Lichý rok je tady a to znamená jediné, pánská jízda směr Asie je zpět. Po minulém výjezdu na Bali v 8 mi lidech jsem to chtěl trošku snížit z mnoha důvodů, takže nás tentokrát jede 9. Za to v pozměněném složení s čerstvou krví 😀
Tradičně nebylo předem určeno, kam se pojede, a čekalo se na jakékoliv výhodné letenky směr Jihovýchodní Asie. Modlil jsem se za Vietnam, ale přišly letenky z Vídně na Phuket s Air China za 12 990,- což bylo neodolatelné. Každopádně vyhledávat letenky v nejlevnější kategorii pro 9 lidí je dost oříšek a dost často tolik levných letenek ani není. Mně se to naštěstí povedlo pro všechny za stejných podmínek.
Teď už jenom stačilo vybrat, jak těch 12 dní v Thajsku strávíme. Určitě jsem chtěl celou dobu jezdit na skútrech a v mapě jsem si označil asi 5000 míst. Stačilo je dát dohromady, něco vyloučit a rázem byla trasa na světě.
Dalším úskalím je rezervace ubytování pro velkou skupinu, kdy spousta hotelů ani tolik kapacit záměrně na Bookingu nenabízí, a tím automaticky vybírám z menší nabídky než pro dvojici. Naštěstí je ve všech destinacích na výběr a my bydlíme v průměru za 300 na osobu na noc. Abychom nemuseli měnit a vozit zbytečně moc Bathů, většinu ubytku jsem platil už z ČR.
Samostatná kapitola je najít poblíž letiště půjčovnu skútrů za rozumnou cenu s dobrým hodnocením a dostatkem motorek. Po dost zdlouhavém obepisování několika půjčoven a smlouvání ceny jsme měli půjčovnu přímo u letiště, takže vyzvednutí i navrácení bude optimální. Před odjezdem z ČR doporučuji udělat si mezinárodní řidičák (50,- Kč na počkání), ten náš neplatí a už vůbec nikoho nezajímá, že s naším Béčkem můžeme řídit malý motorky v ČR. Takže řidičák na Ačko je nutný.
1. den – Cesta
Brzy ráno odjíždíme směr vídeňské letiště a Mazur parking. Druhé auto mělo problémy projet přes bránu, protože měli QR kód jenom v telefonu a ne vytištěný jako my, takže radši tisknout. Parkoviště je přímo v areálu letiště a každých 10 minut jezdí svoz na terminál. Check in (který nešel udělat online) proběhl bez problémů a odbavil jsem všech 9 lidí najednou. Paní u přepážky z nás neměla moc velkou radost, protože nás musela každého dát do pěti systémů, a tím pádem jsme zablokovali přepážku na půl hodiny, ale všichni jsme seděli pohromadě.
O Air China jsem četl všechno možné. Každopádně jsme seděli v pohodlných sedačkách s dostatkem místa, dostali jsme polštář a deku, před sebou velká obrazovka se stovkami filmů, jídlo 2x během letu (chuťově mnohem lepší než se Singapure airlines) a nápoje kdykoliv k dispozici. Za mě velká spokojenost. Po příletu do Pekingu je nutný projít přes několik různých kontrol, při každé se prokazuje pas, palubní pas a všude si nás fotili, museli jsme vylít i vodu, kterou jsme měli už v bezcelním. Na letišti v Pekingu byla docela zima, ale spousta sedaček, na kterých se dalo ležet a předstírat spánek. Venku panovalo počasí typické komunistické, všude mlha a rýsovali se jenom čtvercatý paneláky.
Na Phuket se letělo s odost starším letadlem než do Pekingu, sedačky nebyly 3-3-3, ale 2-4-2, v palubním infotainmentu bylo 27 filmů celkem a to bylo asi tak všechno. Ale jídlo bylo supr i tady. Po příletu na Phuket se vystává fronta u mezinárodní kontroly, dostane se vízum on arrival, který se neplatí, stačí oskenovat všechny prsty a říct, na jak dlouho člověk letí. Pak už jenom trefit správný výlez z letiště a dojít si vyměnit peníze do nejbližší směnárny, která je před letištěm. Ubytování jsme měli kousíček od letiště, takže nebylo potřeba brát taxi. Jenom jsme si prohodili plavky, našli nejbližší pláž a šli se vykoupat při západu slunce. K večeři jsme vybrali jednu z mnoha našich typicky místňáckých restaurací s malými stoličkami, kde bylo nás devět a pár dalších lidí. Převážná většina se dala pad thai. Jenda si dal nepálivou bazalkovou masovou směs, ze který se opotil, ale nebyl zdaleka tolik opocený jako Mára ze své polívky tom yum. Pak už jenom koupit nezbytný opalovací krém a krém po opalování, vodu, ještě palačinku s čokoládou a banánem, a jde se spát. Na wifině jsme ještě nainstalovali aplikaci Simly, kde jsme si přes eSim koupili datový balíček na 5GB na měsíc za 130 korun. Původně jsem přemýšlel o Airalo, ale mají balíčky na 10 nebo 20 dní a my byly 12 dní, navíc jsou o dost dražší než Simly.
2. den – Přesun Khao Lak
Ráno jdeme vyzvednout motorky. Jdu dřív, aby to bylo co nejrychleji vyřízené. Vybral jsem půjčovnu kousek od ubytka i letiště se supr hodnocením, aby nebyly problémy. Už po mé první větě: „Mám rezervaci na 9 motorek“ a zmatenému výrazu obsluhy bylo jasný, že to tak jednoduše nepůjde. Pro jistotu jsem se před odletem několikrát připomínal, ale motorky stejně nebyly. Prý ty naše má někdo vrátit odpoledne. My neměli čas na čekání, takže po nějakém dohadování a handrkování jsem souhlasil s menšíma motorkama a 2mi většími, ať už můžeme jet. Pak zase nějaký nešly nastartovat a pořád nějaký problém. No nic, o 2 hodiny později jedeme směr benzinka. Cca po 4 kilometrech a prvním střetu s dopravou tam dorazíme, abyste se dozvěděli, že Jarda se musel vracet pro zapomenutý batoh a brýle. Tím si ubral dojezd o kilometr, který ho musel i s motorkou na benzinku dotlačit místní dobrodinec.
