Rok se s rokem sešel a my začali plánovat letní dovolenou. Po chvíli rozhodování padla volba na řecký poloostrov Chalkidiki, kam se dá dojet autem, je to stejně daleko jako do Itálie a můžeme si vzít i paddleboard. Schválně jsme měli rezervovaná ubytování s možností zrušení zdarma, kdyby se náhodou objevily levné letenky do žádané destinace. Pár se jich našlo, ale nás zaujal až Rhodos z Prahy v termínu původní dovolené za cca 2400,- za osobu.
Rhodos mam na bucket listu, protože vím, že tam Anička moc chce, takže nedalo moc práci kohokoliv přesvědčit o letecké variantě.
Ubytování jsem našel přes Booking.com moc hezké kousek od letiště (docházková vzdálenost) jednak kvůli pozdnímu nočnímu příletu a tudíž jednoduchému přesunu a jako výchozí bod pro poznávání severu ostrova. Druhé ubytování bylo na druhém pobřeží (se Středozemním mořem) v jižní části ostrova. Dokonce se nakonec povedlo rezervovat apartmán s několika bazény kousek od věčně prázdné oblázkové pláže.
Půjčení auta přes Rhodes cars šlo najít pro 5 osob docela dobře i cca měsíc do odletu. Horší to bylo s parkováním na letišti v Praze, které je na poslední chvíli dražší.
Ryanair
Největší nízkonákladová letecká společnost v Evropě dlouho zůstávala mimo naše portfolio využitých leteckých společností, až do teď. V základní ceně letenky je jen malé palubní zavazadlo a vše ostatní je zpoplatněné- větší zavazadlo, různé velká odbavená, seating…. My nakonec dokoupili seating a jedno malé odbavené zavazadlo. Levněji by vyšlo koupit to hned při koupi letenky, ne až dodatečně.
Opravdu příjemně mě překvapila jednoduchá a velice dobře fungující aplikace společnosti. Neříká se mi to snadno, ale kam se na ni hrabou Turkish airlines a ostatní. Navíc přímo z aplikace jde jednoduše přesunout boarding pasy do google peněženky. V případě zpoždění hned přišel email i smska.
1. Den.
Konečně nadešel den odjezdu, Lukyna jsme pořád drželi v domnění, že se jede autem dva dny na Chalkidiki. Což mu vůbec nevadilo. Myslím, že my bychom z něj byli na prášky už na parkovišti (D1) před Brnem. Když šel po obědě spát, proběhla inspekce velikosti příručního zavazadla a vážení odbaveného. Vše téměř bez problémů. Prcek samozřejmě samým těšením nespal, ale aspoň jsme nemuseli každých 5 minut poslouchat jestli už pojedeme. Odlet byl až po 7 večer, takže stačilo v klidu po 3 vyjet a nikam nespěchat. Průjezd Prahou téměř bez zastavení a my už po 4 hodině parkovali na Pb ekonomy na letišti. Prcek v autě konečně usnul a po probuzení na letišti byl tak přemožen emocemi, že ani nedutal. Dlouho mu to nevydrželo.
Poprvé jsme letěli s Ryan air. Příjemné mě překvapila neustále otevřená přepážka na drop bag, kde nikdo nebyl. Následoval přesun do Runway restaurace, kde prcek mohl pozorovat letadla a skoro nezlobil. Před odchodem ještě něco k snědku, abychom nepošli hlady, umejt celýho Lukyna od kečupu a přesun ke gate. Bohužel jsme měli zpoždění, ale naštěstí jen něco málo přes hodinu. Malou blechu se všichni na střídačku snažili zabavit a unavit, nepovedlo se ani jedno.
Letadlo sice jednoduše zařízené bez síťky na drobnosti, ale krásně čisté a nástup velice rychlý. Díky dokoupení seatingu jsme všichni seděli spolu a prcek u okýnka. Mohl pozorovat bouřku, kterou jsme proletěli bez ztráty kytičky. Předpokládali jsme, že prcek po cestě vytuhne a bude klid, jenže byl plný energie (na rozdíl od zbytku) a navíc hrozně prděl, takže to bylo jak v plynový komoře v jeho okolí.
Po dlouhé době se nám stalo, že přiletěl kufr stejným letadlem, jako my (viz Zanzibar).
Na ubytování jsme původně chtěli z letiště dojít pěšky, cca kilometr, ale pan majitel pro nás přijel, což bylo nakonec moc fajn.
