Oblast kolem Passo del Tonale je Čechy vcelku známá a hojně využívána při zimních radovánkách, takže jsme v průběhu našeho pobytu potkali hodně krajánků. Může za to krátká dojezdová vzdálenost, a především výborné lyžařské podmínky od konce listopadu do začátku dubna.
Kombinace lyžařských středisek Tonale-Legno-Temu nabízí 100 km různě náročných sjezdovek po obou stranách údolí. Díky dokonalé síti vleků, jsou všechny sjezdovky propojeny, a není tedy potřeba přejíždět mezi středisky autobusem. Nejvyšším sjízdným vrcholem oblasti je ledovec Presena s nadmořskou výškou 3 069 m. n m.
Střediska jsou výborně vybavena na všechny kategorie lyžařů včetně milovníků freestyle lyžování a skialpinismu.
- Země: Itálie
- Region: Trentino a Lombardie
- Vzdálenost z Prahy: 750 km
- Doba jízdy autobusem: cca 11 hodin
- Nejrychlejší trasa: Praha – Rozvadov – Mnichov – Innsbruck – Bolzano – Mezzocorona – Passo del Tonale
- Cena: 5 500,- (doprava, strava, ubytování, skipas na 3 dny, suvenýry)
Z mého pohledu nemá téměř cenu jezdit lyžovat na české hory (pokud člověk není úplný začátečník, nebo nemá malé děti), protože většinu dne stojím ve frontě na vlek a místo požitku z jízdy se bojím, že mě někdo sestřelí na přeplněných sjezdovkách. Proto v ČR jezdím mnohem raději přes zimu na běžky a na konci sezony volím pár všedních dní lyžování v Itálii, kde jsou ceny skipasů srovnatelné s českými, ale úroveň lyžování je úplně někde jinde.
Proč s CK?
Ač jsem odpůrce cestovních kanceláří, na lyžování jsem potřetí využil služeb CK České kormidlo, která nabízí lyžařské balíčky (doprava, ubytování, polopenze, skipas) za příznivé ceny od 4 000, na tři dny lyžování. Když jsem porovnával ceny jednotlivých položek, nepovedlo by se mi na tuto cenu dostat.
Balíčky jsou koncipovány tak, že se vyjíždí večer do Itálie, ráno jsme se jen převlíkli v hotelu a šli lyžovat. Check in na pokoj probíhá až po lyžování. Velkou výhodu má každý, kdo dokáže v autobusu spát. Já toho moc schopný nejsem, takže si moc neodpočinu a první večer jdu po večeři hned spát. Bydleli jsme v Ponte di Legno asi 500m od centra, které je uzavřeno pro auta.
Lyžování
Lyžařské podmínky byly první dva dny perfektní. Ráno trochu umrzlý prašan, který se v průběhu dne v nižších polohách trochu rozehříval, ale pořád super lyžování s jasnou oblohou nad námi. Využili jsme hezkého počasí a hned vyrazili na ledovec. Dá se říct, že dopoledne jsme lyžovali téměř sami a nikdy nečekali u lanovky. Oběd jsme si dali v restauraci pod ledovcem. Ceny za hlavní chod (těstoviny, hamburger…) se pohybují od 8€.
Po obědě jsme přejeli na jižní svah, kde je nejdelší sjezdovka Alpino, která měří 4,5 km. Většinou jsme na ní potkali do 10ti lyžařů. Alpino jsme si bohužel stihli sjet jenom párkrát, pak se rozbila lanovka a nebylo se možné na ni dostat.
Druhý den jsme strávili celý na severních svazích mezi Ponte di Legno a Temu. Sjezdovky jsou docela točité a vždy vedené v lese, takže je možnost zablbnout si i mimo svah 😊 Lyžařské podmínky jsou tady určitě lepší než na jižním svahu v Tonale a sjezdovky jsou mnohem zábavnější než na ledovci. Není tady tolik možností stravování, ale ta jedna restaurace na svahu je výborná. Nevím jestli to bylo pokročilostí zimní sezony, ale během dne jsme tady potkali minimum lyžařů, takže jsme většinou jezdili sami. Před večeří jsme ještě stihli projít město.
Typické alpské městečko se spoustou malých obchůdků zaměřených na módu, prodej nemovitostí a suvenýrů. Oblast je známa především díky produkci výborného medu, sušené šunky/špeku a bylinných čajů. I my zakoupili kilo šunky 😊 Zajímavé je, že se ve městě stékají dvě říčky do řeky Oglio. Přes řeky je několik hezkých dřevěných mostů.
Poslední den se počasí zhoršilo. Byla mlha a zataženo. Jedinou možností, jak si zalyžovat, bylo vyrazit znovu na ledovec a doufat, že je nad mraky a mlhou. Samotná jízda k vleku byla zážitkem a dala by se charakterizovat slovy „jedu a nevím kam“. Opravdu nebylo vidět dál než na dva metry. Ledovec nebyl sice kompletně v mlze, ale podmínky nebyly rozhodně ideální a často jsme nevěděli, kam jedeme. Díky větru se nám v husté mlze zdálo, že jedeme docela rychle, ale při pohledu na lyže jsme zjistili, že stojíme na místě 😁 Během dopoledne jsme viděli dva lidi, kteří vyjeli mimo sjezdovku a sjeli ze svahu dolů, takže je museli nahoru tahat záchranáři. Nebylo to nijak nebezpečné, nebylo možné sjet někam ze srázů, ale ve dvou metrech sněhu se moc dobře neleze do kopce 😁
Ještě jsem nezmínil dopravu v areálu. Od hotelu Al Maniero jsme jezdili skibusem, který byl v ceně skipasu. Jezdil přibližně každých 40 minut z i do hotelu. Mohli jsme jezdit autobusem i do okolních středisek, ale radši jsme využívali vleky.
Celkově se mi středisko moc líbilo a určitě je vhodné pro všechny úrovně lyžařů. Jsou zde hodně prudké a úzké sjezdovky, ale i široké pohodové modré tratě. Vzhledem ke zdejší infrastruktuře a množství turistických cest, je tato oblast určitě vhodná i pro aktivní letní dovolenou. Při rychlém hledání na Bookingu jsem našel apartmán v červenci pro 4 lidi za 7000,- na týden, což rozhodně není moc.