Cestu jsem záměrně (jako při všech našich přejezdech) neplánoval po hlavních cestách, ale menších „zážitkových“ s co nejmenší dopravou. První zastávka byla vyhlídka Samet Nangshe Viewpoint na záliv Phang Nga Bay. Pod vyhlídkou přestala fungovat jedna motorka (baterka v háji). Povedlo se mi tam domluvit nabíjení, než se vrátíme. Zvládli jsme ve vedru vyjít nahoru a kochat se výhledem na záliv plný vápencových skal. Krása. Motorka nabitá, supr. Jenže zase nešla druhá. Ze startování nefungujících motorek se stala taková naše denní rutina. Pomalu se mě zmocňovala deprese. Naštěstí se stánkařce povedlo motorku nakopnout a my okoukali, jak se to dělá bez startéru. Snad dojede, kam má. Pokračovali jsme krásnou zelenou džunglí plnou palem, kaučukovníků, ananasových plantáží a malých vesniček. Dokonce jsem viděl i slona. Cesta nádherná, téměř bez dopravy. Do Khao Lak už zase po 4proudovce. Na ubytko jsme dorazili jenom v 5ti. Zbytek sledoval špatnou motorku a zajel si x kilometrů, než na to přišli. Hlavně že dojeli. U ubytování byl masážní salon, který se pan majitel snažil vnutit každému, kdo kolem prošel, a mně masíroval i za chůze, když mi předával klíče od pokojů. Rychle jsme došli na koupání při západu slunce k nedaleké moc hezké pláži a na véču. Další den nás čeká mnohem delší cesta, snad bez problémů už.
3. den – Přejezd do Surat Thani
Všem se po menším přemlouvání povedlo nastartovat motorku a my se mohli vydat na druhý nejdelší přejezd do Surat Thani. Začátek cesty po čtyřproudovce nic moc, ale jak se odbočí do vnitrozemí směr k Khao Sok parku, už je to paráda. Menší silnice, spousta zatáček, občas nějaký výjezd a žádní turisté. Všude kolem nás se tyčily vápencové skály, obklopené bujnou zelenou vegetací, kaučukovnikovými a palmovými plantážemi a malými vesničkami. Po první zastávce na Khao Sok Viewpoint jsme pomalu dojeli až k mostu Suspension Bridge, kde jsme se i výborně nabaštili a mohli pokračovat na vyhlídku na vodní rezervoár. Při pohledu na něj mě trochu zamrzelo, že jsem nakonec nezařadil ubytování někde poblíž, nebo přímo v jedné chatičce nad vodou, ale po každé cestě vím, že bych ji příště naplánoval jinak a ta letošní nebude určitě výjimkou. Následně jsme vyrazili k chrámu Nilpao stone relics. Jenže po tom, co nás navigace zavedla do palmové plantáže, kde ani nebyla viditelná cesta, jen zoraná půda. Raději jsme to otočili a jeli na ubytko. Následovala bohužel zase cesta po 4proudovce, ale člověk se tomu nemůže úplně vyhnout. Převážně se snažím jezdit maximálně 60, aby všichni bez problémů stíhali vzhledem k různé síle motorek i váze účastníků. Z jednoho kopece se mi to trošku víc rozjelo, což jsem poznal při pohledu do zadního zrcátka, kde byl Bajtlik úplně přimáčknutý na řidítkách kvůli snížení odporu vzduchu, aby mi stačil. Aby to nebylo vše tak idylické, tak Vojta píchnul a my museli řešit výměnu duše. Naštěstí mechanik byl poblíž a za půl hodiny ji měl vyměněnou.
Při příjezdu do Surat Thani začala houstnout doprava a vzrůstal počet semaforů. Po check-inu a krátkém odpočinku následovala návštěva night marketu, kde asi všem přecházely oči z variací a možností jídel. Snad si každý vybral a byl spokojený. Já měl báječný mangový fresh a moc dobré smažené nudle. Paleta možností byla nepřeberná: ovocná smoothies, grilované různé maso a zelenina, koláčky, buchty, nudle na všechny způsoby, saláty, sushi, všelijaké smažené dobroty, ořechy v karamelu… Prostě moc dobrot.
4. den – Tai Rom Yen National Park
Každý dostal na výběr, jestli se připojí k výletu na vodopády do NP Tak Rom Yen, nebo bude odpočívat či jinak trávit den. Nakonec nás jelo 6. K prvnímu vodopádu Mueang Thuat Waterfall. Po odbočení z 4proudé silnice se jelo převážně zemědělskými oblastmi, kde se střídaly durianové, mangové a kaučukové plantáže. V jinak rovinaté krajině je zasazena zelená špičatá džungle. Při příjezdu na parkoviště u vodopádu mi přes cestu prolezl asi metrový had, což naznačovalo složení místního zvířectva. Krom hada jsme viděli ještě pár ještěrek, včely, různě velké a barevné motýly a slyšeli něco, co dělalo hrozný kravál. K vodopádu je to asi kilometr po pěšině a schodech hustou džunglí. V parném dni potěšila možnost koupání pod vodopádem, který byl velice osvěžující a bez lidí.
Během přejezdu na druhý vodopád Phet Phanomwat jsme hledali oběd. Nebylo to úplně jednoduché, ale u jednoho stánku s mangem jsme se za přihlížení celé thajské rodiny domluvili na něčem k jídlu. Rodinka poscháněla u sousedů dva stoly a 6 židlí, dostatek příborů a bylo přichystáno. Modlili jsme se za něco normálního. Nakonec jsme si pochutnali na smažené rýži s hovězím, bazalkou a volským okem. Zážitek byl lepší než samotné jídlo, ale kvůli tomu jsme přece tady 😊
Před druhým vodopádem se vybíralo vstupné 40 bahtů pro domácí a 200 pro ostatní. Co by jim na to asi řekla EU a všichni ochránci a řvouni proti všemu a všem… Nicméně byla šance, že uvidíme i slony, podle plánku před vstupem. Slony jsme neviděli, vodopád byl menší než předešlý, ale koupali jsme se s velkýma rybama v jedné tůni. Podle mě jsme si to užili všichni. Jako bonus se Honzovi povedlo místní ostrahu naučit pořvávat „Sparta Praha“.