Apartmán přímo s výhledem na vzletovou dráhu, 3 samostatné pokoje, klimatizace a spousta prostoru, co víc si přát. Sem tam někde něco zaburácelo, ale v noci klídek.
2. Den
Asi po svém taťkovi jsem zdědil zálibu v ranním nakupování na dovolených. Vstát jako první, vytratit se a projít si probouzející městečko má své kouzlo. Po cestě bylo
potřeba nakoupit základní věci jako je marmoška a sýr feta. K tomu ještě brambory, krkovička, zelenina a pečivo, abychom měli dobrý základ na odpolední výlet, který se díky vlně veder odehrával v 49 stupních.
Snídaně proběhla na terase s výhledem na přistávající a odlétající letadla. Prcka by to zabavilo na několik hodin. Jen kdyby při každém vzletu nevolal, že už to letí, což bylo každé 2 minuty.
Ještě jsme neměli auto k dispozici, proto byl pěší výlet na pláž. Moře jsme sice viděli kousíček od nás, ale muselo se dojít na konec runwaye tam byl teprve přístup k pláži… Cca 1,5 km. Pláž ne jako z plakátu CK, o to autentičtější bez lehátek, s postaršími domorodci, kočkami a jednou sprchou. Voda ani vařící ani studená. Akorát na osvěžení.
Po obídku s výborným řeckým salátem jsem došel do půjčovny pro auto. Sice jen necelé 3 km, i tak se to dalo zabrat v plném provozu bez chodníku a pod pražícím sluncem. Máme půjčené Renoult Clio Sport něco, což je větší než jsme chtěli, ale jelo hezky, ač s nulovým zrychlením a obří spotřebou. Odpoledne směr odlehlejší pláž u Faliraki- Anthony Quinn Bay.
Parkování u zálivu je zdarma, kde se dá. Zálivy jsou tu dva a oba jsou v obložení lehátek. Naštěstí je kde si lehnout i mimo ně, a nejsme zdaleka jediní, kdo to tak dělá. Záliv je nádherný, křišťálové čistá osvěžující voda, skály po obou stranách… Lukyn se bahní, potápí, dělá kraviny a je spokojený jak blecha. Turistu je tady ještě snesitelné množství, které se v létě minimálně zdvojnásobí, takže tu nebude k hnutí. Před odchodem osycháme a Bubla dostal povel, že smí do vody jen po kolena, aby si nenamočil zase plavky. Jenže to byl rozkaz s možností improvizace, takže Lukyn byl po kolena v hloubce, kde sebou placnul do vody a vesele lovil kameny dál celý pod vodou.
V okolí zálivu jsou vysoké útesy s krásnými vyhlídkami. Stačí si vybrat. Po cestě zpět ještě nákup na véču a supr řecký salát. Nakupováni u pultu , kde je vše v řečtině je dost zavádějící a my místo vepřové šunky máme krůtí, ale moc dobrou… Zlatý hřeb večera byl Lukyn, který proběhl zavřenýma dveřma s moskytiérou.
3. Den
Ráno odjezd na vrchol Filerimos, kde jsou pozůstatky opevnění ve velkém oploceném areálu s nádherným výhledem do všech stran. Všude je spousta pávů. Vstup 6€ za dospělého. Na vrcholku je ještě veliký betonový kříž, který je vidět až z pláže, k němu je vstup zdarma. Zastávka je to hezká i když už bylo dost teplo. Minimálně hodinu jsme tady zůstali.
Následoval přesun k nejbližší pláž Paralia Kremasti. Pláž je písčitá oblázková, ale zato na ni skoro nikdo nebyl. I když tady jsou na turisty připraveni s lehátky a slunečníky. Po vydatném obědě a spaní prcka bude ještě asi pláž a pak návštěva hlavního města.
Plán byl jet do Rodosu až kolem 6 vecer abychom si prošli staré město za světla, a následně se přes něj vraceli během tmy. Což se krásně povedlo. Cesta na parkoviště trvala cca půl hodinky a vcházeli jsme do hradeb přes Saint Jon’s Gate, odkud se projde celé městečko. Fanoušek Her o trůny zajásá už u hradeb. Neměli jsme přesný plán kudy město projít, stačí chodit křížem krážem aby se vidělo vše. Nevynechat hlavně: Řeckou banku, uličku k a samotný Palace of the Grand Master of the Knights of Rhodes, Mosque of Suleiman a hlavně nasát atmosféru.
