Věčnou otázku: „Co dát milované osobě k Vánocům?“ jsem minulé Vánoce vyřešil letenkami a ubytováním v Barceloně. Bylo potřeba vyřídit spoustu věcí kolem (děti, práce, parkování, lístky na fotbal…), ale vše se s menšími problémy povedlo zařídit ke spokojenosti všech a my mohli v lednu vyrazit.
- Destinace: Barcelona
- Jazyk: Španělština, Katalánština
- Měna: Euro
- Počet obyvatel: 1,608,746
- Rozloha: 101,9 km²
- Doba letu z ČR: 2,5 hod
- Cena na 5 dní: cca 14 700,– Kč (ubytování, doprava, stravování, půjčení kola, suvenýry, lístky na fotbal, vstup Sagrada Familia, parkování letiště…)
Sehnat letenky do Barcelony na leden za rozumný peníz není zas taková věda. Vyhledal jsem je přes Azair a rezervoval přímo u Vuelingu. Ubytování v centru už není tak snadné najít, ale kdo hledá, najde. Problém u Barcelony je, že ubytování nemají příliš dobrá hodnocení a je potřeba pročítat reference. Povedlo se mi najít moc hezký penzion s dobrým hodnocením kousek od přístavu. Pak už jenom přemluvit rodiče, aby pohlídali prcka, objednat parkování na letišti a vše bylo připraveno. Během plánování hlídání prcka u rodičů jsme se ještě domluvili, že od nich dostanu ke 30tinám lístky na fotbal, což byl příjemný bonus.
Bohužel svět není dokonalý a dva měsíce před odletem mi Vueling změnil hodinu odletu. Místo odletu večer bychom odlétali už brzy ráno, takže bychom přišli o celý den. Nechtěl jsem přijít o celý den. Proto jsem využil možnosti zdarma přesunout odlet na následující den večer. Tato změna znamenala další řešení prodloužení hlídání prcka u rodičů, prodloužení parkování a hledání nového ubytování, protože v rezervovaném hotelu už nebylo volno na další den.
Všechno potřebné bylo zařízeno a já mohl začít plánovat, jak strávíme 5 dní. Koupil jsem lístky na fotbal a návštěvu Sagrada Familia a rezervoval kola na den. Na mapě jsem si vyznačil, co všechno chci navštívit a vidět a následně nebyl problém to rozvrhnout do jednotlivých dnů, abychom nelítali z jednoho konce Barcelony na druhý.
Posledním menším zádrhelem před odletem bylo zrušení fungování parkoviště u letiště, kde jsem měl udělanou rezervaci. Zdarma mi ji přesunuli na GOPARKING.
Odlet
Plánovaný odlet byl na 10:30 ráno. V 8 jsme nechali auto na parkovišti a nechali se odvézt na letiště. Vypili jsme tradiční „předodletový cider“ a šli čekat do odletové haly.
Let jsme měli zpožděný asi o hodinu a půl, za což se několikrát kapitán letadla omlouval. Důvodem byla výměna letadla už v Barceloně. Přistáli jsme na terminálu 1, kde jsme si v trafice před halou koupili jízdenku T-10, která platí na 10 jízd městskou hromadnou dopravou a vychází levněji než kupovat jednotlivé jízdy. Jednu kartu může využívat více lidí, stačí ji označit dle počtu lidí. Nám jedna karta vystačila na celých 5 dní (jízda z a na letiště, jízda ke stadionu a zpět do centra).
Autobusová linka L46 nás odvezla za půl hodiny na Plaça d’Espanya. Při vjíždění na toto náměstí jsem zažil první „WOW efekt“ v Barceloně, když se vedle nás najednou zjevily dvě mohutné vysoké věže „Torres Venecianes“.
K ubytování jsme šli pěšky, je to přece kousek (4 km), a po cestě se seznamovali s přívětivou atmosférou Barcelony. Všude v oknech a na budovách jsme viděli vlajky a znaky Katalánska. Cesta uběhla rychle a jenom jednou nám někdo nabízel koupi trávy. Asi vypadáme jako pravidelní huliči 😊.
