusí aktualizovat
• Odjezd:2.7.2017
• Příjezd:12.7.2017
• Celkem ujeto:3000 km
• Spotřeba:4,6l/100km
• Trasa:Sadská – Brno – Villach – Udine – Chioggio – Bologna – Pistoia – Massa – Pisa – Monterosso – Brescia – Limone – Malcesine – Bolzano – Brenner – Innsbruck – Mnichov – Regentsburg – Plzeň – Praha – Sadská

• Rakouská dálniční známka:9 eur/ 10 dní; 22 eur /2 měsíce
• Dálnice v Itálii:35 eur
• Průjezd Brennerem:8 eur
• Ceny kempů a hotelu:
• Ostopovice On Air hotel bez snídaně 840 Kč/ noc/ pokoj
• Chioggio kemp Il Porto 33eur/noc (3 osoby, auto, stan)
• Marine di Massa kemp Aurora 38 eur/noc (3 osoby, auto, stan)
• Lago di Garda kemp Azzuro 30 eur/noc (3 osoby, auto, stan)

Touha po Itálii

Začaly letní prázdniny a my měli touhu jet směr jih. Nutno říct, že jsme byli jen trojlístek (matka, 6letá dcera a 11letý syn) milující Itálii a parmazánem provoněný vzduch. Naše cesta byla pouze ve stylu: žij, neplánuj a užívej přítomného momentu 😊Určitě by se dalo ušetřit při troše námahy s itinerářem cesty, my ale potřebovali dobrodružství a být chvilku sami sebou a svobodní.

Nastal den D 2.7.2017 a já vyjela s cácorkou ze Středních Čech po D1 směr Brno. V autě jsme měly stan, spacáky, polštářky, cestovní deník, lékárnu a spoustu vody, mapu, italskočeský slovník a jednu tašku s oblečením. Nabrali jsme bráchu v Brně, a šli se vyspat na první a poslední hotel našeho vejletění s názvem On Air v Ostopovicích. Poslední česká večeře v doporučené restauraci U Vokálů, poslední řízky a pivo.

V pondělí časně ráno jsme vyjeli směr Villach přes Vídeň. Jenže navigace neměla poslední verzi dálnic a obchvatů, a před Vídní po „odbočte vlevo“ jsme málem skončili v poli. Chytli jsme se auta se značkou IT doufajíc, že nejede na prázdniny třeba do Chorvatska a společně s ukazateli po cestě a selskou dedukcí a ženskou logikou jsme se dostali s naším Italem až na hranice za Villach. Tam jsme se s naší mobilní italskou navigací probliknutím dálkovek rozloučili, a on pokračoval směr Slovinsko, kdyžto my zaměřili nový cíl Udine. Na dálničním Autogrillu Fratta Nord na A4 nad Duinem jsme se potkali s našimi kamarády, a společně jsme dojeli až k prvnímu z mnoha cílů do Chioggia.

Chioggia

Chioggia je italské město v provincii Venezia. Mnohými je nazýváno „malé Benátky“ kvůli své historické zástavbě v centru města, která se podobá té benátské. Je to kouzelné rybářské městečko s bohatou historií, propletené kanály a mosty. Největším z kanálů je Canal Vena, přes který vede 9 mostů, z nichž největším je Ponte Vigo.

Kemp Il Porto byl krásný a nastavil příčku pro příští kempy velmi vysoko. Kóje na travnatých plochách oddělené buxusy a nad hlavou přírodní střecha z popínavek. Čisté toalety i sprchy, vody kolik spotřebujete, krásná kavárna majíc od rána teplé pečivo a kávu. Sezení na terase a výhled přes upravenou písečnou pláž na širé moře. Zázemí pro děti, klouzačky, stěny, prolézačky, přitom pocit bezpečí. Večerní sezení při kytaře pod olivovníky a nespočet různých zdravě vypadajících koček. Učiněný ráj a smíření s cestovatelskými plány.