Vyšli jsme u přístavu přes bránu Arnaldo. Odtud podél hradeb k větrným mlýnům a na první z mnoha gyrosu kousek od hlavního autobusového nádraží. Než jsme se nabaštili stihlo zajít slunce a celé město se rozsvítilo. Do nové části plné obchodů jsme záměrně nešli. Radši jsme zašli k přístavu kouknout na Fontánu Grande a pozůstatky Rhodského kolose, kde jsou dnes 2 „laně“. Pak už jen zpět přes střed historického města, které bylo ještě kouzelnéjší než za světla a domu. Hlavní město je nutnost vidět a ideální je to stihnout za světla i v noci.
4. Den
Bohužel nadešel přesun z parádního ubytka dál směrem na jih.
I cesta je cíl, a my ji spojily s několika výlety. První zastávka Údolí motýlů. Parkování ráno bez problému a vstupné 3 eura za dospělého, děti zdarma. V údolí jsou motýli až od června do konce srpna, jinak je to akorát hezká procházka podél menší říčky v „kaňonu“. Všude poletuje jeden a ten samý druh motýla a když nelétají jsou ve shluku na stromě. Podívaná je to moc pěkná a netradiční. Všichni hledali motýly, jenom Lukyn hledal říčního kraba. Pár jsme jich nakonec viděli . I ráno bylo docela hodně lidí a to bylo prázdné parkoviště, než jsme se vrátili, už bylo parkoviště úplně narvané. To už by nás tam nikdo nedostal.
Druhou zastávkou byl malinký kostelík uprostřed hor, kde jsme si sami museli i odemknout Monastery of Parmeniotissa. Zapálili jsme svíčku, dali příspěvek a frčeli. Taková místa my vyhledáváme.
Následoval báječnej oběd v místní taverně, s báječným gyrosem. Zajímavé zjištění je, že pita gyros je levnější než samotné hranolky…
Jelikož bylo jenom 48 stupňů a vítr nebyl jak fén, zamířili jsme k Holy Monastery of the Virgin Mary Tsambika, což je posvátný malý klášter, kam si ženy chodí vyprosit potomka. Dítě je to opravdu zasloužené. Autem jsme se vyškrábali po kozí stezce cca 100 výškových metrů pod vrchol a dál vede 300 schodů. Vedro k padnutí, ale výšlap převážně ve stínu a jako bonus bez lidí. Ideální návštěva od 11 dopoledne do 4 odpoledne kdy napadne jít nahoru ve vedru jenom Čecha nebo Slováka. Klášter je opravdu malinký, se spoustou hořících svíček, ale ten výhled na okolí, moře, pláže, olivové háje… Nádhera a místo, kam se musí jet.
Odtud na nádhernou písečnou pláž pod klášterem Moni Tsambika. Zase docela bez lidí, spoustu místa na parkování a průzračná teplá voda. Tady se to bahnilo.
Kousek od pláže byl stánek s medem, kde jsme koupili borovicový med, co kdyby náhodou dál už stánky nebyly. Bylo jich ještě asi 8.
Projíždět spálenou krajinou po loňských velkých požárech směrem na jih nebylo moc příjemné. Dokonce jsme v horách viděli kouř, ke kterému se následně sjeli snad všechny hasiči jednotky z ostrova. Evidentně to nechtějí podcenit.
Druhé ubytování v Gennadi v Georges appartments je nádherný. V areálu několik bazénů, výhled na olivový háj a moře… S Bublou stíháme dojít na nákup, kde koupíme mamince kafíčko, abysme ji zabavili a my mohli skočit do bazénu před odjezdem na zdejší pláž.
Pláž je oblázková, ale s průzračnou vodou. Děti se bahnily, Anička se vyhřívala, všichni spokojeni. Na dně jsme objevili něco podobného perutýnovi, ale o dost menší.
V noci bylo menší zemětřesení 5,3 stupňů cca 30 km od nás. Zvláštní pocit, ale nic se nestalo.
5. Den
Den věnován plážím. Ráno nákup jako vždy. Naivně jsem myslel, ze obchod, který má otevírat od 8mi bude v 8 otevřený. Otevřel až ve čtvrt na 9. Dopoledne jen pláž u nás na kamínkách. Voda „odporně“ průzračná a na pláži skoro nikdo. Ve vodě jsme objevili platýse, kteří kolem nás nerušeně plavali. Po prvním nárazu do Lukyna a jeho hlasitým řevem „jsou dva, jsou dva“ už nechtěl být ve vodě sám a vždy mu musel někdo sekundovat.