Ubytovali jsme se v Hostal Levante v historické gotické čtvrti kousek od La Rambla. Pokoj nebyl nijak velký ani přepychově vybavený, ale neplánoval jsem tam trávit moc času, takže to bohatě stačilo a lokalita byla výborná.
Nemohl jsem se dočkat návštěvy místního největšího trhu Mercado de La Boqueria. Trh hojně využívají místní obyvatelé a restauratéři, stejně jako turisté. Během několika následujících dní jsme prošli dalších několik trhů, ale tenhle je ze všech nejosobitější a nejpůsobivější. Nepřeberné množství čerstvého ovoce, zeleniny, masa, ryb a darů moře a několik menších barů dělají z tohoto trhu nezapomenutelné místo. Je velká škoda, že takové trhy nefungují i u nás.
Večer jsme se prošli směrem k památníku Kolomba a po molu a mostu k ohromnému nákupnímu centru Maremagnum. Po cestě zpět jsme se navečeřeli v jedné z mnoha restaurací na pěší kolonádě na La Rambla. Každá restaurace tady má vlastní vyhřívaný stan a vyvěšenou nabídku. Většinou se jedná o 2 tapas a paelu/těstoviny/pizzu za 10€ na osobu. Tapas, paela i pizza byly moc dobrý.
Druhý den- FC Barcelona
Vzhledem k odpolednímu utkání a nutné dopravě k Nou Camp jsme měli naplánováno projít nejbližší okolí hotelu (Gotickou čtvrť). Před odletem jsem všude četl, že si má člověk nakoupit jídlo v sobotu, protože v neděli je všude zavřeno. Ukázalo se, že rozhodně není všechno zavřené a je spousta míst, kde jsme se mohli nasnídat. Jediné co je zavřené, jsou trhy. Po snídani následovala procházka po Gotické čtvrti.
Čtvrť není nijak veliká, zato plná úchvatných budov a malých spletitých uliček s nepřeberným množstvím restaurací, kaváren a malých obchůdků. Není potřeba mít přesný plán navštívených míst, protože dříve nebo později ke všemu trefíte. Viděli jsme zde: Plaça de Sant Jaume, Sinagoga Mayor de Barcelona, Basílica dels Sants Màrtirs Just i Pastor, Pont Gòtic (s volným vstupem dovnitř), Cathedral of Barcelona a Basílica de Santa Maria del Pi. Kousek od barcelonské katedrály je Santa Caterina Market. Trh nemá takovou atmosféru, jako hlavní velký trh u La Rambla.
Po cestě k parku u katalánského parlamentu jsme se zastavili ještě v nádherném kostele se vstupem zdarma Kostel Santa Maria del Mar. Po návštěvě tohoto kostela jsme si mysleli, že jít do Sagrada Familia je úplně zbytečné, protože stavba i hra barev uvnitř je nádherná. Ukázalo se, že Sagrada Familia má ještě něco navíc 😊.
Od kostela je to jenom kousek k Vítěznému oblouku a rozsáhlému parku kolem zoologické zahrady a katalánského parlamentu. V parku je možné strávit několik hodin relaxováním a procházkami. Nás zde zaujalo několik věcí: nádherná veliká fontána Cascada Monumental, veliká socha mamuta a zelení papoušci, které tu krmí jako my krmíme holuby 😊
Před odjezdem na fotbal jsme si ještě došli na jídlo a podívat se na pláž do čtvrti Barceloneta. Na široké písečné pláži jsme rozhodně nebyli sami. Sice se nikdo nekoupal, ale i v lednu tady bylo dost narváno. Nedokážu si představit, jak to tady vypadá v létě. .Během oběda v malé restauraci v Barcelonetě nás celou dobu bavil poslíček s kolem, které si zamknul ke koši a hodinu se ho snažil všemi dostupnými prostředky odemknout. Překvapivě se mu to nepovedlo se zlomeným klíčem ani s hlasitým nadáváním :D.