Bologna

Oběd jsme si zavdali sníst v městě, které jsem chtěla dětem ukázat. Bologna je starobylé univerzitní město, díky stavbám z červených cihel, četným podloubím a desítkami věží vás pohltí atmosférou. Díky typickým italským zácpám jsme přijeli docela pozdě, pak ještě trable s parkováním, a ze zoufalství jsme nechali jakémusi Italovi klíče od auta a lámanou italštinou jsme se domluvili, že přijdeme asi za 5 hodin, ať nám auto zaparkuje, no co..nabízel se za 10 eur. Vzali jsme z auta jen doklady a peníze a věřili, že Itala i auto po 5 hodinách najdeme. S dětmi jsme měli jasný cíl (myslím, že nás to napadlo při házení replik ze seriálu Gilmorovy děvčata), propašovat se aspoň na nádvoří univerzity založené roku 1088, zaměřené především na římské právo. Stalo se. Po brzké večeři jsme vyjeli přes Apeniny směr západní pobřeží. Na tom východním totiž hlásili deště a bouře.

Historické centrum Bologni je památková rezervace o rozloze 142 ha, patří k největším v Evropě a přes poškození bombardováním za války má velké množství středověkých, renesančních i barokních památek. Typická jsou četná podloubí v celkové délce 38 km. Symbolem města jsou „Dvě věže“ (Asinelli o výšce 97 m a šikmá Garisenda, 48 m), spolu s dalšími asi 20 věžemi pozůstatek raně středověkého města, kde jich bylo téměř 100.

Cesta z Bologni byla přes střed Itálie přejezdem přes Apeniny, venkov a samé serpentýny docela náročná. Nutno říct, že jsme stavěli na krátké pauzy u stavení, kde jsme dostali od pomerančů, jablek, rajčat cokoliv zadarmo, jen za vřelý a upřímný pohled dvou hladových dětí, kterým se lehce motal z cesty žaludek. Slunko se s námi rozloučilo za Pistoiou nádherně do růžovofialova zbarvenými Apeninami a my si řekli, že už dojedeme do nějakého kempu na pobřeží kdesi u Pisy. Cestou jsme neodolali středověkým městečkům a svačili v romantických pohledech které zdarma nabízí celé Toskánsko.

Před půlnocí jsme dorazili do jediného kempu, který vypadal, že nás ještě přijme. Pravda, není jednoduché v plné sezóně kolem půlnoci najít rozumný kemp a ještě koukat na cenu. Naším útočištěm se stal typicky turistický kemp Aurora. Sice komplet zázemí, včetně bazénu a animačních programů pro všechny generace, ale nic pro nás. Ráno jsme se zabalili a zhrzeně odjeli, jelikož složení lidí, zaměření služeb se úplně vymykalo naším představám. Vrátili nám 38 euro a my se odporoučeli při pobřeží směr sever. Při cestě jsme se stihli ještě vykoupat v moři, ale zase, kam se hrabe Václavák o demonstracích. Moc lidí, všechno předražené, včetně obyčejných těstovin s pestem v dětské porci za 23 eur.

Nakonec jsme spali na doporučení nadivoko v bývalém kempu poblíž Marine Di Massa. Prostředí připomínající skládku, zem tvrdá a vyprahlá, starousedlíci v mobilhomech co se na nás divně tvářili, ale čert to vem, na noc to bylo dobrý. Ke všemu přes silnici byl piniový háj a pláž, čistá voda a hlavně jakýsi luxusní Marine Club, který si úplně nekontroloval, kdo jeho služeb využívá. Jeden den jsme se celých 10 hodin tvářili jakobynic a nad míru dost snobsky, že jsme mohli využívat všeho co onen luxus poskytoval. Od jídla a pití, přes toalety, sprchy, slunečníky i pohodlná lehátka. Takhle jsme využili i „volného vstupu“ druhý den ráno a odpoledne jsme si zajeli na výlet do Pisy.

