Prckovi bylo 5, takže je potřeba ho naučit lyžovat, pravila Anička. Do Čech na lyže to nemá cenu, všude mraky lidí a nejistota. Padla volba na Alpy. Nechtěl jsem Bormio nebo Livigno, kde bývají akce ubytování plus skipas zdarma, protože cesta tam a zpět je dost dlouhá a ještě přes „myší díru“.
Začal jsem dělat menší průzkum trhu, abych si dokázal zodpovědět základní otázky. Kde se lyžuje od začátku prosince, kolik stojí skipas na 4 dny pro dospělého a děti a na kolik vyjde ubytování pro 5. Po dlouhém internetovém hloubání a dloubání padla volba na několik středisek: Val di Sole, Stubai a Passo Tonale. Jenže v létě ještě nejsou zveřejněné ceny skipasů, takže ubytování jsem měl rezervované ve všech 3. Nakonec jsme se rozhodli pro Stubai, která je „jenom“ necelých 7 hodin jízdy ze Sadské.
Před samotným odjezdem bylo potřeba koupit příčníky na střechu a půjčit rakev na lyže (děkuju Roberte), protože v Rakousku nelze převážet lyže v autě a navíc bychom se tam ani nevešli. Pak už stačilo jenom koupit skipasy online ZDE asi měsíc před odjezdem s možností storna ještě v den začátku platnosti „jen“ za 25€ za všechny. Velkou výhodou je ve Stubai lyžování pro děti do 10 let s platícím rodičem zdarma.
Odjezd ve stoupající respirační epidemii s chrmlajícími prcky byl maličko stresující, ale povedlo se odjet s notnou zásobou léků.
Cesta až do Německa probíhala bez problémů. Prahou jsme tentokrát projeli bez kolon (byla neděle dopoledne). Problémy začaly po přejezdu do Německa. Z ničeho nic se rozsvítila kontrola motoru, za chvíli se přidal vykřičník a nakonec ještě blikající UREA. S Kontrolkou UREA máme zkušenosti z Francie, takže jsme věděli, že máme dolít AdBlue. Jenže to nepomohlo a navíc se přidala informační tabulka s dojezdem před automatickým vypnutím motoru s 1200 km, která se po 50 km snižovala. Po průzkumu googlu a telefonátu s automechaniky jsme vydedukovali, že je asi něco špatně se vstřikováním AdBlue a čidlem, což nebylo motor ani život ohrožující, dokud s nedostaneme s odpočítáváním na 0, pak už se auto nerozjede. Naštěstí jsme měli i s návratem do ČR rezervu 250 km, ale každý odpočet jsem kontroloval jestli se opravdu odpočítává jenom 50 km a při každém nastartování se mi zvyšoval značně adrenalin. Při příjezdu do Stubaiského údolí mě překvapila „mýtná“ brána, kde vybírali 3,50€ za auto při cestě do údolí i z něj.
Po zabydlení bylo potřeba ještě dojet vyzvednout online zaplacené skipasy do nedalekého městečka a zároveň zařídit skipas zdarma pro prcka, který po internetu sjednat nejde. Za každý skipas se platí vratná kauce 2€, kterou jsme si vyzvedli při odjezdu přímo v dolní stanici Schlicku.
Stubaital
Součástí Stubaiského údolí jsou 4 lyžařská střediska. Na konci údolí ledovec Stubaier Glatscher, Schlick 2000, Elferbahnen a Serlesbahnen. Při koupi skipasu na minimálně 4 dny platí do všech středisek, což se hodí především v případě silného větru, kdy je ledovec uzavřen, ale Schlick ho do káže zastoupit.
Ubytování jsem zvolil v apartmánu v osadě Luimes, která je jenom 4 km od Schlicku 2000 a cca 35 minut autem od ledovce. Apartmán byl bezvadnej a prostornej na konci cesty s nádherným výhledem do údolí. Navíc přímo nad námi staví StubaiBahn zkratkou STB, tedy vláčku/tramvaji, která jede až do Fulpmes odkud jezdí skibusy jak na Schlick (cca 10 minut cesty celkem) i na ledovec (cca 50 minut celkem). Navíc „vláček“ jezdí až do Innsbrucku jen na skipas, takže my mohli navštívit i předvánoční trhy v tomto krásném městě.
