Předcházející článek o cestě trajektem a návštěvě Pisy a Luccy najdete zde.
Ubytování
Poprvé v životě jsem rezervoval samostatný apartmán se snídaní, takže jsem byl zvědavý, jakým způsobem bude snídaně probíhat. Koncept byl vcelku jednoduchý. Lednička byla plná jídla (sušené šunky, sýry, vajíčka, juice, mléko, máslo…) a ve vybavené kuchyni se dalo najít vše ostatní (kávovar, kakao, balené vody, croissanty, cereálie, pečivo, marmelády, med…). Takže jaké si to uděláš, takové to máš. Během pobytu nám postupně vše docházelo, stačilo napsat majiteli a ten se druhý den přihnal s plnou nákupní taškou věcí 🙂 Samotný apartmán byl v druhém patře obytného domu. Pravděpodobně patří nějakému sběrateli, protože byl přecpaný různorodou výzdobou od čínských přes indické až po francouzské motivy. Apartmán byl dost prostorný a výborně vybavený, našli jsme tady úplně vše, co jsme potřebovali (včetně vaty na spravení kola od kočárku).
Costa Rei
Co asi bude první věc, kterou bude každý chtít dělat, když se vyspí, po dlouhé cestě na ostrov, který je označován za perlu Středozemního moře a evropský Karibik? Jet na pláž!!! Po snídani jsme neváhali ani chvíli, našli výborně hodnocenou pláž na Costa Rei a vyrazili. Cílem byla dlouhá bílá písečná pláž Spiaggia di Porto Giunco na jihovýchodě ostrova. Nepříjemné překvapení bylo placené parkování za 5€ na den, ale jinak pláž splnila veškeré očekávání. Nebyla nijak přelidněná, voda průzračně čistá a teplá. Ideální pro všechny věkové kategorie a padleboardysty. Na pláži byla menší skála, ze které bylo nejspíš možné skákat do vody. Byl jsem tedy vyslán se podívat, jestli to je bezpečné i pro Jendu (12) Po návratu k rodince s několika hlubokými krvavými šrámy na koleni, holeni a nártu bylo jasné, že to asi moc bezpečné není. Bohužel jsem se k samotnému skoku vůbec nedostal, protože jsem při cestě uklouznul po nějaký svini klouzavý a zrakvil se ještě před skokem.
Po cestě zpět se najednou v autě ozvala příšerná rána až všichni Němci začali padat do krytu. Po zastavení se ukázalo že zadní levé kolo je v háji. Naštěstí se jednalo o kočárek, a ne o auto.
S prasklou duší v ruce jsme projeli tři autodílny, kde jsem se plynulou znakovou řečí dozvěděl, že je to v pytli bez možnosti opravy. Nezbylo než vymyslet náhradní plán v podobě vycpání duše čímsi, aby bylo možné zbytek dovolené v klidu absolvovat. Vzhledem k dvěma McGyverum nebyl problém. Duši jsme vycpali vatou a doufali v nejlepší.
Cagliary
Největší město ostrova s velkým přístavem, mezinárodním letištěm a historickou částí plnou památek, rozmanitých uliček a dominantou v podobě Castello di San Michele. Navigace nás dovedla do nejvyššího bodu města ke kostelu Chiesa dei SS Lorenzo e Pancrazio, kde je nejen nádherný výhled na město, ale nejspíš i jediné neplacené parkoviště v okolí. Odsud jsme postupně sestoupili do živého centra města viděli nespočet historických budov a památek: Cittadella dei Musei, nádhernou Cathedral of Saint Mary of the Assumption and Saint Cecilia, Torre dell’Elefante, Chiesa di S. Eulalia a Roman Amphitheatre of Cagliari. Historické centrum určitě stojí za večerní návštěvu.
Procházka převážně kamenitými uličkami není žádná slast s kočárkem, ale dá se to. Město má velice příjemnou přívětivou atmosféru plnou života. Po cestě jsme na ulici viděli na střeše převrácený mini Cooper. Kdo to auto zná, tak asi taky nepochopí, jak se řidiči povedlo ho dostat na rovném úseku na střechu.
Poloostrov San’t Antioco
Malý poloostrov na jihozápadě Sardinie nás zaujal především díky nádhernému přístavnímu městečku San’t Antioco a čistým písečným plážím. Navštívili jsme zde dvě. Nejdřív Spiaggia La Salina, kde je znovu placené parkoviště, ale dá se parkovat hned vedle něj zdarma. Pláž není nijak široká, ale zato má opravdu velice pozvolný vstup do křišťálově čisté vody. Ta je tady tak teplá, že jsme po celé 3 hodiny, které jsme zde strávili, neměli potřebu z ní vůbec vylézt. Na pláži je i menší bar s občerstvením.
Po cestě k druhé pláži jsme se chtěli někde najíst, bohužel u každé restaurace, kde jsme zastavili nám řekli, že mají otevřeno jenom večer. To jako Italové nejedí přes den? Nezbylo nám nic jiného než se spokojit s jídlem v plážovém baru. Odtud jsme vyrazili na pláž Spiaggia di Coacuaddus, která byla nejdivočejší a s největšími vlnami, jaké jsme na Sardinii zažili. Nedá se hovořit o obr vlnách, ale na místní poměry to ušlo a špunti se mohli vyblbnout.