Poslední zastávkou byla vyhlídka nad městem Phra That Srisurat, která určitě za zastávku stála. Navíc vedle chrámu je několik sklenic s v lihu naloženými hady a jinými živočichy. Mára prohlásil, že je to tak hnusné, že to ani fotit nebude.
Večer jsme se s Jendou vydali na menší lokálnější trhy s jídlem na břehu řeky, kde jsme koupili 2 nakrájená manga za 22 korun, Jenda si dal palačinku s čokoládou a pak v restauraci jsme to zakončili smaženou rýží a vepřovým s curry kořením. Ještě vyfotit svítící most Srí Tapee a krásně nasvícený Surat Thani City Pillar Shrine a jde se plánovat přejezd na Koh Lantu.
5. den – Přejezd na Koh Lantu
Odjezd zavčasu, protože je před námi cca 230 km po ne úplně hezkých cestách. Myšleno rovných a víc proudých. Od začátku jsem nasadil vyšší rychlost, což v našem podání bylo kolem 70,. I když někteří tvrdili, že jim motorka nejede přes 50, najednou mi stačili. První dvě hodiny to bylo fakt na prd po dálnicích, pak jsme zapomněli Jendu na jedné odbočce, protože šel čurdit a já si toho nevšiml, a pak už se jelo po normálních okreskách. Povedlo se nám i najít fajn restauraci, a dokonce supr chrám Wat Khlong Thom. Kousek před trajektem nás zastihl pořádný slejvák, naštěstí jsme se schovali pod přístřešek a nebyli úplně durch. Podél cesty se ve stáncích prodával ananas 5 velkých kusů za 100 bahtů, škoda, že se nedají pašovat ve velkém do Čech. Lístek na trajekt si motorky kupují až před vjezdem na něj, nikoliv dva kilometry předem, jak se píše na netu. Samotná plavba je asi na čtvrt hodinky poklidnou plavbou. Po pár kilometrech na Lantě jsem si připadal jako v jiné zemi. Najednou kolem jezdilo mraky cizinců bez triček a helem v žabkách, všude samý turistický obchod a hotelový resort. Dorazili jsme do první turistické destinace. Po check-inu na ubytování každý dostal jako pozornost supr dobré mangové smoothies. Chtěli jsme si na oplátku dojít k nim do restaurace na večeři, akorát nás poslali pryč, že drží ramadán a večeři nedělají. Hold jsme šli jinam. Nalezená restaurace byla úplně prázdná, takže se nás 9 vešlo bez problémů. Jen co jsme si sedli, už se tam začali slejzat další Češi. V restauraci pro 16 lidí bylo najednou 15 Čechů a obsluha. Jídlo supr, asi nás tu ještě uvidí. Jsem rád, že se dnešek takhle zvládnul, byl to dlouhý náročnější přejezd, ale jinak se mi to nepovedlo vymyslet.
6. den – Koh Lanta, hlavní město, vyhlídky, jeskyně a pláže
Koh Lanta je převážně plážová destinace, ale i tak se tady dá najít pár věcí, kromě pláží. Hned ráno jsme vyrazili do starého „hlavního“ města na ostrově, kde je několik hezkých budov, pár obchodů, dlouhé molo, velká socha humra, maják a potopená pirátská loď. Městečko stojí za návštěvu, ale není to na dlouho. Takhle po ránu je to především ráj Čechů, nikoho jiného jsme tady snad ani nepotkali.
Další zastávkou byl výhled, z kterého jsou vidět moře na obou stranách ostrova Viewpoint On The Bay. Posledních 300 metrů do kopce je po hliněné cestě plné kamení a vyjetých kolejí, ale zvládli jsme to a výhled je opravdu nádherný na všechny strany. Následoval kratičký přejezd k největšímu jeskynnímu komplexu na ostrově Tham Khao Mai Khew. Vstupné pouze s průvodcem stojí 300 bahtů na osobu. Už samotná cesta k jeskyni vede džunglí, leze se po stěnách jenom za přitahování se po laně a další vylomeniny. Kdo nezvládne tuhle cestu, nemá v jeskyních co dělat, tam je to úplně jiný level. Každý jsme dostali čelovku a pomalu se malou proláklinou dostali dovnitř. Jeskyni jsme prolézali asi 40 minut, není to nic pro bačkory. Nikde žádná světla, žádná zábradlí, leze se po žebřících, po kolenou, protahuje se maličkými dírami. Ale stojí to za to. Některé části měly strop určitě 30 metrů vysoký, a naopak některé díry jsme ani neosvítili na dně. Bez průvodce bychom se ztratili. Už chápu stížnosti v hodnocení na málo zábradlí, já neviděl žádné a nad propastí jsme chodili po volně položených prknech. Všichni jsme odešli nějak lehce zašpinění, ale Vojta byl zadělán od hlavy k patě.
Naštěstí po obědě byla pláž Nui Bay. Parkování na přilehlé silnici bylo dost obsazené, ale na pláži to nebylo znát. Nádherný bílý písek, málo lidí, teplá průzračná voda a nad pláží zelená džungle. Po dostatečném vybahnění jsme přejeli ještě o 3 km níž na pláž Bamboo Beach, kde bylo ještě míň lidí a voda byla ještě čistší. Nádhera. Lukyn by se tady pořádně vyřádil na písku a v mělké vodě.
