Kapadokiie je rozlehlé území uprostřed Turecka. Jedná se o sopečnou krajinu vytvarovanou erozí do zvláštních výběžků, kterým se tady říká pohádkové komíny. Některé skalní buňky byly využívány jako obydlí, kostely, jinde se nachází celá podzemní města, která dnes poskytují zkamenělý obraz Byzantské říše mezi 4. stoletím a příchodem Seljukských Turků (1071). Je to tedy kamenný důkaz civilizace, která zanikla.
- Země: Turecko
- Vzdálenost z Prahy: 2 473 km ,3 hodiny
- Vzdálenost z Istanbulu: 690 km, 1,5 hodiny
- Cena letenky: 3 000,- + 1 200,-
- Cena ubytování: 1 700,-
Do Kappadokie se chystám od roku 2015, kdy jsem se připravovala na svou první cestu do Turecka. Letos jsem si zaleťela do Istanbulu na tureckou svatbu a tuto oblast jsem si nechtěla podruhé nechat ujít. Istnabul byl plný přátel, a tak jsem v rámci zachování rovnováhy a duševního odpočinku vyrazila sem, do skal, do málo turistického Goreme a to úplně sama.
Ubytování
Ubytování v Goreme je k dostání nespočet. Zajímavostí jsou hotely v jeskyních, které nabízí autentický zážitek i za přijatelné ceny. Já zvolila možnost rodinného ubytování v centru města, zabookovaného přes Air B&B. Měla jsem čistý pokojíček s pidi koupelnou a snídaní za cca 10 EUR/ noc. Zvolila jsem ho zejména po ujištění o dobré wifi. S majitelem jsem si dopisovala týdny před příjezdem a moc mi pomohl.
Denní režim
Jelikož jsem dorazila do Turecka ve stylu digitálního nomáda, tedy s notebookem a vírou, že každý den budu v 9:00 Pražského času (UTC+1) připojena a připravena pracovat jako z Prahy. Naštěstí v Turecku je v zimě o dvě hodiny více, takže jsem před pracovní dobou zvládala kratší 2-3 hodinové výlety.
Výlety
První den – Pigeon Valley
Nechtělo se mi vstávat, tak jsem se šla bezcílně projít po městě. Naštěstí jsem se nasměrovala do Pigeon valley. Které je neuvěřitelné! Opravdu doporučuji vidět na vlastní oči. Cestou jsem nenarazila na jediného človíčka. Těsně před okrajem údolí se přede mnou objevilo občerstvení. Jednalo se o Caglar Tea Garden. Jedna část je zastřešená jako skleník a druhá je vytesaná do skály i s vytesaným sezením. Uvítal mě dědeček s babičkou s neuvěřitelnou vřelostí. Objednala jsem si čaj (v přepočtu za 10 Kč) a dostala ochutnat z jejich „menemem“ – snídaně. Ukázali mi štěňátka, vyfotili se se mnou, poradili mi, kam jít dál. Bylo to opravdu krásné setkání.
1500 metrů z Čajové zahrady se nachází hrad Uchlsar, nejvyšší místo v regionu. Vstup stojí necelých 40 CZK. Po vyšplhání se otevře neuvěřitelný pohled do Star Wars krajiny.
Druhý den
Brzy ráno jsem vyrazila na pozorování balónů při východu slunce. Každý nevětrný den se zde vznese 200 barevných balónů. Tato oblast je tím proslulá. Východ slunce, balony a měsíční krajina – no upřímně je to kýč, který by podle mě každý měl jednou v životě vidět.
Po návratu do Goreme jsem vyrazila do Open air muzea kilometr za městem. Protože zde otevírají až v devět, cestou jsem se zapovídala na koňské farmě a objevila zajímavou skálu. Muzeum za návštěvu opravdu stojí. Vstupné stojí přibližně 150 CZK. Jedná se o areál skalních obydlí včetně jídelen a kostelů. Skalní malby byly vytvořeny mnichy, kteří obydlí obývali. Některé malby jsou velmi povedené, jiné méně. Posvátná místa zde v okolí byla v historii velmi ničena, ať už Řeky, kteří věřili, že když si hodí kus omítky z kostela do pití, získají sílu nebo muslimy, kteří plivali kamínky na malby, či vandaly, kteří chtěli být někde podepsaní na věky. Toto místo je však dobře zachovalé.
Třetí den
Projížďka na koních směr Rose and Red valley. Cestou mi můj původce ukázal holubník ve skále. Šlo o několikapatrový jeskyní komplex, který bylo obtížné zdolat. Skoro bych tomu říkala indoor ferata. Nedokážu si ani představit, kolik práce muselo dát něco takového vytvořit. Vyškrábat do skály celé místnosti s chlívečky pro holuby.
Další dva dny jsem dopoledne jezdila na koních a odpoledne pracovala z restaurace uprostřed města. Nejenže měla silnější wifi, byla liduprázdná a dobře tam vařili, ale ten výhled!!!!
Poslední den byl nádherný. Vyrazila jsem podél silnice ven z města. Po necelém kilometru (měřeno holčičíma nepřesnýma očima) jsem dorazila do Love Valley. Procházela se po údolí, fotila, poslouchala přírodu. Zastavila se na čaj a došla až k oblíbenému Pigeon Valley. Majitelé si mě pamatovali a objímali mě, rádi, že mě znova vidí. To by se mi nestalo ani ve Slanym.
Celkově je Cappadokia levné místo, s neopakovatelnou krajinou, úžasnými lidmi, spoustou sportovního i kulturního vyžití a výbornou kuchyní. Jediné, co mě mrzí je, že se mi nepodařilo letět balonem. Kvůli povětrnostním podmínkám je často ruší.