Po obědě prcek spinkal a těšil se na další pláž. V plánu byla písčitá Agios Georgios beach. Cesta k ní byla nejdřív asfaltová, následně písčito kamenitá a 600 metrů před cílem se muselo sjet ze schodů. Tam jsem to vzdal, protože to by nedala kdejaký Jeep natož naš Renault. Naštěstí se po asfaltce a pak kousek po kamenech dojelo hned k vedlejší pláži u apartmánového rezortu. Pláž také písčitá, s „korály“ ve vodě a absolutně bez lidí. Pláž dala vzpomenout na covidová léta a naší dovču na Peloponésu, kde jsme byli často sami. Koupání báječný, ve vodě spousta velkých ryb a z Lukyna se zase stala potápka. Další den bude Akropole v Lindosu a okolí.
6. Den
Ráno bylo věnováno návštěvě Akropole v Lindosu. Vstávali jsme opravdu brzy, abychom byli v 8 u turniketů. A to ze dvou důvodů. Vyhnout se davům a vedru. Lindos je údajně nejhezčí vesnici na Rhodosu, tím pádem o turisticky nejnavštěvovanějším. Město je pro auta uzavřené a je potřeba parkovat na některém z přilehlých parkovišť za 5-7 euro na den. My vybrali jedno hned u St Pauls bay. Přes probouzející město je to do kopce k turniketům cca 10 minut. Jsou dvě možné cesty, ideální je jít jednou tam a druhou zpět. K plánování je lepší aplikace mapy.cz než Google mapy, kde nejsou všechny cestičky. Vstupné pro dospělého 12euro a studenti do 25 let zdarma. Akropole je překvapivě velká a návštěva nám zabrala cca hodinku. Ze shora je nádherný výhled do okolí a staré městečko. Z akropole jsme rovnou zamířili na pláž u parkoviště, která byla písečná s pár skalami ve vodě a samozřejmě skalami kolem celé pláže. Asi 2 hodiny to bylo supr, málo lidí a pak se začali valit davy, a nebylo k hnutí. Takže jsme to zabalili a jeli na oběd.
Odpoledne zase naše oblíbená písečná pláž. Objevili jsme tady tůně ve skalách, kde postupně vysychá slaná voda a tvoří silnou vrstvu soli. Nikde jinde jsem to v takové míře neviděl. Stačilo ji rukou sebrat a odnést. (Což jsme před odletem udělali a odvezli si asi kilo a půl vlastnoručně nasbírané mořské soli).
Večer další z řady báječných gyrosů v místní gyrosárně.
7. Den
Po výletním dní zase jeden vodní. Cílem je úplný jih ostrova a Prasonisi beach, kde se na jedné straně může člověk koupat v klidném Středozemním moři a na druhé straně 300m přes písečnou úžinu v neklidném Egejském moři. Cesta na jih se nese ve znamení řídkého osídlení, které se nedá se serverem vůbec srovnat. Přitom pláže jsou tu na pobřeží nádherné a navíc liduprázdné.
Parkovat jde v klidu u pláže a místa je snad i v hlavní sezóně dost. Obě strany pláže jsou hojně využívány milovníky vodních sportů, nejvíce kitaři a windsurfeři. Přes pláž je možné dojít na malý poloostrov na jehož konci je krom úplného jihu ostrova i bývalý maják. Jediná odvážná duše, která tam došla, je Jenda, díky kterému máme fotky i odtamtud. První jsme šli na rozbouřenou pláž kvůli vlnám, které jsme tu zatím nezažili, takže se prckové mohli pořádně vyřádit.
Oběd je možné dát si v jedné ze dvou taveren. Jedna z nich má vyloženě sekci streetfood, kde servírují pita gyros, který je nic moc. Po obědě ještě na druhou stranu pláže se vybahnit a asi po 2 hodinách zpět na ubytování odpočinout si od sluníčka.
8. Den
Den výletu, plný zřícenin a pláží na druhé straně ostrova. Ráno tradičně pro pečivo a supermarket tradičně neměl v 8 otevřeno. Zašel jsem vedle do pekařství pro různé druhy baklav a šel zpět. Baklavy pistáciové, ořechové i čokoládové moc dobré ale safra sladké.