7. den – Místní trhy, sever Koh Lanty a pláže
Ráno po snídani jsme vyrazili směr sever na místní sobotní trh. Všude bylo spoustu lidí a na začátku trhu byl stánek se zákusky, což tady nikdo nečekal. Dal jsem si výborný kokosový. Na trhu bylo všechno možné od základních surovin, jako je syrové maso a plody moře, ovoce a zelenina, připravené curry pasty až po připravené pokrmy k jídlu. Připravené curry pasty jsme se báli koupit, aby se nám to po cestě domů nezkazily. Dalším cílem byla severovýchodní část ostrova, která je mnohem míň turistická. V podstatě jsme za celou dobu potkali asi dva turisty, není tam úplně nic extra k vidění, ale jsou tam krásné úzké silničky a prašné cesty v palmových hájích. Po severu ostrova následoval oběd a návštěva Beautiful Beach. Pláž nádherná s bílým pískem obklopená palmami. Ideální na koupání a odpočinek. Na pláži ani ve vodě nebylo moc lidí. Asi po hodně a půl bahenní jsme vyrazili na další pláž. Naštěstí jsme jeli směr jih, protože akorát začínalo od severu krápat, takže jsme tomu ujeli a o těch 15 km níž, kde nepršelo, jsme si užili i nádherný západ slunce.
Teď už jenom dát poslední večeři u stánku, bohužel v naší oblíbené restauraci bylo zavřeno kvůli ramadánu. Jíst u stolečků pod hvězdami je sice romantika, ale koukat na přibližující se blesky a déšť už takový zážitek není 😊 Následující ráno budeme odjíždět směr trajekt a směr Krabi, kde nás čekají tři noci. Během dne jsem si ještě psala s paní, u který mám objednanou plavbu lodí pro nás všechny na Hong Island, abych se ujistila, že s tím počítá, a dojednala, kde a v kolik nás vyzvednou. Jistota je jistota po zkušenostech s vyzvednutím motorek.
8. den – Přejezd Krabi
Jenda překvapil a chtěl ráno vstávat na východ slunce. Nenechal jsem ho v tom a v půl 6 vstával s ním (stejně bych se v půl 7 vzbudil). Vyrazili jsme na motorkách na již navštívenou vyhlídku orientovanou na východ. Byl jsem dost skeptický, jestli něco uvidíme, bylo zataženo a na jih od nás už pršelo. Nakonec na kousku oblohy bylo vidět vycházející sluníčko a my ani nezmokli. To se změnilo během přejezdu na Krabi. První kapky nás chytily už na Lantě a na trajektu, a pak jsme dvakrát stavěli kvůli silnějšímu dešti. Dokonce mi byla asi 2 hodiny zima, protože pršelo a bylo jenom 29 stupňů.
Na Krabi se dalo dojet asi za hodinku po dálnici, ale s Jendou jsme naplánovali cestu po malých silničkách přes palmové plantáže, která zabrala necelé 3 hodiny i s obědem. Na ten jsme se zastavili na křižovatce uprostřed ničeho. Domluvili jsme si nudle se vším možným nebo rýži s masovou směsí. Za 50 bahtů supr.
Krabi je docela velké město, takže i doprava se dost zhustila. Po ubytování jsme vyrazili směr pobřeží na pláž Klung Muang. Cesta vede kolem desítek skal porostlých bujnou vegetací. Výjevy jak z Jurského světa, nádhera. Pláž je široká, dlouhá s extra jemným pudrovým pískem, který je bohužel příčinou „špinavější“ vody při vlnách.
Večer jsme vyrazili na nedaleký večerní trh. Ten byl úplně jiný než v Surat Thani. Kolem velkého náměstí byly po obvodu stánky se vším možným k jídlu a uprostřed židličky a stolečky na sezení. Navíc je tady pódium pro amatérské vystupující umělce. Konečně jsem si dal mango sticky rice a bylo boží. Jenda si dal asi 5 různých věcí a taky odcházel spokojenej.
9. den – Výstup na horu a západ slunce
Padlo rozhodnutí jet zdolat horu v národním parku Khao Ngon Nak. Je to asi 30 minut jízdy na motorce, trail má mít cca 3,5 km a převýšení cca 600 metrů. Po příjezdu a zaplacení vstupného 200 bahtů na osobu jsem ještě musel zapsat jména, odkud jsme a čas příjezdu, aby měli přehled, kdyby se někdo nevrátil. No, nebylo to jednoduché. Cesta byla relativně upravená. Pěšinka střídala kořeny, schody a lezení po balvanech. Celou dobu se naštěstí jde v zelené džungli ve stínu, protože jít v 35 stupních s 85 % vlhkosti, a ještě na sluníčku, by asi bylo moc. Nicméně jsme to zdárně všichni čtyři zdolali. Po cestě je několik míst s nádherným výhledem, ideálních na focení. Z vrcholu byl báječný výhled na moře, ostrůvky, skály – prostě všechno. Cestou zpět se nám do cesty připletl asi metrový varan. Nakonec jsme těch 8 km šli 4 hodiny. Rozhodně to není cesta pro maminky s kočárkem 😊
Bylo dost pozdě, takže následoval oběd u pláže Tubkaek, která je moc hezká, ale při odlivu se na ni nedá koupat, ale je tu nádherný výhled na přilehlé ostrovy. Po obědě jsme raději přejeli kousek dál na Klung Muang, kde je pobřeží příznivější i při odlivu.
Aby těch nastoupených metrů nebylo málo, vyrazili jsme na západ slunce do chrámu Tiger Cave Temple, kde nahoře na hoře je budova stupa, zlatý Buddha a nádherný výhled do celého okolí. Stačí vyjít 1260 schodů, které jsou dost často 40+ cm vysoké. Klobouk dolů před Jardou, který to ve svých 67 letech vyšel i sešel. Západ slunce z vrcholu hory je opravdu magický a stojí za námahu. Cesta dolů byla o něco méně náročná než nahoru, ale jeden špatný krok mohl vyústit v několikametrový pád. Raději pomalu a jistě.
