Ideálním dárkem pro manželku není diamantový náhrdelník, ale odpočinek od všedních starostí a 3 dětí. Držíce se tohoto mota jsem už někdy v dubnu začal vyhledávat nevšední malý penzion, kde bychom mohli strávit prodloužený víkend, který vznikl díky oslavám 28.října v pondělí.
Hledání ubytování
Neradi jezdíme do hotelů a podobných zařízení, protože jsou takové neosobní a většinou sterilní. Místo toho radši najdu super hodnocený penzion se 3mi pokoji a super hodnocenou snídaní. Vyhledávání na Booking.com je jednoduché, když vím co hledám. Zadal jsem si celou českou republiku a požadovaný termín. Po prvním vyhledání, jsem vyfiltroval pouze penziony se snídaní a zrušením zdarma, hodnocením lepší než 9 a s požadovanou maximální cenou za noc. Překvapivě jich není zase tolik. Pak už stačí rozkliknout si mapu a koukat po přijatelné lokalitě. Měl jsem vybrané 3 penziony (bývalou tvrz, pivovar…) ale nakonec zvítězil malý penzion pod Chrudimí u řeky Chrudimky- Penzion Kůlna.
Penzion Kůlna
V pátek jsme odevzdali všechny děti na hlídání, zabalili kola a vyrazili na cestu. Do penzionu to je jenom něco málo přes hodinu.
Přijíždíme k ubytování po tmě, takže netušíme, jak vypadá okolí, ani že jsme zastavili pod pískovcovou skálou. Na baru v penzionu odchytíme pana domácího, který nás ubytuje, poví něco málo k organizaci a nechá nás napospas. Pokoj je dostačující, čistý, s krásnou koupelnou a výhledem na řeku (zatím je jenom slyšet 🙂 )
Jsem hladoví jako vlčáci. Jdeme dolů na nějakou mňaminu. V baru se nevaří, jenom připravuje několik chuťovek- Nakládané sýry, utopenci, polévka…. Dáme si hermelín a polévku. I na samotném zařízení baru je vidět, že to majitel dělá vše srdíčkem a ne jenom pro zisk. Na čepu je pivo z Poličky, z alkoholu nenajdeme žádné profláklé značky, ale Bartidu, a zelený čaj je sypaný ne pytlíkový. Hermelín je naložený se švestkami a nemá chybu. Stejně tak dýňová polévka je bezvadná. Ze všeho tady dýchá pocit, že je tam něco málo navíc, oproti jiným penzionům/restauracím.
Ráno se nemůžeme dočkat snídaně (je dost často zmiňovaná v komentářích na bookingu). Jsme v penzionu zatím sami, takže je prostřený jenom náš stůl s nalitým džusem, paštikou, taveným sýrem, marmeládou, máslem a pečivem. Ze „samoobslužného pultu“ si můžeme nabrat müsli, jogurty, kávu a domácí šípkový čaj. Následně nám pan domácí přinese, vaječnou omeletu, nakrájenou zeleninu, šunku a sýr a nakrájené ovoce. Víc než by si člověk asi mohl přát nebo sníst.
Železné hory
Po snídani navlékneme cyklistické oblečky a vyrazíme na cestu. Máme najitých několik zřícenin a rozhleden cca 32km okruh. Tentokrát (asi poprvé v životě) jsem stáhnul aplikaci mapy.cz a používal její cyklistický režim, který se opravdu osvědčil na výbornou během dne. První zastávkou je Kočičí hrádek. Cesta od ubytování je v podstatě 3 kilometry do kopce. Nejdřív po asfaltu a pak lesem. Kočičí hrádek je velikostí opravdu pro kočky (cca 4×4 metry) a slouží spíš jako prolézačka pro děti.
Následovalo další šlapání do kopce a sjezd z kopce, a zase do kopce, až jsme dojeli k Rozhledně Bára. Rozhledna nabízí výhled z 26ti metrů do okolí. Bára je celá konstruovaná ze dřeva a je velice zajímavě navržena. U vstupu je cedulka o průběhu stavby, spotřebě dřeva a dalších věcí. Vstupné je zdarma.