První zastávkou po průjezdu středem ostrova byla zřícenina Castle of Monolithos. Vstup zdarma. Parkování ráno bylo úplně bez problémů a na hradu byl jeden pár. Zřícenina s malou bílou kapličkou moc hezká a výhledy do okolí báječné. Míst na focení nespočet. Při našem odjezdu už se začaly valit davy.
Druhou zastávkou byla nedaleká pláž Fourni. Příjezd po klikaté skalní cestě, ale v dobrém stavu. Parkování ráno dostatek. Kamínková pláž ovívaná Egejským mořem byla nádherná s krásnou modrou vodou. Jediná zrada byly docela velké vlnky a hlavně okamžitá hloubka, takže vlna prcka semele sice na mělčině, ale metr od toho už nestačil. Nebylo to úplně pro malé děti, ale s menší pomocí jsme to zvládli. Zbytek rodinky šel prozkoumat nedaleký výstupek do moře zakončený křížem a pohřebními jámami.
Následoval obídek ve vinařské vesničce Empona v horách. Původně jsem tam měl najitou gyrosarnu, ale ta byla zavřená. Našli jsme si místní tavernu a dali si suvlaky musaku a zapečenou fetu se zeleninou. Všem moc chutnalo. Několikrát při různých přejezdech jsem viděl směrovky na vinné stezky a tady poprvé viděl i vinice a několik malých vinařství.
Příjezd k druhé zřícenině zabral cca půl hodinky. Vstup na zříceninu Kritinia Castle zdarma i s parkováním. Lidi trošku víc než na minulé zřícenině, ale jinak platí to samé. Moc hezká s nádherným výhledem. Obě stojí za návštěvu. Navíc přímo pod ní je i krásná oblázková pláž se sprchou a slunečníky zdarma Kopria Beach.
Cestou zpět na naši stranu ostrova byly naplánovaný dvě zastávky ve dvou opatstvích. Jenže prcek vzadu na Aničce usnul a Jenda, co by navigátor na baterky, ho napodobil. Takže já koukal na mobil, který se mu kymáceli v ruce a sledoval silnici. Naštěstí jsme nepotkali jediné auto. Zastavili jsme jenom u Monastery Artimiti, které bylo sice hezké, s ohromným olivovníkem, ale prcík spal na Aničce v autě, takže jsme se nemohli zdržet na nabízeny čaj od jeptišky. Zbytek cesty byl po uzoučké asfaltové cestičce mezi borovicemi, velkým kameny a olivovými háji a přes jeden brod. Za celou dobu jsme tam nepotkali jediné auto, přitom tak krásná krajina kolem.
9. Den
Poslední celý den byl věnován odpočinku. Dopoledne na oblázkovou pláž u nás, a odpoledne na naší oblíbenou písčitou absolutně bez lidí. S prckem jsme se zase plavali potápět na potopené kameny dál od pláže. Doplaveme tam tak, že se mě drží za plavky a já ho tam odtáhnu. Je neuvěřitelný jak ta malá Brebera, která neumí plavat, věří mým plaveckým schopnostem, že ho dokážu dopravit v pořádku tam i zpět. Potápěli jsme se cca 300 metrů od pláže. Viděli obřího kraba a dlouhatánsky úzký ryby.
Večer poslední gyros v oblíbené gyrosárně a zítra už jen ráno u bazénu a na letiště.
Odlet
Ráno v klidu dáme snídani a jdeme k bazénu až do oběda. Po něm pobalíme a frčíme vrátit auto a na letiště.
Výhodou rhodského letiště je, že je přímo v malém městečku, takže před odbavením s klukama stihneme dojít z letiště vedle do taverny na poslední suvlaky.
I přes vysokou vytíženost na letišti, procházíme bez čekání přes odbavení i bezpečnostní kontrolu.
V letadle to vypadá, že na Rhodos před sezónou létají hlavně svobodné matky, babičky s dětmi nebo kombinace obojího, což dělá let vcelku nesnesitelný, protože je všude řev a každou chvíli camrá někdo na záchod. Člověk se modlil za každou turbulenci, aby museli sedět na prdeli 😁
Náklady
Rozdělím náklady na 2 části „kolik by stálo to, co dostanu od cestovní kanceláře“ a „skutečné náklady za vše“.