Na večeři jsme potkali super trh u nábřeží, kde bylo pár stánkařů z předešlého dne, ale i spousta nových. Tenhle způsob stravování se mi prostě líbí.
10. den – Hong Island Tour
Den nám začal brzy ráno budíčkem v půl 6 a odjezdem směr Ao Nang, protože nás čeká výlet lodí na Hong Island a další zastávky. Ještě dlouho před odletem do Thajska jsem komunikoval asi s osmi poskytovateli tohoto výletu a postupně s nimi smlouval cenu pro nás devět, až jsem se z ceny za osobu 1500 dostal na 450 plus 300 za vstup do NP. Paní z agentury se mnou komunikovala ještě večer před odjezdem, aby bylo vše v pořádku.
V půl 7 jsme přijeli na motorkách před agenturu, kde už čekal pick-up na molo. Vše bylo parádně zorganizované bez prodlev. Jeli jsme takhle brzo ráno, abychom se vyhnuli vedru a lidem. Později se ukázalo, že jsme se vyhli lidem a bouřce. Lodí „long tail“ jsme jeli cca 40 minut na Hong Island. Je to jeden ze středně velkých vápencových skalnatých ostrůvků pokrytých zelení. Tady se jde 700m trek zelení kolem pláže k vyhlídce, na kterou se leze po schodech, což po předešlém dni a 1260 schodech byla výzva, ale dali jsme to. Naskytl se nádherný výhled na okolní menší ostrůvky i do celého zálivu. Pak už se jenom dole vykoupat na nádherné úplně prázdné pláži s průzračnou vodou a může se jet dál.
Další zastávkou je zátoka uprostřed ostrova, kterou jen objedeme, a pluje se dál na nedaleký Laolading ostrov. Z mola se na druhou stranu ostrova (125 metrů) na krásnou písečnou pláž v zálivu. Takhle nějak vypadá dokonalá pláž. Jen tam už bohužel byli lidé. Tenhle i předešlý ostrůvek je častým cílem influencerů a propagačních fotek na sociálních sítích. Z toho důvodu je tady cca od 10 hodin k nehnutí. Poslední zastávka byla nedaleko na šnorchlování. Bohužel pod vodou není absolutně nic vidět. Po chvíli frčíme zpět. Zážitek nádherný a každý by měl nějakou tu „island tour“ kolem Krabi a zátoky Phang Nga uskutečnit.
Po návratu jsme akorát stihli oběd, během kterého začalo pršet. Vyčkali jsme a vyrazili na Monkey Trail v Ao Nang. Několik opiček je hned u vstupu, ale jsou takové letargické až zdomácnělé oproti těm na Bali. Nicméně se po stezce dojde na dlouhou širokou pláž, která je i za odlivu super na koupání a je písečná i ve vodě. Po chvíli bahnění spustil slejvak, vyběhli jsme schovat věci pod skálu a vrátili se zpět do vyhřáté vody, dokud nepřestane pršet (cca hodinu). Byli jsme jako Forest Gump, protože pršelo ze shora i zdola. Pak už jen návštěva chrámu Mountain Buddha Temple a suvenýr shopu, a jede se konečně na ubytko se osprchovat.
Po cestě jsme ještě dvakrát zmokli a zase uschnuli (cesta trvala 28 minut). Po odpočinku poslední dnešní výprava na Mangrove Forest Walk podél řeky kousek od ubytování. Zrovna byl odliv, takže stromy byly na blátě bez vody. Aspoň byli vidět krabíci. Procházka byla krátká a moc pěkná. Dokonce je tady vyhlídková věž, ale měla pod 400 schodů, takže pro nás žádný výkon po předešlých dnech. Zítra nás čeká přesun na Phuket.
11. den – Přesun na Phuket
Čeká nás poslední delší přesun. Ráno, jako vždy, některé motorky nechtěly nastartovat, nakonec se to povede, a my můžeme frčet směrem na Phuket. Znovu jsem se snažil najít cesty mimo dvouproudé silnice, i když se to ne vždy daří. Minimálně přes půlku cesty tvoří krásné silničky mezi vápencovými skalami, palmovými háji, mangrovy a kaučukovníky. Po cestě máme pár zastávek. První je moc hezká soustava jezer obklopená vysokými skalami Khao Khom Dam. Další zastávka je opuštěný chrám Wat Khao Lom. Pak už se za chvíli najíždí na rychlostní silnice. I přes vítr ve vlasech a drtivou rychlost až 70 km/h jsem si všiml obřího černého Buddhy a nádherného chrámu Wat Maneesri Mahathat. Tam jsme potkali ruskou skupinku, která v podstatě v plavkách lezla až na Buddhu, kolem cedule se zákazem vstupu bez patřičného oblečení. Instantní karma zapůsobila, když jedné z dam spadl telefon z několika schodů na beton na placáka.
Pak už se frčelo po menší silničce, kterou jsme jeli náš první motorkový den směrem na Phuket. Ještě jsme chtěli nějaký oběd, ale na nic jsme nenarazili. Jelikož startování motorek bylo čím dál obtížnější, vzal jsem dvě nejhorší i s jezdci a po cestě se zastavil na výměnu strojů. Hlad byl veliký a teplota taktéž. To zapříčinilo, že jsem nebyl vůbec příjemný a před lidmi, co si zrovna chtěli motorku půjčit, jsem na prodavače vyvalil, co všechno se nám podělalo na motorkách, a že chci hned nové. Za 5 minut jsme odjížděli s novými na zasloužený oběd. Pak už se jenom dostat přes dopravní peklo k ubytku.
Bohužel jsme padli do pasti policie, která v počtu 20 lidí naháněla turisty ve všech směrech a kontrolovala vše možné. My měli helmy i mezinárodní řidičáky v pořádku. U Vojty si sice nevšimli, že nemá v mezinárodním řidičáku áčkový řidičák, ale chybějící SPZ už jo. Takže pokuta 1000 bahtů. Následně jsme konečně dojeli na ubytko, převlékli se a už jen ve třech jeli na nejbližší pláž Ao Yon Beach. Byl zase odliv, ale aspoň trocha vody byla. Večer nás potěšil blízký trh s jídlem a obchodní centrum G-market, kde jsem konečně sehnal koření. Zítra nás čeká poslední celý den.