Z rozhledny jsme pokračovali prudkým sjezdem směr zřícenina hradu Rabštejn. Jednotlivé vzdálenosti nebyly nijak velké, ale charakter terénu (kopce nahoru a dolu a lesní cesty) nás nenechal jet moc rychle. Ale okolí je nádherné 🙂
Rabštejn je menší zřícenina na skále, kam můžou dobrovolníci přinést kámen z podhradí na restauraci hradu. Slezli jsme tedy do propasti, a taky každý jeden šutrák přinesli :).
Vyrazili jsme kopec nekopec neohroženě k další zřícenině. Tentokrát zřícenina hradu Strádov. Velká část cesty byla přes krásné lesy se spoustou vypuštěných rybníků. Počasí opravdu přálo a jelo se krásně. Po cestě jsem měl naplánovaný výborně hodnocený hostinec, ke kterému jsme dojeli po poledni. Chvíli jsme debatovali, jestli nedojedeme až na Strádov a pak se nevrátíme. Naštěstí můj žaludek zvítězil a dali jsme si baštu hned („naštěstí“ bude vysvětleno za chvíli). Zastavili jsme v Hostinci Obora. Hostinec je evidentně připravený pro větší svatby se zrekonstruovanou stodolou a velkou zahradou. Dali jsme si jelení kýtu s omáčkou a zeleninový salát s kozím sýrem. Jídlo bylo opravdu výborné, jak recenze slibovaly.
Pokračovali jsme v cestě, převážně do kopce, k Strádovu. V obci Svídnice jsme vjeli do lesa a po lesní cestě pokračovali z prudkého kopce dolů až k řece Chrudimka. Tam jsem manželku ubezpečil, že určitě pojedeme po rovince podél řeky. Chyba lávky :D. Co jsme sjeli, museli jsme znovu vyšlapat a posledních 400 metrů kolo vynést do kopce, kde normální člověk potřebuje výtah. Po tomto výšlapu jsem si uvědomil, proč nemít v navigaci nastaveno, že jdeme pěšky, ale jedeme na horském kole 🙂 Jenže, my ani horké kolo neměli. My máme kola treková 😀 Druhou věcí, za kterou jsem byl v tu dobu vděčný, bylo rozhodnutí stavit se na oběd hned, a ne se vracet až po prohlídce zříceniny 🙂
Zřícenina Strádov není zrovna velká, ale svojí polohou uprostřed lesů na příkrém srázu nad řekou je obzvlášť v barevném podzimu velice okouzlující. Jenom upozorním, že ani po tahání kola do kopce nahoru má drahá polovička ještě pořád nenadávala a neproklínala mě, aspoň nahlas. Koneckonců, já jenom zadával do navigace, body zájmu našla sama 🙂
Poslední zastávkou dne byla Zřícenina hradu Žumberk ve stejnojmenné vesnici. Po cestě už jsme ani nekomentovali, že jedeme pořád do kopce a přijali svůj osud bolavých nohou a prdelí. Zřícenina slouží jako prolejzačka místním capartům, takže na ní bylo dost živo v porovnání s dosud projetými hrady. Ve sklepě hned vedle je místo zimování netopýrů.
Původně jsme si chtěli v obci dát něco v cukrárně, ale žádnou jsme nenašli. Vyrazili jsme směr zpět do Slatiňan, kde jsme si chtěli projít místní zámek, když jsme měli dost času. Po cestě jsme z kopce předjeli párek důchodců, na čemž by nebylo nic zajímavého, kdyby nás oni nepředjeli do následujícího kopce :D. Naštěstí pro mou pýchu a ego oba jeli na elektrokole a ještě při předjíždění manželky promovali výhody elektrokol, aby si taky jedno pořídila. Světe div se, po vyjetí tohoto kopce je to až do Slatiňan, cca 5 km, pořád z kopce (nebo nám to tak aspoň přišlo po těch krpálech v Železných Horách).
Zámek ve Slatiňanech byl bohužel uzavřen a místní vyhlášený zámecký park je v rekonstrukci Nezbylo nám nic jiného, než si sednout do cukrárny a odměnit se za předvedený výkon cca 35 km. Po zhodnocení dnešní cesty bych určitě doporučil jet v tom samém pořadí, co jsme jeli my. Kopce, které jsme sjížděli, byly určitě prudčí, než co jsme museli vyjet.