Lyžování – Schlick 2000
První slunný den lyžování jsme zvolili středisko Schlick 2000 (25 km sjezdovek a nejvyšší bod 2 240 m.n.m.), abychom si zvykli na nadmořskou výšku a zároveň prcka aspoň trošku naučili za ten den lyžovat. Parkování zdarma je na velkém záchytném parkovišti přímo pod dolní stanicí sjezdovky odkud je to cca 350 metr k vleku. Je možné chytit si skibus a dojet tam autobusem.
Samozřejmě jsme měli najité modré sjezdovky, které prcek v pohodě sjede, jenže se ukázalo, že jsou mnohem strmější, než bychom od modré čekali a my první 2 hodiny prcka sváželi mezi nohama a hledali kde se s ním upíchnout. Nakonec jsme našli asi 300 metrů dlouhou kotvu (Schlickerbodenlift) s mírným svahem, kde nikdo až na nás nejezdil a my ho mohli na „opratích“ učit obloučky. S Aničkou jsme se u něj střídali a ten druhý jezdil s většími dětmi červené a černé sjezdovky po okolí. Pisty (sjezdovky) byly parádně upravené, nebe vyplechované a minimum lidí v okolí. U vleku jsme nikdy nečekali a mohli celý den jezdit dle libosti. Ve 3 hodiny toho měli všichni dost a my mohli jet na ubytko.
Lyžování Stubaier Glatscher
Po zhlédnutí předpovědi počasí jsme radši hned druhý den vyrazili na ledovec (42 km sjezdovek), protože mělo svítit slunce a nefoukat vítr. Další dny už měla být nahoře mlha a mraky. Jízda zabrala cca 40 minut a parkování zdarma je koordinované pracovníky střediska přímo u spodní stanice lanovky (nově vybudovaná až v roce 2017). Odtud se bez přestupu člověk dostane k známé vyhlídce Top of Tyrol (3 210 m.n.m.) odkud je nádherný výhled na všechny strany obzvlášť, když je krásný slunečný den, jaký jsme měli my.
Po focení okolí následovalo znovu hledání, kde s tím prckem budeme moct jezdit a nezabít se. Několik údajně modrých sjezdovek jsme s ním zplužili a pomalu byli rozhodnutí, že dojedeme lanovkou dolů a autem na Schlick, když jsme u stanice Gamsgarten našli jednak samoobslužnou restauraci s báječnou gulášovkou za 5,50€ ale i vlek Murmelebahn s mírnou sjezdovku, kde může prcek jezdit sám jenom na opratích a na konci dne už i sám. Navíc je tu tunel a několik branek pro děti na projíždění. Jenda s Anulí se vyřídili na širokých sjezdovkách a my naučili prcka obstojně lyžovat. Nakonec byl ledovec dobrá volba a byli jsme rádi, že jsme tam zůstali.
Třetí i čtvrtý den jsme zůstali na Schlicku, protože na ledovci se pokazilo počasí a nemělo cenu tam jezdit. Prcek byl schopný sám sjet čím dál strmější sjezdovku a my aspoň pořádně projezdili celé středisko.
Innsbruck
Jak jsem psal, díky skipasu jsme mohli zdarma využít vláček/tramvaj do Innsbrucku a to se ví, že prcek z toho byl nadšený (skibusy i vláček mají jízdní řády integrované do google mapy, což je velkým pomocníkem). Do Innsbrucku jsme stejně chtěli jet a já nemusel shánět parkování v centru, kam nás odvezl vláček. Nejeli jsme na konečnou, ale vystoupili už na stanici MarktPlatz, kde jsou první trhy a 14 metrů vysoký strom vytvořený firmou Swarovsky, podle toho i vypadá. Následoval přesun k slavné Zlaté střeše „Golden Roof“, kde je spoustu dalších stánků a ještě z ochozů hrála živá hudba. Ani my neodolali a koupili si punč. Následovala cesta světýlek po Maria-Theresien-Straße až k tramvajové stanici, odkud jsme frčeli zpět. Oproti jiným navštíveným vánočním trhům je Innsbruck komornější, klidnější ale velkolepě nádherně nasvícený a ozdobený a zvláštním způsobem přívětivý.