12. den – Peklo na Phuketu
Ráno začíná z ostra, když vyrážíme v menším počtu na místní trh s rybami, masem, ovocem, zeleninou, kari kořením a různým jídlem. Trh je živý, velký a na prázdný žaludek až moc vůní. Zážitek velký, ale nedostali jsme odvahu si něco v místních vývařovnách dát. Naštěstí se nám povedlo vedle hotelu najít knedlíčkárnu, kde jsme měli každý dim sum knedlíčky s mletým vepřovým masem, donut a čaj nebo kávu za pár korun.
První zastávkou na motorce byl jeden z největších a nejsvatějších chrámů na Phuketu, Chaithararam Temple – Wat Chalong. I ráno už byla spousta turistů, ale chrámový komplex byl parádní, včetně školy pro mnichy, několika zlatých Buddů, na které se přilepují plátky zlata, a moc hezké architektury. Odtud měla být cesta k velkému Buddhu na kopci, jenže navigace nás navedla do nepřístupných končin v kopcích, takže jsme to vzdali a jeli na pláž. Trošku mě uklidnilo, že zbytek skupiny tam pak chtěl jet taky a dopadli stejně blbě. Pláž Karin Beach byla zatím nejvíc turistická, jakou jsme v Thajsku zažili. Takové Bibione, které není plné Čechů a Němců, ale Rusáků. Jsou úplně všude. I nápisy na restauracích a jídelníčky v ruštině, hrůza. Podle předpovědi mělo od 1 hodiny lejt jako z konve, takže jsme na 1 hodinu došli na oběd do restaurace, kde měli super tom yum s dary moře.
Nakonec se déšť nekonal, jen bylo celý den zataženo a my mohli frčet na další pláž Kata Noi, která na tom byla obdobně jako předešlá. Všude mraky Rusáků a ještě málo parkovacích míst. Obě pláže byly opravdu moc hezké, krásný píseček, průzračná voda, i při odlivu dost hluboké. Poslední zastávka na pláži byla pláž Nai Harn, kde sice chyběly řady slunečníků, ale koncentrace Rusů se ještě zvýšila. Po obsazení Ukrajiny je Phuket další na řadě. Stačí strhnout most na pevninu a zůstane tady víc Rusů než místních. Jako zlatý hřeb dne i večera měl být západ slunce pozorovaný z nejjižnější části Phuketu, Promthep Cape. Jenže se dostavily slibované bouřky a bylo vidět velké kulové. Naštěstí aspoň nepršelo nad námi. I tak byla cesta na i ubytování dost výživná po tmě s navigací jenom v uchu a příšerným provozem. Zakufrovali jsme jenom jednou, ale i tak cesta trvala věčnost a výsledek byl dost dlouho nejasný. Naštěstí všichni přežili, i když já byl jednou ve skluzu. Bez sprchy jsme došli do nejbližší nudlárny, kde nám přinesli jídlo ještě dřív, než jsme si stihli sednout. To se nám tady ještě nestalo, a ještě velké porce a spousta masa. Pár členů skupiny přišlo asi 5 minut po nás a už jim řekli, že je kuchyně zavřená. Proto asi ta rychlost přípravy. Nedovedu si představit, že by nám řekli, že jsou zavření a já musel hladovýho Jendu donutit jít dál 😀 Zítra nás čeká staré město, balení, pláž a odlet.
13. den – Staré město, vyhlášená pláž a odlet
Sice se má ráno odjíždět z hotelu, ale já jsem vždycky vzhůru od půl 7, takže už v 7 sedím na motorce a jedu se aspoň ráno kouknout do starého města na pozůstatky portugalské kolonizace. Centrum i navštívený chrám jsou moc hezké, škoda, že jsme to nestihli navštívit večer. Snídani jsme dali v knedlíčkárně vedle hotelu a znovu byla moc dobrá. Tentokrát jsem měl i talířek s krevetovými knedlíčky.
Odjezd z hotelu jsme stihli o čtvrt hodiny dřív, než bylo v plánu. Před odletem jsme měli relativně hodně času, takže jsme ještě jeli na oceňovanou pláž „Banana Beach„. Doprava po ránu byla znovu výživná a hlídat 9 lidí v takovém provozu je dost náročné. Každou chvíli se někdo zasekne na křižovatce nebo nás rozdělí kamion, ale všichni jsme dojeli.
V současnosti je u pláže udělané velké placené parkoviště a v přilehlých oblastech se staví nové hotelové resorty. Za 5 let to tam nikdo nepozná. Nicméně samotná pláž je opravdu nádherná. Křišťálově čistá voda, bílý písek, kameny po obou stranách a bujná vegetace kolem. Navíc se rychle svažuje, takže i při odlivu bude koupání super. Jedinou chybičkou je všudypřítomná ruština a ruské obyvatelstvo.
Před vrácením motorek jsem nám domluvil možnost vysprchování se v hostelu kus od letiště za 150 bahtů na osobu. Aspoň jsme vykoupaní a připravení na dlouhou cestu. Teď už jen vrátit motorky a bude vše cajk. Jenže při vrácení motorek byl problém. Prý jsme vrátili motorky až po obědě, a ještě o den později. Já mám sice potvrzení rezervace se správným datem, ale na papíru od nich je špatně. Při tom všem mumraji při půjčení a výměnách motorek atd. jsem si nevšiml špatného data. Těžko říct, jestli to bylo od nich schválně. Chtěli 400 bahtů za každého, uhádal jsem to na 100 a zatajil jsem jim ztracenou SPZ u jedné motorky. Nechápu, jak může mít půjčovna tak dobré hodnocení, když se takhle chovají.