Pisa

Můj telefon měl zrovna asi povinný odpočinek, tudíž jsme vyjeli do Pisy totálně bez informací, spoléhajíc pouze na dopravní ukazatele a pak na Infocentra. Cesta byla hezky značená až na všudypřítomné výmoly, takže tankodrom k záchytnému parkovišti před Pisou jsme neminuli. Parkoviště plné autobusů a davy tekoucí kamsi nás vyplivly až u hlavní brány staré Pisy po necelém kilometru, ale bez sebemenšího stínu. Branou jsme viděli 3 mramorové skvosty a milion lidí. Padla tedy otázka: „Jít do víru fotkychtivých turistů, nebo si procourat liduprázdné uličky, poznat opravdovou Pisu a pak s náznakem večerního stínu obejít turistickou senzaci?“ Nebudu nic předstírat, zvítězilo jídlo, ikdyž částí davu jsme se museli jako vláček prodrat. Na malebném náměstí jsme našli rodinnou restauraci, klid, stín a perfektní jídlo. Možná díky teplu nám stačily jen těstoviny s pestem, a jako obvykle, o džbánek se 3 dcl bílého Pignotu jsme se poctivě a umírněně dle věku 6-10-36 podělili.

Pisa leží v severozápadní části země, na obou březích řeky Arno, 10 km východně od jejího ústí do Ligurského moře. Má překvapivě bez mála 90tis.obyvatel a je známá hlavně kvůli Torre Pendente na náměstí Piazza dei Miracoli. Dnes je Pisa známé univerzitní centrum, kdy v jeho historii zde najdeme i slavná jména třeba jako Galilei Galieo.

Ale zpátky na Piazza dei Miracoli nebo-li na Pole zázraků Od roku 1987 je součástí Světového dědictví UNESCO, a leží v severozápadní části historického města a je ohniskem turistického ruchu. Nejznámější stavbou je Šikmá věž (Torre Pendente), pravděpodobným autorem je Gerardo di Gerardo, byla postavena roku 1173, ale už 1185, když byla postavena tři patra, se ukázalo, že je nakloněná. Kolem 1270 přibyla další poschodí, ale stavitelé se vzdali úmyslu postavit nejvyšší věž na světě a roku 1350 věž završili stolicí pro zavěšení zvonů v šestém patře. V další historii se věž stále nakláněla, až v devadesátých letech minulého století proběhly opravné práce, bylo zpevněno podloží a Torre Pendente „se navrátila“ do stavu přibližně v 18. st. Věž má 56,6 m, vychýlení stavby je 5°30′ jihovýchodním směrem. Další z trojice je Dóm Panny Marie Nanebevzaté (Duomo di Pisa), pětilodní románská basilika s trojitou příčnou lodí, vznikl v letech 1063-1118, eliptická kupole nad křížením je z roku 1380. Poslední v trojici je Baptisterium (Battistero di San Giovanni), velká křestní kaple, bylo založeno 1152, gotické patro je z let 1250-1294 a kupole byla dokončena 1358.

Celý prostor byl okupován jak turisty, tak armádou, která byla všudypřítomná celému našemu Tripu Itálií, kvůli hrozbě teroristických útoků i klidnění vyhrocené imigrační situace. Nutno říct, že vždy, když jsme viděli nějaký problém, to byl problém zaviněný arogantním turistou domáhajícího se vstoupit do zakázaného prostoru, nebo plno kapsářů, kteří mají v turistických oblastech žně. Nikde jsme nepocítili strach nebo nebezpečí z imigrantů, nebo terorismu. Naopak, čím více poznáváme Itálii a čím víc se odvažujeme jezdit do živých oblastí, tím se cítíme bezpečněji a kvitujeme tamní pohostinnost.

Poslední den v Masse jsme věnovali návštěvě severně položené oblasti Cinque Terre, kterou tvarovaly vlny Ligurského moře. Z pěti vesnic jsme navštívili Monterosso. V roce 1999 zde byl na ploše 38,6 km² vyhlášen Národní park Cinque Terre. Na skalních terasách se pěstuje vinná réva a olivy. Jednotlivé vrchy mají nadmořskou výšku mezi 500 až 800 m.