FC Barcelona
Ke stadionu jsme se dostali z pláže autobusem D20. Kolem celého areálu je rozmístěno asi 24 vstupních bran a na každé vstupence je napsáno, kterou použít. Lístky na zápas je možné bez problémů koupit přes oficiální stránky https://www.fcbarcelona.com/en/tickets/football s cenou začínající na 1000,- Kč za lístek nebo přes některého „dealera“ v Čechách za cenu od 3 000,- Kč za lístek. Docela jsem se zasmál, když mi známý říkal, že byl na FC Barcelona s cestovní kanceláří. Jeli autobusem do Barcelony, koukli na zápas, přespali někde mimo Barcelonu, dopoledne prošli část centra Barcelony a jeli zase domů. Stálo to jenom 12 000,- Kč na osobu 😊.
I když jsme byli u stadionu dvě a půl hodiny dopředu, rozhodně jsme nebyli první. Kolem se potulovalo dost velké množství lidí, všichni v barvách FC Barcelona. Vyrazili jsme k naší „bráně“ a po cestě prohlíželi pár stánků s šálami, dresy a jinými předměty FCB. Hodinu před zápasem nás konečně vpustili na stadion. To už bylo všude kolem tisíce lidí. Přece jenom se na stadion vejde cca 100 000 fanoušků. Při vstupu probíhá krátká kontrola batohů a odšroubovávání lahví s tekutinami. Chápu, že odšroubovávají víčka, aby nešlo hodit láhev na hřiště, ale když si člověk víčko odšroubuje před kontrolou sám a dá ho do kapsy, v pohodě si láhev zase zašroubuje.
První pohled na stadion a hrací plochu je druhý „WOW efekt“ v Barceloně 😊. Z WOW efektu nám vyhládlo. U každého vstupu na stadion je několik stánků s občerstvením za normální ceny. Klobása v bagetě za 6€. Asi 40 minut před zápasem na hrací plochu vběhli hráči na předzápasové rozcvičení za menšího skandování fanoušků. Zápas nebyl v žádném strhujícím tempu, ale i tak byl velice zábavný. Kdy jindy vidí člověk naživo tolik miliard najednou pobíhat po hřišti :D. Překvapilo mě akorát, že Španělé (Katalánci) nejsou zrovna hlasití fanoušci. Kravál byl vždy při vstřelení gólu, jinak se moc nahlas nefandilo. Hlavně, že jsme vyhráli a Messi dal gól 😊.
Schválně jsem kupoval místo nad domácím kotlem fanoušků kvůli závěrečné děkovačce. Bohužel se žádná nekonala. Zpět do centra jsme jeli, stejně jako dalších 20 000 lidí, metrem. Po cestě k metru jsme se trošku courali a díky tomu unikli prvotní tlačenici. Když jsme přišli, povedlo se nám narvat hned do prvního vozu, který přijel. Až do cílové stanice jsme se nedokázali pohnout ani o píď, vzhledem k množství tlačících se lidí ze všech stran 😊
Gaudího procházka
Třetí den byl věnován procházce po stopách Gaudího staveb v Barceloně. Vydali jsme se po La Rambla směrem od moře a prošli přes veliké náměstí Katalánska ke Casa Batllo, Casa Amatller, Casa Lleo Morera a Casa Batllo, Casa Mila. Do všech zmíněných staveb je možné za několik euro jít a prohlídnout si interiér. Nám bohatě stačilo vidět je zvenčí. I když jsem některé Gaudiho budovy neměl na seznamu památek, jeho styl je velice specifický a na první pohled dobře rozpoznatelný. Po odchodu z La Rambla jsme se ocitli uplně v jiné Barceloně, najednou je kolem spousta mezinárodních řetězců a velkých obchodů, ale i tak jsou na každém kroku malé restaurace a kavárny 😊.
Méně známým a trošku odlehlejším dílem Gaudího je Casa Vincens. Menší hodně barevná stavba je jednou z prvních významných staveb tohoto architekta a je zapsána v UNESCO.
Na druhou hodinu odpoledne jsme měli koupené lístky do Sagrady Familia za 17€ (lístky možné koupit zde). Kdybychom si chtěli koupit vstup až na místě, museli bychom čekat na volný čas vstupu minimálně dvě hodiny, a to jsme byli v mimosezoně. V hlavní sezoně asi ani nemá cenu sem bez lístků chodit.
