Konečně to přišlo, dokonalá souhra volného dne a parádního podzimního počasí přesně na typ výletů, které mám moc ráda. Zlato ze slunce padalo na zem, listí se pomalu barví do teplých odstínů podzimu, vzduch je čistý a provoněný deštěm z celodenního lijáku.
Manžel odjel do práce, dcerka je na Škole v přírodě, a já mám příležitost ukradnout si své dva syny jen pro sebe a vyjet.
Kam? Směr sever. Proč? Je to relativně blízko a vyhneme se Praze.
Typ výletu? Příroda, ruiny, cesta je cíl taky, ideálně neutratit moc peněz.
Z jarního výletu s dcerkou mám pár míst, které chci vidět. Jenže teďka mi v autě dělají garde, místo 8 leté slečny, 13ti letý mladý muž a 16ti měsíční čipera. Máme krosnu, máme svačinu, máme naftu a zbytek pořešíme v průběhu. Haaaa…..známe svý lidi, takže ještě dáme do kapsičky pár EUR pro strýčka Příhodu.
Vyjíždíme v 9 hodin, silnice jsou relativně prázdné, jen nám překáží traktory 😊 V navigaci máme Jetřichovice. Nad Českou Lípou už v každé zatáčce nadšeně křičíme „jůůůůůů“. Cesta je cíl. Malebné vesničky, zvlněná krajina a v pozadí vyčnívající skály. Buclaté mraky a obloha hrající všemi barvami, sluneční paprsky a zlatavé odlesky. RÁJ……tedy NÁRODNÍ PARK ČESKÉ
ŠVÝCARKO
Z Wikipedie: Mariina skála nebo také Mariina vyhlídka (německy Marienfels) je pískovcový skalnatý kopec v Českosaském Švýcarsku. Nachází se severně nad obcí Jetřichovice a je vysoký 428 metrů nad mořem. V roce 1856 nechal na vrcholku postavit Ferdinand Bonaventura, 7. kníže Kinský chatku, která sloužila jako pozorovatelna protipožárním hlídkám. V devatenáctém století také získal kopec své současné jméno, když byl pojmenován po Marii Anně Kinské, manželce majitele panství. Předtím nesl kopec jméno Velký Ostrý (německy Grosser Spitziger). V roce 2005 chata na vrcholu shořela následkem nedbalosti návštěvníků, ale byla o rok později nahrazena chatou novou.
Nebudu lhát, cesta začínala idylicky krásným lesem a skoro beachvolejbalovým pískem. Od parkoviště to byl kilometr. Není problém. Po chvilce se idylická cesta začala zvedat, celkem nenáročné schody se změnily v mokré a klouzající se obry, 12kilový mimiňák na zádech začal vážit metrák. Těsně před vrcholem už nebyly ani schody, jen vydřené stupačky ve skále, které pekelně klouzaly. Ale samotné lezení na vyhlídku je bezproblémové po širokých schodech se zábradlím. I s mimiňákem na zádech nemusíte mít strach, že se někde nevlezete. Jen se hecnout a za zpěvu songu Když nemůžeš, tak přidej víc….a vylézt na plošinu 3×3 metry s luxusním výhledem do okolí. Starší syn se změnil v kamzíka, a užíval si všech přírodních překážek, skoků, klouzaček, převisů a jiných věcí, které jsem sotva vnímala pod strachem, že mi ujedou nohy a já hodím zádíčka na naše batole 😊.
Sešli jsme dolů, nasvačili se, nechali prcka proběhnout a zadali do navigace další cíl: Dolský mlýn. Ruiny tříkolového mlýnu postaveného v 15.století se proslavily hlavně pohádkou Pyšná princezna, leží v údolí nedaleko Kamenické stráně. Jenže musíte auto nechat asi 2,5 km od mlýna, a našemu nejmladšímu cestovateli se chtělo spát a tak, padlo rozhodnutí nechat prozkoumání památky na jiný výlet. Chci se sem ještě vrátit a zbytku rodiny ukázat Hřensko, skalní most Bastei a pevnost Königstein. To zabere určitě jeden celodenní výlet.
Kam teď tedy? Musí to být dost daleko, aby si junior zdřímnul v autě, a ne zas moc daleko, abychom to zvládli rozumně zpět domů.
A co Romantická zřícenina hradu a kláštera Oybin? Ještě že jsme si vzali pár EUR. Jedeme do Německa. Po 45 minutách jsme dojeli po dokonalých německých silnicích do městečka Oybin 😊 Parkování jsme našli přímo pod hradem. Jen nás překvapilo věkové složení lidí. Rozhodně jsme tam byli nejmladší, a to jak v městě, tak v turistické atrakci.
Z Wikipedie: Oybin (česky Ojbín) je lázeňská a výletní obec na jihovýchodě Saska, v okrese Zhořelec, poblíž hranic s Českou republikou. Má přibližně 1 400 obyvatel. Dominuje jí mohutná pískovcová stolová hora s ruinami stejnojmenného hradu a kláštera. První zmínky o hradu jsou z počátku 13. století. V 14. století nechal hrad výrazně přestavět jeho syn, král Karel IV. Hrad byl jeho oblíbeným sídlem a navíc v dohledu Žitavy demonstroval moc českého panovníka nad celým Žitavskem. Rozhodnutím Karla IV. zde byl později vybudován klášter celestýnů. Hrad měl strategicky významnou polohu na obchodní stezce z Čech do Lužice. Ze staveb z doby Karla IV. se dochovala část císařské oratoře – kaple sv. Václava] a chrám celestýnského konventu. V roce 1429 odolal i útoku husitů. Oybin je konečnou stanicí Žitavské úzkorozchodné dráhy, dodnes obsluhované historickými parními lokomotivami. Tato dráha začíná v Žitavě, má dvě větve, z nichž jedna končí v Oybinu, druhá v Jonsdorfu. Je jedním ze tří turistických středisek Chráněné krajinné oblasti Žitavské hory a má statut lázeňského místa (Luftkurort).
Místo nás uhranulo atmosférou i provedením, kouzlem a energií, i citlivou pro-turistickou úpravou. Je to místo kam můžete s dětmi, naučí se, prozkoumají, proběhnou se. Nic těžkopádného a nic co vás dusí zatuchlým vzduchem. Tady slova nestačí, a musí se to prožít. Brouzdali jsme tam 2 hodiny. Prcek začal být unavený a hladový. Čas se nabaštit, vrátit se do auta a vydat zpět na cestu domů.
Vraceli jsme se přes Jablonné v Podještědí. Naprosto přesně jsme poznali, kdy jedeme po německých a kdy po českých silnicích. Nebo tankodromu? Za hodinu a půl jsme byli doma. I zpáteční cesta byla cíl. Slunce klesající za obzor, nasvětlující vrch Ještědu, kopuli zámku Lemberk, silueta zříceniny Ralsko.
Sever, pro někoho nehostinný kraj, pro nás ale ráj na zemi. Prostor skýtající možnost volného pohybu, hrátek s dětmi, dobrodružství i kaváren, a krásných výhledů k rozjímání.
- Náklady: 600Kč nafta, 9,50 EUR vstup na Oybin (1 dospělák, 1 junior, mimiňák zdarma), 2 EUR parkoviště v Oybinu
- Ujeto: 290km
- Čas:: 9 hodin