Monterosso al Mare je největší z obcí Cinque Terre, které jsou zapsané ve světovém dědictví UNESCO od roku 1997. Nachází se v provincii La Spezia, v Ligurii, na severozápadě Itálie. K hlavním památkám náleží kostel San Giovanni Battista z konce 13. st., kapucínský klášter San Francesco z počátku 17. st., strážní věž a věž Aurora z 16. st. Obě části města propojuje tunel ve skále a od kostela je možné vidět téměř celou Cinque Terre. Všudypřítomní malíři, hudebníci a zmrzlina člověka nadchne romantickou náladou a souzněním. Jen ty ceny nás přivedou zpět do reality.

Oběd v křivolaké uličce 40 eur pro 3 lidi. Parkování za 6 hodin 20 eur, ale v klimatizované, hlídané garáži. Ono totiž v prťavých uličkách na svazích Ligurských Apenin stejně není kde jinde zaparkovat.

Monterosso je městem klidu, kultury a mořských dobrot. Hodně připomíná oblast Amalfi, pomalu i výší cen. Určitě by stálo za to projet se po Ligurském moři lodí a pozorovat Cinque Terre z paluby lodi. Pro děti to moc vhodné není a co se třeba cyklo výletů týká, tady vypotíte najisto několik kil. V rovině tu snad není ani promenáda na pláži.

Cestou zpět jsme se chtěli navečeřet v horské vesničce s cihlovým kostelem, ale kamarádi píchli obě kola, a tak o adrenalin nebylo nouze. Najít autoservis, opečovat děti, dostat se vůbec k našim stanům, koupit nová kola, dost velká zábava pro jednu noc. Ale povedlo se, a my se ráno mohli zabalit a vyjet směr domov. Jenže cestou jsme s dětmi bájili o zážitcích a o náladě a najednou se nám na dálnici objevila cedule s ukazatelem na Lago di Garda…180km. Bylo rozhodnuto.

Lago di Garda

Lago di Garda je největší italské jezero ležící na hranici Horní Adiže, Veneto a Lombardie. Severní úzká a dlouhá část jezera připomíná fjord, který obklopují hřbety až 2000 m vysoké. Jižní širší část je tvořena morénovými zbytky. Jezero má rozlohu 369,98 km². Je dlouhé 51,6 km a široké 17,2 km. Délka jeho břehu je 158,4 km. Průměrnou hloubku má 136 m a maximální hloubku 346 m. Leží v nadmořské výšce 65 m. Pro svoje podmínky je známé pěstováním citrónů, oliv a vína.

Malcesine je obec v provincii Verona v italském regionu Veneto. Nachází se cca 120 kilometrů severozápadně od Benátek a asi 40 kilometrů severozápadně od Verony. Leží na břehu Gardského jezera. Dominantou městečka je hrad Castello Scaligero s opevněním ze 13. století a starou středověkou věží. Na území hradu byly nalezeny pozůstatky etruských hrobů. Opevnění hradu vybudoval rod Scaligerů, který v oblasti vládl v průběhu 13. století. Zajímavostí je, že v roce 1786 zde vyslýchali Goetheho na místní radnici ohledně podezření ze špionáže, neboť si kreslil skici hradu. Goethe na tento incident vzpomíná ve svém díle o cestě do Itálie. Za Malcesine se zvedá 2218 metrů vysoká hora Monte Baldo. Lanovka na ni vyváží turisty do výšky 1750 metrů nad mořem. Z toho místa je pak možné pokračovat pěší túrou na vrcholek hory.

Ke Gardě jsme přijeli z jihozápadu a poprvé jsme viděli Gardu z druhé strany od Brescii. V Limone jsme se rozloučili s kamarády, kteří se vraceli zpět do Čech, kvůli končící dovče, a my si řekli…jedeme ještě na druhý břeh a pár dní se tu zdržíme. Je třeba říct, že Gardu známe velmi dobře od Malcesine jižněji, a tak jsme našli kemp nad Malcesine s poetickým názvem Azzuro, a ještě s poetičtějšími majiteli. Byli jsme strašně unavení, vyhořela nám klimatizace v autě, a na dálnicích bylo nesnesitelné vedro. Měli jsme za sebou 370 km a pomalu padala tma. Majitelé nám ukázali volné místo pod starým olivovníkem hned v druhé terase kempu, poblíž kávou vonící recepcí, toalet a hlavně asi 30 kroků do ledového ale průzračného jezera.