Před vstupem dovnitř každý projde stejnou kontrolou jako na letišti a pak už se jenom kochat 😊. Dlouho jsem přemýšlel, jak vlastně popsat jaká Sagrada Familia je a na nic kloudného jsem nepřišel. Vnějšek je majestátní, ač nedostavěný a vnitřek je dílo mistra s neskutečnou představivostí. Hra barev v různých částech dne je neskutečná. Člověk tu může chodit kolem dokola a vždy uvidí další a další barevné konstelace. I když čas příchodu je vždy daný délka pobytu uvnitř není omezena. Návštěva určitě stojí za to!
Dále jsme pokračovali k blešímu trhu „Mercat Fira de Bellcaire Els Encants“, který je hned u mrakodrapu Torre Agbar. Na venkovním, i když zastřešeném, trhu je možné koupit kromě potravin snad úplně všechno. O cenách se vždy smlouvá a nakupující se můžou osvěžit a najíst ve třetím patře trhů. Mimo stánků s jídlem jsou zde i záchody zdarma 😊.
Od Torre Agbar to bylo „jen“ kolem dvou kilometrů rovně k pláži a menšímu přístavu Port Olimpic. Už bylo docela pozdě, takže jsme se tam na chvíli zastavili a v jedné z mnoha restaurací si dali moc dobré škeble a sangrii. Tenhle den byl hodně chodící a po změření celkové délky 20 km nás nohy bolely dodatečně ještě víc.
Čtvrtý den jsme konečně měli v plánu půjčit si kola. Zálibu v půjčování kol v zahraničí jsem získal při prvním půjčení kol před pár lety v japonském Kyotu. Ze sedla člověk zažije úplně jiné město 😊.
Během našich „krátkých“ procházek po městě jsme viděli desítky půjčoven kol, ale žádná neměla nižší ceny než ta, kterou jsem našel před odletem. Po snídani na trhu jsme došli do půjčovny Mattia a kola vyzvedli. Bylo potřeba nechat deposit 50€ za jedno kolo a samotné půjčovné 6€ na den.
Jízda na kole má v Barceloně své kouzlo. Vyrazili jsme přes moc hezký modernější trh Sant Antoni Market. Na náměstí Plaça d’Espanya, kde jsme nechali kola a vyjeli výtahem (1€) na střechu nákupního centra Arena, odkud je nádherný výhled na okolí. Je odtud krásně vidět, kudy všude jsme den předtím šmajdali a zároveň měli výhled na „horu“ Montjuïc kterou budeme muset na kole zdolat.
Kolem Národního muzea umění Katalánska jsme se vydali do kopce po jeho pravé straně směrem k Olympijskému areálu, který začíná u „Placa d’Europa“, kde je zároveň i ikonická telekomunikační věž z roku 1992 a kousek opodál zrenovovaný Olympijský stadion. Po obejití stadionu je možné se dostat k volnému vstupu na hlavní tribunu. Stadion je krapet zchátralý a menší než Nou Camp, ale i tak tu musela být úžasná atmosféra, když tu bylo 65 000 fanoušků během Olympiády.
Následovalo další stoupání až k hradu, který nemá moc hezkou historii. V minulosti zdejší prostory sloužily k uvězňování politických vězňů a popravám. Byl by odtud nádherný výhled na moře, kdyby přímo pod hradem nebyl ohromný nákladní přístav.
Montjuïc je vcelku rozsáhlý a na jeho ploše je několik „botanických zahrad“ a různých parků s velkým množstvím fontán a míst k odpočinku. Na kole se sem dá dostat (elektrokolo by asi bylo lepší), ale brusle jsou už docela o hubu vzhledem k prudkému klesání bez pruhu pro cyklisty. Na „kopec“ je možné dojet i lanovkou, která vede přes celý přístav a je z ní krásný výhled na Barcelonu.