Motorky jsme vrátili přímo u letiště a prodejny 7/11, kde jsme nakoupili a pokud možno utratili poslední bahty, a šli na check-in, kde jsme byli mezi prvními a dostali místa docela vepředu v letadle. Teď už jenom několik security checků v Číně a stihnout přestup. Na lety a Air China si nemůžeme vůbec stěžovat, letělo se na čas, jídlo nad očekávání dobré, palubní zábava pro každého a sedačky pohodlné. V modernějším typu letadla byl v infotaimentu dokonce český film „Špunti na vodě“.
Nakonec jsme přes všechny kontroly prošli v pořádku, přiletěli i dojeli domů. Spadl mi velký kámen ze srdce. Vše klaplo, jak mělo, a všichni přežili ve zdraví. Na motorkách jsme najezdili 1500 km během 12 dní.
Mít sebou dostatek správných lidí je na jednu stranu moc fajn, je sranda, nevzniká ponorka atd, ale na durhou stranu zodpovědnost za všechny a přemýšlení o každém kroku v souvislosti s dalšími 8 lidmi je dost náročné a kolikrát i zbytečně stresující. Ideálně příště mít maximálně 6 lidí nebo míň 🙂
Shrnutí
Thajsko splnilo očekávání a dokázalo překvapit. Cesta na motorce byla mnohem bezpečnější, než jsme si představovali, a to i na rychlostních komunikacích. Viděli jsme krásné zelené plantáže, vápencové hory, rušná města turistická i neturistická, klidný venkov, odlehlé i turistické pláže a na místních trzích ochutnali vše, co jsme chtěli. V neturistických částech jsme my působili jako zjevení a všichni se na nás zubili, děti mávaly a pořvávali a správci národních parků i majitelé malých restaurací si nás fotili. Někdo ze skupiny mi říkal, že v těch 12 dnech měl vtěsnané svoje normální 4 dovolené, jak to bylo akční, a nelze s tím než souhlasit. Když jsem zrovna neseděl na motorce, nelezl do schodů, nebaštil rýži nebo nebyl na pláži, tak jsem plánoval do noci další den a usínal vorvaný jak jetel. Po návratu bych určitě udělal pár změn v programu, někde strávil víc, něco přidal, něco ubral, ale dokonalá dovolená nejde naplánovat od počítače bez zkušeností z dané destinace. Jsem rád, že jsme byli minimum času na Phuketu, na kterém jsme navštívili nejhezčí pláž, ale už je tam extrémně hodně turistů a hlavně Rusů.
Velké poděkování patří mé báječné ženě a rodině, která mě podporuje v podobných cestách bez nich, kdy veškeré povinnosti spadnou na ně 🙂
Náklady na cestu
Největší položky jsou vždy letenka (12 990 Kč), ubytování (cca 3 700 Kč) a půjčení motorek (cca 1 700 Kč). Další výdaje zahrnují vstupy do parků a výlet lodí (cca 1 100 Kč) a vše ostatní, do čeho počítám stravu, minerální vodu, benzín a suvenýry (cca 4 000 Kč). Celkové náklady jsou orientační, takže cena se pohybuje okolo 23 600 Kč. Pro milovníky piva se náklady pravděpodobně citelně zvýší 😊. Přesto jsme si žili jako králové, i když bylo možné sehnat levnější ubytování bez klimatizace a se společnými sociálkami, a ušetřit na dalších věcech. Ale přece jenom, je to dovolená a není potřeba šetřit za každou cenu. Hledání ubytování pro 2 osoby místo skupiny 9 lidí by také přineslo mnohem větší možnosti 😊.
Jak to vidí Jarda (65+)
V každém případě cesta připravena a provedena na profesionální úrovni. Všechna čest a klobouk dolů. Co se týče ostatního hodnocení, je to jen a jen můj názor, který vyplývá z mého věku, a tak není pro zbytek relevantní. Určitě bych zkrátil přejezdy (do 100 km?). Chápu, že to vyplývá z rozložení destinací. Problém velké skupiny. Ne vždy chce každý fotit, nebo chce fotit něco jiného (opět jen můj problém). Teď už nic nového. Rychlost při přesunu ve velké skupině, obzvlášť v husté městské dopravě, je složitá. Opět můj problém. Už se prostě bojím. Jinak ale naprosto úžasné, co se týče výběru destinací a zážitků. Moc děkuji, že jsi mě vzal sebou a přivezl domů ve zdraví.
Jak to vidí Jirka (60+)
Děkuji za povedený, pro mě krásný výlet. Poznal jsem místa, která byla kouzelná, byla dobře volená, cesta pohodová. Jenom jsem hůře snášel ty dva dlouhé přejezdy. Nejsem vyježděný, tak asi proto. Velmi oceňuji, že jsi nám dal i volnou ruku pro vlastní iniciativu a chvíle odpočinku. Velké problémy mi dělaly rychlé dojezdy do cíle, kdyby to šlo nějak upravit, prosím. Ještě jednou moc a moc děkuji, pokud bude ještě nějaký výlet a budu pozván, velmi rád s tebou pojedu. Děkuji za vše.
Jak to vidí Luděk
Děkuji za skvělou dovolenou 👍. Na začátku jsem se bál – dopravy, motorek, ale pak jsem si to dost dobře užil, příroda krásná, chrámy paráda, takže za mě to bylo výborné. Že něco zaskřípe, to se stává… nakonec dopadlo vše dobře 👍. Jsem rád, že jste mě vzali sebou, moc děkuji 😋. Ať se všem daří a když bude možnost, tak se rád zúčastním další „cesty za poznáním“… Díky, Máro, za organizaci, sám bych to nedal. Díky.