- Od CK dostane klient ubytování, letenky a transfer což v našem případě bylo pro 5 osob cca 33 990,- Kč
- Další náklady pro nás byly především parkování, půjčení auta, strava, benzín a vstupy na některé památky cca 13 500,- Kč
- 9 nocí na Rhodosu vyšlo na 47 490,- což je cca 9500,- na osobu.
Jak vidím Rhodos já
Za mě Rhodos splňuje vše, co člověk od letní dovolené u moře muže očekávat. Krásné teple moře, báječné jídlo, specifickou krajinu i spoustu míst k poznávání. Díky své velikosti dokáže uspokojit každého od plážového povaleče, přes vodní adrenalinové nadšence až po malé zvědavky a objevitele. Každý si tady může vytvořit vlastní svět bez nikoho, nebo být ve víru města. Každopádně platí, že čím jižněji člověk jede, tím méně lidí potká, ale zároveň je s tím spojená menši vybavenost v podobě baru, supermarketů atd. Já si dovolenou maximálně užil, nestihl se nudit a byl rád za báječnou rodinku, která skoro nikdy nebrblá ať vymyslím jakýkoliv výlet a nenutí mě chodit do muzeí, i když je to včelí muzeum a muzeum výroby olivového oleje, kam bych klidně zašel.
Jak to vidí malá Anička
Na Rhodosu jsem byla už po druhé. I tak jsem spatřila Rhodos zase v jiné barvě. Stejně jako minule byl velký zážitek večerní Rodos. Na Lindosu se mi nejvíc líbilo to městečko….celé bílé, kouzelné uličky….. Za pláže nevím, kterou vybrat. Krásné byly všechny, na některých bylo více lidí na některých jsme byli sami. Jedny z nejlepších pláží byly ty kde nebyl nikdo a společnost nám dělala jen jedna otravná moucha, kde nebyly ani sprchy nic. Tahle dovča byla super, nejen, že jsem se vyvlíkla na pár dnů že školy, ale i k většímu poznání Rhodosu. Díky moc Maro, mami, Jendo a Bublo za super 9 dni a 9 nocí 🙂
Jak to vidí velká Anička
Rhodos jako destinace pro 10 denní dovolenou je správnou volbou. Najdeme tu od divokých pláží, přes památky, hory i švitoření typických řeckých městeček.
Pláže jsou tu jak kamenité, tak i pískové s těžkým pískem, který vodu nekalí. Rhodos omívají dvě moře a každá strana holduje jinému vyžití.
Čím víc na jih, tím víc divokých pláží, silnější vítr a víc vodních sportů. Sever ostrova je typický relaxační dovolenkovou částí.
Ani nedokážu vyslovit jak moc jsem šťastná, že nikdo z nás pěti nechce plážový servis, vlastního číšníka a chodník až do moře. Úplně nám stačila 10metrů široká a tak kilometr dlouho pláž, KDE JSME BYLI JEN MY, SLOVY 5 LIDÍ NA KILOMETROVOU PLÁŽ 🥰
Trochu kaňkou na duši jsou všudypřítomné odpadky, ale věřím, že i na tomhle se pracuje. Přeci jen byli jsme v části ostrova, kde byl znatelný loňský požár a klobouk dolů všem, kteří se podílí na obnovení. Útěchou mi trochu je, že jsme i my podpořili tamní obchody,turismus a gyrosarny 🙂
Jak to vidí Jenda
Když jsme sem jeli, měl jsem trošku obavy, že budeme furt jenom na pláži. Naštěstí tomu tak nebylo. Rhodos toho má hodně co nabídnout jak na pobřeží, tak ve vnitrozemí. Mně se asi i víc líbilo to vnitrozemí, protože rozhledy na krajinu s mořem v zpovzdálí jsou nádherný, ještě hezčí když jste u nějaké akropole, pevnosti nebo kostelíku. Občas je tam trošku náročnější cesta vzhledem ke stavu cesty nebo vedrům, ale nestalo se nám, že bychom se otočili s tím, že to dál nejde. Teda kromě jedný cesty autem, kde to chtělo na projetí tank.
Pláže a voda tu jsou nádherný, ať už písečný nebo kamenitý, a když člověk hledá, najde i pláže sám pro sebe. Když to shrnu: jídlo dobrý, moře čistý, pláže krásný, vnitrozemí nádherný, památky furt stojej. Co víc si přát.
