Už dříve jsem měla sen poznat Španělsko. Poznat kulturu, hlavně jídlo, lidi a rozšířit si obzory. Moc mě nelákají pláže, ale hory. …překvapivě. A díky souhře náhod, obrých známých, fajnových zkušenostem volba padla na Alicante.
Cesta
Odlétáme v sobotu odpoledne z letiště Václava Havla. Na letišti je jediným překvápkem samoobslužné odbavení kufrů. Naštěstí to všechno ještě není na počítači samotném, ale pomůže nám fešný letištní personál. Obvyklou baštu máme v restauraci Runway. Kontroly i let jsou bez problémů, a jestli byly, tak my je zaspaly.
Přílet na letiště v Alicante je překvapením. Čekala jsem letiště typu Rhodos. Tohle je ale velká patrová celoprosklená budova. Auto máme půjčené přes českou půjčovnu. Předali nám ho z ruky do ruky přímo na letišti. Obeznámené všemi výstrahami španělského provozu se vydáváme vstříc dobrodružství….a že je čemu 😀 Dobrých 40 minut kroužíme na dvou kruháčích před ubytkem a hledáme parkoviště 😀
Po veškerém zapojení a výpojení elektriky padáme do postelí. Je půl čtvrté ráno.
1. Den
Vzhledem k ne úplně hezké předpovědi počasí jedeme do nákupního centra La Zenia. Okolo je Lidl, Mekáč i jiné fastfoody.
Někteří, za ty 3 hodiny co jsme tu byli, navštívili 2 obchody, někteří probrouzdali vše 2x.
My vyřídily většinu dárků už zde. Na centru mě nejvíce zaujalo jak je vzdušné. Každý obchod má svůj domeček a všechny jsou propojeny několika sloupy s plachtami. Není tak ubedněné jako jsou shoping mally u nás v ČR. Na vlastní kůži cítíte, jak moc prší nebo ne. Ve středu je náměstíčko s kavárnami a celé druhé patro patří restauracím. Největší nátlak na restaurace je kolem 2. My to zakempily na falafelu a kebabu.
Přeci jen bychom 1. den ve Španělsku nechtěli být zavření v nákupním centru nebo na ubytku. Z delší původně plánované procházky po pobřeží vzniká 10 minutová zastávka na insta foto a honem se zahřát do Lidlu. Zbytek dne trávíme na ubytku plánováním příštího týdne a dospáváním příletu.
2. Den
Vyjíždíme dřív, protože náš první bod v mapě je nějakých 110 km od ubytka. Jedeme do hor na Pasarella de Relleu. Cesta po dálnici je ubíjející. Jenže pak ty výhledy na hory v serpentýnách stojí za to. Parkujeme 1,4 km od vstupu na lávky. Cesta není moc do kopce, takže pro nehoraly v pohodě. Kocháme se výhledy na vysoké a úplně jinak stavěné hory než jinde po Evropě. Bereme to zkratkami. V mapách nejsou značené. Pokud si to chcete zkrátit tak o 100-200 metrů musíte si vyjít na malý kopeček a kouknout se po jaké zkratce se vydat. U vstupu dostáváme od „velmi příjemné paní“ helmy a jde se na lávky. Jsou ze dřeva a jde se ,,prostředkem“ skály. Cesta tam se jde z kopce. Pod vámi je soutěska a nad vámi skály a stromy, které drží na vlásku. Nechci si ani představovat,jak to tam musí vypadat v hlavní turistické sezóně. Lávky jsou dost tenké a je tu spousta značek, že na určité části se může pouze po 4 osobách. Není to pro horizontálně prostornější jednotlivce a pro ty, kteří mají klaustrofobii, strach z výšek nebo jen staré klouby. Páreček seniorů hodinu po našem odchodu odváželi z lávek helikoptérou.
Další víc jak 100 kilometrů vzdálenou zastávkou od ubytka jsou vodopády A’lgar. Podobné jako na Peloponésu. Více turistické, s více lidmi. My došli až na konec, kde bylo o poznání méně lidí. Není to moc velká zacházka. Problém je spíše s parkováním. Poslední zastávkou dne je horské městečko Guadalest. Máme správné načasování a najít místo na parkovišti na náměstí není problém. Směrem na hrad jsou malebné uličky s obchůdky a jídlem. Z hradu je krásný výhled na přehradu i okolní pohoří. Zkrátka to tu má správnou atmosféru zapadlé horské vesnice s nádechem turismu.