Návrat domů
V den odjezdu už dost pršelo a lyžování by bylo dost na prd, nemluvě o následujících dnech, kdy napadlo asi 70 cm sněhu a příjezd k ledovci byl uzavřen kvůli nebezpečí lavin. Časování dokonalé.
Všichni se modlili abychom dojeli až domů a odpočet kilometrů neskončil bůhví kde. Nakonec se i přes silné poryvy větru, husté sněžení i déšť povedlo dojet v pořádku až domů, a auto dát do servisu. Teď už ho jenom připravit na cestu do Řecka v létě 🙂
Náklady na cestu
- ubytování na 5 nocí pro 5 osob cca 13 300,-
- skipas 4denní- 2 dospělí, 1 mládežnický, 1 dětský a 1 zdarma cca 687€ = cca 16 800,- Kč
- nafta a dálniční známka cca 3 000,- Kč
- Restaurace a nákup bašty cca 4 300,- Kč
- Náklady celkem: 37 400,- = cca 7500 na osobu.
Shrnutí
Rozhodnutí jet do Stubaiského údolí určitě nelituju. Dojezd z Čech je bez problémů za pár hodin, sněhu bylo dost, lidí minimum a navíc sjezdovky jsou dostatečně variabilní, od širokých panoramatických po úzké v lese. Ze středisek, které jsem navštívil (Paganella, Passo Tonale, Bormio, Zell am See, Kaprun) se mi tady líbilo nejvíc.
Jak to vidí Anička
Za mě to byla parádní kombinace ubytování se zahradou a výhledem se svahem. Dostalo se mi jak sportu, výhledů, relaxu, kafíčka, kultury a hlavně jsme se zase potkali v pětilístku a věřím, že si právě tady našel každý to, co potřeboval. Všechno v dosahu. Nemůžu říct, že by to bylo nejhezčí středisko, ale rozhodně nejhezčí zimní alpský lyžovací týden, a o to přeci jde 🙂
Jak to vidí malá Anička (12 let)
Myslela jsem si,že Stubai bude podobná dovolená jako Bormio. Vlastně to bylo úpně jinè a asi i lepší. První lyžovačka aspoň prvních pár minut nebylo nejlepší, po roce znovu na lyžích. Za největší pokrok u sebe považu, že jsem spadla jenom 3krát, což je úspěch. Spíš jsem čekala,ze budu na zemi furt ,minimálně první den. A klobouk dolů Lukynovi za to, jak se za těch pár dnů naučil jezdi skákat a dělat ,,trýčky“.Dalšim velkým zážitkem byl Innsbruck tolik světýlek,obchůdků a…letadel😂. Stubai se mi mooooc líbila a děkuji moc Máro.
Jak to vidí Jenda (17 let)
Stubaiské údolí bylo moc hezké. Na Schlicku 2000 i na Stubai Gletscheru si může zalyžovat kdokoliv. Schlick 2000 je vhodnější pro začátečníky, ale i zkušenější se tam nudit nebudou. Stubai Gletscher toho nenabídne tolik pro začátečníky, ale nespočet tmavě modrých a rudě červených to vynahradí. Ubytování bylo pěkné a větší, než jsem čekal. Bylo 50m od zastávky vlaku, který jezdí z Innsbrucku, kde byly moc hezké vánoční trhy, do Fulmpes, z kterého to je kousek na Schlick. Počasí nám vyšlo hezky a frontu u lanovky jsme nestály snad ani jednou.