Poloostrov je v podstatě obklopen plážemi, takže není problém kdekoliv zastavit a vykoupat se. Nevýhoda je, že je to sem dost daleko, když se nebydlí přímo na poloostrově.
No name pláž před Tuerredda Beach
Třetí den na Sardinii jsme si řekli, že už jsme dost otrkaní a můžeme si zastavit a vykoupat se kdekoliv. Cílem dnešního dne byli plameňáci, takže jsme nejdřív chtěli někam na klidnou pláž v okolí. Jel jsem směr Tuerredda Beach po pobřeží a asi 3 km před ní bylo male improvizované parkoviště na kraji cesty. Vyskákali jsme z auta a zjistili, že vede cestička dolů k osamocené nádherné malé písečné pláži s útesem. Upozorňuju, že cesta s kočárkem zde není určitě možná. Během několika zde strávených hodin sem tam někdo přišel ale povětšinou jsme byli sami. Pláž je písečná, ale ve vodě jsou hned kameny a skály. Ideální pro šnorchlováni a potápění se.
Plameňáci jsou po celé jižní Sardinii, nejvyhlášenějším místem je Spiaggia Su Giudeu, kde je znovu nádherná písečná pláž, tentokrát opravdu hodně široká s okolními písečnými dunami. Široká pláž odděluje sladké jezero, ve kterém mají být plameňáci, od moře. Bohužel asi všichni plameňáci byli na dovolené, protože jich tam bylo velice poskromnu. Nicméně pláž a přilehlý pahorek stejně stojí za návštěvu i bez ptáků.
No name pláž před Spiaggia di Is Mortorius
Poslední den na jihu jsme chtěli strávit na pláži. Nejlepší variantou bylo jet na východ od Cagliari směr Costa Rei. Stačí odbočit z rychlostní komunikaci směr voda a hledat. Nám se povedlo najít maličkoku písečnou pláž obklopenou skálami asi 300 metrů před známou Spiaggia di Is Mortorius. Na pláži byli jenom dva turisté, kteří po hodině stejně odjeli. S celým kočárkem jsme se sem ani nesnažili dojet, vzali jsme jenom korbičku a to bohatě stačilo.
Soleminis
Menší neturistické městečko asi 20 km severně od Cagliari bylo naším útočištěm po 5 nocí. Až poslední večer jsme měli čas a sílu jít si ho projít (svoje ranní vycházky za lovem pečiva nepočítám). Město má veškeré základní vybavení, řeznictví, pekařství, několik obchůdků, kostel na kopci , nádherné upravené baráčky a dokonce jsme našli jednu malou pizzerii, které jsme neodolali a dali si pizzu. Restaurace nebyla ani na googlu, takže ji není možné nijak „digitálně“ najít (už jsem ji tam přidal, pro další cestovatele) Člověk během procházky jenom žasne, jak jsou baráčky až umělecky upravované a zdobené.
Přejezd na sever
Když jsem studoval materiály o Sardinii (a že jich bylo hodně), všude jsem četl že na každém rohu uvidíme Nuragi (kamenné věže/obydlí). Bohužel jsem tady viděl maximálně jeden. Vše se změnilo, až když jsme se vydali na sever ostrova. Už po cestě jsme jich viděli nespočet. Zastavili jsme u Complesso Nuragico Su Nuraxi (prohlídka byla zpoplatněna 12€ za osobu, takže nám stačilo se podívat od brány).
Na severní část jsme přejížděli hornatou střední částí ostrova. Po cestě jsme potkali nespočet ovcí, krav, divokých koní, opuncií a nádherných malých městeček vystavěných na horském úpatí. Při projíždění nádherně upravenými klidnými vesničkami nás napadalo, jak je možné, že jinde to jde a u nás ne. Cesta přes hory je jedna serpentýna za druhou, takže motorkáři by byli nadšení.
Střední část Sardinie má určitě co nabídnout a je vyhledávána především motorkáři a cyklisty. Věřím, že projet si místní hory na jaře na kole má své kouzlo.
Ponaučení z jihu
- Maximální povolená rychlost je jenom doporučení pro důchodce
- Kdo nechce přelidněnou pláž, může si najít svojí soukromou
- Nafta je tady stejně drahá jako v Itálii (42,- Kč/l)
- Opravit kočárek lze s minimem vybavení
- Neustále nafukování a vyfukování padleboardu může lézt na nervy
- Čím více hodnocení na google pláž má, tím víc tam bude lidí
- Automaty na parkování jsou stejně nepřehledné a složité, jako jaderná fyzika
- Sardinie je opravdu velká a není vhodné koupit apartmán přímo uprostřed (je to všude daleko)
- V lidlu mají výborné croisanty
- Vodní meloun je překvapivě drahý (20 kč/kg) a nejlevnější ovoce jsou broskve
Pokračování článku ze severní Sardinie najdete zde