3. Den
Vstáváme brzo. Chceme stihnou vycházející slunce z moře. Nejdřív to z útesu vypadá, jak kdyby se otevíralo Danteho peklo. A pak vykoukne. Seběhli jsem až na chodníček ke konci útesu. Jak se slunce posouvá výš, výš se žene i teplota, a větší je i náš hlad a chuť na kafe. Snídani máme na ubytku. Po dálnici frčíme kus za město Elche na Saint Mary Magdalene. Takhle nějak si představuju zmenšenou Sagradu Familiu. Z venku je kostel hezčí než uvnitř. Před chrámem je selfie point. Dobrá vychytávka pro početnější skupinu. Nad kostelem se rozkládají zříceniny hradu. Čas nás nehoní a užívané si slunka. Znovu si uvědomuji, jak moc dobrý byl nápad prodloužit si léto podzimkami ve Špáňu.
Přehrada Pantano de Elche, půl hoďky od chrámu má být pohodovou procházkou. „Vede k ní podle map normální cesta. Zvládne se bez pohorek!“ Hmmm přesvědčení padá za první zatáčkou a prvním skupinou vybavenou pohorkami a sportovním oblečením. Blátivou cestu podél levády jsme se značnou dávkou smíchu a ironie zvládli v okrasných sandálkách, podpatcích a sukynkách. Na doporučení lezeme nad přehradu. Voda je hodně špinavá asi kvůli řasám. Oběd řešíme v Elche u místňáků.
Co se týče dneška a jídla, je den pod taktovkou španělské kuchyně. Večeři máme ve vyhlášené restauraci s Flamengem. Dáváme si vegetariánskou paellu. Řekli jsme si, že budeme jíst pomalu. Paella zmizela během 15 minut. Flamengo je úžasný. Valila jsem oči, jak tanečnice dokázala jen tím, jak si hrála se zápěstí vyprávěla příběh v tanci. Klobouk dolů tanečníkům, kytaristům i kuchařům.
4. Den
Den začínáme na menším trhu v La Mata. Mají tu hezké oblečení za dobrou cenu. Mamka si všimne drobků churros na zemi a já zpozorním. Teď už nás zajímá jen churros. Je tu stánek a já konečně ochutnám churros. Churros je klasickéý dezert do ruky pro Španělsko, s původem v Jižní Americe. Podává se s hooodně hustou horkou čokoládou. Už jsem se nolemohla dočkat. Navíc na trhu je podle Márovi teorie vše lepší. A je to pravda. Churros je hutné, sladké, křupavější než když jsem ho pomáhala dělat doma. Účel splněn. Dala jsem si churros ve Španělsku. Trhem procházíme už jen zběžně a míříme na pláž. Zase nás horečka nakupování oblečení minula. Místo plných tašek máme plný pupík a sosáme vitamín D, jen tak vegetíme na pláži a mlčíme…ano, mlčíme
Po 2 hodinách pak frčíme směr Palmový park kousek od Alicante. Za mě má park vše. Pumtrack, workout, dětské hřiště, vodopád a cukrárnu. Taková pražská botanka zdarma. Se západem slunka míříme na maják a vyhlídky Far de Santa Pola. Cesta tam vede po úzké silnici. Cesta tam je dobrodružná, výhledy exkluzivní, výška dechberoucí, davy žádné, a cesta zpátky lehký offroad 🙂
5. Den
Frčíme směr Catagena kde je na pobřeží pevnost Batería de Cabo Tiňoso. Poslední čtvrt hodina cesty vede po serpentýnách. Ale stále jedeme po asfaltu. Batería je krásná. Jsou tu obří děla, věže a různé cestičky do zákoutí pevnosti. Za parkovištěm je osamocená část Baterie. Nikdo tam nechodí, ale mamka nás tam zatáhne. A je to tu parádní, ani se nám nechce dál. Do Cartageny ani na ubytko.
Cartagena nás vítá sluníčkem. Více se mi líbí část centra u moře. Vnitrozemí města je hlavně o obchodech. Pár ulic a divadlo jsou dělané pro turisty. Divadlo je zvláštní, antické, ale utopené v moderní zástavbě. Možná je to výhledem na šedivé paneláky. I přes siestu si sedáme do cukrárny na dortík a hoodně hustou čokoládu. Není moc dobrý nápad dát si čokoládový dort a horkou čokoládu. Přibližuje se Márovu čokoládovému infarktu v Barceloně.