Poslední plánovanou zastávkou byl Park Güell, který je na opačném konci Barcelony více ve vnitrozemí. Celou cestu jsme jeli po hlavních městských tepnách, kde jsou vždy i pruhy pro cyklisty a koloběžkáře. V Praze v poslední době semtam vidím někoho blbnout na elektronické koloběžce, ale tady se na nich jezdí ve velkém a vzhledem k celoročnímu hezkému počasími to tu dává větší smysl. Zaujalo mě, že pruhy pro cyklisty jsou i na kruháčích a dokonce mají i vlastní odbočovací pruhy a semafory 😊 je vidět, že když se chce, tak to jde.
Park Güell je v současnosti hojně navštěvovanou architektonickou památkou a asi málokdo ví, že se jedná o nepovedený projekt výstavby zahradního města. Park je rozdělen na dvě části. Placenou barevnou část, která má u vstupu dvě ikonické stavby (mně připomínají hobití domky), které nechybí asi na žádné koláži fotek z Barcelony a je přecpaná turisty. A druhou neplacenou část plnou přírodních architektonických prvků bez barevných vzorů, kde moc turistů není, ale zážitek je úplně stejný. Navíc v neplacené části jsou veřejné záchody zdarma.
Po návštěvě parku už ten den následovala jenom spanilá jízda k pláži a projížďka po pobřežní promenádě 😊 za den jsme najeli 40 kilometrů.
Poslední den byl vyloženě flákací. Po check outu jsme procházkou došli do Barcelonety (bývalá rybářská vesnička přebudovaná vojenským architektem do geometrických tvarů) na místní trh a do kavárny na snídani. Následovala procházka po Barcelonetě a poflakování se na pláži. Když nastal správný čas, koupili jsme si ve stánku obří hranolky a vyrazili autobusem k Plaça d’Espanya, kde jsme si v nákupním centru koupili v obchodě oběd. Nutno podotknout, že půl litru čerstvě vymačkaného pomerančového džusu a čerstvý zeleninový salát byl jenom za 4€. Já moc na saláty nejsem a dal si čokoládovou crepu. Asi poprvé v život se mi stalo, že bych byl přejedený čokolády. Když jsem tu nálož dojedl, funěl jsem jak bernardýn.
Na letiště nás zavezl autobus linky 46. Terminál 1 je až poslední zastávka a nesmí se vystoupit dřív, i když se nám zdálo, že jsme v průběhu jízdy několikrát vyjeli směrem od letiště. Pan řidič evidentně někam pospíchal, protože s námi jel neskutečný ralley.
Let zpět i vyzvednutí od GoParking proběhlo v pořádku 😊
Shrnutí
Když se řekne „Barcelona“ já osobně jsem si vždy vybavil hlavně fotbal a Sagradu Familia. Po návštěvě to určitě nebude to první ani jediné co mě napadne. Vybavím si především pohodovou atmosféru, velké množství malých taveren, uzoučké uličky, osobité trhy, nádherné stavby, spoustu zeleně, a hlavně žádný spěch. Sám jsem ještě nezažil takhle poklidnou dovolenou (má drahá žena by možná nesouhlasila se slovem „odpočinkovou“ 😊), kde se stačí toulat po městě a člověk pořád nachází něco zajímavého, nádherného nebo ho to neustále láká vlézt do některé z mnoha kaváren a jen koukat na shon kolem. Překvapilo mě, že Barcelona není nijak drahá a kdybychom každý den nechodili do restaurace a na kafíčka, určitě bychom se s rozpočtem vlezli pod 12 000 za oba. Víme, že se Katalánci neustále snaží odtrhnout od zbytku Španělska, ale netušili jsme, jako moc bude hrdost Katalánců vidět na každém kroku v podobě vlajek a symbolů svobody.
Když člověk vidí, jak dobře můžou jinde fungovat trhy s čerstvými potravinami, nechápe, že to v Čechách zatím nejde. Naše „farmářské“ trhy jsou oproti stálým zastřešeným trhů plných čerstvých surovin jen k smíchu (k pláči).
Rád bych se někdy do Barcelony vrátil i v létě. Ne kvůli koupání, na to jsou mnohem lepší destinace, ale spíš kvůli jiné atmosféře, která tady musí panovat. Jednou se to třeba povede 😊