Hrad Košumberk
Večer jsme naplánovali následující den. Hlavním cílem se stal Hrad Košumberk. Naplánoval jsem kolečko, se zastávkou na výborný obídek v Bítovanech, cca na 32 km.
Ráno jsme nemohli dospat, v noci se měnil čas, takže jsme měli o hodinu dýl na spaní, v klidu se nabaštili a v půl 10 vyráželi na cestu. Než jsme vyjeli, asi po prvé jsem použil funkci „výškový profil trasy“, abych nás dopředu připravil na velikost kopců. Naštěstí to nemělo být tak dramatické, jako předešlý den. Samozřejmě jsme se kopcům nevyhnuli, ale vzhledem k jízdě po silnici a ne přes kořeny v lese, ubíhala cesta o poznání rychleji a za necelé dvě hodiny jsme byli, i s čůr pauzou a obdivováním krás cukrových řep a diskuzích jestli si nějakou odvezeme domů na řepánky, po velkém sjezdu pod hradem Košumberk. Stačilo se vyškrábat asi o 10km výš a byli jsme na místě. Do hradu je možné jít zdarma na nádvoří a za 70 korun na vyhlídku a vnitřních částí hradu. Vyhlídka je jedním z nejvyšších míst v okolí, takže je odtud moc hezký výhled po okolí.
Víc než samotný hrad mě zaujal barokní Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů z roku 1690 kousek od hradu. Po cestě z hradu jsme potkali malou domácí cukrárnu „Na Výsluní“. Všechny dortíky si paní peče sama, otevřeno je jenom o víkendu a ceny jsou více než přijatelné. velký větrník (asi nejlepší, co jsem kdy měl) jenom za 18 Kč.
V cukrárně jsme zhodnotili, že máme ještě spoustu času, jsme mladí a plní sil, takže můžeme ještě někam zajet. Cca 11 kilometrů od nás byl Lom Zvěřinov.
Ani nemá cenu psát, že jsme znovu jezdili jak trubky z kopce do kopce pořád do kola. Důležitější byla poslední část cesty lesem, která nebyla rozhodně pro kola, ani ta horská. Část jsme museli jít pěšky, ale cesta lesem byla moc hezká.
Lom je místem, kde se v minulosti těžila žula. V létě je možné se tady s ostražitostí koupat. I na konci října jsme tady viděli dva plavce. Určitě bychom tady zůstali déle a relaxovali, kdybychom neměli velký hlad a nečekalo nás 14 km, než se budeme moct najíst :).
Před výjezdem směr Bítovany/bašta, jsem ještě znovu upravil parametry v navigaci z horského kola na silniční, což zabránilo dalším cestám po lese a polňačkách. Po cestě jsme potkali několik dalších elektrokolistů a přišli jsme na to, jak je bezpečně poznat už z dálky. Normální cyklista je lehce oblečen a zadýchán. Oproti tomu elektrokolista je nabalený s šálou a čepicí a tváří se nanejvýš spokojeně i při cestě do kopce.
Do Bítovan do Restaurace a penzion U Nováků jsme přijeli ve 3 hodiny. Restauraci jsem měl předem vybranou kvůli odběru surovin z místních farem a od místních chovatelů a měl velké očekávání. Dali jsme si polívku, panenku a kuřecí stehenní steak. Vše bylo naprosto dokonalé a cenu odpovídající. Jsem rád, že se i na vesnicích pořád drží podobná zařízení.
Změna času byla dost znát. Po 4 hodině jsme vyjeli zpět na ubytování a teplota i sluníčko šly dost rychle dolů. Naštěstí už nás nečekaly žádné kopce a posledních pár kilometrů bylo v podstatě jenom dolů.
A pohádky je konec
Každá pohádka jednou končí a i my v pondělí ráno vyrazili, obtěžkáni cukrovou řepou, zpět domů k dětem a povinnostem. Podle mě se víkend moc povedl. Ujeli jsme za dva dny necelých 100 km, dobře se najedli, vyspali, nasmáli a načerpali sílu do dalších dní. Zastávám názor, že je potřeba mít vždy něco plánu, aby se bylo na co těšit. Takže už mám naplánovanou předvánoční Vídeň, Lyžování v Alpách…