Daleko hezčí Cartagena je při pobřeží. Na lodích je znát Halloween. Jsou vyzdobeny kostrami, pavučinami a pavouky. Na promenádě mezi palmami se krásně čerpá slunce do zásoby.
U véči se před ubytkem něco děje. Policie zahradila část silnice a prohledává auta. Někoho nebo něco hledají? Takže i majáky a dobrodružství máme.
6. Den
Kolem půl 12 parkujeme v parkovacím domě v Alicante. Místo nám hnedka uvolní ,,svižná bába“. Ta byla tak svižná a žhavá, jak nám chtěla uvolnit místo, až nabourala do sloupu a hasičáku.
První špendlík na mapě je Houbičková ulice. Sochy hub se zvířaty na nás čekají po celé délce ulice. Mně osobně, více než houby, zajímají výlohy cukráren. Alicante je živé i v zapadlejších ulicích, narozdíl od Cartageny nebo Guadalest. Není postavené jen pro turisty. Je tu znát život místňáků. Nejvíc mě zaujal trh Mercat Central d’Alacant. Všechno je čerstvé, sťavňaté, voňavé, živé. Škoda, že se nedá převézt vůně trhu. Další rozdíl je, že se tu lidi víc usmívají než v jiných částech kolem Alicante, co jsme potkali. Viděli jsme sochy býků. Je tu znát Halloween. Berou ho tu vážně. Živé mrtvoly jsou i na lavičkách a parkovišti. K obídku ochutnáváme další druh Paelly a Sángriu. Paella je výraznější a hlavně s masem. Sángria je podle mamky názoru slabší Limonchello. Desert si dáváme v restauraci v přístavu. Na hrad Santa Barbara vyjíždíme ,,panoramatickým“ výtahem. Jediný panoramatický výhled je výhled na stěny a všudypřítomné Čechy a Slováky :/. Santa Barbara je rozlehlá. Z nejvyššího místa vidíme celé město jako na dlani, i španělskou „Fidži“. S mamkou jsem se unesly na tom, že se sem někdy do hor vrátíme. Jsou to jiné hory než jsme viděly po Evropě. A že jsme jich viděly a prolezly.
Moje shrnutí
Špáňo byl a je můj sen. Nemám ho vůbec probádaný. Ani nevím proč jsem si Španělsko představovala jako barevné a křiklavé. Lidi usměvaví. První tři čtyři dny to byl přesný opak. Nejvíc mě překvapili lidi. Až v Alicante se číšníci začali usmívat. Zážitkem byl i jazyk. Nikde nebyli dvakrát ochotní mluvit anglicky. Častokrát mluvili směsicí angličtiny a španělštiny. Nezapomenutelné jsou pro mě hory. Je placka a pak najednou masiv. Nejsou ani tak vysoké 🙂 Cca stejně vysoké jako Sněžka. No a pak to flamengo.
Mamky shrnutí
Překvapil mě styl jízdy – klidná, přející, bezpečná, žádný stres. Tohle mi vyrazilo dech. Od lidí jsem čekala víc vřelosti, a víc energie – jenže, v tom složení, ve kterém jsme přijely do Alicante, je jakákoliv energie na nás malá 😀 Města jsou města, jídlo je jídlo – jsem otevřená čemukoliv, ale hory. HORY JSOU FASCINUJÍCÍ. Umím si představit se ráno sebrat a vrátit se až večer. Těch míst a vrcholků, stezek při pobřeží je tam kolem Alicante na 14 dní každodenní turistiky. Proto vřele doporučuju a ideálně na podzim, nebo jaro, kdy teploty nepřesahují 25 stupňů.
Kolik nás to stálo?
Finančně vlastně ani nevím, určitě levnější než Dubai. Určitě bychom mohly na spoustě ještě ušetřit, ale….my to chtěly mít hezké a aby nás to bavilo 😀
Takže:
- Letenky 2* 4500 + menší zavazadlo 1000 jedna cesta
- Půjčení auta 340 euro /4
- Ubytování XXX bylo krásné a děkuju!
- Nafta na nějakých 800km 90 euro
- Paella jak kdy…od 14-20 euro
- Churros 2 eura
- Parkování v parkovacích domech na den 6,50 euro
Suma sumárum do 25tisíc na týden ve dvou jako pricezny.