Jak to vidí Honza
Především děkuji za možnost zúčastnit se této výpravy. Když mi to Mára nabídl, tak se ještě přesně nevědělo, kam to bude, ale někde v JV Asii. Později padla volba na Thajsko. Věřil jsem, že to bude fajn, ale díky skvělé organizaci a parádní volbě navštívených míst a plánu cesty to byl skvělý cestovatelský zážitek. Navíc se tu sešla moc fajn partička lidí, se kterou jsem si celou expedici moc užil. Byla to pro mě již třetí návštěva Thajska, země tisíců úsměvů, jak se jí říká. Destinace opět nezklamala, ale forma poznání země, místních lidí, kultury národa, vnímání životního ruchu ze sedla skútru, stravování tak, jak a kde se stravují domácí, možnost nahlédnout pod pokličku, jak zde skutečně lidé žijí, byl nesrovnatelný zážitek a prožitek. V prvních dvou případech návštěvy Thajska to bylo s cestovní kanceláří a bylo to o Bangkoku a pak hotelový resort s možností výletů. Nebylo to špatné a mám na to hezké vzpomínky, ale tohle bylo něco úplně jiného. Za dva týdny na skútrech na okruhu jižním Thajskem po venkově mimo turistická místa jsme toho viděli a prožili násobně více. Děkuji Márovi za skvělou přípravu a organizaci a také díky ostatním účastníkům výpravy za společnou partu, jak jsme si to užili. Díky.
Jak to vidí Vojta
Rád bych se podělil o své zážitky z Thajska jako účastník zájezdu. Jelikož jsem nikdy necestoval takhle daleko a byla to moje první návštěva Asie, tak jsem moc nevěděl, co od této cesty mám očekávat. Jedna z věcí, které jsem se obával, byla cesta. Dohromady cca 15 hodin v letadle pro mě s mojí výškou (2 metry) bylo namáhavé. Byl to můj první dálkový let, ale dalo se to zvládnout. Naopak mě příjemně překvapila obsluha a občerstvení v letadle.
Po přistání jsme došli kousek z letiště na ubytování, kde jsme přespali první noc a půjčili si skútry. Jízdy na skútru v Thajsku jsem se docela bál, protože jsem do té doby nikdy na skútru v zahraničí nejel, ale bylo to super. Jízda mě bavila a nebylo čeho se bát. Akorát byl pro mě trochu nezvyk jezdit na levé straně, protože jsem řidičák udělal teprve 2 měsíce před cestou do Thajska.
Po celou dobu cesty jsme poznávali krásy Thajska, objevovali krásné pláže a zdolávali krátké i dlouhé procházky do přírody. Nejvíce se mi líbila ta místa, kde nebylo moc turistů a byla tam krásná příroda. Ale v 35 stupních bylo náročné jít do kopce.
U stravování v Thajsku mě překvapila nízká cena jídel. Většinou jsme restaurace, kde budeme jíst, vybírali podle recenzí na internetu a všude nám chutnalo. Ve všech restauracích nám chutnalo a ve všech restauracích měli široký výběr jídel, takže si vybral každý.
Celkově se mi to moc líbilo, Mára pro nás perfektně připravil celou cestu. Měli jsme přátelskou, devítičlennou partu. Poznali jsme spoustu krásných míst a zažili spoustu zážitků.
Jak to vidí Bajtlik
Rok se sešel s rokem, respektive roky dvěma, a CK „polopatě“ nachystala další cestovatelskou epizodu pro veřejnost, tentokrát s podtitulem Thajsko. A opět jsme byli požádáni o zpětnou vazbu. Asi nemá smysl moc popisovat itinerář, bylo by to nošení kokosů do palmového háje a jistě bude důkladně popsán majitelem webu.
Jelikož se jednalo o druhou cestu do Asie a okolí, nedokážu se odprostit od srovnání s první cestou, a musím říct, že první cesta na Bali pro mě byla tak nějak intenzivnější. Ale určitě v tom hraje roli WOW efekt prvotní návštěvy asijské země. Z cesty mám určité osobní rozpaky, ale věnovat se jim nebudu – nakonec i to všechno jsou zkušenosti a vzpomínky, které člověk sedící doma na zadku nezíská. Koneckonců i za ně jsem rád. Další z věcí, která mi tato druhá cesta s Marou ukázala, je, že by si člověk už troufl jet i „sám bez průvodce“. Ve zkratce: Phuket, Krabi, Ko Lanta za návštěvu prostě stojí a vlastně si dokážu představit, že se tam ještě vrátím. Například ostrov Ko Lanta je evidentně česká kolonie a člověk zde uslyší češtinu více, než by si kdo dokázal představit (čti: všude). Jako tenká červená linie se mým pobytem v Thajsku táhl příběh mého jednostopého přítele v růžovobílé barvě skútru Snoopyho (Scoopy-i), který druhý den přestal startovat. Zachránila mě paní prodejkyně u Samet Nangshe Viewpoint, která mě zasvětila do tajů prastarého buddhistického triku nakopávání skútru nohou. Přičtu-li výkonnostní, spotřební stránku věci a nejistotu, kdy už nenastartuje – určitá nechuť ke skútru se mě držela snad celý pobyt. Ale nakonec mě Snoopy nikde nenechal a přistihl jsem se, že ho mám trošku i rád. Korunu aféře „skutrgate“ ale nasadil skútr číslo dvě, kdy na závěrečné 2 dny byla šance skútr vyměnit – k mému údivu, jsem si pohoršil! Stejnobarevný skútr v novějším provedení byl ještě horší než ten první – ale startoval… Ale jo… bude mi chybět mango smoothie, ice thai tea na každém kroku, výborné pad thai, pokaždé připravené trochu jinak. Bude mi chybět „little spicy“ tom yum, pivo Chang za 55 bahtů. Trhy – kde se najíte doslova za pár korun – a vše, na co vzpomenete – od mořských plodů, přes sushi až k grilovanému masu, rybě či smaženému hmyzu. Nakrmil jsem slona, viděl delfíní show, agresivní opice, navštívil restauraci, kterou údajně doporučuje i Michelin (říkali kluci) a byla to ta nejhorší a nejdražší návštěva celého pobytu… pláže, viewpointy, chrámy, Buddhové a krásné silničky podél palmových plantáží, se ta země jen hemží. A projet se tou zemí a poznat ji – je zážitek… jo, bylo to super. Cestujte!
