Máme před sebou diametrálně odlišnou cestu do Alp než jsme zvyklí, vezeme si s sebou na výlet rodiče, kteří nejsou nejmladší a i zdraví není úplně stoprocentní. Takže jsem se při plánování výletu fakt zapotila. Cíle mají být na dojezd autem, nic namáhavého, tak 1km, a možnost odpočinku. Kombinace výhledů, města, kultury, hor a řek.
Směr Korutany vyjíždíme v 8 ráno na prodloužený víkend, častěji stavíme, a delší zastávku volíme u Traunfall.
Traunfall
Zastávka při cestě na prodloužený víkend je příjemným zpestřením 6ti hodinové cesty. Stačí vám na ni 30minut, podle toho jak moc chcete fotit:) Průzračná voda, vodopády, jarní zelená, sluneční svit nám zajistí první WAUefekt i první ukázku kondice všech členů posádky.
Na ubytování jsou to pak ještě 3 hodiny jízdy, ale je na co se koukat a tak cesta ubíhá bez potíží. Ubytování vybral můj manžel, takže je to vysoko, je to po úzkých silničních, je s výhledem a je velmi charakteristické a typické pro Korutany. Bydlíme v novodobém hradu, který se začal stavět v roce 1958. 75m2 s 2 koupelnami je naprosto dostačující a srdíčko plesá.
2.den aklimatizujeme stařečky na život v 900metrech nad mořem. Na dopolední výlet jedeme 20minut autem na jeden z nejvyšších vodopádů Rakouska, odpoledne jen městská turistika a grilčo.
Fallbach
200m vysoký vodopád a my jsme měli štěstí deštivého počasí a tedy dostatku vody a nedostatku turistů. Prostředí u vodopádů je plné negativních iontů, dřevěných lehátek a možnosti zrelaxovat tělo i ducha. Děti tam mají dostatečně velké hřiště a my všichni spoustu moznosti ke krásným záběrům.
Cesta z parkoviště vede nakloněnou rovinou nějakých 400m k patě vodopádu.
Spittal an der Drau
Městečko nad jezerem se zámeckým parkem a zámeckém, který určitě stojí za projití, vyblbnuti na dětském hřišti, relaxaci u vodních prvků, nakoupení zásob a honem k jezeru. Jinak z města vede lanovka na Goldeck, který je jistě dalším prima cílem.
Seeboden
Městečko na břehu jezera, bohužel plné hotelových a apartmánech resortů a v sezóně bych tu být nechtěla. Je tu málo míst k parkování. Nicméně park, který je mezi hotely je krásný, lemovaný lodičkami, labutěmi, spoustu odpočívátek a úlů. Třešničkou na dortu byl roj visící nad stromy:)
3.den se probouzíme do polojasného dne s nízkou oblačností. Modlím ke všem horským bohům, ať nám dopřejí ukázat rodičům hory ve všech svých krásách. V plánu máme vytáhnout rodiče nad 1650m po horské silničce s převýšením 1080metrů na 22km.
Vyjíždíme před polednem směr Lammersdorfer Hutte. Sklon placené silnice za 9 euro přes 15°, auta funí, chlapi mají škodolibý úsměv a holky mají vytřeštěné oči, babička vzývá božstva světa.
Parkujeme ve výšce 1650m.n.m.. Máme před sebou procházku na 8,5km s 400m převýšením na vyhlídku Granattor, přes vrchol Lammersdorfer Berg 2063m.n.m. Starečci se budou pinožit kolem chaty po vrstevnicích. Zase obracím k síle hor a prosím, aby ustoupily mraky, rodiče viděli výhledy na alpské štíty a jezera, a my se dostali zpět v co nejkratším čase tak, abychom rodiče moc neunavili a vše bylo „NAPOHODU“.
Vyjíždíme před polednem směr Lammersdorfer Hutte. Sklon placené silnice za 9 euro přes 15°, auta funí, chlapi mají škodolibý úsměv a holky mají vytřeštěné oči, babička vzývá božstva světa.
Mlha jako hrom, oblaka na zemi. Ale…modlitby fungují a z tajemného možného oparu se občas objeví blankytně obloha, častěji a častěji se nám ukazují výhledy na údolí. Granattor je jak na posvátné plošině zahalující se závojem, při sestupu pak panoramatická cesta nad jezerem Millstatter See. Doběhneme k Lamersdorffer hutte a potkáváme rodiče vracející se z výšlapu, nějakých 1750m dobyli. Pochutnali si na místní gulášovce a štrůdlíku:)
Cesta dolů je stejný očistec jako nahoru, brzdíme vším co máme 🙂 Nevím jestli bylo lepší jet v mlze a nevidět, kam by auto mohlo spadnou. Nebo jet za krásné viditelnosti a…:)
Lehká prochajda po Millstattu po březích jezera, po molech, po náměstí a pak na ubytko. Večeře, prochajda kolem kopce – protože jsme toho měli ještě málo 😊 a pomalu balit. Ráno chceme brzo vyjet a velkým přáním je zastavit se v Hallstatu. Ovšem….tohle turisty přeplněné městečko bude velký otazník…povede se nám?
Parkoviště u lanovky plné, parkoviště P1 volné, to vypadá slibně. Babička s dědečkem moc neprotestují a vydávají se téměř sami směr lanovka. Překvapeni situací využíváme moment překvapení a jdeme dopředu abychom koupili lístky…..neuvěřitelné, babička nastupuje a jedeme vstříc 300m převýšení. Nutno říct, že jsem kontrolovala v kabině lanovky oba dva rodiče, ale ti se drželi statečně. Babrlína sice protestovala nahoře na vyhlídku World heritage View, ale nakonec stejně šla alespoň na kraj tak, aby viděla Halštatské jezero v plné kráse. Cesta dolů v první řadě z okna nám dala krásný výhled na míjení kabin lanovky. Hloubka byla hloubější, než výška, ale….zvládli jsme to s očima navrch hlavy 😊 Bábinky věta: JSEM DOBRÁ, ZVLÁDLA JSEM TO! Bude rezonovat ještě dlouho.
Hallstatt je určitě krásný, ale ti turisti….I v mimosezóně jsou tu davy. Jsem zvyklá na malebné vesničky bez lidí, s živým duchem…tohle je takový suvenýr z cest, atrakce. Hezká tečka za parádním prodlouženým víkendem s rodiči, pro které je to určitě nezapomenutelný čas.
Nebyla by to dovča, kdyby neproběhla kebab. Takže u Traunsee naplníme pupíky na návrat do Čech. Pak se ještě vyblbneme u vyhlídky nad vodou a frčíme.
Je svátek matek a já jsem happy jak dva grepy, protože jsem měla u sebe 3 naše děti a vlastní mámu s tátou. Manžela po boku, který prostě zase byl přesně takový, jaký chlap a opora má být. Vědomí, že lidské tělo je neuvěřitelný mechanismu, který slouží, pokud mu dáváš motivaci. Vědomí, že v Čechách na nás čekají natěšení druhý rodiče, abychom se zase potkali a vyprávěli si o zážitcích. Existuje něco víc?
Zkrátka ačkoliv Korutany nepřinesly toliko k vidění jak je naším zvykem, ale přinesly nám NÁS. Ukázaly nám, že POMALU, JE V ŽIVOTĚ STEJNĚ POTŘEBA!