Měli jsme štěstí v neštěstí, začínal foukat pořádný fičák, a my se stavěli stan se sekerou v ruce a natočenými světly auta. Najednou k nám přišli motorkáři odhadem tak 60 let staří a začali nám pomáhat. Noc byla úžasná ikdyž s bouří v zádech. Ukázalo se, že motorkáři byla banda kamarádů od Drážďan, kteří se dali dokupy po 40 letech od školy a projeli Polsko, Slovensko, Slovinsko, Itálii, Gardu a přes Karlova Vary chtějí zpět do Drážďan. Tahle noc byla poslední jejich dobrodružné cesty v Itálii.

Náš první den na Gardě jsme začali plaváním v ledové vodě, pak výlet přes Malcesine na kolobrndě, in-linech a longboardu, lodí do Limone a zpět. Garda je úžasná pro sportovní vyžití všech věkových skupin i všech úrovní náročnosti. Kolem jezera je krásná cyklostezka, desítky pláží, restaurací, barů i zmrzlináren. Malcesine je kouzelné středověké městečko s hradem, dohlížejícím na vodní hladinu. Tucty romantických zákoutí nasvětlených lampami a co vchod do dvora, to rodinná restaurace s delikatesami, které se uloví nebo vypěstují u Gardy. Při zátokách jezera jsou půjčovny paddleboardů, windsurfů, lodí, vodních skútrů, šlapadel. Na kopcích jsou traily a sjezdy pro bajkery všech úrovní. Pro turisty lanovka na Monte Baldo a maličkaté uličky táhnoucí se skrz olivové háje po svazích hor lemující severní část Gardy.

Zkrátka, chcete-li aktivní dovolenou, pak Garda je pro vás tím pravým rájem.

Pravdou je, že Garda byla naší poslední destinací, a tak jsme si ji užili trochu rozhazovačně. V restauraci na Porto Vecio jsme bohatě povečeřeli, popili Pignot, a zase se soumrakem a osvětleným hradem Castello Scaligero jsme se vraceli zpět do kempu Azzuro. Do sprch se nám nechtělo, ale svěží vítr v jezeře vytvořil půlmetrové vlny, které byli na osvěžení před spánkem jako božská koupel.

Ráno opět gardské vlny jezera, pak domácí koblihy a kapučíno, půjčení paddleboardu a celý den na hladině jezera. Večerní procházka po promenádě do 4km vzdáleného Bikebaru, večerní koupačka a poslední noc ve stanu. Dost divoká, dost bouřlivá noc a kupodivu dost deštivá. Ráno jsme se probudili a počasí se změnilo o 180 stupňů. K nám vždycky přívětivá Garda začala být chladná a větrná. Předpověď počasí na další 3 dny hlásila deště, bouřky a kroupy, tedy jsme se zabalili a přes Rakousko jsme začali desetihodinovou cestu domů.

Ranní snídaně kemp Azzuro 8 eur pro 3 lidi. Rozmazlovací večeře v Malcesine 47 eur, achjoooo. Loď z Malcesine do Limone a zpět 16 eur pro 1 dospělého a 2 děti. Půjčení paddleboardu v kempu zdarma za dceřino pěvecké a taneční vystoupení

Zkrátka, tohle cestování má své kouzlo. Možná jen pro nás, pro trojlístek matka-dcera-syn, nebo možná proto, že právě na tomhle výletu jsme si uvědomili, jak moc nám chybí jeden moc prima mladý cestovatel, nebo možná jen proto, že zlato padající ze Slunce a pocit totální volnosti je pro nás tím největším darem, který chceme sdílet s lidmi, které milujeme z celého srdce.

Zamilovali jsme se tak moc, že letos jedeme podobnou výpravu už ve složení vzácného pětilístku: matka-dcera-syn-mladý cestovatel-naše společné 3měsíční štěstí.